Z tabla: Až půjdeš přes most, který odděluje dětství od dospělosti, nespěchej! Tou cestou jdeš naposledy.
It was joke- budou letos možná tvrdit někteří maturanti jako v letech předchozích.
Myslel jsem si jeden čas, že by se hodilo zavést nejen povinné vzdělávání na střední, ale časem i pro rozumově průměrně vybavené i na vyšších školách a na školách vysokých do úrovně Bc. - bakalář. Zde vysoké školy dohánějí to, co ve věcném učení zanedbaly nižší stupně. Někdy se to nedaří ani zde a nepřál bych vám číst některé bakalářské práce, které bývají stavem této intelektové zmetkovitosti dokladem a kandidáti je musí i několikrát přepracovávat, než mají aspoň formální štábní kulturu. Jestliže iniciační rituály dospívání dovršovala u zdravé populace všeobecně povinná vojenská služba, nyní by tyto socializační a vzdělávací funkce jen zčásti převzaly školy. Někde sportovní kluby a výjimečně spolky, které bohužel nový režim upozadil a dusí, místo aby je podporoval. Prodloužení vzdělávacího procesu by umožnilo, aby věční puberťáci a věční adolescenti dozráli a odložila by se i jejich nezaměstnanost. Státu by to snížilo náklady na rekvalifikační kurzy. Potíž je v tom, že dnešní generace “dospělost” a “vzdělanost” vidí od sebe odděleně a odkládá stále častěji obojí na neurčito. Jedna pětadvacetiletá “chytrá holka” to vyjádřila výstižně: ...toužím se dál vzdělávat, hrát si. Dodnes nevím, co ze mě bude a vyhovuje mi prodlužované dětství. Oddaluji dospělost”. A kdy budeš rodit?, holčičko, ptám se jí, na to jsi zapomněla, že je to tvoje hlavní ženské poslání a povinnost k vlastnímu národnímu etniku? Je ale mnohem více příznaků, že “zkouška dospělosti”, jak se jí dříve říkalo, dnes by to byl ale eufemismus, maturanty z našich středních škol na tablech zas tak moc netrápí. Programově někteří nedospějí vůbec nikdy. Takové čtyřicetileté a padesátileté fracky využívající svých maminek už nad hrobem známe i z Itálie. Máme se s tím zde doma smířit? Hledím pozorně do jejich sympatických ale ještě pořád dětských tváří.
Jiní maturanti umísťují svoje virtuální vtípky nejraději na netu. Ale tabla ve výkladech lahůdkářství, řezníků, uzenářů, trafikantů, zdejšího uměleckého foto-ateliéru, známé lékárny, ba i jednoho volk-bankéře na hlavní třídě se jim pořád každý rok líbí také a touží se tam „zviditelnit“. Abiturienti z menších měst se zase odreagovávají na webových stránkách i s názvy školních tříd a svých učitelů , mají občas i svoje „mazácké stránky“ , master´s company brog , tabal.cz show aj. a otevírají okna i dveře do velkého světa. O portrétech ve výlohách ale vždy platí, že usilují, aby zaujaly a často se jim to docela daří, chodce zastavují a vrací je ve vzpomínce do mladších let, skupiny mládeže z nižších ročníků před výklady komentují svoje známé a kamarády na tablech i jednotlivosti a lze se od nich leccos snadno dozvědět, jak to u nich ve škole chodí. Je to jako kvazi stars-přehlídka, jak na módním molu, kouzelnictví digitálních foťáků, rukou vizážistů, takže všichni tam vypadají často oduševněleji, věrohodněji, než jsme to zvyklí vídat ve společenských magazínech a v reklamě na internetu.
***
Učitelka : Slečno Fajtlová, odkud vy jste, odněkud z maloměsta?
Ne, paní profesorko, já jsem z Bor, táta ale pěstuje na zahrádce zeleninu.
Když to GYMIKové z Mikulášského náměstí šli po hraně a pak to přehnali
Rozhodli se vyrukovat jinak – avantgardně. Jeden rok si tu upravili obličeje čarovnou digitální grafikou z produktu ADOBE FOTOSHOP a snímky převedli v černou uhlokresbu, črtající tváře jen základními rysy. Někde se tam jejich tváře blíží až karikatuře. To jak byl navolen rozsah, délka a úhel záběru a tisku. “Pane Sutnare, jste-li vy ten fotograf- potomek všeuměleckého kameníka z Plzence, co pro mou rodinu kdysi vyrobil hrob a speciální terasový schod- tak já po letech zírám. Jen byl-li to jen váš nápad!?”
Orientace na psychologii výrazů je častá a pořád vynalézavější. I jiná tradičnější tabla obnažují charaktery, rozpoložení, povahy a starosti i šerifů (-ek) škol a už dříve zmíněné “klíma škol” . Ano, už léta registrujeme vědomě i podvědomě odlišnosti vašich osobností a víme o vás svoje a máme s tím svoje vlastní rozporné zkušenosti. Teď nám zas chcete dát vědět, že nás tu v naší fyzické a duchovní pomíjejícnosti snadno a rychle brzy nahradíte? Že jste samé jedničky?
Odvazy pohanských časů bezbřehé svobody devadesátých let, kdy nás už tenkrát staré po-sametoví malódci- vzdělanci šokovali na chodníku hlavní metropole v rouchu Adamově a Evině, jak to vídáme dnes v Holandsku, New Yorku, přece jen ustoupily. Nebo o takových výstřelcích nevím. Vzpomínám ale na tabla s fragmenty mladých těl, jak na chodce jukaly z omlácených plechových popelnic na fotkách, kde z nich místo hlav a obličejů trčely - tu dvě (tu čtyři) nohy v (ne)značkových a občas i špinavých botách... Invenci v umění nezastavíš!
Kousek dolů po ulici, v konkurenční oktávě už zmíněného gymplu, vidím ale už zas jinou propagaci militarismu - v maskáčích, kuklách, s vintovkami za hlavou a s revolvery. Rovnou tam by měli naklusat verbíři do profi-armády. Část téhle oktávy tam ale chybí! Individualisté, pacifisté? Distancovali se od třídní masy a vyvěsili se jako seznam dezertérů a padlých? A pak že ve školství nám nerostou silné osobnosti. Možná to jsou ale jen „neslané, nemastné, ustrašené duše, které nikdy nevychutnají vítězství a ani prohru“ (Theodore Roosevelt).
Z tabla: Nudit je smrtelný hřích učitele!
Dělat námezdného fejetonistu je těžký chlebíček
Mluvit o hranicích vkusu-nevkusu na tablech, dokonce o jejich (ne)mravnosti, o ztrátě soudnosti vedení škol, se nenosí a šéfové škol raději většinou dělají jakoby nic. Ani mně se tu do toho moc nechce: Ale mám tu v komputeru jeden už historický velmi uleželý mail:
Sent: Saturday, June 09, 2007 6:58 PM Subject: Článek ze sobotního vydání MFDnes "Svoboda projevu na tablech utržená ze řetězu"
Dobrý den, ve svém sobotním článku (či fejetonu) jste si posteskl, že jste si dostatečně nevychutnal pop- artové tablo 4.AA …, a proto Vám ho posílám alespoň v elektronické podobě. Přeji hezký zbytek dne. Jan
Zde je moje tehdejší poněkud zkratková reakce na jejich popíkové tablo, jak mi jej darovali jistě ne úplně bez zlomyslnosti, aby to s mými hormony ( bohužel už taky jen tehdejšími!) pořádně zacvičilo:
Vážený Mistře Jene, odepisuji ten den! Tak to jste mi udělal velkou radost, zrovna si to tu vychutnávám, jde, vidím, o technicky a kompozičně vynikající dílka! Bohužel opravdu zjišťuji, že některé detaily mi skutečně unikly, ač jsem si celek pokusil i nafotit. Nevím, zda šikmé postavení desky ve výloze bylo schválně proto, aby se váš super-realismus dekadentních "oktavánských" životních etud s rekvizitami, ale i dalších gest symbolů zralosti, změkčil (zašifroval, zrelativizoval, zmnožil, rozostřil) několikerým zrcadelním okolní urbanistickou scenérií… ! Jste zřejmě parta s uměleckou invencí. Možná je to ale dílo jen jednoho autor - nápadu, námětu, scénáře, režiséra? Jak přispěla paní třídní profesorka a pan ředitel? Jsou opravdu vždy v pohodě? Jaký je jejich background? Nebo jde o kolektivní práci na každé fotce zvlášť, jak je to pak s poselstvím celku? Jste v "živém obraze" celá třída a jen jedna žínka si tam ještě hájí dětinství svého věk?
Jak mi vyložíte kontrapunkt mezi citátem autora z jeho mystického a pacifistického údobí a cynickým žertíkem s robertkem? Jde i o lesbický vztah a jak je to homosexualitou ve vaší třídě? Co ten sebevražedný námět? Proč tam nejsou vystřílené nábojnice...? Nebo jsou? Musím se znovu podívat! Proč domina a otrokyně? Stále platí zásada: Ani jedna panenka a panic k maturitě? Od kdy myslíte, že se začne na tablech i souložit? Už napřesrok? Jde ve stylizacích o zvládnutou individuální a kolektivní úzkost ( např. z budoucího intimního a veřejného života...) nebo naopak o neurotickou soutěživost, kdo koho jednou v životě přetrumfne, nebo kdo předem odstupuje z boje a bude si lebedit v base? Jak je to se sublimací agresivity u vašich dívek? Jsou i tam u vás muži psychicky křehčí? Atd. Máte třídního teoretika, vykladače iracionálních vin, šamana, sado-masochistu a šaška pana krále? Atd. Těším se, že mi napíšete Vy nebo kolegové pár větiček o filosofii života a světa Vaší generace... Přeji všem dobrou mysl a dobré zdraví a hodně štěstí v příštích letech! Vám i Vašim kamarádům a kamarádkám. If
Z tabla: Vezmi si kuchařku, budeš mít sladký život
Ale nakonec skončíš cukrovou úplavicí…diabetes mellitus
V postmoderně padla tabu a s nimi sebekontrola a sebeovládání?
Jak se v tom mumraji mají orientovat adolescenti? Přece tu neskončím i já bulvárními postelovými a nebo barovými etudami? Nikdy jsem na svůj dopis odpověď nedostal, ale můj šéf z toho, co jsem napsal do novin, a co si pak asi vyslechl po telefonu nadšený nebyl. Brzo mi dal děravý padák údajně s tím, že už nemá peníze na honoráře pro externisty. Tenkrát chvíli měli radost jen gymikové, že šokují všechny kolemjdoucí na hlavní křižovatce u „Mráčku“svojí svobodomyslností. Tablo bylo k mojí upřímné lítosti předčasně odstraněno. Zavelel pan Strach, protože se do týmu exhibujících performerů zapojilo samo vedení slovutného vzdělávacího ústavu?
To už jsem dál nezkoumal. V hlasování oktaváni se svým dílkem právě umístili hned na druhém místě v celostátní soutěži o tablo roku vyhlášené jedním deníkem, což také něco vypovídá. Vidíte, proč si tu dovolím tvrdit, že dnes je opravdu možné v české škole už skoro všechno. A tahle školní parta nám předvedla svou filosofii budoucnosti konzumentsky poživačně v polemice a nebo ironizováním citátu Lva Nikolajeviče Tolstého a vlastně z Nového zákona: “ Buďte světlem světa”.
Učitelka: Božkovská, mě nevadí, že nedáváš pozor, ale že do té žumpy stahuješ ostatní, to už je moc.Tak to vám pěkně děkuji, páni post-pedagogové-ultra- liberálové
Jen omezená okruh dospělých ví, co se děje za dveřmi tříd. Také takové jsou formační výchovné výsledky? Budou inovovat od suterénů do podkroví některé noční kluby? To není ekonomicky úplně k zahození! Na Radbuzanky už Jan Neruda ve svých fejetonech kdysi nedal dopustit. Za něj ještě mezi ženským pohlavím vládla upejpavost, cudnost a stud, ale kde dnes ty sněhy jsou? To se nosí jen výjimečně. Sexuální harašení je trestné. Kdo jej provokuje? Za mého mládí mě poučoval otec, že chování muže vždy určuje žena. Bohumil Hrabal by o vás dopsal možná další kapitolu do románu. Možná se o to ještě někdo pokusí udělat za něj.
Gymikové zvítězili v hlasování placenou SMS. To moc přesvědčivě nedopadlo, co je to jen 195 hlasů? Net nám ale, rodiče a pedagogové, v budoucnu ještě pěkně zatřese našimi usedlými šablonami včetně tradičních představ o maturitních tablech. Web vysokých škol tenkrát slíbil za nejlepší tablo vítězi 10.000 Kč na mejdan po maturitě “ve velkém stylu”. Co to asi je? Nevíte? Já ano, taky jsem byl na mejdanech po matuře jako žák i jako kantor. Pomlčím o tom! Bylo by to na povídky. Před časem tu dostali vítězové za tablo sud
Svijanovského piva i věcné dary. Kdovíjak to s litry piva dopadne letos. To ještě, když to píši, nevím. Ale 1. místo je 50l sud piva BERNARD 11°, pak karton (6 lahví) Puschkin Time Warp 0,7l a obdobná je druhá a třetí cena, jen lahví je pořád méně a jsou jen německého původu…
K tradicím velmi dávným v Čechách patří, že středoškolská mládež oslaví svoje vítězství po složené maturitě v různých a většinou odlehlých Napajedlech. Na tom sotva co změníme testováním, ať dopadne jakkoliv. Ani po formálním vstupu do dospělosti na vyšších a vysokých učeních slavení nepřestane. Důvod se vždycky najde! Zdá se ale, že tahle generace už nechce být ale ani tichá a ani jen poslušná, jako zde byly většinou až na výjimky generace předchozí. Nepodaří-li se ji správně motivovat, hodnotově zorientovat a profesionálně zapojit, rozmnoží-li armádu nezaměstnaných, dříve nebo později s ní budou v Čechách velké starosti, jako je tomu už delší dobu i jinde ve světě.
0 komentářů:
Okomentovat