Jan Mertl: Tak to nějak s těmi počítači udělej…

pondělí 25. června 2007 ·

Po více než půl roce od skončení projektu SIPVZ a tedy faktického ukončení pokusu o systematickou úpravu situace ohledně informatiky ve školství, se tato formálně stále zdůrazňovaná oblast potýká s rizikem posunu na periferii koncepčního vnímání, ať už na úrovni většiny škol, ale i jejich zřizovatelů. Dlužno říci, že to je výsledek jak ukončení toku financí ze SIPVZ, tak ale i nárůstu jiných problémů, které musí české školství řešit, jako jsou školní vzdělávací programy, výuka jazyků a další horké novinky.

Není to snad už ani o té technice a její aplikaci samotné, ta je díky rychlému pokroku, snižování cen hardware  a existenci silných nástrojů např. pro hromadné instalace stanic ve stále lepší pozici. Jenže těchto nabízených příležitostí se musí také někdo zmocnit – v tomto případě školy. A tento proces se odehrává ve dvou úrovních

  • úrovni pedagogické, tedy efektivního využití informačních technologií ve výuce
  • úrovni institucionální, tedy integrace informačních technologií do řídících procesů, týmové spolupráce a fungování školy

Předpokladem pro dobré výsledky v těchto dvou úrovních je adekvátní, kvalitní a spolehlivé technické vybavení. To však stojí lidské zdroje a finanční zdroje – jichž se českému školství nedostává. Nicméně místo snahy o jejich systematické zabezpečení se objevuje nový trend – snaha to „nějak udělat“. Samozřejmě, že odpovědnější správci začnou namítat, že to je nedostačující, že tento přístup nefunguje. V této souvislosti se však vyskytují zejména následující tvrzení:

1. Školy už přece nějaké počítače mají, takže tím jsou „vybavené“  a mělo by jim to „stačit“

Toto tvrzení absolutně pomíjí cykly obnovy výpočetní techniky, a skrývá v sobě snahu zaplácnout potřebu funkční a moderní techniky tím, že „někde stojí nějaký počítač“. Jak je výkonný, zda stačí úlohám, které jsou na něj kladeny, zda je spolehlivý, zda při jeho nákupu se vůbec počítalo s tak dlouhou životností, zda žákům bude stačit – to už se neřeší.

2. Počítače musí být jednoduché, vždy funkční a když se nedaří, je chyba v nich samotných  nebo jejich správě

Toto tvrzení pomíjí to, že stále významnější činností se stává uživatelská podpora, interakce uživatelů se správou sítě a metodikem ICT a že technika samotná je v tomto ohledu pouze prostředníkem. Jistě, že může být problém také „v počítači“ – ale jeho odhalení a řešení je výsledkem spolupráce uživatele, správce a dodavatele – nelze tedy problém tímto způsobem „přehodit“. Navíc se pochopitelně neřeší, jestli správa sítě má podmínky pro to, aby funkčnost mohla zajistit.

3. Na jiné škole s počítači nedělají takové cavyky, prostě jednou za čas přijde firma, nastaví to a už se s tím nemusí nic dělat a nestojí to další peníze
 
Toto tvrzení je krajně zjednodušující. Cenové srovnání pomíjí kvalitu, rozsah služeb, rozvoj, koncepci. Jestli na té jiné škole mají zprovozněné zálohování, jestli mají vzdálený dohled nad funkcemi sítě, jak funguje uživatelská podpora, kolik dat si může uložit učitel a žák, jaká je četnost výpadků sítě, jaký je rozsah poskytovaných služeb – to už málokdo při takovémto srovnání domyslí.  Navíc, jak ukázala praxe Indoše, princip externího dodavatele nemusí být univerzálně aplikovatelný. Často lepší výsledky vykazuje spolupráce zaměstnance školy a dodavatelské firmy, v tomto vztahu se pak daleko lépe spontánně a průběžně vymezí, co je škole vlastní a chce si dělat sama, a na co bude užívat outsourcing.

4. Stejně jsou s počítači pořád nějaké problémy, tak je otázka, jestli to má smysl.  Navíc efektivita využití ve výuce je nedostačující.

Informatika se rychle rozvíjí a tak část obtíží a nákladů tohoto pokroku nesou i uživatelé. To tak prostě je, zvláště, když školy jsou obvykle nákupčími spíše levnější techniky, která je obecně méně spolehlivá (levnější HW, starší verze SW). Paradoxně však je tento argument směřován nikoli na zvýšení spolehlivosti a komfortu, ale spíše naopak – jako důkaz, že se „to stejně nevyplatí“. Efektivita využití ve výuce je pak evergreenem celosvětovým – nikoli jen českým – viz např. britské a finské diskuse o interaktivních tabulích. Z pohledu informatika ji těžko hodnotit – ale nabízí se protiargument, že bez adekvátního vybavení o tuto efektivitu ani nelze usilovat (začarované kruhy – nefunguje to, a tak to nemohu využít, a protože to nevyužívám, tak do toho neinvestuji).

Všechna tato tvrzení mají společný podtext – snahu ušetřit prostředky a „nějak vyřešit“ nebo „tiše obejít“ absenci zdrojů a systematického, proaktivního a rozvojového přístupu k informačním a komunikačním technologiím. Ano, prvotní nadšení z barevných obrazovek a pípajících bedýnek je pryč – ale to by měl být spíše argument pro racionální systémovost a institucionalizaci rozvoje, nikoli pro hledání zdůvodnění útlumu a křečovitých úspor. A nemluvím o tom, že boj s výše zmíněnými tvrzeními spolehlivě otráví skupinky nadšenců, kteří to s informatikou ve školství mysleli vážně.
Řešení tohoto neutěšeného stavu dle mého názoru spočívá v těchto základních bodech

  • Poučení z přístupu k technice aplikovaného mimo školství a jasný příklon ke koncepčnímu rozvoji včetně systematického financování
  • Jasná možnost volby pro školy ohledně zabezpečení správy a rozvoje ICT technologií – účelově dostupné prostředky a odpovědnost vedení škol za jejich alokaci buď zaměstnancům, nebo spolupracujícím firmám
  • Vznik informatických center (ať už na úrovni zřizovatelů nebo sdružení lokálních firem), které by poskytovaly školám, které o tom budou mít zájem, služby, konzultace a řešení v jednotlivých oblastech ICT technologií. Může jít i o firmy, které pochopí specifika škol.
  • Opustit trvalé diskuse o tom, jaký model zvolit – nechme, v rámci daných rovných finančních a institucionálních mantinelů, ať si školy rozhodnou, jaký způsob zajištění služeb si zvolí. A podpořme granty a specifickými projekty ty aktivnější – aniž bychom podcenili základní úroveň dle standardu ICT v každé škole.

Ale především – nemějme pocit, že se to vyřeší samo, bez peněz a bez toho, abychom museli „počítače pořád řešit“. To v době technologického pokroku a trvalých změn reálné není. A když na to rezignujeme, předběhnou nás ti, kteří si na počítače a jejich využití ten čas a peníze najdou.



Jan Mertl

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.