Základní školy i víceletá gymnázia nervózně čekají několik měsíců na Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání, který připravil Výzkumný ústav pedagogický společně s pilotními školami. Nyní se na internetových stránkách www.vuppraha.cz objevila jeho pracovní verze. Protože vystavený dokument ve formátu PDF postrádá název, říkejme mu prostě Manuál.
Kdo navštěvuje stránky Výzkumného ústavu pedagogického pravidelněji, jistě si všiml, že Manuál byl ohlašován již delší dobu. Původně měl být k dispozici v průběhu roku 2004, pak na jeho konci, následně na začátku roku 2005… Nyní je tedy vystavena alespoň pracovní verze Manuálu (http://www.vuppraha.cz/index.php?op=sections&sid=295). Ta by mohla doznat ještě určitých změn, i když si myslím, že půjde spíše o změny kosmetické.
Pohled do historie reformy
Ze svých seminářů o RVP vím, že ředitelé i učitelé čekali na Manuál s velkými nadějemi, protože malá informovanost o ŠVP u nich způsobovala značnou frustraci. Dá se říci, že se k němu přímo upnuli jako k poslední záchraně, protože v podstatě vůbec netuší, co mají během dvouletého období, které na tvorbu ŠVP dostali, dělat. Zda jim v tom Manuál pomůže, nevím. Snad se nekonkrétní obrysy změní alespoň v mlhavé, časem pak získají pevnější kontury, a dokonce se i vybarví. Uvidíme…
Určitý přídech nepřipravenosti, nelogičnosti a nekoncepčnosti reformy školství směrem ke dvoustupňovém kurikulu (RVP – ŠVP) má celý proces změn od samých počátků a zřejmě se ho už nezbaví. Příčinou jsou chyby na straně organizátorů – MŠMT jako zadavatele i VÚP Praha jako řešitele. Projekt se od počátku potýká s nedostatečnou informovaností všech, na které dopadne. K tvorbě koncepce nebyly přizvány školské asociace, se školami nebyla reforma konzultována a řadoví učitelé i rodiče se o změnách dozvídají spíše z propagandistických článků v médiích, které se dají shrnout do věty „ve školách se přestane biflovat“.
Nedostatečné je také zprostředkování zkušeností ze zahraničí a vlastně i z pilotních škol, které sice už své ŠVP mají, ale nebylo ověřeno, zda výuka podle nich je kvalitnější než výuka podle platných osnov… Základní pocit, který z reformy mám, je ten, že vznikla jaksi „na koleně“, provází ji řada neprofesionálních improvizací, je špatně načasovaná a celkově nezvládnutá. Možná ale praxe můj postoj vyvrátí a během dvou let všechny školy bez problémů přejdou z osnov na vlastní školní vzdělávací programy.
ŠVP je administrativní dokument
Od počátku je jasné, že RVP i ŠVP jsou administrativní dokumenty. Myšlení úředníků z MŠMT a VÚP Praha je tato forma přístupu ke vzdělávání zřejmě vlastní, a proto nabyli dojmu, že reforma školství se dělá právě administrativní cestou. Sepsali tedy jakési rámcové vzdělávací programy a zadali školám, aby si podle nich vytvořili vlastní školní vzdělávací program. Předem samozřejmě stanovili, co má obsahovat, což se dozvíme ve školském zákoně a příslušných vyhláškách i RVP.
Osobně si myslím, že touto cestou se školství reformovat nedá. Administrativní dokument nemůže změny ani nastartovat, natož je realizovat. Příkladem mohou být inovativní školy, které se výrazně proměnily i na půdorysu stávajících osnov. Některé z nich se pak staly školami pilotními, čímž byla jejich proměna administrativně posvěcena. Toť vše. Školu, která se proměňovat nechce, k tomu žádný ŠVP nedonutí. Spíše ji zakonzervuje.
A co obsahuje Manuál?
Na rozdíl od výše zmíněných administrativních dokumentů, které jsou závazné, má Manuál spíše doporučující (metodický) charakter a ukazuje možnosti a příklady tvorby ŠVP nebo ukázky z již hotových ŠVP pilotních škol. Bohužel se v něm setkáváme s minimem zkušeností ze škol zahraničních, a když, tak ve velmi obecné rovině „australských“ nebo „švédských“ škol. To považuji za výrazné minus. Česká reforma školství se pak jeví jako „imanentní“, tedy reforma, která vychází z vnitřní tradice a pozitivním impulzům ze zahraničí se vyhýbá. Vzhledem k herbartismu a totalitárnímu školství, které je jádrem domácí tradice, jsou chybějící zkušenosti z demokratického školství značným deficitem! Zvlášť když zkušenosti z českých pilotních škol jsou tak malé a krátkodobé.
Samotný text Manuálu je rozčleněn do čtyř částí:
- Školní vzdělávací program – nový kurikulární dokument na našich školách
- Přípravná fáze tvorby ŠVP ZV
- Vlastní tvorba ŠVP ZV
- Nejčastěji kladené otázky týkající se RVP ZV a ŠVP ZV
Nejpřínosnější je samozřejmě část třetí, která obsahuje například konkrétní náměty pro integraci vzdělávacích obsahů do nových předmětů. Většina škol ale zřejmě zůstane na půdorysu současných předmětů a bude se muset vyrovnat pouze s průřezovými tématy. Podrobné probírání obsahu Manuálu by bylo zbytečné. Je prostě nutné si celý text přečíst. Pokud některé myšlenky nepochopíte, lze se doptat na jejich smysl ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Určitě by bylo dobré text Manuálu doplnit obšírnějším výkladem o klíčových kompetencích.
Mám také pocit, že prezentované zkušenosti pilotních škol jsou těžko přenositelné. Zvláště, když v textu figurují naprosto vytržené z kontextu dané školy a jejího klimatu. Čtením Manuálu těžko nahradíme praktickou zkušenost z návštěvy pilotní školy nebo mnohem přínosnější hospitace na školách zahraničních. Ukázky tak lze implementovat do vlastního ŠVP jen s obtížemi a s nejistým výsledkem.
Ke 118 stránkám Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání nyní přibývá 88 stránek vysvětlujícího Manuálu. Školní vzdělávací program by měl mít 100 až 400 stran. To je dost výrazná administrativní zátěž zvláště pro malé školy. Velké školy naopak budou těžko o ŠVP komunikovat a vytvářet nějaký kompromisní text. Až praxe ukáže, jak se jednotlivé školy s tvorbou ŠVP vypořádají.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat