Projev ministra školství Josefa Dobeše k začátku školního roku 2010/2011

1. září 2010 začal nový školní rok. Je tradicí, že ministr školství pronáší při té příležitosti v Českém rozhlase k učitelům a žákům.


Milí prvňáčci, žákyně a žáci,
vážené paní učitelky a učitelé,

dnes je první den nového školního roku a já vás v něm chci srdečně přivítat. Je to poprvé, co mám takovou povinnost. A je to povinnost příjemná.

V první řadě chci pozdravit ty nejmenší z vás. Coby ministr jsem svým způsobem taky „prvňáček“, jako vy. Na svůj první školní den si pamatuji dodnes a trochu vám závidím. Zejména první školní léta jsou totiž opravdu krásná. Je to dobrodružná cesta za poznáním, která vás bude bavit a přinese vám spoustu zajímavého a užitečného. Starší žákyně a žáci, kteří jsou na té výpravě o kus před vámi, už vědí, že průvodci jim jsou vaše učitelky a vaši učitelé. Přál bych si ale, aby si hlavně starší žáci a žákyně lépe uvědomovali i to, že takový průvodce má mít na každé výpravě poslední slovo. Že je zkrátka nutné dbát jeho pokynů a respektovat jeho autoritu. V opačném případě se totiž nikam nedojde a expedice nevyhnutelně skončí ztroskotáním.

Některým z vás, starších žáků, možná slovo „kázeň“ nezní příliš příjemně. To chápu, nebyl jsem jiný. Ale když se teď, po létech, ohlédnu za tou svojí výpravou za poznáním, přesně vidím místa a okamžiky, kdy jsem se mohl vyhnout problémům, jen kdybych byl býval více dbal na dobře míněnou radu svého „průvodce“.

I já mám děti, a proto dobře vím, jak těžké je se po prázdninách vracet do školních lavic. Vracíte se z období volnosti do časů povinností. Ale možná právě to, že se učíte přijímat a plnit školní úkoly a povinnosti, je jedna z nejdůležitějších věcí, které do života získáváte. Vedle vědomostí a množství nových informací je důležité umět zatnout zuby a přinutit se do něčeho, do čeho se vám právě nechce. Tomu se říká naučit se ovládat a mít silnou vůli. Bez té se toho v životě mnoho nedokáže. Stačí poslouchat vyprávění lidí, kteří jsou ve svém oboru velmi úspěšní - například hokejista Jaromír Jágr či mezzosopranistka Magdalena Kožená. Oni sami říkají, že se jim dostalo talentu, ale vedle toho na sobě museli pracovat mnohem více než jejich spolužáci a spolužačky. Přeji vám, abyste v sobě vedle nadání pěstovali sílu a odvahu na sobě pracovat. Abyste měli chuť překonávat sebe sama.

Nyní si dovolím pár slov k vašim průvodcům – učitelkám a učitelům. Obracím se na vás nejenom jako ministr školství, ale i jako rodič tří dětí. Vaše profese má v sobě velkou společenskou hodnotu. Svěřujeme vám v důvěře to nejcennější, co máme – naše děti. A jsme vám vděční nejen za to, že rozvíjíte jejich vědomosti, znalosti a klíčové kompetence, ale že je také spoluvychováváte a formujete jejich charakter. V tom je vaše profese zásadní pro budoucnost společnosti.

Toto si uvědomuji já i celá současná vláda. Jsme připraveni spolu s vámi ve společnosti posilovat prestiž učitele. I v současné obtížné ekonomické situaci chystáme zcela zásadní kroky, které zlepší vaši situaci. V roce 2011 a 2012 vláda zvýší mzdové náklady pro regionální školství o 6,1 miliardy korun. Toto zlepšení by měl pocítit každý z vás.

Na druhou stranu naše školství potřebuje reformu. Ne revoluci, ale reformu, jak nedávno trefně uvedl prezident republiky. Jakákoliv reforma ale nesmí být naplňována jen naoko. Musí jít o skutečný posun v kvalitě napříč školským systémem, od předškolního vzdělávání po terciární vzdělávání. Reforma budeme spočívat v tom, že změříme kvalitu vzdělávání v uzlových bodech – při vstupu na základní školu, na konci 5. a 9. ročníku a na konci střední školy.

Je také třeba urychlit reformu vysokého školství, ustoupit z hodnocení za kvantitu a zohlednit kvalitu. Stojím jasně na straně akreditační komise. Není nic zhoubnějšího pro mladé studenty, než vědomí, že za úspěchem nestojí píle a snaha, nýbrž protekce a korupce.

Jsem si plně vědom, že kantoři potřebují nejen ekonomickou podporu, ale také pomoc a spolupráci rodičů. Neměl by tu být dvojí svět výchovy a morálky, jako tomu bylo za totality, kdy se ve školách něco učilo, ale doma se říkalo něco jiného. Vnímám jako svůj možná nejdůležitější úkol posilování spoluodpovědnosti rodiny za školní výuku a výchovu. Je třeba usilovat o partnerský vztah mezi učitelem a rodičem.

Na závěr bych chtěl zmínit ještě jednu oblast, ke které mám osobní vztah, a tou je speciální školství. Chovám velkou úctu ke všem pedagogům a vychovatelům, kteří vzdělávají a vychovávají handicapované děti, či děti, které neměly tolik štěstí jako jiné nadané děti. Chci vám vyjádřit podporu, vzdělávání znevýhodněných dětí je jednou z mých priorit.

Milí žáci a učitelé, přeji všem úspěšný školní rok 2010/2011, přeji vám, abyste se ve svých třídách cítili dobře, měli k sobě vzájemný respekt a těm nejmladším, aby vám radost z učení vydržela co nejdéle.

Děkuji za vaši pozornost.

Audiozáznam projevu - 1. část.mp3
Audiozáznam projevu - 2. část.mp3