Odborníci varují: Učitelé a žáci jsou až příliš závislí na internetu

úterý 25. května 2010 ·

Vytlačí internetové encyklopedie a vyhledávače školní učebnice? Doufáme, že ne, říkají odborníci v oblasti didaktiky, kteří upozorňují na fakt, že většina informací na internetu není šita na míru dětem a že s nimi děti neumějí pracovat. Situace je znepokojivá, protože 68 % procent učitelů považuje bezplatné on-line zdroje typu Google a Wikipedia za preferovaný zdroj informací a odkazuje na ně své žáky, vyplývá z průzkumu Nakladatelství Fraus.

Potřebujete si ověřit, kdy se odehrála bitva na Bílé hoře, jak zní přesně Pythagorova věta nebo kolik planet má sluneční soustava? „Vygooglujte si to“, případně „Podívejte se na Wikipedii“. Takovou radu v rámci výuky svým žákům poskytne většina učitelů na základních a středních školách.

Podle průzkumu Nakladatelství Fraus, který se uskutečnil v dubnu 2010 mezi 307 učiteli základních a středních škol, jsou pro 68 % učitelů internetové vyhledávače preferovaným zdrojem informací, především díky jejich všeobecné dostupnosti a rychlosti. Informačně nejhodnověrnějšími internetovými zdroji, na které učitelé nejčastěji odkazují své žáky, jsou podle průzkumu Google se 43 % a Wikipedia s 35 %. Jedno procento učitelů v průzkumu uvedlo, že své žáky na internetové zdroje nikdy neodkazuje.

Vyhledávače učebnici nenahradí, ideální je však jejich kombinace

Odborníci na didaktiku vidí v tomto trendu klady i určitá rizika. „Je do značné míry pozitivní, že si děti touto formou osvojují informace, a máme z mnoha stran ověřené, že interaktivní schopnosti počítačů a internetu zvyšují chuť dětí do učení,“ uvedl Jiří Havlík, vedoucí odborných konzultantů Nakladatelství Fraus. Vyhledávače by však podle jeho názoru nikdy neměly převážit nad strukturovanou školní látkou, v níž se jednotlivý poznatek stává součástí výuky.

„Riziko vyhledávačů spočívá v tom, že děti často nedokážou získané informace bez další interpretace a procvičení zařadit do souvislostí. Zatímco učitel má za úkol s pomocí výukových materiálů a příkladů/cvičení provést žáka k pochopení probírané látky, internetový vyhledávač dítě často spíše rozptyluje, nabízí mu příliš mnoho odpovědí v jazyce, který mu je cizí,“ doplňuje Jiří Havlík, podle něhož snížené porozumění internetovým textům platí zejména pro základní školy.

Naopak učebnice v žácích rozvíjejí schopnost budovat vědomosti adekvátně k jejich věku a úrovni znalostí. „Pokud si představíme systém vzdělání jako svého druhu budovu rostoucí od základů, pak fakta v učebnicích představují cihličky, se kterými si žáček poradí, bude je umět vzít do ruky, nebudou pro něho příliš těžké ani neforemné. Právě proto je těžké napsat dobrou učebnici: autor se musí trefit do věku a situace, kterou žáci žijí,“ řekl psycholog Jiří Šimonek z agentury DAP Services, která se zabývá zejména výzkumy v oblasti školství.

Z analýzy, kterou společnost DAP Services provedla na rozsáhlém vzorku 10 963 studentů středních škol, vyplynulo, že jako informační zdroj u nich před učebnicí (24 %) dosti jasně vyhrává internet (41,2 %).

„Srovnáme-li internet a učebnice z jiného úhlu pohledu, a to aktivace dvou paralelních procesů učení – spontánně poznávacího a formálně přejímacího –, vyhlíží bilance odlišně,“ uvedl Jiří Šimonek. „Pokud nepotřebuji nijak zvlášť jevu nebo zadanému úkolu rozumět, stačí jako odpověď přejmout informace z internetu. Jestliže naopak chci problému reálně porozumět a dát ho do souvislostí s již dříve poznaným, je výhodnější sáhnout po učebnici.“

Pokud při studiu využijeme učebnici a internet dohromady, přinese nám to vyšší aktivaci obou procesů učení. „Zkombinujete-li oba informační zdroje, pak daný jev pochopíte a zároveň budete informačně pohotoví a ,nabití‘. Při poznávání v souvislostech budete díky učebnici efektivnější a zároveň se vám vlivem internetu zvýší pravděpodobnost, že budete ,mít pravdu‘, to znamená, že se výrazně přiblížíte úrovni toho, co je v současnosti již objevené a poznané,“ dodává Jiří Šimonek.

„Ctrl-C – Ctrl-V“ – nejoblíbenější metoda malých plagiátorů

Informace jsou sice zboží, ale chceme je zadarmo. „Zadarmo“ je mantra, která se zřejmě natrvalo usadila i v oblasti poskytování a šíření informací. Většina uživatelů internetu si myslí, že informace mají být bezplatné, a odmítají za ně platit. Nejinak je tomu v oblasti našeho školství: většina učitelů se vyjádřila, že za informace využívané ve výuce by se platit nemělo. Internetové vyhledávače a encyklopedie jsou proto jedním ze způsobů, jak ušetřit, protože učebnice jsou drahé úměrně své kvalitě, výrobě a distribuci.

Odborníci působící v oboru informací však upozorňují, že snadný a bezplatný přístup k informacím automaticky neznamená, že informace budou žáci a studenti používat žádoucím způsobem. „Častokrát jsme svědky toho, že děti mají tendenci informace automaticky přebírat formou ,copy and paste‘, tedy vybírat příslušné pasáže z elektronických textů a bez jakékoli změny je vkládat do školních cvičení,“ uvedla Lenka Hanzlíková z Městské knihovny Praha. „Není to chyba internetu jako takového, ale ani tvůrců webových stránek. Klade to však nároky na přístup vyučujícího anebo knihovníka, kteří musí v dětech pěstovat respekt k původu informací. Snažíme se dětem pomáhat s vyhledáním literatury i on-line zdrojů k úkolu, který podporuje vlastní přístup k věci a dává témata do souvislostí. Je to pracnější, ale výsledek pak mnohem větší váhu než stránka vzniklá stylem Ctrl-C – Ctrl-V," dodala Lenka Hanzlíková.

V průzkumu Nakladatelství Fraus uvedlo 90 % učitelů, že u svých žáků a studentů zaznamenali sklon pracovat zmíněnou metodou „copy and paste“. Na výsledných textech se to potom velmi snadno pozná. „Učitele často zaráží nepůvodnost a jazyková nesourodost odevzdaných textů, u kterých je na první pohled jasné, že některé pasáže nemohl napsat žák základní školy,“ uvedl Jaroslav Jirásko, ředitel Základní školy v Lázních Bělohrad. „Děti si také pod vlivem internetu velmi často vyměňují texty mezi sebou a nedají si práci je vzájemně odlišit ani uvést skutečný zdroj, takže je hned jasné, že jsou recyklované,“ doplnil ředitel Jirásko, jehož učitelský sbor se přebírání textů bez citování zdroje snaží předcházet sníženým hodnocením práce. „Sankce za plagiátorství jsou prospěchového charakteru, nebereme to ale v žádném případě jako kázeňský přestupek,“ vysvětlil Jaroslav Jirásko, podle něhož je klasické opisování paradoxně postihováno důsledněji.

Psycholog Jiří Šimonek z DAP Services upozorňuje, že kopírování různých textů z internetu není žádná novota pod sluncem. Jde jen o inovovaný proces dobře známého způsobu lidského myšlení – ulehčit si, kde to jde, který je věrným průvodcem vzdělávacího procesu stejně jako opisování a napovídání. „Při aplikaci těchto metod vyhrává ten, kdo je rafinovanější a komu se na to nepřijde. Vzhledem k tomu, že přisvojování si informací v této formě je velmi rozšířené, tj. dělají to všichni, je toto jednání eticky tolerováno a není provázeno nepříjemným psychickým napětím ve formě pocitu viny, studu nebo vyloučení,“ shrnuje Jiří Šimonek.

Právě školy a knihovny mohou sehrát klíčovou roli v tom, že si žáci uvědomí, že ne vše, co se „vygooglí“, je bez úprav a citací použitelné a hlavně důvěryhodné. Existuje řada případů úmyslné manipulace s texty, ať už z důvodů vylepšení image firem a jednotlivců, či internetového „chuligánství“. V oblasti práce s informacemi například Městská knihovna v Praze nabízí školám exkurze, seznámení s informačními zdroji i tematické pořady, které všechny mají jeden cíl – naučit žáky a studenty pracovat s informacemi, hodnotit je a porovnávat.


Ukázka recyklovaného textu – vybráno ze školní praxe


Žáci 7. třídy měli vyhledat informaci o tom, co je to husitství, jaké období je tak označováno, a zpracovat informace do samostatného textu. Text je zcela zkopírován z Wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Husitstv%C3%AD) včetně porovnání vnímání této doby dvěma historiky. Zdroj informací není uveden.

„Husitství (někdy také husitské války, husitská revoluce, v marxistické historiografii také husitské revoluční hnutí) představuje hnutí vzešlá z reformního proudu v katolické církvi, které odvozuje svůj původ od učení Mistra Jana Husa a žádá dalekosáhlou reformu církve. Husité sami se nazývali kališníci, teprve později začali používat i označení husité, které bylo zprvu pejorativní, a později utrakvisté.

Chronologicky se husitské války zařazují do 15. století. O době od 90. let 14. století do léta 1419 se obvykle hovoří jako o jakési předehře k počátku husitské revoluce. Jako další předěl je chápán rok 1427, kdy se upevnila hegemonie polních obcí a zároveň v Praze proběhl převrat, který znamenal příklon k radikálnímu husitismu pražského souměstí. Radikálové ve svých rukou drželi politickou moc až do bitvy u Lipan v květnu 1434, jako konec další etapy je chápán rok 1436 a vyhlášení Basilejských kompaktát. Tento rok je tradičně i uváděn jako konec husitských válek. Historikové František Šmahel a Petr Čornej ve svých novějších pracích ovšem nepovažují rok 1436 za konec husitských válek, ale upozorňují na souvislost vývoje v druhé polovině 15. století s dějinami před rokem 1436. Pro Františka Šmahela husitské války končí až kutnohorským náboženským mírem v roce 1485, Petr Čornej rozděluje husitské války na dvě etapy 1419–1436 a 1467–1479.“

17 komentářů:

BoBr řekl(a)...
25. května 2010 6:43  

Se vším lze souhlasit, ale chybí závěr. Tím ovšem není - kupujte učebnice Fraus, neboť jedině s jejich pomocí se budou žáci vhodným způsobem rozvíjet.
Správný závěr je tento - učitelé, dělejte vše pro to, aby žáci informace skutečně zpracovávali a na jejich základě se v souladu s Bloomovou taxonomií vzdělávacích cílů posouvali k vyšším stupňům poznání. Učebnice může při vhodném aplikování pomoci. Abyste byli schopni se tohoto úkolu se ctí zhostit, nezbývá, než v tomto směru zvyšovat svou kvalifikaci!
Blokování přístupu do internetu bude s jistotou kontraproduktivní. V uměle vytvořeném výukovém prostředí ztrácí učitel šanci přiblížit výukovou činnost reálnému životu (že ano, pane Blaho). Motivovat k učení zde lze jen ty žáky, kteří mají o studium vlastní zájem. Ti ostatní se zapojí jen tehdy, budou-li vědet, proč. Internet je nejvhodnějším prostředkem umožňujícím dát školním aktivitám smysl.
Ale o tom všem jsem psal již tolikrát, že si myslím, že by to pomalu už měl každý vědět.

Anonymní řekl(a)...
25. května 2010 7:30  

Ten tón tiskové zprávy je mi nějaký povědomý... No ano, podepsána mediální agentura Mediakom, tedy ta samá, kterou používá protipirátská BSA. Takže školy, třeste se! Pokud nebudete mít legálně učebnice Fraus, protože to jsou ty jediné a správné, učíte nelegálně a zavřeme vás až zčernáte!

Anonymní řekl(a)...
25. května 2010 7:36  

A hele, průzkum dělala DAP Services. To jsou ti s metodou Barvy života... To také testovali na barevných flecích nebo se opravdu těch studentů ptali? Nezlobte se, ale těmhle šarlatánům z DAP nevěřím ani popel.

Gustav řekl(a)...
25. května 2010 7:51  

Dovolte mi dotaz, pane Brdičko:
Co pro naplnění Vašich vizí dělají vysoké školy? Kde jsou kurzy pro učitele, ve kterých budou připravováni pro výzvy 21. století? Na radikální změny ve školství, kdy se učitel z nositele vědomostí proměňuje v spíše v jakéhosi mediátora? Kurzy učící je využívat možnosti internetu, a to metodicky tvořivě?
Odpovím si sám - nic a nikde. VŠ na to nemají kapacity a hlavně nemají ani zájem. Tak to dopadá, když se tzv. školská reforma dělá odspodu - to už ale říkal jeden dělník kdysi v Sondách, když se ho ptali na postoj k přestavbě - schody se odjakživa zametají shora.

Anonymní řekl(a)...
25. května 2010 8:24  

Gustave, zaplaťpánbůh nám VŠ alespoň pana Brdičku platí. Fraus na něj proto píše stížnosti. A malý dotaz: fakt si myslíte, že se ve školství dělá nějaká reforma odspodu?

Gustav řekl(a)...
25. května 2010 8:56  

Anonymní 8:24
Oficiálně ano, máme přece RVP-ŠVP, proto jsem napsal tzv. školská reforma. Začala na ZŠ, pak zamířila na SŠ. Na VŠ se zatím nic neděje, ovšem již je zde bílá kniha terciárního vzdělávání...

BoBr řekl(a)...
25. května 2010 9:16  

Pánové,
nestává se to příliš často, aby mi někdo naznačoval, že něco dělám dobře. Děkuji!
Ale neobracejte se na mě jako na předtavitele VŠ. Jsem placen hlavně za výuku MS Office (mimochodem dost mizerně), a od mých názorů se UK PedF distancuje!

Luděk Blaha řekl(a)...
25. května 2010 13:57  

Blokování přístupu do internetu bude s jistotou kontraproduktivní. V uměle vytvořeném výukovém prostředí ztrácí učitel šanci přiblížit výukovou činnost reálnému životu.

Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry je prostředí internetu realitou a do jaké sofistikovanou fikcí. Co když třeba Vaše texty, pane Brdičko, jsou produktem více méně zdařilého programu v rámci bakalářské práce některého ze studentů pf uk?
Na to, abychom výuku přiblížili reálnému životu, máme špatnou legislativu (musíme např. akceptovat idividuální možnosti žáků a být spravedliví) a málo relevantně kvalitního ksindlu.

BoBr řekl(a)...
25. května 2010 17:09  

Co když třeba Vaše texty, pane Brdičko, jsou produktem více méně zdařilého programu v rámci bakalářské práce některého ze studentů pf uk?

To je možno opravdu vyloučit na první pohled. To by ten student místo 3 let musel studovat 15. Těžko by to mohl vydržet.
Jinak souhlasím s tím, že internet není ta pravá realita, ale rozhodně je to skutečný život!

Anonymní řekl(a)...
25. května 2010 21:36  

"Situace je znepokojivá, protože 68 % procent učitelů považuje bezplatné on-line zdroje typu Google a Wikipedia za preferovaný zdroj informací". Zvláštní, divné - ještě,že Číňané s těmito informacemi skončili.

Vít Pátek řekl(a)...
26. května 2010 11:12  

Odkazy nalezené Googlem jsou podle učitelů nejhodnověrnější zdroj informací spolu s Wikipedií...

Sancta simplicitas!

Ještě že máme zdravou skepsi v "národním povědomí" tak pevně zabudovanou, že snad přečká i tohle.

poste.restante řekl(a)...
26. května 2010 14:45  

Tak si tak nějak kladu otázku, co je reálnému životu bližší.
Zda představa puberťáka s bluetooth sadou na uchu a okem spočívajícím na displeji iPhonu, iPadu či jiného iNěčeho, zuřivě sdělujícího on-line komunitě, že na jeho škole je dnes k obědu galášovka a švestkové knedlíky, což je vopruz.
Anebo borce v monérkách rubajícího svých 8 a půl v některé naší "montovně".

Do prkýnka borovýho.
Čím to, že
"že děti často nedokážou získané informace bez další interpretace a procvičení zařadit do souvislostí"?
Není to náhodou tím, že nemají znalostní základ a tím pádem nemohou chápat ani ty souvislosti?

Dneska mohu vcelku s panem Brdičkou souhlasit, s jedním upřesněním stran blokace internetu:

1. V jistých fázích výuky potřebuji žáka soustředěného na úkol. Každé rozptylování pozornosti je tedy nežádoucí - mp3 přehrávač, stejně jako notebook.

2. Když testuji znalosti, které prostě žák "musí mít v hlavě", pak striktně blokuji přístup k jiným zdrojům informací - internet nevyjímaje.
U písemných maturit také nepovolujeme mobil, že?

Výše napsané ovšem nevylučuje možnost v jiných fázích výuky s internetem, či jinými "počítačovými" zdroji bez problémů pracovat.

Anonymní řekl(a)...
28. května 2010 14:06  

Tato diskuse je úplně stejná, jako byly vášnivé diskuse na začátku 80. let s tématem „je možno žáky nechat pracovat v hodině matematiky s kalkulačkami?“, případně „je možno žákům dovolit používat kalkulačky při písemkách?“.

Odpůrci kalkulaček to dokonce několik let vyhrávali (kalkulačky totiž „ubíjely tvořivost“) a žáci tedy i nadále museli šustět tabulkami a logaritmickými pravítky!

Internet je prostě již dávno tady. A učitel, který neumí žáky naučit ho aktivně a přitom selektivně využívat, nemá ve školství co pohledávat.

Petr S.

poste.restante řekl(a)...
28. května 2010 17:38  

Petr S.

Smím se zeptat, k čemu potřebuju internet při výuce malé násobilky, anglických nepravidelných sloves, anebo psaní v první třídě?
Znamená Vaše poznámka, že nemá co ve školství pohledávat učitelka prvního stupně, která neumí používat počítač? Anebo že nemůže být dobrým učitelem tělocvikář, který nemá svůj profil na facebooku?

Promiňte, ale člověk, který vysloví (napíše) takovou pitomost, jako Vy, by se raději neměl k problematice školství vyjadřovat.

Luděk Blaha řekl(a)...
28. května 2010 18:27  

by se raději neměl k problematice školství vyjadřovat

Jen ať se, pane poste.restante, vyjadřuje kdokoli k čemukoli. Nepříjemné by mohlo být, pokud by pan Petr S. byl vedoucím pracovníkem s pravomocí posuzovat práci jiných. Ámos s nimi.
I v pitomostech se dá najít inspirace. Tedy: ve školství nemá co pohledávat osoba, která neumí zkompetentňovat bez internetu.
... Tak to abych si pomalu začal balit svoje tři švestky.

poste.restante řekl(a)...
29. května 2010 19:33  

Chraň bůh, kolego Blaho, že bych chtěl někoho kádrovat, či jej snad v jeho vyjádřeních omezovat.

Jen se mi vyjádření pana Petra S. zdálo hodně příkré a proto jsem na něj také poněkud příkře odpověděl.

Skutečně si totiž memyslím, že ovládání PC a internetu je tím hlavním kvalifikačním předpokladem pro výkon učitelské profese.

Koneckonců jsem dal mnohokrát najevo, že práci s počítačem za důležitou pro učitele považuji. Ale nikdy ji nebudu považovat za KO kriterium.

martin Rusek řekl(a)...
7. června 2010 9:54  

Vážení pánové,

mimořádně tady panuej shoda. Překvapuje mě ale, že nikdo nezmínil průřezové téma mediální výchovy. V článku je psáno o různých zdrojích textů a nepochopení žáky. Máme ale čekat, až to jednou žákům prostě půjde a všechno budou chápat sami, dostatečně kriticky posoudí, použijí a ocitují?

V článku chybí zmínka o tom, že s rostoucím vlivem internetu na psané práce žáků by měl růst důraz na vzdělávání v mediální výchově. Vždyť práce internetovými zdroji je to, co budou jednou žáci stejně dělat při vyhledávání informací.


Protože je to téma průřezové, musíme se jako učitelé zamyslet spíše sami, nečekat na to, až nás někdo "z VŠ" vezme za ručičku a ukáže nám, jak jej učit. Jistě, časem budou takové kurzy, nicméně čekáním si nepomůžeme a zase tak neschopní sami nejsme.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.