I přes název předchozího článku Školní informatik - druh na vymření se nepovažuji za druh na vymření a nestojím ani o to, abych byl "škodnou" na odstřel. Ale co s tím, aniž bych se cítil méněcenně?
Musím s pravdou ven
Úvodem poněkud osobnější řádky. Ačkoliv se tím nikterak netajím, chtěl bych čtenáře upozornit na to, že již třetím rokem působím ve funkci zástupce ředitele vesnické "červené" základní školy. Z pohledu školního informatika mě k přijetí této funkce vedly tři základní důvody:
- Chtěl jsem si "zažít" aktivní spoluúčast na řízení školy.
- Chtěl jsem zjistit, jaké existují možnosti řešení na vesnické škole, která však není v oblasti ICT pasivní (byla "červená").
- Po roce sbírání zkušeností jsem chtěl nalézt vhodné ukotvení školního informatika v organizační struktuře školy a to včetně adekvátního finančního modelu ocenění jeho práce.
První dva cíle se mi podařilo vcelku splnit. Ke splnění třetího cíle jsem si stanovil rok 2006 s tím, že konkrétní řešení by bylo možné zavést nejpozději k 1.9.2007. I přes hledání různých variantních řešení (outsourcing, úhrada prací na základě živnostenského oprávnění, reorganizace práce provozních zaměstnanců apod.) rok 2007 veškerou snahu znehodnotil a vrátil stav o několik let zpět. Alespoň mám takovou zkušenost…
Návrat ke kořenům - vyjasněme si funkci školního informatika
Požadavek na vyjasnění role školního informatika jsem několikrát přednesl na různých fórech (semináře pořádané odborem SIPVZ při MŠMT, Valné hromady JSI, články a diskuse na tomto serveru či mé prezentace ředitelům v rámci jejich vzdělávání). Odpovědi se však většinou zainteresovaní vyhýbají jako čert kříži. A přitom existují v zásadě pouze dvě možnosti:
- Školský informatik = administrátor informačního systému na škole
Tato role spadá jednoznačně mimo pedagogický rámec (až na funkci ICT metodika). Takový školský informatik zodpovídá za funkčnost a případný rozvoj ICT na škole. A SIPVZ od svých prvopočátků s ním počítala a zároveň až neuvěřitelně přehlížela (kontaktní osoba při realizaci INDOŠE, rebel proti INDOŠI, sepisovatel ICT plánu apod.). Zároveň je to osoba, kterou vedení škol s větším či menším úspěchem hledá a přitom povětšinou neví, ja ji uchopit (a to nejen finančně). Také nezapomínejme na odborný i personální deficit, který musí řešit nemálo malotřídek a základek - nedivme se, že pak nezřídka shlížejí ke státu či postgenerálnímdodavatelům jako jediným spasitelům. - Školní informatik = učitel, který vyučuje ICT nebo výrazně integruje ICT do procesu vzdělávání
Bližší specifikace této role je, předpokládám, zbytečná. SIPVZ brala tyto učitele jako samozřejmé hybatele celé koncepce a tu s větším tu s menším úspěchem vytvářela prostor pro jeho seberealizaci (armáda školitelů modulů SIPVZ, nemálo realizátorů pilotních projektů). I zde však musíme brát v potaz, že se hodně základních škol potýká s odbornou úrovní takových vyučujících. Navíc vedení škol neklade vzdělávání v oblasti ICT nijak velký význam; chybějící aprobovaný matikář je větší problém než absentující učitel ICT. Tomu odpovídá i jejich význam při tvorbě vlastních ŠVP, kdy se stávají spíše řešiteli elektronického zpracovávání různých dat než rovnocenným partnerem v debatě o vyváženosti potřeb v rámci učebního plánu.
Nelze však dle mého názoru tyto dvě role (správce a učitel) automaticky sdružovat a to i přesto, že tak činí drtivá většina našeho okolí, včetně všech stupňů řízení. Nejednoznačnost v této otázce pouze diskvalifikuje jakékoliv aktivity, ať už jsou realizovány kýmkoliv. Důsledky této nejednoznačnosti pociťujeme více jak 10 let a dle mého názoru se daný problém stále prohlubuje.
Osobně se tedy přikláním pro to, abychom školního informatika vnímali jako správce ICT. Tvrdím totiž, že je to o uspokojování potřeb - pokud nefunguje počítač, nemůžete kvalifikovaně vzdělávat, jinak řečeno nemáte-li správce ICT, učitel ICT nemůže kvalitně pracovat.
Stát může pomoci = notebook každému učiteli
Buďme upřímní, zapomeňme na uspokojivé řešení postavení správce ICT na celorepublikové úrovni. Alespoň ne v dohledné době.
Dovolím si však předložit jeden námět - vytvořme podmínky pro to, aby každý učitel mohl získat notebook pro svou práci a další rozvoj. Nejsem naivní, abych si myslel, že tento článek bude tím patřičným impulsem, ale pojďme si s touto myšlenkou trochu pohrát…
Nuže… Finanční zdroje = vhodný projekt financovaný alespoň z části ESF, ale i zčásti formou vstřícného financování. Výstupy = elektronicky zpracovatelné dokumenty či výukové objekty vytvořené učitelem pomocí přiděleného notebooku. Zvyšování počítačové gramotnosti učitelů = notebook je vynikající prostředek pro seberealizaci, včetně sebevzdělávání. Nové možnosti řízení a týmové práce = notebook je prostředníkem pro elektronický způsob řízení a týmové práce, což by měl být jeden z pilířů práce na vlastních ŠVP. Využívání ICT v rámci výuky = notebook jako didaktická pomůcka v každé vyučovací hodině (upřímně, bez notebooku není k ničemu ani dataprojektor, natož interaktivní tabule). A nezapomeňme na usnadnění práce školního informatika = bude-li mít notebook "konkrétního vlastníka", pak se celá údržba "učitelské části" informačního systému výrazně zjednoduší.
Zbývá zvolit správnou metodiku, ale i tu stát zná = pilotní projekty s předem definovanými podmínkami. Jediné, co by měl stát dopracovat, je vytvoření vhodných kontrolních mechanismů a pravidel pro vybudování zpětných vazeb.
Zřizovatel může pomoci = vstřícné financování
Ani od tohoto stupně řízení nelze očekávat změnu postoje k zajištění funkce školního informatika. Pro stabilizaci situace však postačí, pokud zřizovatel zabezpečí finanční krytí konektivity k Internetu a nezbytného outsourcingu, minimálně na úrovni vzdálené administrace serveru.
Ředitel může pomoci = definice minimálních podmínek pro činnost ICT správce
Jak jsem v úvodu naznačil, přes rok jsem se snažil nalézt alespoň základní parametry pro únosnou práci ICT správce. I kdyby zřizovatel finančně pokryl veškeré požadavky spojené s outsourcingem, přítomnost ICT správce je na škole nezbytností.
Na základě vlastního ročního sledování a zkušeností mohu tvrdit, že ICT správce potřebuje v průběhu školního roku minimálně stejný časový prostor, jaký má ICT metodik poskytovaný snížením úvazku. Na rozdíl od ICT metodika však zodpovědný ICT správce potřebuje alespoň 10 pracovních dní z hlavních prázdnin pro komplexní revizi a případnou aktualizaci či povýšení informačního systému školy. Toto období je určené k přípravě celého systému na nový školní rok.
Školní informatik si může pomoci sám = uspokojení především vlastních potřeb
Je nezpochybnitelné, že období, kdy jsme neoddělovali funkci učitele od správce, je nenávratně pryč. Jednalo se totiž o dobu, kdy jsme tím řešili pouze svou vlastní výuku na počítačích. Dnes však jako správci ICT vytváříme zázemí pro výuku ostatních kolegyň a kolegů a navíc zajišťujeme funkčnost "provozních" počítačů ve sborovnách, kabinetech a dalších kancelářích. A právě do této oblasti směřuji mé doporučení.
Vraťme se právě k oněm počátkům - uspokojme především vlastní potřeby jako učitele (a to nejen jako učitele ICT). Ostatní nechť jde stranou. Není to zrovna vstřícný přístup, ale dá se ustát. "Krizovou" situaci lze řešit objednávkou služby, ostatní problémy lze odložit na hlavní prázdniny.
Co říci závěrem?
Máme-li jako školní informatici - správci ICT uspokojovat požadavky jiných (kolegů, vedení, zřizovatele i státu), musí se tito aktivně zapojit do řešení postavení ICT správce nebo alespoň částečného zajištění potřebných podmínek pro jeho práci. Nestane-li se tak, existuje dle mého názoru pouze možnost určení si vlastních priorit. Logickým vyústěním této úvahy je zaměření na své potřeby, nikoliv na požadavky okolí. Nepříjemné? Je mi líto …
David Hawiger
0 komentářů:
Okomentovat