Profesor Sugata Mitra je dnes již světoznámý indický expert na edukační technologie. Učitelským spomocníkem byly už dříve zmíněny některé jeho názory či výsledky, přesto však práci tohoto novátora dosud nebyl věnován odpovídající prostor.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
11 komentářů:
Skvělý článek! A kdyby jen polovina z prezentovaných poznatků byla pravda... Nechci domýšlet!
Petr S.
Nádherná ukázka, jak dokáží propagátoři "novátorských přístupů" učinit ze skvělého příkladu naprosto nesmyslné závěry a následně je prosazovat jako dogma.
Chápu, dotklo se vás to osobně, že? Možná patříte k těm zbytečným!
Pane Brdičko, tohle Vás není důstojné. :-)
Podobně trapný výpad jsem sice čekal, ale spíše od Petra S, anebo madam CARCY.
Podívejte. Můj nejmladší syn ve dvou letech samostudiem a nápodobou starších sourozenců ovládl nejen dálkový ovladač k televizi, ale v necelých třech si uměl spustit internet explorer a s pomocí našeptávače vyhledat svou oblíbenou webovou stránku superhry.cz.
Přesto z této zkušenosti jen obtížně učiním závěr, že podobným způsobem nastuduje také vyjmenovaná slova, základy gramatiky a malou násobilku.
Přesně tento algoritmus přehnaných závěrů a očekávání je nám denně servírován médii a všemi guru kurikulárních reforem.
Pokus na našem školství trvá už cca 15-20 let. Tak jak to, že reálné výsledky jsou stále horší a horší?
Já nezpochybňuji závěry pany Mitry. Naopak. Každý soudný učitel, hodný titulu názvu této profese přece tohle dávno ví a snaží se maximálně podporovat děti v jejich vlastním přirozeném zájmu. Nikdo se neučí tak dobře a snadno, jako dítě, které se učit chce a vlastně ani nevnímá, že se učí. Neměl tohle náhodou na mysli Komenský?
Problém je ve dvou bodech.
1. Předpokládejme, že děti na předměstí Nového Dillí jsou poněkud "informačně nenasycené". Jejich motivace k ovládnutí "díry do informačního světa" je tedy logická.
Neměl bych ale odvahu použít tuto analogii na "informačně přesycená" dítka v české kotlině. Myslím, že je velmi pravděpodobné, že dosáhnou přibližně stejných 42 % počítačové gramotnosti jako Mitrovy děti z bohatých rodin a zde se zastaví.
Naprostá větina dnešních dětí své základy ovládání počítače získala doma a nikoliv ve škole.
Problém je v tom, že právě jen ty základy.
Naprostou většinu z nich už těžce nudí, když jim vysvětlujete třeba práci se styly ve Wordu. Proč asi? Protože je to nuuuda.
Ale tohle není nejpodstatnější.
2. Důležitější je omyl dogmatiků, který vychází z věty "Děti se naučí to, co se chtějí naučit."
Myslí si totiž, že je třeba dosáhnout stavu, kdy se VŠECHNY DĚTI BUDOU CHTÍT VŠECHNO NAUČIT. Garantuji Vám, že to nikdy nenastane.
Motivace k zvládnutí nepravidelných sloves začíná u potřeby přečíst si Harryho Pottera v originále. Jenže většina našich dětí si počká na překlad a naprostá většina až na zfilmování díla, víte.
Další Papertův závěr je zcela správný. Informatika zavedená jako formální předmět je dobrá jen k získání rozšířené způsobilosti práce s počítačem a k výuce potřebného teoretického základu.
Potenciál využití počítače v ostatních předmětech je naprosto nevyužit.
Jenže zde narážíme jednak na slabé vybavení našich škol a jednak na nechuť a nepřipravenost učitelů využívat "ty počítače" při výuce svých předmětů. Metodická pomoc se zhusta omezuje jen na tvorbu prezntací, což je trochu málo.
Svatým grálem všech učitelů je ale vymyslet, jak získat žáky pro učení se něčeho, co se jim ale vůbec učit nechce.
A obávám se, že nějaká ikona v projektu SOLE, o které jim nakukáte, že je nudná, na většinu šestnáctiletých puberťáků nezabere.
Zato je spolehlivě zaujme ikona prohlížeče, jejímž prostřednictvím budou moci na facebooku sdělit "přátelům", že včerejší párty byla MEGAcool.
Jsou techniky HitW a SOLE použitelné? - Bezesporu
Měly by být aplikovány v zemích třetího světa? - Nepochybně.
Zaberou na naše zhýčkané žáky beze strachu z nepřijetí na zvolenou střední či vysokou školu. - Neodvážil bych se to tvrdit.
Takže kardinální otázka zní:
Co bylo hlavní motivací žáků v projektech pana Mitry?
Vážený pane poste.restante,
jistě máte co sdělit. Jen by možná bylo na místě, nenechat se hned unést svými protiargumenty a přečíst si text pořádně. Zjistil byste, že používáte pouze myšlenky z textu, které doplňujete klasickými školními stížnostmi.
S takovou bz se nemuselo publikovat. Vlastní situaci známe.
Vážený Petře S.,
data z šetření popisovaných v první části článku jsou velice precizně doložena. Mitra snímal obrazovku, aby věděl, co se na ní děje, nahrával zvuk i obraz u "kiosků" aby mohl hodnotit nadšení dětí. Z těchto experimentů pak vznikly publikace, které jsou pod článkem ccitovány (je jich ale víc).
Mitrovi trvalo myslím tři roky, než mu článek o díře ve zdi otiskli, připadal jim až moc idealistický.
Jinak děkuji za kompliment. A přeji příjemný den.
Martin
Tak se hned nerozčilujte. :-)
Článek, který vyvolá kontroverzi může být i kvalitní.
Článek, pod kterým se nediskutuje je buďto takový, že s ním každý souhlasí, anebo takový, který nestojí za reakci.
Jak už jsem uvedl, já nemám nejmenší problém s obsahem článku. Spíše s některými závěry, které jsou na jeho podkladě učiněny.
Jistěže používám myšlenky z textu, když jsem s nimi srozumněn a jsou součástí mého vidění světa.
Jenomže to, co vy nazýváte "klasickými školními stížnostmi", v tom já vidím systémový problém a jednu z příčin úpadku školství u nás.
S takovou bz se nemuselo publikovat. Vlastní situaci známe.
Myslím, že tentokrát jste četl nepozorně Vy. Vlastní situaci opravdu (?) známe.
Potíž je, že ji mnozí interpretujeme jinak a příčiny hledáme také jinde.
Třeba v současnosti tak adorované testy já považuji za léčení symptomů, zatímco příčina choroby léčitelům uniká.
P.S.: Tak jak je to s tou motivací, když se děti učí "samy od sebe"?
yl jsem na tento svět vytažen proti své vůli zákeřným primářem, který zneužil mého bezvědomí v agonii. Byl jsem tak cyanotický, že náhodně přítomný belgický medik začal podle mě kreslit Šmouly. Rodiče se mi vždy věnovali. Posadili mě před telku a se slovy "tady máš dudlík a ovladač" odkráčeli do nejbližšího restauračního zařízení. Díky televiznímu pořadu kolotoč jsem se v pěti měsících naučil abecedu. V osmi měsících jsem konečně dočetl poslední díl F.L.Věka. Při mých prvních narozeninách jsem se naučil pít. Nechápu jak někomu může chutnat pivo, víno, griotka, rum, becherovka, borovička, koňak, vodka, vodka, vodka, vodka, rum? Na dárcích rodiče nešetřili. Nejdřív jsem dostal počítač, pak jsem se dostal do databáze agentů CIA, nakonec k nám přišli divní pánové a se slovy "hackere, máme Tě" odtáhli můj počítač a mého tatínka. V patnácti měsících jsem začal programovat. Nejdříve trapný Pascal, poté C, Delphi, Java, VBSscript, Javascript. V 18 měsících jsem napsal svůj první vir I Love You. Milionům uživatelům internetu jsem tím udělal velkou radost. Ve dvou letech jsem pod pseudonymem Michal Viewegh vydal první knihu. Štvalo mě, že píšu pomalu, proto jsem se naučil psát nejen všemi deseti prsty na rukou, ale i na nohou. Ve třech letech jsem začal investovat na burze, následkem čehož burza zkrachovala a milióny lidí přišlo o práci. V pěti letech jsem se konečně naučil pátý jazyk. V šesti jsem zažil obrovské zklamání. Nevzali mě na školu. Na jednoduchou otázku "Míšo, jakou barvu má pomeranč?", jsem odmítal odpovídat. Pak se to se mnou táhlo. ZŠ, SŠ, VŠ, doktorát na Harvardu, doktorát na Oxfordu, doktorát na Tokijské univerzitě, doktorát na ČVUT, doktorát na VUT, doktorát na Karlovce, doktorát na MIT.
Co myslíte, splní se můj klukovský sen a stanu se popelářem?
Omlouvám se panu poste.restante za úmyslnou provokaci. Chtěl jsem vás vyprovokovat k reakci. Zjevně se to povedlo. V mnohém s vámi souhlasím. Dokud se budeme mít dobře, zájem o učení se u nás nebude moci s asijskými zeměmi srovnávat. A to radši ani nezmiňuji průměrnou inteligenci.
Ale já jsem to pochopil, pane Brdičko. Viz smajlík na začátku mého příspěvku. :-)
Vlastně jsem sám také svou první reakci na článek napsal tak, abych vyprovokoval diskusi. Jen jsem myslel, že zaseknu jinou rybu, nežli Vás. :-)
Toto není naše první názorové setkání. (Výraz "střet" by byl nepřípadný.)
Myslím dokonce, že navzdory vnějšímu dojmu jsou si naše postoje v mnoha směrech blízké.
Ad asijské země.
Hodně se svádí na odlišnou mentalitu, ale nezanedbatelným vlivem je také vnímání vzdělání ve společnosti.
Japonec chápe lepší vzdělání jako výhodu v boji. Nedávno jsem četl, že rodiče v Japonsku chtějí obnovit před časem zrušené sobotní vyučování...
Je ale také fakt, že Japonsko je země s nejvyšším počtem dětských sebevražd a nejčastěji uváděnou příčinou jsou neúspěchy ve škole.
V Indii je zase vzdělání často únikem z kastovně rozděleného venkova. Atd.
Z tohoto pohledu jsou pro nás spíše zajímavé Mitrovy studie z Itálie.
Ale abych jen nechválil. Longbentonský experiment je naprosto k ničemu. Zjištění, že média "by mohla mít vliv na ambice mladých diváků" je nádhernou ukázkou akademismu.
Objevit něco, co dnes a denně využívají kreativci od Kraft foods až po Mattel, tak to je téměř dějinný počin. :-)
Bez ohledu na předchozí šťouchanec by určitě stálo za to pozvat pana Mitru do ČR.
Je důležité, aby byl monitor na počítači ve zdi dobře viditelný i kolemjdoucím tak, aby práci jednoho dítěte mohli sledovat další. To působí motivačně, což věděl už např. Vygotsky.
Tuto skutečnost si například vůbec neuvědomil Jára Cimrman. Proto také není doloženo, že by v jeho době byl někdo počítačově gramotný.
Včetně samotného Cimrmana, který dokonce ani nevěděl, co je to monitor.
Zkratku CRT pak vnímal především v souvislosti s Čínskou větou o zbytcích (Chinese remainder theorem), kterou standardně aplikoval ve svojí kryptografické tvorbě. Járou ručně malované krypty se pak dochovaly zejména na Kutnohorku.
Okomentovat