Otázka: Může učitel/ka použít vůči obzvláště neukázněným žákům, pokud na ně rozumná domluva neplatí, i ostřejších (vulgárnějších) slov? Nebo jde z její strany vždy o porušení zákona?
Odpovídáme:
Odpověď na tuto na první pohled jednoduchou otázku není nijak snadná. Vždy záleží na konkrétní situaci. Již z povahy věci plyne, že pokud někoho napomínáme, musíme volit silnější hlas a důraznější výrazové prostředky. Pedagogové musí mluvit přiměřeně tomu, v jaké situaci a před jakými žáky stojí (to co takřka maturant může vnímat jako standardní napomenutí, může „prvnáčkovi“ způsobit psychické trauma a naopak).
V této souvislosti bych si dovolil připomenout jeden z judikátů Nejvyššího správního soudu:
Nelze učitelce vytýkat, že použila negativně citově zabarvené slovo, protože výchovné působení vyžaduje určitou citovou angažovanost. Je těžko představitelné, že by při výchovném určování dobrých a špatných příkladů mohla žalobkyně používat pouze neutrální slova. Požadování takové neutrálnosti či, módně řečeno, politické korektnosti, by výrazně zmenšilo účinky výchovného působení, neboť by se jí učitel nezřídka zcela vzdálil i jazykovému diskurzu svých žáků, aniž by taková neutrálnost či hodnotová bezbarvost projevu byla právně vyžadována.
(Viz. NSS podle rozsudku sp. zn. 2 As 60/2006 – Jde o kauzu ve které učitelka označila žákyni před celou třídou za primitiva. Také jsme o tomto případu na České škole psali .)
Jinak musíme učitele důrazně upozornit, aby ani v obzvláště vypjatých situacích v tomto směru nepoužívali např. rasisticky, nábožensky, politicky či sexuálně zabarvených výrazů.
Celá problematika má mimo aspektu právního v sobě samozřejmě i silný pedagogický rozměr. Laskaví čtenáři, případně mohou v diskuzi pod článkem uvést jaké formy napomínání (umravňování) žáků se jim osvědčily a popřípadě, zda měli někdy v tomto směru problém se zákonnými zástupci žáků (resp. s orgány činnými v trestním řízení).
Petr Kolman
0 komentářů:
Okomentovat