Jana Smetanová, ředitelka školy, píše "Autorita učitele je pro některé děti prázdným pojmem – neuznávají totiž autoritu žádnou. Bohužel neposlouchají ani své vlastní rodiče."
Z článku vybíráme:
Se změnou společnosti se změnila i pravidla jednání mezi školou a rodiči. Rodič je klient, kterého si škola musí předcházet, aby měla žáky a peníze.
Škola musí plnit své povinnosti, rodiče bohužel nikoliv. Ačkoliv rodiče ze zákona odpovídají za výchovu a vzdělání svých dětí, vždy se najde malá skupina těch, kteří své rodičovské povinnosti neplní. A ve třídě pak stačí jeden dva žáci, kteří jsou moderně nazývaní problémoví, aby zkazili možnost učit se i dětem ostatním.
Autorita učitele je pro některé děti prázdným pojmem – neuznávají totiž autoritu žádnou. Neposlouchají ani své rodiče, a tak jsou sobě i ostatním dětem nebezpečné. A právě s rodiči, kteří výchovu svých dětí nezvládají, mají školy největší potíže.(...)
České školy jsou také raritou v tom, že si zpracovávají koncepční materiály. Každá škola si píše svůj vzdělávací program, každoročně ho upravuje a vylepšuje a učitelé místo nad přípravami sedí nad dokumenty, které v každé jiné civilizované zemi vydává ministerstvo školství. Proto je také problém, když se s dětmi přestěhujete – nevíte, co se kde učí.
Pokud by se ministerstvo zeptalo škol, zda se chtějí vrátit k jednotným osnovám, jsem přesvědčena, že mnoho škol by tuto možnost využilo. Jan Amos Komenský by se moc divil, co se ve školách dnes děje.
Přečtěte si: Jaká je pravda o české škole?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
DISKUSE
Témata článků
1:1
(22)
analýza
(25)
anketa
(101)
Aplikace
(109)
audio
(148)
Bezplatně
(102)
BYOD
(34)
causy
(1049)
CERMAT
(578)
CLIL
(18)
cloud
(22)
Česko mluví o vzdělávání
(58)
ČŠI
(699)
čtenářství
(31)
dětské skupiny
(52)
digitální vzdělávání
(44)
diskuse
(65)
dokument
(1094)
domácí výuka
(28)
dotační program
(21)
DUM
(205)
DVPP
(59)
DZS
(39)
e-knihy
(323)
e-learning
(31)
EDUin
(852)
ESF
(807)
eTwinning
(32)
EU peníze školám
(257)
evaluace
(13)
FAQ
(87)
fejeton
(3)
festival
(22)
financování
(310)
glosa
(13)
gramotnosti
(48)
hodnocení
(108)
hodnocení aplikací
(41)
ICT
(1907)
infografika
(40)
informatické myšlení
(35)
informatika
(60)
inkluze
(1194)
inovace
(30)
internetová bezpečnost
(57)
interview
(173)
IWB
(32)
Jak na DUM
(16)
Jazyky pro děti
(1)
kariérní řád
(178)
kniha
(1180)
knihy
(1253)
komentář
(227)
konektivismus
(13)
konference
(197)
konkursy
(7)
konstruktivismus
(19)
kulatý stůl
(55)
kurikulum
(28)
licence
(7)
matematika
(298)
metodika
(39)
migrace
(87)
ministryně školství
(222)
mládež
(2)
MOOC
(35)
MPSV
(61)
MŠMT
(4611)
myšlenkové mapy
(10)
NAEP
(14)
Národní rada pro vzdělávání
(16)
neformální vzdělávání
(15)
nezaměstnanost
(26)
NIDM
(58)
NIDV
(228)
nová maturita
(1305)
novela
(69)
NÚOV
(55)
NÚV
(321)
odbory
(45)
odkazy
(271)
OECD
(114)
OER
(25)
ombudsman
(40)
online
(174)
OP VK
(24)
OP VVV
(67)
open source
(23)
Ostatní
(6)
otevřený dopis
(42)
pedagogicko-psychologické poradny
(41)
Pedagogika
(1364)
petice
(19)
PIAAC
(8)
PIRLS
(13)
PISA
(119)
polemika
(1885)
pozvánky
(1810)
PR článek
(1612)
práce s talenty
(37)
praktické školy
(25)
právní poradna
(339)
prezentace
(66)
profese učitele
(50)
prognózy
(16)
program
(64)
projekt
(506)
projekty
(231)
průzkum
(53)
Přečtěte si
(2698)
přednáška
(27)
předškolní ročník
(75)
předškolní vzdělávání
(103)
Přijímačky
(216)
PSP
(80)
recenze
(30)
redakce
(16)
regionální školství
(94)
RVP
(627)
satira
(44)
SCIO
(317)
sexuální výchova
(21)
SKAV
(148)
sociální sítě
(110)
soukromé školy
(165)
soutěž
(498)
standard
(127)
statistika
(100)
Strategie 2020
(46)
stravování
(50)
střední školy
(369)
studie
(33)
Škola21
(3)
školství
(2922)
tablety
(113)
TALIS
(19)
TEDx
(10)
testování
(568)
TIMSS
(39)
tipy
(16)
tisková zpráva
(2808)
top
(122)
trh práce
(156)
učebnice
(39)
Učitelský spomocník
(169)
ÚIV
(3)
UJAK
(25)
video
(685)
Volby 2013
(40)
VÚP
(53)
vyhláška
(41)
výzkum
(283)
vzdělávací politika
(551)
vzdělávací technologie
(61)
vzdělávání
(184)
zákon o pedagogických pracovnících
(64)
Zprávy
(4268)
Knihkupectví
Využijte nabídku pro školy a učitele od Albatrosmedia.cz!
Slevy a akce na knihy přímo od nakladatele. Kompletní nabídka více než 7000 titulů z produkce Albatros Media. Vše skladem, rychlé dodávky zboží.
Nejčtenější články
Články dle data
Učitelské listy
Nabídka práce
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
54 komentářů:
Při takové pravdě o české škole se nabízí snad už jen jediné řešení: ředitelky a ředitelé škol, odpovídající za zkompetetňovací proces, by měli podat hromadnou výpověď a odejít pracovat do zahraničí.
Trefně to paní ředitelka napsala. Hned se člověku vstupuje lehčeji do toho nového roku, když byla pravda konečně odhalena ve své nahotě.
Pravda byla odhalena již tolikrát, že při své nahotě je již okoukaná...a zajímá asi jen nás, kteří se s ní v tom novém roce budeme prát znovu a zas.
Pokud použiju rozum a cit, tak je to pravda jedné paní ředitelky, které budou přitakávat všichni ti učitelé, jejichž pohodlnost pro vlastní změnu odpovídá populačnímu průměru.
Vážení učitelé, kdo chce druhé vést, musí se sám rozvíjet, jinak nemá co dát.
Víte, současná škola je zákonodárně pojata jako výchova a vzdělávání. Většina učitelů je však chudá výchovným duchem a chtěla by nacpat do dětí jen informace a primitivní dovednosti práce s čísly a textem. V dětské psychice je touha po hře kodifikována samotnou přírodou .. a Jan Amos to věděl. ŠVP měly původně sloužit k tomuto účelu, aby umožnily vpravit do výuky nové metody a formy práce. že se to nedaří je dáno osobnostním stropem pedagogů... a jiste že i materiálními podmínkami škol.
Máte jistě pravdu v tom, že jsou děti nevychované, ale to byly vždycky. Otázkou je, jaká je výchova a čemu všemu se výchova říká. Subjektivní výrok, že děti zlobí není nic než neschopnost jim od "zlobení" pomoci. Dobrota není vymožitelná. Tyto dovednosti učitelé nemají a máte pravdu, nemají je ani rodiče. Otázkou je v čem chce být učitel profesionál?
Pokud dítě hýká jako osel, má problém a mají problém i jeho rodiče. Nedávají dítěti lásku. To je fakt těžká věc, protože k tomuto poznání musí mít člověk hodně zkušeností a pokory. Orgány SPOD to nevyřeší, jsou dnes přetíženy administrativou stejně jako školy a i tady běží reforma!
Vaše snaha po pojmenování problému a nalézání řešení ve vnějších prostředcích je pro většinu učitelů naprosto typická. Pokud učite nemůže pomoci problémovému dítěti, pak se musí změnit nejen charakter vyučování, ale hlavně senzitivita učitele .. jedině pak bude autorita učitele přirozená. Při současném stavu většiny neurotických učitelů s vnitřními nevyřešenými komplexy je volání po autoritě pochopitelně taháním za záchranou brzdu při jízdě, na kterou učitelé nejsou odborně připravováni a staří tomu už prostě nestačí.
Stejně tak nestačí mentálně úředníci na školskou správu ne tak na koncepční materiály, neboť zadávají a filtrují tyto dokumenty u jiných výzkumných společností. To už není nutné dokazovat, příkladů jsou stovky a nakonec i připravovaná novela. To by to někdo z MŠMT musel sněmovně navrhnout. A vymahatelnost rodičovských povinností nezlepší ve školách téměř nic. Vymahatelnost u rodičů či u žáků totiž nezmění osobnost a nezpůsobí lásku.
Jediným, zatím dostupným řešením, je etická výchova. Ona má totiž vliv nejen na žáky, ale i na učitele a v tomto kontextu i na rodiny.
(obyčejný člověk)
Pokud použiju rozum a cit, tak je to pravda jedné paní ředitelky, které budou přitakávat všichni ti učitelé, jejichž pohodlnost pro vlastní změnu odpovídá populačnímu průměru.
Vážení učitelé, kdo chce druhé vést, musí se sám rozvíjet, jinak nemá co dát.
Víte, současná škola je zákonodárně pojata jako výchova a vzdělávání. Většina učitelů je však chudá výchovným duchem a chtěla by nacpat do dětí jen informace a primitivní dovednosti práce s čísly a textem. V dětské psychice je touha po hře kodifikována samotnou přírodou .. a Jan Amos to věděl. ŠVP měly původně sloužit k tomuto účelu, aby umožnily vpravit do výuky nové metody a formy práce. že se to nedaří je dáno osobnostním stropem pedagogů... a jiste že i materiálními podmínkami škol.
Máte jistě pravdu v tom, že jsou děti nevychované, ale to byly vždycky. Otázkou je, jaká je výchova a čemu všemu se výchova říká. Subjektivní výrok, že děti zlobí není nic než neschopnost jim od "zlobení" pomoci. Dobrota není vymožitelná. Tyto dovednosti učitelé nemají a máte pravdu, nemají je ani rodiče. Otázkou je v čem chce být učitel profesionál?
Pokud dítě hýká jako osel, má problém a mají problém i jeho rodiče. Nedávají dítěti lásku. To je fakt těžká věc, protože k tomuto poznání musí mít člověk hodně zkušeností a pokory. Orgány SPOD to nevyřeší, jsou dnes přetíženy administrativou stejně jako školy a i tady běží reforma!
Vaše snaha po pojmenování problému a nalézání řešení ve vnějších prostředcích je pro většinu učitelů naprosto typická. Pokud učite nemůže pomoci problémovému dítěti, pak se musí změnit nejen charakter vyučování, ale hlavně senzitivita učitele .. jedině pak bude autorita učitele přirozená. Při současném stavu většiny neurotických učitelů s vnitřními nevyřešenými komplexy je volání po autoritě pochopitelně taháním za záchranou brzdu při jízdě, na kterou učitelé nejsou odborně připravováni a staří tomu už prostě nestačí.
Stejně tak nestačí mentálně úředníci na školskou správu ne tak na koncepční materiály, neboť zadávají a filtrují tyto dokumenty u jiných výzkumných společností. To už není nutné dokazovat, příkladů jsou stovky a nakonec i připravovaná novela. To by to někdo z MŠMT musel sněmovně navrhnout. A vymahatelnost rodičovských povinností nezlepší ve školách téměř nic. Vymahatelnost u rodičů či u žáků totiž nezmění osobnost a nezpůsobí lásku.
Jediným, zatím dostupným řešením, je etická výchova. Ona má totiž vliv nejen na žáky, ale i na učitele a v tomto kontextu i na rodiny.
(obyčejný člověk)
Pokud použiju rozum a cit, tak je to pravda jedné paní ředitelky, které budou přitakávat všichni ti učitelé, jejichž pohodlnost pro vlastní změnu odpovídá populačnímu průměru.
Vážení učitelé, kdo chce druhé vést, musí se sám rozvíjet, jinak nemá co dát.
Víte, současná škola je zákonodárně pojata jako výchova a vzdělávání. Většina učitelů je však chudá výchovným duchem a chtěla by nacpat do dětí jen informace a primitivní dovednosti práce s čísly a textem. V dětské psychice je touha po hře kodifikována samotnou přírodou .. a Jan Amos to věděl. ŠVP měly původně sloužit k tomuto účelu, aby umožnily vpravit do výuky nové metody a formy práce. že se to nedaří je dáno osobnostním stropem pedagogů... a jiste že i materiálními podmínkami škol.
Máte jistě pravdu v tom, že jsou děti nevychované, ale to byly vždycky. Otázkou je, jaká je výchova a čemu všemu se výchova říká. Subjektivní výrok, že děti zlobí není nic než neschopnost jim od "zlobení" pomoci. Dobrota není vymožitelná. Tyto dovednosti učitelé nemají a máte pravdu, nemají je ani rodiče. Otázkou je v čem chce být učitel profesionál?
Pokud dítě hýká jako osel, má problém a mají problém i jeho rodiče. Nedávají dítěti lásku. To je fakt těžká věc, protože k tomuto poznání musí mít člověk hodně zkušeností a pokory. Orgány SPOD to nevyřeší, jsou dnes přetíženy administrativou stejně jako školy a i tady běží reforma!
Vaše snaha po pojmenování problému a nalézání řešení ve vnějších prostředcích je pro většinu učitelů naprosto typická. Pokud učite nemůže pomoci problémovému dítěti, pak se musí změnit nejen charakter vyučování, ale hlavně senzitivita učitele .. jedině pak bude autorita učitele přirozená. Při současném stavu většiny neurotických učitelů s vnitřními nevyřešenými komplexy je volání po autoritě pochopitelně taháním za záchranou brzdu při jízdě, na kterou učitelé nejsou odborně připravováni a staří tomu už prostě nestačí.
Stejně tak nestačí mentálně úředníci na školskou správu ne tak na koncepční materiály, neboť zadávají a filtrují tyto dokumenty u jiných výzkumných společností. To už není nutné dokazovat, příkladů jsou stovky a nakonec i připravovaná novela. To by to někdo z MŠMT musel sněmovně navrhnout. A vymahatelnost rodičovských povinností nezlepší ve školách téměř nic. Vymahatelnost u rodičů či u žáků totiž nezmění osobnost a nezpůsobí lásku.
Jediným, zatím dostupným řešením, je etická výchova. Ona má totiž vliv nejen na žáky, ale i na učitele a v tomto kontextu i na rodiny.
(obyčejný člověk)
Pokud použiju rozum a cit, tak je to pravda jedné paní ředitelky, které budou přitakávat všichni ti učitelé, jejichž pohodlnost pro vlastní změnu odpovídá populačnímu průměru.
Vážení učitelé, kdo chce druhé vést, musí se sám rozvíjet, jinak nemá co dát.
Víte, současná škola je zákonodárně pojata jako výchova a vzdělávání. Většina učitelů je však chudá výchovným duchem a chtěla by nacpat do dětí jen informace a primitivní dovednosti práce s čísly a textem. V dětské psychice je touha po hře kodifikována samotnou přírodou .. a Jan Amos to věděl. ŠVP měly původně sloužit k tomuto účelu, aby umožnily vpravit do výuky nové metody a formy práce. že se to nedaří je dáno osobnostním stropem pedagogů... a jiste že i materiálními podmínkami škol.
Máte jistě pravdu v tom, že jsou děti nevychované, ale to byly vždycky. Otázkou je, jaká je výchova a čemu všemu se výchova říká. Subjektivní výrok, že děti zlobí není nic než neschopnost jim od "zlobení" pomoci. Dobrota není vymožitelná. Tyto dovednosti učitelé nemají a máte pravdu, nemají je ani rodiče. Otázkou je v čem chce být učitel profesionál?
Pokud dítě hýká jako osel, má problém a mají problém i jeho rodiče. Nedávají dítěti lásku. To je fakt těžká věc, protože k tomuto poznání musí mít člověk hodně zkušeností a pokory. Orgány SPOD to nevyřeší, jsou dnes přetíženy administrativou stejně jako školy a i tady běží reforma!
Vaše snaha po pojmenování problému a nalézání řešení ve vnějších prostředcích je pro většinu učitelů naprosto typická. Pokud učite nemůže pomoci problémovému dítěti, pak se musí změnit nejen charakter vyučování, ale hlavně senzitivita učitele .. jedině pak bude autorita učitele přirozená. Při současném stavu většiny neurotických učitelů s vnitřními nevyřešenými komplexy je volání po autoritě pochopitelně taháním za záchranou brzdu při jízdě, na kterou učitelé nejsou odborně připravováni a staří tomu už prostě nestačí.
Stejně tak nestačí mentálně úředníci na školskou správu ne tak na koncepční materiály, neboť zadávají a filtrují tyto dokumenty u jiných výzkumných společností. To už není nutné dokazovat, příkladů jsou stovky a nakonec i připravovaná novela. To by to někdo z MŠMT musel sněmovně navrhnout. A vymahatelnost rodičovských povinností nezlepší ve školách téměř nic. Vymahatelnost u rodičů či u žáků totiž nezmění osobnost a nezpůsobí lásku.
Jediným, zatím dostupným řešením, je etická výchova. Ona má totiž vliv nejen na žáky, ale i na učitele a v tomto kontextu i na rodiny.
(obyčejný člověk)
"Obdivuji" všechny ty sociální inženýry, kteří chtějí spasit celý svět...
Oč potřebnější jsou učitelé s konkrétními úspěchy, viz například:
„Myslím, že jsem měl slušný kantorský úspěch. Můj předchůdce viděl za dvacet let šest ze svých žáků skončit na gilotině. Kdežto z mých žáků za čtyřicet let skončili tímto způsobem jen dva a jeden byl omilostněn. Přece jen stálo za to na tom místě zůstat.“
Marcel Pagnol, Jak voní tymián
Obyčejný člověk:
Vaše komentáře čtu rád, protože se snaží jít často k podstatě problému. Tentokrát jste ale částečně seknul mimo.
Já souhlasím, že kořen problému spočívá v absenci výchovy k etice, která neprobíhá již dlouho v celé společnosti.
To ale nevyřeší zavedení etické výchovy jako předmětu, kde se budeme navzájem učit, jak se k sobě máme chovat hezky a svět za dveřmi učebny si přitom dál bude žít po svém.
Hlavní Váš omyl ale je v tom, že problém autority učitele a školy je řešitelný přímo ve škole, třeba změnou charakteru výuky či osobností učitele.
Učitel totiž nemá prakticky žádné pravomoci, jak dodržování pravidel vynutit. A ono je to občas nezbytné.
Přece autorita policisty není dána jeho "osobností", ale silou zákona, který reprezentuje.
Pokud budu moci beztrestně kopnout policistu do zadnice, a pak si sednout do ukradeného auta a klidně odjet, pak tak během krátké doby začnout činit i naprosto slušní a vychovaní občané.
Což teprve děti, které prostě z podstaty své "děckosti" zkouší, kde leží hranice a kam až se dají posunout. A co teprve v pubertě?
Jak naložíte s faktem, že i budoucí sociopati procházejí základním školstvím, aniž by společnost měla prostředky pro svou ochranu?
Souhlasím, že nové zákony definující přímou vymahatelnost povinností rodiče nejsou řešením.
(I když trochu by nejspíš pomohly.)
Při "fungování" našeho právního systému by totiž dítko stihlo dostudovat vysokou, než bychom "vynutili" nápravu přestupku, který dítě spáchalo na prvním stupni.
Ovšem současná přílišná volnost a nepostihnutelnost je také dále neudržitelná.
Připočtěte systém financování škol a jsme tam, kde jsme.
A pokud tohle splašené spřežení nechytneme za uzdu včas, pak bude mnohem hůře.
Poste.restante
Obyčejný člověk
Prosím, napište mi na můj mail steffl zavináč scio tečka cz, rád bych vás přizval k hlubší diskusi nad řešením problému kázně.
K tomu výše jen stručně. Etická výchova v pojetí MŠMT jistě není řešením. Analýza obyčejného člověka je ovšem trefná, bohužel nenabízí žádné dost rychle řešení, které je evidentně (poste. restante) třeba. Já ho také nevidím, ale hledám.
Přece autorita policisty není dána jeho "osobností", ale silou zákona, který reprezentuje.
Doufám, že nechcete, aby autorita učitele byla dána "silou zákona". To by totiž z učitelů udělalo policisty, což si ovšem evidentně někteří učitelé přejí.
Ondřej Šteffl
Sousloví přirozená autorita patří do kategorie podobných nesmyslů jako je zdravé sebevědomí, konstruktivní kritika nebo logické myšlení, pokud se pokusíme zamyslet nad popisem opaku těchto.
V okamžiku, kdy začnu pociťovat, že mi chování žáků začíná vadit při mojí práci, to jest zkompetentňování dětí a mládeže, odcházím ze školství.
Posílen myšlenkou, kolika lidem tím udělám radost.
Pane Šteffle, učil jste někdy v posledních patnácti letech na základní škole, konkrétně na druhém stupni? Pokud alespoň rok ano, a to nejlépe v posledních pěti letech, pak jsem ochotná s Vámi na téma z učitele silou zákona "policista" diskutovat.
Pane Poste. restante máte můj souhlas.Zřejmě jste praktik a znáte problém zevnitř. Děkuji a zdravím.
Bylo by skutečně zajímavé se zeptat škol, zda se chtějí vrátit k jednotným osnovám. Předpokládám, že by návrat chtěly špatné školy. Špatná škola = škola, kde se spíš běduje, jak je to vše špatné a kde se tudíž nedaří řešit problémy, které dnes ke vzdělávání a výchově patří.
Jen tři poznámky.
1. Jestli si někdo myslí, že ŠVP přispělo a může přispět ke změnám metod výuky je na omylu. Aktivní učitelé metody výuky mění a vždy měnili i bez ŠVP a ti ostatní je nebudou měnit ani s ním.
2. A ještě k paní ředitelce - autorce původního článku.
Proč ředitelé proti zavádění ŠVP neprotestovali? Proč celou dobu mlčeli jako ovce?
Odpověď je nasnadě: měli strach o svá dobře placená teplá místečka a navíc berou většinou příplatky jako koordinátoři ŠVP (kteří na většině škol vůbec nic nedělají) ve výši až 2 000 Kč měsíčně.
3. Zajímalo by mne proč se mnozí obyčejní lidé neustále navážejí do obyčejných kantorů. Možná by bylo dobré, kdyby se napřed zajímali o to, jací jsou na našich školách ředitelé, protože ryba smrdí nejvíc od hlavy.
Vl. Václavík:
Předpokládám, že by návrat (k osnovám) chtěly špatné školy.
Nemyslíte, že to je poněkud hodně povrchní analýza?
Vynutitelnost pravidel?
Jestli se nepletu, pak některé země přiřadily učiteli statut veřejného činitele.
Ale chraň bůh, že bych to požadoval.
No, možná, až začne docházet k prvním fyzickým útokům na učitele. :-(
K tomu, aby autorita školy stoupla ihned ovšem stačí dvě jednoduchá opatření:
1. Možnost vykázání žáka, který narušuje průběh výuky a povinnost rodičů si jej vyzvednout osobně.
V případě hrubých porušení pak i na několik dnů.
Princip je jednoduchý - rodiče musí finančně pocítit, pokud se jejich dítko neumí chovat.
Kritikům pak říkám předem, že znám i negativní dopady takového opatření. Ale pozitivní efekt převáží, tím jsem si jist.
2. Sjednotit a zpřísnit celostátně pravidla pro omlouvání nepřítomnosti ve výuce. Praxe, kdy rodič může bez problémů omluvit i 14 dnů nepřítomnosti žáka ve škole jako "nevolnost" nebo "rodinné důvody" a nemusí při tom poskytnout škole žádný doklad je prostě nepřijatelná.
Dokonce jsem zaznamenal i názor inspektorky ČŠI, že prostě neexistuje "neomluvená hodina".
Nepřítomnost žáka ve výuce přece omlouvá rodič. A že tak učiní třeba po dvou měsících je přece nepodstatné.
Pokud jsou učitelům indoktrinovány podobné "zásady", pak už mu mnoho prostoru pro uplatnění autority školy nezbývá, že?
Hlubší řešení bych měl také:
Systém normativního financování nutí školy problémy spíše "zametat pod koberec" a nikoliv řešit.
Vždyť kdo by stál o negativní publicitu, když nejdůležitější jsou "peníze za hlavu"?
Tady ale tuším hooodně velké problémy při realizaci. :-)
Ad poste restante: To není analýza, to je hypotéza. Moc by mě zajímalo její ověřování, které by samozřejmě nebylo vůbec jednoduché. Snad by se tady pár lidí mohlo pro začátek vyjádřit. Otázka je stručná: Chcete zase jednotné osnovy?
Před deseti lety svými RVP a ŠVP mšmt postavilo učitele před úkol, který neuměli řešit. Neuměli, protože se to neučili. A nikdo jim s tím nepomohl. (Pomíjím, že ani nebyl vysvětlen smysl a cíl.)
Každý reagoval po svém. Někteří a) prohlásili úkol za nesmyslný a chtějí ho odvolat (návrat k osnovám), jiní b) za vyřešený a tudíž ho neřeší a zůstavají při starém, mnozí c) jej nějak formálně splnili, ale ve skutečnosti ani nepochopili. Další d) úkol špatně pochopili, a zjednodušeně řečeno přestali učit. Nemnozí e) si dílem intuicí a dílem samostudiem s úkolem nějak poradili. Kromě a) až e) jistě jsou i další, třeba f) odešli ze školství.
Debatovat o tom, zda to byl úkol správný, ztratilo smysl. Mezi a) a de) zuří válka, většina - b) a c) - rezignovala.
A do toho přichází svět, který se rychle mění. A tak by i škola potřebovala změny. Jak je ale dělat, když zatím všechny změny byly k horšímu?
Výrok pana ministra, že české školství je nemocné, nabyl touto diskusí na váze.
Výroku pana Václavíka nerozumím - co bylo špatného na osnovách? Nejsem sám, kdo "přežil" osnovy a výškově nenastavitelné lavice a kupodivu snad nejsem úplným hlupákem.
S požadavkem na "etickou výchovu" bych souhlasil za podmínky, že by to, PROBOHA!, nebyl samostatný předmět. Eticky vychovávat totiž umí každá dobrá babička a každá dobrá pohádka, a to již v předškolním věku.
A můj závěr? Optimistický: Ke zlepšení žákovské discipliny v Česku nedojde, pokud zde budou demokracie a blahobyt.
Demokracie: každý zploditel dítěte se může chovat k učitelům i státu tak, jak jen mu Listina práv a svobod dovolí.
Blahobyt = téměř bezplatné školství pro všechny. Můj někdejší kolega přišel do ČR z Nepálu, kde si vzdělání váží mj. proto, že na střední školu se údajně v jeho době dostávalo cca 40 dětí z tisíce.
Petr S.
Bylo by skutečně zajímavé se zeptat škol
Skutečně zajímavé by, pane Václavíku, bylo zeptat se učitelů.
Za sebe Vám to řeknu asi tak: je mi úplně jedno, jaký formální systém školské dokumentace je mi předepsán. Učím od jaktěživa tak, jak považuji za vhodné a i nadále tak učit budu. Nevadily mi osnovy, protože bývaly doby, kdy jsem si je musel pro svůj obor napsat sám.
Nevadí mi reforma, protože na odborné škole jsme žáky vybavovali kompetencemi pro konkurenceschopnost ještě v časech, kdy slovo kompetence mělo svůj pravý význam.
V mojí práci mi nepřekáží ani ředitelství školy, ani inspekce, ani ministerstvo, ba ani žáci sami.
Nikoho nezajímá, co učím, jak to učím a co k tomu potřebuji. Nikdo dokonce ani není schopen říci, jestli učím dobře, protože nikdo neví, co to vlastně je. (VÚP stále ještě bádá.)
V mojí práci dokonce ani o vlastní učení nejde. Moje práce, která mě baví neskonale, a důvod, proč jsem pořád ještě ve školství, spočívá v přípravě na vyučovací hodinu. To je to, oč tu běží.
Mnoho věcí z elektrotechniky například jsem pochopil teprve tehdy, až jsem je sám musel vysvětlit svým žákům. Pokud něco umím, naučil jsem se to při tvorbě prezentací učiva, při hledání vhodných příkladů pro cvičení, při formulaci zadání testů nebo úkolů pro samostatnou práci žáků.
Jestli běduji, pak jen proto, že mi stále ještě poněkud vadí, že se vyhazují peníze na pitomosti. Zajímavé by třeba bylo posčítat náklady na zhmotnění švp ve všech školách v Česku. Materiál, energii, čas ...
1. znám i negativní dopady takového opatření
Které to jsou?
2. zpřísnit celostátně pravidla pro omlouvání nepřítomnosti ve výuce
V čem nás omezuje nepřítomnost žáka?
(obyčejný člověk)
2. ledna 2011 9:56
Koncepce RVP-ŠVP byla ideálně zaměřena na maximálně 22 žáků ve třídě. Navíc zde byl "některými odborníky" z VÚP zasazen finský model na teriziánské české školství a to naprosto bez přípravy. Těch 22 žáků proto, aby se mohlo učit inovativními metodami. To vše však padá pod stůl, když zaplníme třídu na 30 žáků ( individuálně se každému žákovi můžeme věnovat 45 : 30 = )a na tzv. vyjimku můžeme třídu zaplnit na 34 žáků. Když se mě zeptáte na to, že statistika říká, že v českých školách je v jedné třídě již přibližně 21 žáků, tak je to jen aritmetický průměr. Ve městech učíme tu třicítku, na vesnicích je na celé škole třeba jen 20 žáků a na to vše je tam ředitel, učitelka, vychovatelka. Takto je statistika zkreslena a dá se s tím hodně manipulovat. Evidentně převažuje ekonomické hledisko ( normativ ) nad pedagogickým. To ovšem neovlivní učitel, ředitel,.. Chyba je asi jinde.
Zřejmě mě budete kamenovat, ale v Anglii jsou nepřízpusobiví jedinci vylučování z výuky a tady si s nimi skutečně nikdo nehraje. Tato "brutalita" anglického školství Vám nejspíše vlije slzy do očí ! Vůbec by mi nevadilo, kdyby rodiče nepřízpusobivých žáků byli pokutováni. Když si "děcka vyrobili", nechť se o ně starají a vychovají si je doma. Sami dobře víme, že dříve byl jeden až dva nepřízpusobiví na celé škole, která měla 600 žáků a nyní máte takové jedince 2 - 3 v každé třídě a škola má 350 žáků. Ano, výchova musí být přísná, ale v rámci zákoných pravidel. Toto neovlivní ani učitel, ani ředitel. Chyba bude zřejmě jinde ! Ignorant
Financování na hlavu je nesmysl na všech stupních škol. Myslím, že by stačila možnost vykázat žáka z vyučování, případně pak možnost vyloučit žáka za hrubé porušení školního řádu na základě hlasování pedagogické rady, či rozhodnutí ředitele školy ze studia a to i na základních školách. Máme-li se tvářit, jako že klientem školy je rodič, nechť tedy tento podepíše předem se školou smlouvu tak, jako ji podepisuje třeba při poskytnutí úvěru bankou, a při jejím porušení ze strany žáka, jehož je rodič zákonným zástupcem, nechť je postupováno v souladu se smlouvou. Povinná školní docházka musí být povinná pro žáka, nikoliv pro školu. Banka také nemá povinnost poskytnout úvěr každému.
Řekl bych, že řešení je snadné, jen by to chtělo opustit ty nesmyslné představy, které tady prezentují různí Štefflové a obyčejní lidé, vesměs lidé, kteří v životě nestáli za katedrou a jen kritizují. Chtěl bych vidět pana Šteffla, jak učí děti na druhém stupni základní školy. Ty by ho během hodiny roznesly na kopytech. To není jako učit studenty na fakultě, i když vzhledem k současnému stavu vysokého školství k tomu už možná ani tam není daleko.
Před deseti lety svými RVP a ŠVP mšmt postavilo učitele před úkol, který neuměli řešit. Neuměli, protože se to neučili. A nikdo jim s tím nepomohl. (Pomíjím, že ani nebyl vysvětlen smysl a cíl.)
Každý reagoval po svém. Někteří a) prohlásili úkol za nesmyslný a chtějí ho odvolat (návrat k osnovám), jiní b) za vyřešený a tudíž ho neřeší a zůstavají při starém, mnozí c) jej nějak formálně splnili, ale ve skutečnosti ani nepochopili. Další d) úkol špatně pochopili, a zjednodušeně řečeno přestali učit. Nemnozí e) si dílem intuicí a dílem samostudiem s úkolem nějak poradili. Kromě a) až e) jistě jsou i další, třeba f) odešli ze školství.
Debatovat o tom, zda to byl úkol správný, to už ztratilo smysl. Mezi a) a de) zuří válka, většina - b) a c) - rezignovala.
A do toho přichází svět, který se rychle mění. A tak by i škola potřebovala změny. Jak je ale dělat, když zatím všechny změny byly k horšímu?
Proč ředitelé proti zavádění ŠVP neprotestovali? Proč celou dobu mlčeli jako ovce?
Odpověď je nasnadě: měli strach o svá dobře placená teplá místečka a navíc berou většinou příplatky jako koordinátoři ŠVP (kteří na většině škol vůbec nic nedělají)
1) Znám ředitele (mn. číslo), kteří proti zavádění ŠVP prostestovali.
2) Nejste-li spokojen(a) se svým ředitelem, můžete se snažit dostat na jeho místo nebo se snažit dostat na jinou školu. (Uznávám, že ani jedno není snadné, ale je to lepší, než závidět někomu teplé místečko)
3) Opravdu si myslíte, že koordinátoři ŠVP nic nedělají? Dělají sice zbytečnou až kontraproduktivní práci, ale bohužel té práce mají opravdu mnoho.
PS. Nejsem ani ředitel, ani koordinátor švp. Ale snažím se vidět obsah práce i jiných lidí než jen své.
Pavel Doležal:
Financování na hlavu je nesmysl na všech stupních škol.
Jaký systém financování škol navrhujete?
Jen malý dodatek pro všechny sociologicky a psychologicky "cítící" spoluobčany:
Ono to ve školách, dokonce ani na 2. stupni, není jako že bojiště dvou jasně a stále válčících stran, vedoucích nesmiřitelné boje žáků proti učitelům. Já bych se s těmi miláčky docela dobře pobavila, vesele (i když trochu více hlučně) bychom se celou hodinu věnovali zábavným činnostem a měli bychom se navzájem hrozně rádi. Ale problém nastane ve chvíli, kdy se začnu snažit dělat něco, co alespoň vzdáleně souvisí se vzdělávacím plánem. Tedy jako že něco probírat. To se jejich čílka zatáhnou chmury a jsem probodávána podezírajícími pohledy...V zápětí vypukne diskuse, zda je dovoleno jít dvakrát na hodinu na záchod, a proč ne, či o jiná velmi nosná témata. - O /ne/dostatek lásky tady opravdu nejde. Jen o ten jejich vztah k práci, k odpovědnosti, k čemukoli, co zavání seriozním učením, přemýšlením. Abych byla objektivní, tak polovina až dvě třetiny dětí se přece jen nějak dají podchytit, když už se téměř stavím v metodách na hlavu a vymýšlím nemožné.. Ale stále zbývá těch xy rušitelů, kteří se prostě do jiné práce než svých šaškáren dát odmítají. A tyhle elementy a jejich bezbřehá a nezpochybnitelná existence jsou příčinou, proč už mě učit nebaví tak moc, jako dřív.
Problém RVP-ŠVP podle mého mínění tkví v nepochopení úlohy veřejného školství. Sám jsem vyznáním liberál, znám význam trhu a jsem odpůrcem intervencí i nadměrné regulace. Trh nelze nahradit, obelstít ani nasimulovat. O tom už velmi dobře ve třicátých letech minulého století psali F. A. von Hayek a L. von Mises. Zvláště v pojednání o vytvořeném a vzniklém řádu, ale i v úvahách o nemožnosti dlouhodobého fungování socialismu a centrálního plánování obecně. Jenže vzdělání není běžným statkem, jako jsou třeba rohlíky, nebo automobily. Vzdělání je veřejný statek, který stát poskytuje svým občanům. Jde o pozitivní externalitu, což je jedna z forem selhání trhu. Klientem škol tedy nejsou samotní žáci a jejich rodiče, ale daňoví poplatníci. Proto, i když v podstatě je RVP-ŠVP docela dobrý nápad, nemůže fungovat v celé své šíři. Stát totiž potřebuje vědět, co za své peníze poskytuje a musí tedy být schopen výstup nějak kontrolovat. Navíc, platí-li stát školám za každého studenta a chybí-li tato výstupní kontrola, pak školy zcela pochopitelně budou po žácích požadovat tak málo znalostí, jak je jen možné, jen aby o žádné žáky nepřišly. Budou vycházet vstříc rodičům i žákům i kdyby byly sebehorší ať už vědomostně, intelektově, či kázeňsky. Přitom správné fungování systému je zaručeno pouze kontrolou kvality vzdělávání a ta je možná pouze prostřednictvím kvalitních výstupních testů znalostí žáků. A tyto testy klidně mohou být různé pro různé typy škol.
Vzdělání je veřejný statek, který stát poskytuje svým občanům. Pokud zastáváte tenhle názor, pak mě Vaše další názory už tak nepřekvapují. Já ho nesdílím. Své vzdělání i vzdělávání svých dětí pokládám za svoji soukromou věc i starost, do které sice stát intervenuje, ale ne vždy pozitivně. I vzdělání všech ostatních je veřejným statkem jen z malé části.
Jak jsem se poučil na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ve%C5%99ejn%C3%BD_statek Čistý veřejný statek je statek, který charakterizují: nedělitelnost spotřeby, nevyloučitelnost ze spotřeby a nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele. Což neplatí ani pro vzdělání a ani pro vzdělávání.
A když už citujete ekonomy, zkuste Mitona Friedmana, Svoboda volby, kap. 6.
A nakonec které nesmyslné představy, které tady prezentují různí Štefflové a obyčejní lidé jste měl na mysli? Mohl byste je uvést, nejlíp citovat. Víte, jak ukázala PISA, s tou čtenářskou gramotností je to tu, třeba jsme někdo něco špatně přečetl nebo napsal nebo četl, co tam není.
Luděk Blaha řekl:
"Mnoho věcí z elektrotechniky například jsem pochopil teprve tehdy, až jsem je sám musel vysvětlit svým žákům."
Mnoho věcí ze všech oborů, které jsem kdy učil aprobovaně, či bez papíru, jsem pochopil právě před tabulí. I vlastní dcera mi vyčítá nadšení, kterým v tu chvíli hořím. Žáci se dozvědí, že i učitel prdí a nemusí vědět všechno, protože není "Wikipedie", ale jen člověk. Myslím, že v ty krásné chvíle jsem i nejlepším učitelem, protože vím, jak jsem na to přišel a umím to nejlépe vysvětlit. "Ostatně na fakultě to museli zpackat, když na to přicházím i po 18 letech na druhé straně katedry." Přeji panu Blahovi i všem ostatním učitelům mnoho takových chvilek, kdy rozhodně nemám problémy s kázní žáků, kteří jsou tak vyvedeni z míry mým svatým nadšením pro věc, že nedává pozor jen žák s epileptickým záchvatem. Tomu to ale nemám za zlé, zvláště tehdy, když ten záchvat není první v jeho životě a já vím, co dělat. Ostatně to jsem se také prvně dozvěděl až před tabulí a nikomu to nepřeji.
to Šteffl: Ano, vedle čistých veřejných statků existuje spousta různých měr jejich znečištění. Třeba veřejné osvětlení je považováno za klasický veřejný statek a také nelze zcela říci, že jeho spotřeba je nedělitelná, nebo že můžete jednou lampou svítit pro miliardu lidí. Platí to prostě v omezené míře. Nemůžete vyučovat ve třídě jen pro některé, stejně jako příchodem dodatečného studenta do třídy nevzniknou dodatečné náklady na učitele. Nemůžete výklad ani nakouskovat a každému věnovat jeden kousek. Pochopitelně ale rovněž nemůžete vyučovat miliardu lidí najednou (nebo jen omezeně, abyste mě zase nechytal za slovo - mohl bych tak činit i já s tím Mitonem).
Pokud jde o vzdělání o kterém zde mluvíme, tedy vzdělání poskytované na základních školách, jedná se o veřejně poskytované vzdělání veřejnými školami. Pochopitelně, že vzdělání každého jednotlivce je jeho soukromou věcí a není zdaleka poskytováno pouze školou, proto také za vzdělání nemá primárně odpovědnost škola, ale student sám. Já jsem však měl na mysli pouze tu jeho část, kterou poskytují veřejné, státem placené školy. Stát platí a tudíž stát má i právo kontrolovat kvalitu. Já, jako daňový poplatník chci, aby mé peníze byly vynakládány efektivně. I když snaze o tvorbu RVP-ŠVP rozumím a kreativitu oceňuji, jistá oblast standardů, či předepsaných osnov prostě musí být. Ať si školy vytvoří různé nadstavby dle vlastního uvážení, či proklamovaného zaměření, ale musí někde být vidět, že žák deváté třídy zvládá nějaký státem, resp. pedagogickými a didaktickými odborníky připravený základ.
Omlouvám se, když si zpětně pročítám Vaše texty, nemohu v nich najít nic podstatného, s čímž bych nesouhlasil. Soudil jsem jen dle Vašeho podpisu pod otevřeným dopisem premiéru Nečasovi, který pokládám za házení klacků pod nohy za každou cenu. Že CERMAT není asi vhodnou institucí pro pořádání státních maturit a že leckdo v něm nemá odborné předpoklady, o tom není sporu, ale to není vina současného ministra. Kdybych byl na jeho místě, taky bych bral raději ojetého trabanta (zaváděnou podobu státní maturity), než lezení po čtyřech v hnoji (současný stav maturit).
to Šteffl: Ano, vedle čistých veřejných statků existuje spousta různých měr jejich znečištění. Třeba veřejné osvětlení je považováno za klasický veřejný statek a také nelze zcela říci, že jeho spotřeba je nedělitelná, nebo že můžete jednou lampou svítit pro miliardu lidí. Platí to prostě v omezené míře. Nemůžete vyučovat ve třídě jen pro některé, stejně jako příchodem dodatečného studenta do třídy nevzniknou dodatečné náklady na učitele. Nemůžete výklad ani nakouskovat a každému věnovat jeden kousek. Pochopitelně ale rovněž nemůžete vyučovat miliardu lidí najednou (nebo jen omezeně, abyste mě zase nechytal za slovo - mohl bych tak činit i já s tím Mitonem).
Pokud jde o vzdělání o kterém zde mluvíme, tedy vzdělání poskytované na základních školách, jedná se o veřejně poskytované vzdělání veřejnými školami. Pochopitelně, že vzdělání každého jednotlivce je jeho soukromou věcí a není zdaleka poskytováno pouze školou, proto také za vzdělání nemá primárně odpovědnost škola, ale student sám. Já jsem však měl na mysli pouze tu jeho část, kterou poskytují veřejné, státem placené školy. Stát platí a tudíž stát má i právo kontrolovat kvalitu. Já, jako daňový poplatník chci, aby mé peníze byly vynakládány efektivně. I když snaze o tvorbu RVP-ŠVP rozumím a kreativitu oceňuji, jistá oblast standardů, či předepsaných osnov prostě musí být. Ať si školy vytvoří různé nadstavby dle vlastního uvážení, či proklamovaného zaměření, ale musí někde být vidět, že žák deváté třídy zvládá nějaký státem, resp. pedagogickými a didaktickými odborníky připravený základ.
Omlouvám se, když si zpětně pročítám Vaše texty, nemohu v nich najít nic podstatného, s čímž bych nesouhlasil. Soudil jsem jen dle Vašeho podpisu pod otevřeným dopisem premiéru Nečasovi, který pokládám za házení klacků pod nohy za každou cenu. Že CERMAT není asi vhodnou institucí pro pořádání státních maturit a že leckdo v něm nemá odborné předpoklady, o tom není sporu, ale to není vina současného ministra. Kdybych byl na jeho místě, taky bych bral raději ojetého trabanta (zaváděnou podobu státní maturity), než lezení po čtyřech v hnoji (současný stav maturit).
to Šteffl: Zcela ale nesouhlasím s Vaším pojetím vysokého školství, které je mimochodem, alespoň to veřejné, opět veřejným statkem. Zavedení školného na veřejných vysokých školách je nesmysl a to ne ze sociálních, ale z ekonomických důvodů. Klientem veřejné vysoké školy opět není student, ale daňový poplatník. Různé formy odloženého školného nikde pořádně nefungují a ve formě, jak je navrhuje NERV jsou navíc neufinancovatelné. Jde o ekonomický nesmysl vycházející z mylné představy, že vzdělání je běžný spotřební statek, který poptává student a nabízí škola. Inu, možná Právnická fakulta v Plzni, ale obecně tomu tak být nemá a nesmí. To by pak totiž nemělo se vzděláváním nic společného, šlo by jen o nákup statusu vzdělance (titulu). Není pravda, že vzdělání je klíčem k blahobytu národů i štěstí jednotlivce, jak se píše v textu, pod nímž je i Váš podpis. To už je pomalu jako nějaký úvod do Scientismu. Statistické studie o podílu vysokoškolského vzdělání v populaci a HDP na hlavu jednak nevypovídají nic o štěstí jednotlivce a jednak nepopisují kauzální závislosti, ale pouze míru korelace. Když se na to člověk podívá chronologicky, tak zjistí, že ta kauzalita je spíše obrácená - nejdříve bylo vysoké HDP na hlavu a pak teprve mohl začít stoupat podíl vysokoškolsky vzdělaných v populaci. Nemám nic proti tomu, aby si na soukromých vysokých školách koupila titul třeba polovina populace, když jí to za to stojí, ale veřejné vysoké školství musí být efektivní. Tam není sebemenší důvod financovat studium polovině, nebo třeba i jen třetině populace. Za peníze daňových poplatníků na veřejných vysokých školách má studovat řádově desetina populace, u níž je největší šance na zaznamenáníhodné intelektuální výstupy. Hrozím se doby, kdy budeme mít Vysoké školy esoterické, pitomci si budou psát disertace na různé fantasmagorické nesmysly, habilitovat se budete moci v oboru vykládání karet, nebo numerologie. To bude panečku krása. Vysokoškolské vzdělání bude mít 100% populace, budeme světoví, všichni šťastní a bohatí. Co na tom, že ve skutečnosti 20% populace bude tak jako dnes na hranici debility a dalších 30% bude v pásmu podprůměrného intelektu. Hlavně, že na debila dáme razítko Doc. ESDr. (docent esoterických věd) a budeme se mít všichni dobře, ne? A kdo pak pozná, co je fantasmagorie debila a co skutečná věda? Těch třicet procent v pásmu podprůměrného intelektu, kteří budou mít doktoráty z hloubení jam pracovními nástroji typu lopata, nebo z výroby svíčkové se smetanou? Možná si neuvědomujete, jak moc je Vaše představa ve skutečnosti společensky nebezpečná.
Celým problémem RVP v. OSNOVY je skutečnost, taková dosti česká realita, že se stále a pořád zabýváme POSTUPY namísto abychom sledovali VÝSTUPY vzdělávání.
Měření výstupů ve vyspělém školství se děje v UK ve věku, kdy je žákům 11 let (přijímačky na grammar schools), 16 let (GCSE – výstupní závěrečná zkouška z povinné školní docházky, po česku „malá maturita“) a 18-19 let (GCE – velká maturita, která od svého zavedení r. 1988 slouží jako podklad k přijetí na univerzitu).
V USA je získání maturitního vzdělání (High School Diploma) bezbřehé a neregulované, ani maturitní zkoušku jeho studenti neabsolvují, jen v průběhu studia sbírají grades a credits. Národní (=federální) test však následně povinně podstupují všichni uchazeči o VŠ studium. Jelikož je VŠ studium velký byznys, téměř všechny i neúspěšné uchazeče většina amerických univerzit či colleges přijmou, nicméně dostanou termín, do něhož musejí formou individuálních zkoušek prokázat, že odstranili zjištěné neznalosti ze zkoušek přijímacích.
Petr S.
A čo také robí koordinátor ŠVP na vaší škole za výše zmíněné až 2 000 Kč měsíčně?
Prosím, prozraďte mi to.
Na naší škole totiž nedělá nic a mám obavy, že kdyby se někdo pídil po tom, kdo vlastně tuto významnou funkci zastává, u mých kolegů, že by ani nebyli schopni tuto vysoce zodpovědnou osobu, která ze ŠVP v ředitelně stírá prach, určit.
A potom, že v našem školství nejsou peníze. Když může někdo dostávat 2 000 Kč na nic?
koordinátoři švp nemají nárok na žádný příplatek /podle zákona/
A čo také robí koordinátor ŠVP na vaší škole za výše zmíněné až 2 000 Kč měsíčně?
No přece překopírovává a nechává překopírovat pasáže, které se někomu z čši nelíbí.
to Šteffl: Vážený pane kolego, mohl byste mi vyřešit úlohu č. 3 z vaší rozšířené verze testů obecných studijních předpokladů, které máte jako vzorové uvedeny na stránkách SCIO? Jde o úlohu s jazyky a studenty jazykové školy. Ono kritizovat CERMAT, že dělá špatné testy je snadné, ale udělat lepší, jak je vidět, není tak snadné.
Pavel Doležel, 3.1., 20.58
Řešení mi připadá jednoznačné a stejné, jako uvádí autoři testu. Spíše mě zaráží řešení 4. příkladu z tohoto testu.
koordinátor je funkce, která u nás není placená, mám stejný úvazek jako ostatní. Výchovný poradce má 19 hodin úvazku a je ve 13 platové třídě. ICT má 17 hodin,...
Možná jsem nepochopil zadání, ale uvažujte se mnou. Víme: Robin studuje francouzštinu. Ten, kdo studuje angličtinu, studuje i španělštinu. Každý studuje maximálně dva jazyky. Kdyby tedy správná odpověď bylo D, tedy že angličtinu může studovat Ondra a Robin, musel by Robin studovat francouzštinu, angličtinu i španělštinu a to je dle zadání nepřípustné. Dělám někde nějakou chybu?
"koordinátoři švp nemají nárok na žádný příplatek /podle zákona/"
"koordinátor je funkce, která u nás není placená, mám stejný úvazek jako ostatní. Výchovný poradce má 19 hodin úvazku a je ve 13 platové třídě. ICT má 17 hodin,..."
U nás teda placená je. Koordinátor ŠVP má příplatek 1 500 Kč.
Zase naopak ICT koordinátor nemá snížený úvazek a výchovný poradce není ve 13. platové třídě. Ve školství je prostě neskutečný bordel.
Ve školství je prostě neskutečný bordel.
Záleží na ředitelce školy. V naprosto ojedinělých případech se může stát, že je přidělená funkce pouhou záminkou pro navýšení osobního příplatku. Představa, že by se pak tato částka rozdělila v dohodnutém poměru, mne děsí.
Kdysi mi jeden známý vyprávěl, že od neznámého muže na nádraží slyšel o případu, kdy vedoucí předmětové komise pobíral měsíčně blíže neurčený obnos za to, že průměrně jednou za tři měsíce sezval druhého člena této komise na schůzku na téma, co teda s tím švp.
4. ledna 2011 9:33 Pavel Doležel
Omlouvám se, asi máte pravdu. Nepřečetl jsem si zadání důkladně. Díky.
Ad úloha 3: Jde o to, jak se vyloží věta "Ten, kdo studuje angličtinu, studuje i španělštinu." Pokud bychom ji vyložíli, jako "Každý, kdo..." pak byste měl pravdu. Pokud ale za slovo "ten" při postupném doplňování dosadíme pouze "Ondra," čímž splníme podmínky zadání a nevytvoříme v něm vlastní interpretací vnitřní rozpor, pak nám vyjde, že Robin může studovat francouzštinu a angličtinu. Jde o to, že "ten" nejsou "ti", ostatně to, že dva lidé nemohou studovat stejnou kombinaci jazyků ze zadání jasně vyplývá, tedy výše uvedená interpretace je poněkud nelogická.
Mnohem důležitjší však je, že (na rozdíl od Cermatu) existuje mechanismus, jak chyby opravit. V případě, že by podobnou námitku jako Vy vznesl řešitel v případě ostrého termínu testu, což je všem umožněno v rámci veřejné oponentury (viz http://www.scio.cz/podminkyIndivNSZ.asp#14), tuto stížnost by projednala nezávislá odborná komise a pokud by kvůli teoretické možnosti druhé interpretace shledala úlohu jako vadnou, mohla by buď uznat možnosti A i B, nebo úlohu vyřadit, jak se v ojedinělých případech stává. Kvalita testů a správnost řešení a hodnocení je v případě Scia tímto způsobem naprosto transparentní.
A ke srovnávání s Cermatem. Chyby samozřejmě dělá každý, my jich dlouhodobě máme méně než 2 promile (a ty se v ostrých testech vyřadí, viz výše). Jaká je statistika Cermatu nevím, každý může posoudit sám (viz třeba http://respekt.ihned.cz/c1-47673140-proc-zrusit-maturity). Co se bude dít s případnými chybnými úlohami v ostré maturitě není známo. Až někdo vysoudí chybnou úlohu, přepočtou se výsledky 90 000 dětí?
Ad "Zcela ale nesouhlasím s Vaším pojetím vysokého školství." Ale já žádné pojetí nemám. Vysoké školství na celém světě se z elitního přes masové posouvá nebo už posunulo k univerzálnímu. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat (asi tak, jako můžeme nesouhlasit se zánikem obuvnického průmyslu v Čechách). Tedy kromě toho, že je žádoucí na to adekvátně reagovat. A to se bohužel českým vysokým školám zatím nepovedlo.
K dalšímu studiu doporučuji zejména knihu: České vysoké školství autorů Prudký Libor, Pabian Petr, Šima Karel
to Šteffl: Jo, takže "ten" není "každý", ale "alespoň jeden". Jaké postupné dosazování máte na mysli? To je nějaká Vaše vnitřní interpretace, nebo Váš způsob řešení? A co znamená "ten" ve větách: "Ten, kdo studuje ruštinu, nestuduje angličtinu.", "Ten, kdo studuje španělštinu, nestuduje francouzštinu.", atd.? Pokud by věta "Blanka studuje jiné jazyky než Ondra." neimplikovala, že Blanka studuje více, než jeden jazyk (čímž si nejsem jist), existuje řešení (dokonce několik). Nicméně opravdu se nedomnívám, že nedorozumění v zadání je znakem neschopnosti studenta myslet. Je to totiž minimálně stejně tak chyba zadavatele (že si to nějak interpretoval a přitom to může mít i jiný význam). Já jsem zvyklý brát věty typu "Ten, kdo je menší, než 150 cm, má vstup zdarma." jako "Každý, kdo je menší, než 150 cm, má vstup zdarma." a nikoliv "Alespoň jeden z těch, kteří měří méně než 150 cm, má vstup zdarma." Ta otázka tudíž není vhodně formulována, pokud tedy není přímo formulována úplně blbě. I když jsem byl mezi těmi, kteří v roce 1998 dělali onen test OSP a dosáhl jsem nějakého 98 percentilu, je otázkou, zda tam také nebyly nějaké úlohy obdobného typu. Ta diskriminační síla toho testu tedy je abych tak řekl dost hrubá. Oddělí debila od inteligenta, ale už těžko oddělí dva debily od sebe, nebo dva inteligenty od sebe, protože jsou tam otázky podobného typu. Jinak ty testy jsou velmi kvalitní, jen kdyby tam nebyly tyhle nedodělávky. Viděl jste někdy přijímací testy na Masrykovu univerzitu? Ty mi přišly ještě o něco lepší.
to Šteffl: Jak se tedy můžete podepisovat pod nějaké veřejné dopisy premiérovi, či jiné petice, jak můžete hodnotit pokles podílu nepřijatých studentů na vysoké školy, když nemáte žádné vlastní pojetí vysokého školství? Pojetím míním vlastní představu o fungování.
Máte asi částečně pravdu, že trendem je posun od elitního k univerzálnímu vysokému školství, otázka ale je, zda je to posun žádoucí. To, že je tomu tak onde, nebo za devatero řekami a devatero lesy, pro mě není žádný relevantní argument. To, že 90% národa má inteligenci pod devadesátým percentilem také neznamená, že ti, co jí tam nemají jsou na tom hůře. Třeba ano, třeba ne, záleží na tom, jak to "hůře" definujeme. Navíc já nejsem proti univerzálnímu vysokému školství soukromému, já jsem jen proti tomu, aby daňoví poplatníci, včetně dělníků a rolníků, hradili studium nějakým bohatým fakanům, kteří jsou na vysoké jen aby nemuseli ještě makat u tatínka ve firmě. A školy jsou bohužel dnes v důsledku vlivu takových lidí, jako jste Vy (i když každý k tomu možná má jinou motivaci) motivovány k udržování sebehorších studentů při životě po co nejdelší dobu. A to je špatně. To je to, co kritizuji. Jestli si chce někdo koupit titul, ať si ho koupí na soukromé škole, nikoliv na škole veřejné. To je totiž neuvěřitelné plýtvání a nespravedlnost. Samozřejmě, že zaměstnavatelé již pochopili, že titul koupený na soukromé škole má trochu jinou váhu, než titul z prestižní školy veřejné a já budu držet palce nejlepším soukromým školám, aby se také vyšvihly. Toho ale nedosáhnou snižováním úrovně studijních nároků. Prostě nemá smysl učit dementy zavazovat si tkaničky od bot a vynaložit na to roční úsilí dvou pedagogů, jednoho psychologa, jednoho speciálního pedagoga a jednoho drezéra. To je prostě neefektivní a budiž to řečeno takto natvrdo.
Vážený pane Doležale, v něčem s Vámi souhlasím (např. v tom, jak ve školství plýtvá i s mými daněmi) v něčem ne (např. že nemá smysl "dementy učit zavazovat si tkaničky") a něco nechápu (např. jaký je můj vliv na to, že školy si drží slabé studenty).
Rád se ovšem s Vámi sejdu a můžem si o věcech povídat osobně. Jistě zjistíme, že naše názory nejsou až tak rozporné. Řadu věcí jsme již probírali někdy v srpnu 2009 v mých blozích http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ondrej-steffl.php?blogid=288&archive=2009-08 a v rozsáhlé diskusi pod nimi.
Od tématu výchozího článku se však naše debata už vzdálila příliš.
Souhlasím a jsem i pro případné osobní setkání. Otázka je kdy a kde. Asi budeme oba dost časově vytíženi. Pohybuji se ponejvíce v Praze.
Rád se ovšem s Vámi sejdu a můžem si o věcech povídat osobně.
Opatrně, pane Doležele, nikdy nevíte, kdo sedí na druhém konci drátu. V každém případě, byste měl o schůzce informovat svoje rodiče.
Já jsem si před lety také domluvil s diskutérem na čš schůzku. Trmácel jsem se do Prahy, abych pak zjistil, že je ta restaurace na Starém Městě v rekonstrukci po povodních. Nakonec jsem byl rád, že mne pan, tuším, Lysoň nepozval někam na Šárku.
to Blaha: Vy jste mě rozesmál. Je mi dvaatřicet a sexuálního ani jiného zneužití se nebojím. Myslím, že podíl vynaloženého úsilí a hodnoty odměny je u mě tak vysoký, že se nikomu nevyplatím.
Okomentovat