Marek Benda: Interpelace na ministra školství

"Stalo se v posledních vládách neblahým jevem, že stát prostřednictvím resortu školství zasahuje do sféry vyhrazené autonomii rodiny ..."


Těmito slovy uvádí poslanec Marek Benda (ODS) svou nedávnou písemnou interpelaci na ministra školství, mládeže a tělovýchovy ve věci zasahování státu do sféry autonomie rodiny. Nelze nevidět, že zejména během vlád Mirka Topolánka a Jana Fischera stalo se ministerstvo školství (zřejmě více než kdykoliv předtím v polistopadových časech) nástrojem státní převýchovy mladé generace, a to nejlépe zcela mimo zorné pole rodičů (zřejmě asi aby to svou "neuvědomělostí" zbytečně nekazili). Ministerstvo školství se tak vrhá do "boje proti předsudkům" a "odstraňování stereotypů" a zaplavuje školy metodickými příručkami. Nejde jen o dnes již proslulou brožuru o sexuální výchově, ale také např. o výukový materiál pro školy Homofobie v žákovských kolektivech či příručku pro vyučující Gender ve škole. Je více než vítané, je-li tento posun v chápání role státu předmětem kritické veřejné debaty. A je více než vítané, že do této debaty začínají vstupovat nejen občanští aktivisté (např. VORP) či novináři, ale že se o aktivismus ministerstva školství začínají zajímat i ti nejpovolanější - ti, kdož mají naším jménem na vládu dohlížet, tedy poslanci...

Dopis poslance Bendy se pokouší popsat problematiku státního zasahování do rodiny v širším kontextu. Přinášíme jej proto v nezkráceném znění. O ministrově odpovědi a případném vývoji budeme informovat v dalších číslech.

Věc: Interpelace na ministra školství ve věci zasahování MŠMT do sféry rodiny

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás s následující otázkou a současně komentářem. Stalo se v posledních vládách neblahým jevem, že stát prostřednictvím resortu školství zasahuje do sféry vyhrazené autonomii rodiny. Průnik veřejné a soukromé sféry je jistě fenoménem typickým pro vývoj západní postindustriální společnosti posledních desetiletí. Nepochybuji o tom, že jasné oddělení státu a společnosti je nereálným ideálem. Koneckonců i výchova a socializace dětí je dnes do jisté míry převzata státem. Nicméně se přesto domnívám, že existují oblasti, které by měly být v zásadě vyňaty ze sféry mocenských zásahů, a to i v oblasti výchovy. To ostatně vyplývá i z ústavních ustanovení o právu na ochranu soukromí. Proto jsem znepokojen tím, že právě prostřednictvím Vašeho resortu dochází ke stále výraznějším průnikům do této soukromé sféry. Ačkoliv školy mohou spolupůsobit při výchově a vštěpování jistých mravních zásad, je tato role výlučně komplementární vůči rodině. Proto je zasahování škol do výchovy možné a přípustné pouze do té míry, v níž existuje všeobecný a nezpochybnitelný konsensus o obsahu této výchovy. Je tedy jistě možné, aby v rámci etické či občanské výchovy byly žákům vštěpovány základní lidské a občanské ctnosti, aby se žáci učili o tom, které jednání je mravně nepřijatelné, etc. Platí to ovšem pouze v oblastech, kde lze skutečně mluvit o etickém minimu, tedy o nezpochybnitelném celospolečenském konsensu o tom, co má být obsahem správné výchovy.

Negativním jevem je ovšem agresivní "výchovné" zasahování v otázkách mimořádně společensky citlivých. Zde školy nehrají roli komplementární vůči rodině, ale stávají se propagátorem určitých konkrétních, mnohdy velmi kontroverzních ideologických pozic. To platí např. ve sféře tzv. genderové rovnosti. Jak jistě víte, samotný pojem "gender" je výsledkem určitého teoretického postoje, neboť jde o "sociálně konstruované pohlaví". Jeho používání v normativních textech je proto sporné, neboť sociální konstruktivismus není všeobecně sdíleným přesvědčením, a to ani v sociálních vědách. O tom, zda je pohlaví skutečně sociálním konstruktem, lze diskutovat. Těžko je však možné tento koncept považovat za absolutní pravdu. Pojem "gender" lze tak používat jako teoretickou alternativu klasického pojmu "pohlaví", ovšem pouze při vědomí jeho kontextuálních souvislostí. Argumentace tím, že se užívá i v dokumentech mezinárodních organizací, není přesvědčivý. Obecně totiž platí, že se veřejná moc demokratického státu nesmí vázat na žádnou ideologii ani sociální teorii, tedy ani na teoretické koncepty sociálního konstruktivismu. To však platí i pro konkrétní kroky v oblasti prosazování rovnosti mužů a žen. Kroky, které MŠMT v této oblasti v posledních letech soustavně podniká, se jistě netěší společenskému konsensu. Naopak, stát si tu předsevzal odstraňovat údajné "stereotypy", které ve společnosti existují, a to z pozice držitele absolutní pravdy, který lépe než celá společnost i rodina ví, co se dětem v této oblasti má vštěpovat. Namísto komplementarity tu nastupuje diference. Stát se doslova snaží rodinu vytěsnit, odstranit "špatné" výchovné vzorce. Tím však přebírá výsadní roli, jež rodině přísluší. Namísto, aby doplňoval, sám rozhoduje o tom, jak mají být děti vychovávány v nejcitlivějších tématech.

To se týká i sporné tzv. sexuální výchovy. Také zde stát prostřednictvím MŠMT hraje roli zdroje alternativních výchovných hodnot, jež rodinu nedoplňují, nýbrž jí konkurují. To je však role, která mu bytostně nepřísluší. Tím, že stát pojímá určité vzorce v sexuální oblasti za "správné" a hodné výuky, byť pod rouškou údajného pluralismu a tolerance, zaujímá tím konkrétní ideologickou pozici, a to právě tu, podle níž je otevřenost a liberální přístup v sexuální oblasti "lepší" než přístup konzervativní, např. nábožensky motivovaný. To je však přesvědčení, jež je v rozporu s jinými postoji. Není tedy tolerantní, neboť si nárokuje vyšší pravdivost, než např. přístup křesťanské etiky. Jak konstatuje postmarxistický filosof Slavoj Žižek v nedávné knize The Ticklish Subject, je i takový "pluralistický" a zdánlivě tolerantní postoj ve skutečnosti mocenským prosazením určitého myšlenkového vzorce.

Domnívám se, že stát tu svými postupy porušuje čl. 2 Listiny základních práv a svobod, podle níž se stát na žádnou ideologii vázat nesmí. Proto Vám doporučuji stáhnout příručku o sexuální výchově z knih doporučeným MŠMT. Stejně tak si Vás dovoluji požádat o zvážení vhodnosti dalšího zakotvení sexuální výchovy v osnovách. A do třetice Vás velmi důrazně žádám o promyšlení způsobu prosazování politiky rovnosti žen a mužů ve Vašem resortu a především eliminaci jakýchkoli pokusů o odstraňování myšlenkových "stereotypů" ve společnosti. Tyto tzv. stereotypy totiž nejsou ve skutečnosti většinou ničím jiným, než hodnotovým základem naší civilizace, ať jde o přesvědčení o komplementaritě mužských a ženských rolí, nebo o určitých základních mravních hodnotách v sexuální oblasti. Předem Vám děkuji za reakci.

Se srdečným pozdravem Marek Benda

Převzato z Konzervativních listů, vydávaných Konzervativním klubem, o.s., sdružením na podporu svobodné společnosti.