Dnešní datum – 28. březen býval Dnem učitelů. Opravdu nevím, zda je uznávaným dnem i dnes. Soudě podle našich medií asi už není. Byl spláchnut spolu se svátky horníků, stavbařů a MDŽ jako dobový folklór. V seznamu různých „dnů“, vzpomínaných pod záštitou kdekoho po celém světě, se zdá, že si naši učitelé oslavy nezaslouží.
Proč svůj svátek neslavíme? V postavení učitele se mi na položenou otázku těžko odpovídá. Proto jde o čistě můj osobní názor, když uvedu, že si učitelé svůj den zaslouží. Ne kvůli oslavným frázím, ale pro připomenutí rodičům, žákům, celé společnosti. Je dobré, když si společnost alespoň jednou za rok připomene úlohu učitele a jeho poslání.
Pamatuji, že 28. březen byl na školách dnem volna. To vítali zvláště žáci. Učitelé se scházeli (a nebylo to většinou z povinnosti) na společných shromážděních. Při nich se prezentovaly školy úrovní svých žáků v přehlídkách dovedností. Program byl chápán jako dárek žáků svým učitelům. Někde za učiteli zajížděli umělci s pořady, které je chtěly pobavit a potěšit. Den učitelů byl a věřím že ještě leckde v učitelských sborech je příležitostí k neformálním setkáním, posezením s bývalými členy sboru, učiteli - důchodci. Určitě se najdou kritici, kteří tak jako u oslavy MDŽ, budou oslavy učitelů odsuzovat. Je pravda, že leckde bylo veselo, třeba proto, aby učitelé na chvíli zapomněli na starosti všedních dní. Ale na tom přece není nic špatného.
Ať je forma oslav jakákoliv, neměl by se ztratit původní úmysl svátečního dne, kterým je výroční den narození Jana Amose Komenského. Věřím, že jeho jméno znají a uznávají nejen učitelé. Jeho myšleny překonaly století a ovlivnily učitele v každé historické době. Připomeňme si některé z nich. Zdají se být samozřejmé, ale jsou stále aktuální a mnohé čekají na naplnění. Dokonce se usiluje o jejich redukci. Třeba myšlenka Komenského, že vzdělání by mělo být přístupné všem, kteří se chtějí vzdělávat. Bez ohledu na majetkové poměry rodičů, pohlaví a územní dostupnost. Komenský dával přednost vzdělávání kolektivnímu, před tehdy převažujícím vzdělávání individuálnímu v rodině. Také požadavek, že informace by měl žák dostávat především v mateřském jazyce, je zvláště u mladších žáků klíčová. Mateřský jazyk by měl být základem vzdělání pro každé dítě.
Z každoročních oslavy Dne učitelů zbyla anketa o Zlatého Ámose. Zaplať pánbůh za ni. Nijak mi nevadí, i když i ona je poplatná mediální době a nahrává vyznavačům „Vyvolených“ a „Bigbrotherů“. Kladem ankety o Zlatého Amose je skutečnost, že si svého oblíbeného učitele vybírají sami žáci. Věřím, že se blíží doba, kdy se učitelské povolání přestane být terčem humoristů. I když ani to občas neuškodí.
Věřím, že přijde doba, kdy se Den učitelů zase stane společností uznávaným svátkem. Určitě to nebude nějakým povelem shora. A že k tomu přispějí svojí prací, sebedůvěrou a morálním kreditem především samotní učitelé.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat