Nedávno mi tuto otázku položil kolega - nejprve se ptal na můj názor k dění na MŠMT, následně pak obecněji na můj postoj ke školské reformě. Na
rozhovor nebylo moc času, tak jsem si tu otázku přebíral ve své hlavě,
pročítal jsem si některé své úvahy a články ... a zjistil jsem, že nemám
jednoduchou a jednoznačnou odpověď.
Mé počáteční kontakty se školskou reformou
Poprvé jsem začal vážněji vnímat školskou reformu ihned poté, kdy jsem se "vrátil" do kantorského prostředí na základku v pozici zástupce ředitele, tj. na jaře roku 2004. Coby "školsko-manažerský elév" jsem navštívil na několik dní jednu "pilotážní školu ŠVP". Při hodnocení své "služební cesty" jsem následně dosti zřetelně sdělil, že zvolený směr mi je velmi blízký. Tato škola a jí prezentované změny totiž vnášela do školského prostředí prvky moderního managementu, přičemž nemalou měrou poptávala týmovou práci učitelů. Zároveň jsem však varoval, že to bude chtít čas, trpělivost a další zdroje - můj odhad pro sestavení prvního přijatelného a životaschopného ŠVP činil 6 let. Někteří byli jiného názoru a začalo se mluvit o dvou letech, možná i o kratší době.Poměrně brzy jsem však ve své nové roli pochopil, že duch školy, ve které jsem působil, se rozděluje - jedni chtěli býti nositeli změn, druzí se stavěli do role obhájců zažitého modelu vzdělávání.
Bylo zřejmé, že škola musí projít řízenou změnou. A na to jsou potřebné nejen zdroje vnitřní, ale výraznou měrou i zdroje vnější. Bohužel právě ty vnější zdroje se zužovaly na přehršel školení, seminářů a "teambuldingových" aktivit. To vše oslovovalo především nositele změn, zastánce tradičního pojetí to naopak utvrzovalo v nesmyslnosti celostátně deklarovaných cílů změny. Místo toho, aby vznikal tým, docházelo k budování barikád.
Při zpětném hodnocení docházím k závěru, že změny nebyly s lidmi ve škole dostatečně vykomunikovány - minimálně mnou jako zástupcem vedení školy. Žádných dalších zásadnějších chyb si však nejsem vědom.
Čím větší svoboda, tím větší zodpovědnost
S dovolením se nyní opřu o jedno ze svých životních hesel. Školská reforma přinášela v mých očích jednu výraznou změnu - posilovala svobodu škol ve formování "vlastní vzdělávací cesty", kterou pak nabízí svému okolí.V tu samou dobu procházela společnost "posilováním" svobod i u jiných skupin, které mají vliv na náš vzdělávací systém. Tento v zásadě pozitivní jev byl však nezřídka spojován s neúměrným uplatňováním práv - uvedu příklady:
- Narůstala svoboda žáků, kteří si vykládali svá práva úměrně své "životní moudrosti a vyspělosti". Toto pojetí svobody a práv (často podněcované i v samotné rodině žáka) postupně vedlo k výrazným výchovným problémům, kdy svoboda nevyspělého jedince výrazně zasahovala do svobod kolektivu (například formou šikany) či dokonce svobod vyučujícího (například v podobě neúcty k autoritám).
- Narůstala svoboda rodičů, kdy nemálo z nich přestala školu vnímat jako "úctyhodnou" instituci. Naopak se pro ně postupně stávala "hypermarketem" zajišťující regály "vzdělávacích a výchovných polotovarů" pro své ratolesti. Navíc nezřídka rodiče uplatňovali právo "získat zboží od nevidím do nevidím a se slevou" (například v podobě kroužků, výletů a dalších mimovzdělávacích aktivit).
- Narůstala svoboda zřizovatelů, která byla způsobena rozprášením regionálních institucí typu "školské úřady" či "pedagogická centra". Zvláště u základních škol postupně docházelo k degradaci "vzdělávací politiky" na uplatňování práva místních "mocipánů" ovlivňovat školu především přes "ekonomicko-personální" páky.
- Na úrovni státu pak můžeme hovořit o svobodě "neviditelné ruky trhu". Ve školském prostředí se to projevilo nebývalým nárůstem škol pro "talentované" (myslím tím víceletá gymnázia). Obecněji pak střední školství nedbalo na rizika spojená s demografickým vývojem.
V takovém prostředí se nelze divit, že svoboda přerostla v anarchii. A při ní se uplatňuje především "svoboda davu", což má za následek zbavení se osobní zodpovědnosti "jedince z davu" za výsledky anarchistického konání.
Naše školství je nemocné ... a musíme ho léčit ... v uzlech
(Ve zkratce jsem převzal oblíbené slogany pana ministra Dobeše).Anarchie je jeden z příznaků krize. Skutečnost, že náš vzdělávací systém má "krizovou náběhovou křivku" dle mého soudu poprvé správně odhadl pan ministr Liška, byť se o krizi v té době ještě příliš nehovořilo. Dnes je tomu jinak a v této souvislosti se do povědomí dostává i pojem "krizový manažer". V této souvislosti trvdím, že krizoví manažeři bývají "manažerskou elitou".
A zde tkví první klíčový problém = naše společnost nepovažuje vzdělávání za prioritní a proto MŠMT není předmětem zájmu politicko-manažerských elit. Jinak řečeno, školství dostává nejslabší koaliční strana a ani ta jej nepovažuje za svůj "elitní" zájem (pan ministr Liška jako předseda Strany zelených byl výjimkou a navíc tato skutečnost byla důsledkem shodou náhod).
Faktem je, že dnes už málokdo zpochybňuje, že naše školství prochází krizí. Z pohledu průběhu krizového procesu tedy byla překročena mez patrnosti. Přeme se jen v tom, zda již byla překročena mez únosnosti. Tvrdím, že ano. A to vyžaduje "elitního manažera".
Zpočátku pan ministr Dobeš na mě působil jako osoba, která může mít nezbytné kompetence - viz jeho razantní ukončení diskusí o realizaci státních maturit. Nicméně je nutné si uvědomit, že "státní maturity" patří mezi jeho "oblíbené uzly". Vrátím-li se k přirovnání s lékařstvím, pak pan ministr nasazuje "antibiotika" = testování v uzlových bodech. To samo o sobě není špatná "léčebná metoda" (sám jsem zastáncem celoplošných ověřovacích nástrojů), ale neřeší příčiny "nemoci" a už vůbec se nezasazuje o dostatečnou prevenci. A právě v této věci nerozumím krokům, kterých jsme svědky. Několikaměsíční destabilizace centrálních institucí, které mají nést faktickou zodpovědnost za celý vzdělávací systém (chcete-li "zdravotní stav" našeho vzdělávání), vede k dalšímu rozkladu alespoň těch náznaků strategií, které mělo MŠMT k dispozici.
Přitom krizové řízení je charakteristické silným a čitelným řízením, nikoliv chaosem a personální panikou. Kompetentní "krizový manažer" své kroky totiž činí mimo jiné i s ohledem na to, že po zažehnání krize předá stabilizovanou situaci těm, kteří prokázali své kompetence i v komplikované době krize. V současné atmosféře se však může stát, že schopní a vzdělaní lidé (často chybně označovaní za úředníky) se začnou domnívat, že nejsou ti správní "manažeři pro větší či menší krize". Mám obavy, aby to nevedlo k tomu, že budoucnost vzdělávacího systému bude záviset na "nováčcích" (viz problém projektu EU peníze školám).
Takže na čí straně jsem?
... na ničí. Pokud mám zaujmout postoj, pak primárně k určitému problému či jevu (nikoliv k osobě). Tedy:- Jsem pro:
- pokračování školské reformy za předpokladu, že budou respektovány principy pro řízení změny;
- celoplošné ověřování kompetencí žáků, pokud nebude využívána pouze testovací forma;
- posilování centrální úlohy státu zvláště na úrovni kurikulární, pokud bude řešena stabilní centrální institucí, nezávislou na ekonomicko-politickém rozložení sil;
- optimalizaci sítě středních škol;
- optimalizaci sítě základních škol za předpokladu, že bude systémově řešena dopravní obslužnost;
- posilování manažerských kompetencí ředitelů škol, kontrolovaných školskými radami na regionální úrovni a kvalifikovaným monitoringem na celostátní úrovni.
- Jsem proti:
- dalšímu narůstání svobod cílových skupin na straně jedné a omezování svobody školy ve volbě "vzdělávací cesty" na straně druhé;
- využívání testování jako klíčového kriteriálního hodnocení úrovně školy;
- zasahování zřizovatelů škol do personálních otázek (včetně výběru ředitele);
- zaměňování role "úředníka" a "pedagogického odborníka" - a to jak na úrovni škol, tak na centrální úrovni;
- (a to zásadně) pokrytectví "politicko-manažerských elit", které deklarují vzdělávání jako prioritu a přitom je v reálu odsunuta mimo jejich primární zájem vlivu.
.png)
35 komentářů:
ANO!
Kéž by tak šlo říci prostě - jsem na straně zdravého rozumu.
Podepisuji!
Vzhledem k tomu, že reformně zkompetentňujeme už čtvrtým rokem, doopravdy a vážně by mne zajímaly poznatky kolegyň a kolegů v tomto smyslu.
Především přínosy, nadhodnoty a další pozitivna.
Jsem z toho poněkud nervózní, ale já ty rozdíly před a potom nějak nevidím.
Buď jsem zůstal trčet někde v biedermeieru nebo jsem revidoval blůma ještě před velkou říjnovou.
na straně zdravého rozumu
To bude asi ta velká strana. Nakonec chodí tam kdekdo. Ti zdraví pravidelně denně.
I školství do ní směřuje. Po maturitách nahlédneme, jestli tam náhodou už není.
Ve jménu velkých idejí lze páchat dobro i totální zvěrstva.
Ukázaly to Velká Francouzská i Velká Říjnová revoluce.
Kdybych měl soudit podle dosavadních výsledků Velké Kurikulárně Zkompetentňovací, nebyl bych příliš nadšen.
Skoro se nemohu dočkat, až i tato revoluce sežere své děti.
;-)
Ale vážněji.
Už mnohokrát jsem napsal, že koncept ŠVP považuji na základních školách za škodlivý a na středních školách za zbytečný.
Ale jsemť založením demokrat a příznivce osobní iniciativy.
Proto tvrdím:
1. Osnovy do základních škol
2. Jasně definované parametry závěrečných a maturitních zkoušek na středních školách.
3. A pak ať klidně existuje ŠVP jako jeden z alternativních programů a platforma pro ty, kdo si věří, že vymyslí lepší "osnovy", nežli ty centrálně stanovené.
Mně je totiž úplně jedno, když chce někdo probírat komplexní čísla před goniometrickými funkcemi a střídavý proud před stejnosměrným.
Ale bytostně se bouřím proti trapnému formalismu nebo "povinně nadšeneckému, údernicko-svazáckému" přístupu, ve který se tvorba ŠVP v naprosté většině případů zvrhla.
Souhlasím s autorem, že ve vzdělávacím systému nastala anarchie.
Nelze tedy očekávat, že systém a řád se navrátí "sám od sebe", anebo pokračováním reformních kroků, které mají bezbřehost zakódovánu ve své vnitřní podstatě.
Bude muset být vnucen.
A bude to bolet...
Rvp a švp mě zbavily odpovědnosti něco muset naučit. Pod "rámec" se vejde všechno, jak se komu ráčí. Tedy i hodně, i skoro nic. Pokud se Váš výklad, tedy znění v švp, shoduje dostatečně se zněním rvp, pak jste zcela za vodou.
"já ty rozdíly před a potom nějak nevidím."
Pane Luďku, já je vidím - je to stále horší a horší. Škola, kde učím čtvrtinu úvazku se zcela ponořila do procesu neučení, které je schováno v ŠVP. Projektový týden je týdnem nicnedělání a to bez jakýchkoliv rozumných výstupů, do toho sportovní akce, kulturní akce,...pro mě výhodné, nemusím se snažit, pro žáky katastrofa. Někteří z těchto žáků se po prázdninách stanou studenty naší průmyslovky. Profesoři i studenti budou chudáci a rvát si na hýždích poslední chloupky. Skončeme již prosím na ZŠ s hraním a začněme konečně učit.
Jinak plně souhlasím s poste.restante a jeho posledním příspěvkem.
Heslo dne přece je: žáky zabavit! Křížovky, kvízy, doplňovačky, rébusy - slabota. Projekty? Žactvo je líné se přesouvat po budově. Zájem je pouze o počítačovou učebnu - každý svůj počítač a hrát si, co chtějí.
Teď už jen jak to nandat do švp.
Jó, o tom, že je na světě něco daleko horšího než ekonomická krize žádné sdělovací prostředky včetně autora neinformují. Ta skutečná krize je morální. Vše co není zakázáno je dovoleno – v tom je tragedie dneška. Zapomíná se, že kromě zákonů existuje ve slušné společnosti ještě velmi mnoho nepsaných věcí, které se zkrátka NEDĚLAJÍ. Které z těch pravidel jsou v Česku ještě společensky nepřijatelné? U nás je možné vše a to doslova. Někteří politici, umělci, soudci, státní zástupci, policisté a intelektuálové nám dennodenně dokonce v přímém televizním přenosu beze studu ukazují, co vše je možno pošlapat, zneužít, vylhat, ukrást, zpronevěřit, podvodně získat. Jistě, vždyť kolega politik, umělec, soudce, státní zástupce, policista, novinář ho přeci z nepříjemností snadno dostane a ještě si získá politické ostruhy a slušnou sumičku. Na komunální úrovni je to mnohem a mnohem horší. Podle mého má klíčovou roli ústavní soud, ministerstvo spravedlnosti a policie. Pokud bude řádný občan uvedenými složkami perzekuován a pachatel narušení dobrých mravů a veřejného pořádku chráněn, můžeme o nápravě vzdělávacího a školského systému jenom snít. Takže: „Dobrou noc a hezké sny“.
VM
Pěkný článek, konečně pořádný pohled "shora" na celý systém. Rychlý sešup českého školství ke dnu je naprosto deprimující. A celou tu skutečnost zhoršuje opravdu fakt,že politikům je to jedno.
Ad anonymní 13.5.
O morálních hodnotách v naší společnosti si myslím také své, ale jsme na "České škole".
A jen drobná vsuvka - blogger nás v poslední době trochu pozlobil, takže se nemůžu vyjádřit k poslednímu komentáři poste.restante (než zmizel díky výpadku celé služby). Škoda - chtěl jsem totiž napsat, že v mnohém souhlasím. Nicméně opět měníme cíle a nástroje - ŠVP byl a asi i stále je v nemálo případech špatně uchopený nástroj (zvláště tam, kde se z něj stal cíl).
Ale upřímně - po bitvě je každý generálem ;-).
Ve jménu velkých idejí lze páchat dobro i totální zvěrstva.
Ukázaly to Velká Francouzská i Velká Říjnová revoluce.
Kdybych měl soudit podle dosavadních výsledků Velké Kurikulárně Zkompetentňovací, nebyl bych příliš nadšen.
Skoro se nemohu dočkat, až i tato revoluce sežere své děti.
;-)
Ale vážněji.
Už mnohokrát jsem napsal, že koncept ŠVP považuji na základních školách za škodlivý a na středních školách za zbytečný.
Ale jsemť založením demokrat a příznivce osobní iniciativy.
Proto tvrdím:
1. Osnovy do základních škol
2. Jasně definované parametry závěrečných a maturitních zkoušek na středních školách.
3. A pak ať klidně existuje ŠVP jako jeden z alternativních programů a platforma pro ty, kdo si věří, že vymyslí lepší "osnovy", nežli ty centrálně stanovené.
Mně je totiž úplně jedno, když chce někdo probírat komplexní čísla před goniometrickými funkcemi a střídavý proud před stejnosměrným.
Ale bytostně se bouřím proti trapnému formalismu nebo "povinně nadšeneckému, údernicko-svazáckému" přístupu, ve který se tvorba ŠVP v naprosté většině případů zvrhla.
Souhlasím s autorem, že ve vzdělávacím systému nastala anarchie.
Nelze tedy očekávat, že systém a řád se navrátí "sám od sebe", anebo pokračováním reformních kroků, které mají bezbřehost zakódovánu ve své vnitřní podstatě.
Bude muset být vnucen.
A bude to bolet...
Ad poste.restante 12.5. 10:19
To by nebyl můj blog ke čtení ;-).
Ad Luděk Bláha 15.5. 14:24
Dle mého názoru u "zkompetentňování" dochází v rámci školské reformy k "již zažité" záměně "cíle reformy a nástroje k jeho dosažení".
Vaše poznámka je důkazem toho, že používání nástrojů, které mají sloužit k dosažení deklarovaných cílů, může být při nedostatečném řízení změny kontraproduktivní.
Zda je to to jev dočasný nebo trvalý, nechť věrohodně posoudí kompetentnější. Nicméně 4 roky jsou dle mého soudu ve vzdělávacím procesu málo - i když nepopírám, že indicie zrovna povzbudivé nejsou.
Ad Luděk Bláha 15.5. 14:24
Pokud, pane Háwingere, restaurujeme původní příspěvky, měl bych, s dovolením, připomenout, na co reagujete. Problém je v tom, že si to už nepamatuji. Nejspíš to bylo něco hlubokomyslného o tom, že nevidím prakticky žádný rozdíl mezi tím, co bylo před reformou a co je nyní. Byla to ovšem lehce nadsázka. Take jeden ukázkový rozdíl zmíním.
Dřív, když se mne žák na něco zeptal a já zcela a naprosto mimořádně neznal odpověď, velmi nervózní, místy až hysterický jsem s pocitem profesního selhání horečně pátral po informacích tak dlouho, dokud jsem nenabyl přesvědčení, že mohu s čistým štítem předstoupit před žactvo a se ctí se zhostit svého vzdělávacího údělu.
Dnes vím, že žák umí na internetu informaci vyhledat z více zdrojů, posoudit jejich věrohodnost, a i informací, uložit je, zpracovat, analyzovat, interpretovat a tvůrčím způsobem použít, což je dostatečný důvod k tomu, abych tento fakt použil k zorganizování projektového měsíce, kdy žáci ve skupinách zpracovávají prezentace na témata i příbuzná, tyto pak multimediálně prezentují, tématicky se prořezávají mezipředmětovými vztahy, vzájemně se evaluují a nabývají digitálně komunikačních kompetencí příštího tisíciletí v rámci multikulturně, etické gramotnosti a enviromentálně sexuální konkurenceschopnosti.
David Hawiger řekl(a)...
Ad anonymní 13.5.
O morálních hodnotách v naší společnosti si myslím také své, ale jsme na "České škole".
No právě a tak to dovyprávím. Vše se vším souvisí. Pamatuji doby, a není to sci-fi, kdy neformálními vedoucími třídy byli nejlepší žáci, kteří byli i lidskými vlastnostmi vzorem ostatním. Pamatuji, že pedagogický sbor ve škole nejen vyšetřil, ale i kázeňsky vyřešil prakticky všechny krádeže, lži a jiné nepřístojnosti. Vzpomínám, jak ředitel vodil po všech třídách školy za ucho zloděje, který byl rudý až na patě s tím, abychom si všichni na něho dávali pozor. Dnes je to mimochodem, možná i díky tehdy běžnému řešení ředitele a všímavému jednání všech žáků, kteří měli s případem co do činění, ctihodný úspěšný občan. Žáci totiž nechtěli být spolupachateli tím, že budou krýt viníka. Možná to pro zloděje byla tenkrát poslední šance jak se srovnat. On tu šanci využil. Skutečně si nepamatuji, že by se nějaký rodič odvážil říci, že na své děti nemá čas. Byl jednoduše zodpovědný za svého potomka a hradil vše, co on rozbil, zničil či ukradl a s tím související náklady.
No a pak převzali otěže humanisté psychologové, humanisté pedagogové, humanisté rádoby vševědátoři, humanisté novináři a začali krmit tehdy ještě po této stránce relativně zdravou společnost tezemi, že žák je nepopsaný list papíru, že nejdůležitější ve škole je žák, že učitel je starší kamarád, že všichni žáci udělají maturitu, že škola hrou, že vše jde snadno a rychle a podobnými nesmysly. A tak autority postupně odkráčely do propadliště dějin. Není jimi žel ani předseda vlády, ani ústavní soud, ani parlament, ani soudci, policisté, učitelé, snad jenom pracovníci v mediích. Lidé říkají: „ to bylo v televizi a v novinách“ a kupodivu těm účelovým blábolům věří i když v zápětí vidí, že vše je zase úplně, ale opravdu úplně jinak.
A ruku na srdce. Není náhodou největším problémem školství kázeň žáků? Není náhodou, kromě špatně fungujícímu kontraproduktivnímu slepenci, který ještě někdo nazývá školským systémem dalším velkým problémem očekávání rodičů i žáků, že věci dopadnou dobře i přes absenci píle a schopností na straně žáků? Jak chcete něčemu naučit neukázněné žáky, kteří na rozdíl od doby nedávno minulé již téměř všichni nechtějí nic umět, alespoň ne to co je v ŠVP a ještě přitom vědí, že to dobře dopadne? Jaké metody, techniky, prostředky na získání dělného prostoru pro pokusy o uskutečnění výuky zejména na ZŠ či SOŠ doporučujete? Mají dnešní učitelé dostatečnou zákonnou oporu pro úspěšný výkon své profese? Že by byli všichni tak neschopní? Nezdá se Vám, že problematika testování, státních maturit apod. je v těchto intencích a z hlediska systémového řešení školství naprosto marginální? Fakt si myslíte, že uhodí blesk či co a MŠMT najednou začne konat něco smysluplného? Už jste od roku 89 něco takového zpozoroval?
Stav učitelstva je již tak bídný, že nejsme schopni ani ochotni již více než 20 let založit svoji vlastní komoru, která vahou své autority postupně vytvoří tolik potřebný celospolečenský tlak na smysluplnou, uskutečnitelnou, systémovou změnu. Naděje, dle mého soudu už jediná, ale ještě snad žije.
VM
VM
Dnes cokoliv dodávat k Vašemu příspěvku z 16.5 3:12 by bylo téměř zbytečné.
Je zvláštní, že Vámi zmiňovaní vědátoři pořád odmítají přiznat, že cestou nekontrolovaného humanismu se dostáváme k nelidskému chování.
Pedagogická komora?
Burcuji tady pro ni už nějakých 6 let a nejsem sám. Ale pořád je nás asi málo.
Aspoň to financování škol kdyby někdo chtěl upravit.
Od peněz to totiž vše začíná...
Ad:"Dnes vím, že žák umí na internetu informaci vyhledat z více zdrojů, posoudit jejich věrohodnost, a i informací, uložit je, zpracovat, analyzovat, interpretovat a tvůrčím způsobem použít, což je dostatečný důvod k tomu, abych tento fakt použil k zorganizování projektového měsíce, kdy žáci ve skupinách zpracovávají prezentace na témata i příbuzná, tyto pak multimediálně prezentují, tématicky se prořezávají mezipředmětovými vztahy, vzájemně se evaluují a nabývají digitálně komunikačních kompetencí příštího tisíciletí v rámci multikulturně, etické gramotnosti a enviromentálně sexuální konkurenceschopnosti."
to jste myslel vážně???? Vaši žáci se dle tohoto popisu blíží genialitě. Tak proč v mezinárodním srovnání stojíme za africkými zeměmi??? Nebude to náhodou těmi "úžasnými" metodami projektového vyučování?? Nebo to byla ironie? Vaše debata začíná být mírně nesrozumitelná :o(
to jste myslel vážně????
Samozřejmě že ANO! Vy to tak neděláte?
V dnešní době stále se snižující populace nevedete žáky reprodukční konkurenceschopnosti s přihlédnutím k ochraně životního prostřestředí v souvislosti s přemnožením kůrovce v Šumavském parku pak především?
Největším problémem našeho školství je, že se v ŠVP stále vyskytují "nevhodná" slovíčka. Poděkujme ČŠI za odhalovaní "špatných" slovíček. Poděkujme i VÚP Praha za to, že víme, která slovíčka jsou správná. Budoucnost vidím orwellovsky světlou.
ad poste.restante 15.5. 20:11
Takže v mnohém souhlasím (jak jsem psal).
Mám problém s bodem 1 , tj. s osnovami do základních škol - přesněji řečeno s mírou jejich závaznosti. Pokud by osnovy měly býti "příkladem dobrého ŠVP" (a klidně za nemálé peníze), pak proč ne.
Přesto ti, kteří zvládnou vlastní ŠVP ve srovnatelné kvalitě a navíc s využitím vlastního potenciálu a místních podmínek by měli míti "zelenou" (tj. Váš bod 3 + zřetelná podpora).
Věta ohledně trapného formalismu "budovatelského" přístupu k ŠVP je dle mého soudu výstižná. Problémem však není ŠVP jako takové, ale právě ten přístup. ŠVP vnímám jako strategický dokument, nutný pro rozvoj školy (tj. aby nepřežívala ze dne na den). Tudíž se jedná o dokument srovnatelného významu jako je "strategie firmy". A vypracování takového dokumentu není žádná sranda - a už vůbec se nedělá metodou "kulatých stolů" na jedné straně či "one man show" na straně druhé.
Bohužel minulé doby v nás pravděpodobně nerozvíjely kompetence, které jsou potřebné k pochopení důležitosti takového dokumentu a způsobu jeho vytváření. A to nejen na úrovni škol, ale bohužel i na úrovni MŠMT (ne-li výše).
Poslední poznámka se týká "požírání" vlastních dětí. V poslední době jsem byl svědkem, že požíráni byli podporovatelé školské reformy, kteří však nepatřili "k údernickým brigádám". Mohu-li je charakterizovat, pak si v anarchistickém prostředí zachovávali zdravý rozum a odmítali se přidávat k "jedné správné anarchistické straně" - tj. odmítali odpovídat na otázku "na čí straně jsi", aby se zavděčili "někomu".
ad Luděk Bláha 15.5. 22:44
Váš aktuální komentář je ukázkou toho, že patříte mezi osobnosti, které by stálo za to motivovat je k tomu, aby se stali "hybateli změny". (tj. v duchu pana Lewina bychom Vás museli rozmrznout - pomoci při změně - a nakonec bychom Vás zamrazili ;-) ).
Chci tím říci, že dokážete věrohodně sepsat odstavec, který odpovídá stylu "školské reformy". Teď je jen otázkou, zda jsou to jen žvásty a bláboly nebo zda povede (nebo již vedl) k reálné změně vzdělávacího procesu. Pokud by to mělo být to druhé, pak by to bylo hodno "pedagogických mistrů". Já osobně bych na to neměl a proto bych si kladl mnohem skromnější cíle.
Vaším záměrem však pravděpodobně je poukazovat na jev, že pedagogičtí pracovníci jsou vedeni k tomu, aby právě takové formulace "plodili". Bohužel bez rozmrznutí, změny myšlení a následného zamrznutí. Jak naznačil kolega poste.restante - klasická ukázka formalismu.
ad Anonymní "VM" 16.5. 3:12
Takže k morální stránce společnosti - můj postoj lze charakterizovat "cibulí" a "přesýpacími hodinami", což je velmi zdařilá úvaha Davida Grubera z března roku 2009 (viz http://gruber.blog.idnes.cz/c/73214/Cibule-kontra-presypaci-hodiny.html). Učitelská profese by měla být jednou z těch, která má přispět k "cibulovitosti" společnosti, nikoliv zužováním do podoby "přesýpacích hodin". Problém je v tom, že dlouhodobě k tomu nemá zajištěny celospolečenské podmínky. Díky tomu je v tom úzkém hrdle stále méně "učitelských zrníček".
Vy vyzýváte v duchu "učitelská zrníčka spojme se". Osobně jsem pesimista. Stejně jako v jiných případech potřebujete k občanské angažovanosti nezbytné zdroje a stabilní zázemí mezi ně bezesporu patří (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida). Učitelská profese má problém se zajištěním druhého a třetího stupně (o čtvrtém ani nemluvím). "Profesní komora" je jednoznačně seberealizací a tudíž na špici.
Ale můžete mě přesvědčit o opaku - nikoliv řečmi, ale činy.
David Hawiger 16.5 13:24
Můj příspěvek skončil v "křemíkovém nebi" díky výpadku systému. Pokud jej máte někde v cachi, budu Vám povděčen.
Myslím, že v podstatě nejsme ve sporu.
Vám se jen nelíbí představa "závaznosti" osnov a mně zase představa, že při stavbě "pyramidy vzdělanosti" se někdo rozhodne vynechat některou část, kvůli které se pak může zbořit některé vyšší patro.
Proto tvrdím, že na základní škole má být jasno v obsahu a experimentovat můžeme ve volbě forem a způsobů vzdělávání.
V mém pojetí je ŠVP na základních školách jen jedním z alternativních programů. Jakousi cestou pro odvážné a zodpovědné experimentátory.
Místo toho se stal povinným i pro ty, kteří o něj vůbec nestáli.
Výsledný formalismus je nutným důsledkem způsobu zavádění, nikoli koncepce samotné.
(Myslel jsem to přesně tak, jak jste to pochopil.)
Když pak čtu stesky "reformátorů", připadám si jako bych slyšel nespokojené družstevní kolektivizátory, že vesničané nepředávají svá hospodářství do družstva s patřičným nadšením.
A oni to přitom soudruzi s nimi mysleli tak dobře...
ŠVP nemůže být strategickým dokumentem.
Jednak proto, že stanovuje konkrétní cíle (mám chuť napsat "konkrétní") a strategie se spíše zaměřuje na vize - světlé zítřky na obzoru.
Jednak proto, že pak by muselo existovat v této zemi cca 6000 strategických dokumentů vzdělávání - šílená představa.
Poslední poznámka ad "požírání dětí revoluce".
Tvrdím, že mnohé "poradenské" firmy, které na přelomu století vyhnali z průmyslu, našly své uplatnění ve školství.
Bylo by na čase je vypráskat i odsud.
A s nimi i novodobé reformátory.
Aby alespoň zbytky těch učitelů, kteří nepodléhali módám a "koncepcím", netoužili se "někomu" zavděčit, nýbrž stranili pouze prospěchu žactva, mohli své znalosti a zkušenost soudnosti předat dalším generacím učitelů.
Aby byla zachována alespoň nějaká kontinuita zdravého učitelského rozumu.
Milý poste.restante, jeden příspěvek jsem obnovil viz výše. Je to on?
Janek
Děkuji. Myslím, že je to ten, ke kterému teď diskutujeme.
Jak se Vám to povedlo?
Měl jsem za to, že výpadek měl celý systém Blogger.
Viz:
http://www.zive.cz/bleskovky/google-ma-velky-vypadek-tentokrat-u-bloggeru/sc-4-a-157068/default.aspx
Původně se předpokládalo, že je výpadek způsoben zaváděním slibované velké aktualizace systému. To Google na Twitteru vyvrátil, jedná se o neočekávanou chybu. Ta bude mít zřejmě neblahé důsledky, protože se muselo sáhnout k obnovení ze zálohy a uživatelé pravděpodobně přijdou o příspěvky mladší než 30 hodin.
Komentáře mi chodí mailem, takže jsem schopen dohledat i ty, které jejich autor smaže ;-)
Janek
Jejda a nešlo by obnovit i část diskuse pod článkem o "šikaně" ředitelky - http://www.ceskaskola.cz/2011/05/prectete-si-neskutecne-rodice-chteji.html
Docela hezky jsme si tam notovali s kolegou Blahou a já bych si rád někde oživil svou analýzu alibismu ČSI a zřizovatelů.
Ale nechci Vás zneužívat...
:-)
poste.restante 16.5. 14:48
Proto tvrdím, že na základní škole má být jasno v obsahu a experimentovat můžeme ve volbě forem a způsobů vzdělávání.
V zásadě souhlas. Je otázkou, zda závazný obsah nemá být řádně specifikován v RVP. Pokud ano, pak bychom měli především tlačit na revizi stávajícího RVP ZV (minimálně by si to zasloužila "informatika").
ŠVP nemůže být strategickým dokumentem.
Dle mého soudu může, i když uznávám, že jeho pojmenování je zavádějící. Na druhou stranu je to prozatím jediný dokument, o kterém se hovoří, že je jeho obsah plně v kompetenci školy a přitom má předpoklady býti strategickým dokumentem. Problém je v tom, že jsme klademe přílišný důraz na detaily (to je to "slovíčkaření"), čímž se stává nesrozumitelným nejen pro zaměstnance, ale i pro zákazníky (tedy především pro rodiče).
ŠVP dle mého soudu není o kvantitě, ale o kvalitě. A kvalita se odvíjí mimo jiné od jasné a vykomunikované vize a strategických cílů. Počet ŠVP pak není rozhodující, protože každá firma v regionu by měla mít svou vizi (píši to vzhledem k počtu škol a firem v regionu). Pokud ji firma neumí nebo nechce dát na papír, je to její rozhodnutí. U školství by to mělo být obdobné - tedy absence sepsaného ŠVP není dobrým signálem, ale ještě to není na "zastřelení ředitele".
Poslední komentář mám k "poradenským firmám", které byly vyhnány z průmyslu. Můžete být prosím konkrétnější?
zda jsou to jen žvásty a bláboly
Samozřejmě že ano, pane Háwingere. Žvásty, bláboly, kecy, tlachy, plky, kydy, blemcy a já nevím co ještě. Jen mne mate, že příspěvek má charakter slintu i přesto, že jsem důsledně použil reformní obraty. Jestli to třeba nebude tím, že takový charakter má i celá naše reforma školská.
Na počátcích zpravidla stává slovo, ale pro změnu starých pořádků musí přijít zákon. To věděl i Limonádový Joe. A tak jsme na rozpadající se zdivo stříklí nový břízolit. Zatím to ale vypadá celkem dobře.
David Hawiger
Začnu od konce. Přelom tisíciletí jsem absolvoval v průmyslu, kde se to tenkrát hemžilo poradenskými firmami, které nás učily americké metody managementu, většinou okopírované z Japonska.
Po chvilce studia jsme většinou zjistili, že šlo o přelakované finty baťovské školy. Všude se to hemžilo slovy jako 5S, Kaizen, TQM, balanced scorecard, projekt, strategický rámec atd.
Když jsem v roce 2004 opět přišel do školství, zažíval jsem pocit deja vu. Stejný slovník, stejné pojmy, stejné prázdné, bezobsažné kecy.
Proto také rozlišuji pojmy vize, strategie, rámcové dokumenty atd.
Z mého pohledu je naprostá většina základních škol v pozici dílny ve výrobě.
Od dílny očekávám, že bude vykonávat pokyny a nikoliv formulování vizí a určování strategie.
Propána, jakápak strategie ve výuce zlomků.
Ale nevadí mi, pokud chce někdo úroveň "dílny" překročit. A klidně ať si za tímto účelem vypracuje svůj ŠVP.
Jen si nemyslím, že tak mají činit všichni a povinně.
V drtivé většině o to totiž vůbec nestojí a hlavně toho nejsou schopni.
Kdyby zavádění ŠVP předcházela rozsáhlá školící a vysvětlovací kampaň, to by byla jiná.
Ale i za takových podmínek měla být tvorba ŠVP dobrovolná.
Naprostá většina základních škol se má řídit určitým dokumentem, který vznikne jako konsensus různých názorů na rozsah a obsah onoho základního stupně vzdělání - základu zmiňované pyramidy.
Tento dokument musí být pochopitelně periodicky aktualizován.
Vyvíjí se přece nejen informatika.
Ale jestli jej nazveme Osnovy, RVP, Standardy či jakkoliv jinak, to je mi úplně jedno.
Důležitý je totiž obsah a nikoliv nálepka.
Tedy úplně jedno to není. RVP totiž předepisuje i povolený slovník.
Dokument, který ve školství odmítá slova jako "znát", "umět" nebo třeba "dril", je špatný principiálně.
Vážený pane Hawigere,
díky za odpověď. Kdyby se stal zázrak a všichni učitelé byli náhle odborně po všech stránkách zdatní, uměli s počítačem (to je do nebe volající ostuda), měli elán a chuť se dále sebevzdělávat a kvalitně učit či zkompetentňovat jak vtipně říká kolega Blaha, měli rádi děti, své povolání a dodržovali by osobnostní zónu, měli odvahu ke změnám atp., pak myslím, že by většina z nich byla po roce praktické výuky ve stejně bídném stavu v jakém je dnes většina učitelů. Se stavem českého školství by to ani nehnulo. To, co naše školství posunuje ke dnu, to, co učitelstvo devastuje, to, co z něho udělalo beztvarou a až na výjimky mlčící hmotu je prakticky totální bezmoc vůči žákům, jejich rodičům, některým taky kolegům učitelům, ředitelům, ČŠI, státní správě a skvěle sdělovacími prostředky zmanipulované veřejnosti.
Když se rekonstruuje budova (např. školství), je třeba začít od základů, jak každý ví. Mě jde o ty základy. Vy budujete (rovněž slovy) první patro budovy, která má chatrné, nedostatečné základy (v katastrofálním stavu), což se jeví jenom na první pohled jako pošetilá myšlenka. Na druhý je to již jasné. Přesně tak to chce establishment.
VM
Pro poste.restante
"... RVP totiž předepisuje i povolený slovník."
Ukažte mi prosím kde. Stačí odkaz.
Díky.
"... RVP totiž předepisuje i povolený slovník."
Ukažte mi prosím kde...
RVP nic takového, pane Díky, nepředepisuje, samozřejmě. Jeho duch a aktivátoři pak ovšem ano.
Zkuste, prosím, v nějakém školském dokumentu uvést spojení "žák umí, žák zná, žák se učí" a nedožijete příští klasifikační porady.
Anonymní 18.5 14:04
Píši-li o RVP/ŠVP občas (obvykle ve vzteku) zapomenu vypíchnout, zda jde o konkrétní dokumenty, koncept, nebo na nich založené "reformní" aktivity.
Kolega Blaha už odpověděl za mne.
Doplním jen, že jsme TŘIKRÁT museli text a konkrétní formulace našeho ŠVP přepisovat kvůli neschváleným výrazům.
Na škole mé známé našla inspektorka na straně 57 formulaci "žák umí". Všichni dodnes litují, že její výstup nikoho nenapadlo nahrávat...
Okomentovat