Od loňského roku je mezinárodní festival filmů o vědě, technice a umění TECHFILM v Hradci Králové i dějištěm soutěže o Křišťálovou tužku ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Letos tato soutěž e-learningových produktů proběhla ve dvou sekcích, nás zajímaly především tři kategorie, kde se hodnotily tituly pro střední, základní a předškolní vzdělávání. Které zvítězily? A jaké lze vysledovat trendy na poli výukového softwaru a e-learningu?
Již 42. ročník mezinárodního festivalu filmů o vědě, technice a umění TECHFILM 2004, jehož vyhlašovateli jsou České vysoké učení technické v Praze a Krátký Film Praha a organizátory Vydavatelství ČVUT - Centrum podpory výuky, Krátký Film Praha - Inform Film Servis, Univerzita Hradec Králové – Institut dalšího vzdělávání, EUNIS-CZ a MŠMT, se stal již podruhé dějištěm soutěže o Křišťálovou tužku ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Letos tato soutěž s názvem eLearning 2004 proběhla ve dvou sekcích. V první se hodnotily tituly pro vysoké školy a další vzdělávání, v druhé pak ve třech kategoriích tituly pro střední, základní a předškolní vzdělávání. Každá sekce měla samostatnou odbornou porotu a sluší se připomenout, že šlo již o sedmou soutěžní přehlídku e-learningových kursů. V Hradci Králové se vyhlašovaly výsledky i další soutěže Dětská pečeť, která byla vyhlášena odborem SIPVZ a časopisem @magazín. V ní vybírali hlasováním titul, se kterým se jim nejlépe pracuje, sami žáci a studenti.
Odborné poroty pod předsednictvím rektorky UHK Jaroslavy Mikulecké a předsedkyň sekcí Petry Poulové a Zdeny Zochové v předkole a v průběhu úterý a středy hodnotily více než pět desítek titulů. V úterý proběhly komerční prezentace produktů, ve čtvrtek se pak konal ve dvou sálech současně odborný seminář eLearning, kde přednášeli především zástupci z vysokých škol.
Soutěži o Křišťálovou tužku prospělo sloučení se soutěží e-learningových kursů, překvapilo ale malé množství soutěžních titulů v sekci pro ZŠ a SŠ. Vloni bylo přihlášeno 29 titulů, letos pouze 16; faktem je, že vloni šlo někdy i o tři roky staré produkty, letos zde byla jen úroda posledního roku. Negativně se projevila možná i absence dotace SIPVZ na nákup výukového softwaru v tomto roce, která zřejmě demotivovala mnohé výrobce vyvíjet nové tituly.
Vítězové
Grand Prix Křišťálovou tužku ministryně školství získal Úvod do počítačové typografie pro neslyšící od Jaroslava Hrubého z ASNEP - Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, který dále získal i Cenu diváků a Cenu Národního centra distančního vzdělání. Tento titul sice využívá jen tradiční prezentační nástroje, ale je kombinován s kvalitní učebnicí, se špičkovou metodikou, je k dispozici v několika jazycích a prokázal již své kvality v praxi.
Laureátem TECHFILMu se stal titul Hudba pohledem fyziky a fyziologie Teorie ladění od Jana Obdržálka a Jiřího Kofránka, který soutěžil v obou sekcích.
V sekci pro ZŠ a SŠ byly uděleny ve třech kategoriích celkem tři Křišťálové tužtičky:
-
Vyšetřovací metody v klinické mikrobiologii a klinické imunologii od kolektivu autorů Evy Budayové, Vladimíra Buchty a dalších z SZŠ a VOŠ Hradec Králové
-
TS Matematika pro prvňáčky od společnosti Terasoft, a. s.
-
TS Přírodověda 1 (rostliny a houby) s podporou MS Class Server, který vytvořila Terasoft, a. s., ve spolupráci se společnostmi AutoCont CZ, a. s, Microsoft, s.r.o., a Hewlett-Packard, s.r.o.
Porota sekce pro ZŠ a SŠ udělila ještě dvě čestná uznání titulům:
-
Mapy Moravy ze 16.-18. století, autorek Heleny Kovářové a Evy Semotanové z přerovského Muzea Komenského, a Štefl Software, za digitální zpřístupnění archivních fondů široké veřejnosti
-
Matika krokem od Václava Kosa za soustavné cílevědomé využívání on-line technologií ve výuce (portál Moje škola)
V sekci pro vysoké a další vzdělávání získaly ceny sdružení EUNIS CZ následující tituly (seznam dalších ocenění z této sekce naleznete v protokolu výsledků soutěže):
-
Miloslava Černá z UHK za kurs New Zeland - discovering past and present
-
Rostislav Fojtík z OSU za kurs DISS - didaktika informatiky
-
Jana Vejvodová z ZČU za kurs Didaktika českého jazyka 1
V soutěži Dětská pečeť zvolili žáci a studenti korespondenčním hlasováním jako titul, se kterým se jim nejlépe pracuje, TS Český jazyk 4 - Zábavná mluvnice brouka Koumese.
Z pohledu poroty
Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval třídenní maraton jako člen poroty soutěže eLearning 2004 i jako divák části semináře eLearning, pokusím se o jejich stručné zhodnocení. Nejprve k soutěžní sekci titulů pro ZŠ a SŠ, kde stejně jako v druhé sekci soutěžily skutečně obtížně souměřitelné tituly. Z šestnácti přihlášených titulů porota v předkole vyřadila čtyři tituly, o možných důvodech malé počtu přihlášených jsem se již zmiňoval. Řada výrobců (připomeňme, že evaluací SIPVZ prošlo zhruba sedm desítek českých výrobců) se soutěže neúčastnila: LANGMaster International po loňském dvojitém neúspěchu (viz článek o loňském ročníku ) své novinky nepřihlásil, Jan Pachner dokončil své nízkonákladové nové tituly až po uzávěrce soutěže, Tomáš Holubec s Evropskou unií neriskoval, loni úspěšná Hana Daňková (Multimedia ART) svou novinku rovněž nepřihlásila, o ostatních můžeme rovněž jen spekulovat.
V soutěži byly na jedné straně více či méně amatérské pokusy či nízkonákladové produkty, na straně druhé tu byly profesionální produkty renomovaných dodavatelů. Pokud bych tituly hodnotil striktně, plně standardizovaný e-learningový titul byl v soutěži pouze jeden. Řada titulů je sice dostupných on-line, technologicky ale často kulhají na „obě nohy“ a nabízejí jen minimum možností. Negativně na porotu zapůsobil i fakt, že někteří soutěžící přihlásili nehotový produkt a další vývoj podmiňovali získáním nějakého grantu, takže účast v soutěži měla v druhém (možná i prvním) plánu podpůrnou roli pro jeho získání.
Soutěž v sekci titulů pro VŠ a další vzdělávání probíhala v přímém internetovém videopřenosu, on-line probíhala i část semináře (doporučuji v této souvislosti videoarchiv CESNET). Z prezentovaných soutěžních titulů jsem viděl zhruba polovinu, to samé se týká i semináře, takže berte mé úvahy s určitou rezervou (i když jsem si přečetl sborník). Některé kurzy, vznikající na akademické půdě, patří rovněž k nízkonákladovým, tvůrci často získávají jen symbolickou odměnu, například na UHK ve výši 20 000 Kč za tvorbu kursu v systému WebCT. Nadšení řady tvůrců ocenila proto pochopitelně i porota. Samozřejmě paralelní náklady na pořízení a provoz systému řízení výuky mohou být vysoké, úspory by však měly být při větším počtu studentů evidentní. Vysoké školy ale získávají na e-learningové projekty četné granty, často i z fondů EU, z grantu EU Leonardo byl financován i vítězný titul Úvod počítačové typografie pro neslyšící.
Bohužel řada universit i subdodavatelských firem (často personálně provázaných) ignoruje světový vývoj a i nadále udržují proprietární systémy řízení výuky (LMS), často neschopnými práce s e-learningovými standardy. To pochopitelně náklady na kursy zbytečně zvyšuje a odčerpává je v neprospěch tvůrců obsahu. Překvapivé je, že řada soutěžních kursů není vůbec nabízena dalším školám samostatně jako IMS balíček, nejsou dostupné ani pro veřejnost, přestože byly financovány z veřejných prostředků. Vlaštovkou je snad projekt veřejného skladiště kursů DILLEO, jehož provoz zahájila UHK. Ale to už se dostávám částečně k průběhu semináře a k diskusím v kuloárech.
Trendy?
Můj dojem ze soutěže i semináře je rozporuplný. Nadšení tvůrců je pochopitelně nutné ocenit, častá je ale nepochopitelná obava z plného nasazení e-learningových kursů do výuky, které by mohlo snížit náklady na výuku a zároveň umožnit studium většímu počtu studentů. Vždyť přeci poptávka stále převyšuje nabídku v řadě oborů – nebo se mýlím? Druhou věcí je častá absence komunit, které by tento vývoj „tlačily“ vpřed. K tomu přispívá již zmíněná snaha o autonomii vývoje či dodávek LMS.
Zde musím připomenout The Sakai Project, o kterém informoval Karel Květoň z OSU. The Sakai Project je společným dílem zhruba 50 universit v čele s University of Michigan, Indiana University, MIT a Stanford, dále uPortal Consortium, Open Knowledge Initiative (OKI) s podporou Andrew W. Mellon Foundation. K dispozici má 6,8 milionů dolarů a výsledek je open source klient/server Collaboration and Learning Environment (CLE) software. Jeho verze 1.0 byla zveřejněna 18. října 2004 (verze 0.5 v červenci), jako vývojové prostředí je použita Java. Tvůrci uvádějí, že vycházejí z toho nejlepšího, co na universitách vzniklo: Sakai 1.0 je tedy další generací systémů CourseWork, CHEF, Oncourse či Stellar. Právě Open Source komunity by měly být pro university (a nejen pro ně) vzorem. Dá se říci, že ode dneška jsou jakékoli prostředky vynaložené na komerční LMS ve školství či státní správě neopodstatněné!
Zdena Lustigová z MFF UK na semináři upozornila na některé práce hodnotící situaci ve firemním e-learningu jako krizovou, existuje sice poptávka, ale producenti zřejmě nezvládli rychlý vývoj a orientovali se primárně na zisky, nikoli na koncové klienty. To je vše důsledkem uspěchaného boje o trh v době nárůstu globální potřeby celoživotního vzdělávání. Je evidentní, že producenti nepochopili dostupné technologie, přestože na ně kladou důraz. V kursech chybí například simulace reálných i imaginárních dějů, podceňuje se spolupráce (stále převažují jednoduché individuální kursy), kursy jsou zpravidla nudné bez pochopení procesu učení. Rovněž je nutné přehodnotit pojetí přechodu z „informační“ do „znalostní“ ekonomiky.
S určitou nadsázkou mohu konstatovat, že se opakuje historie z doby nástupu multimediálních CD na trh: v řadě případů se amatérismus mísí s technologickou a didaktickou bezradností, snahou dezorientovat klienty i využít absenci trhu se sdílitelnými výukovými objekty i LMS. V našich podmínkách se ale zřejmě z chyb ve vyspělých zemích nepoučíme – pregnantní ukázkou je budování Školského a vzdělávacího portálu.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat