Česká škola: Jan Wagner: Otázky k Studii proveditelnosti ŠIVP

Studie proveditelnosti školského informačního a vzdělávacího portálu, vypracovaná ÚIV jako odborný podklad pro vlastní realizaci portálu, byla nedávno zveřejněna na serveru MŠMT. Některé její pasáže vyvolaly pochybnosti o kompetenci autorů a objevila se řada upozornění na věcné chyby a problematické vývody. Požádali jsme proto písemně o zodpovězení několika otázek ředitelku ÚIV Pavlu Zieleniecovou.

Příprava Školského vzdělávacího a informačního portálu (ŠVIP), o kterém jsme na serveru Česká škola publikovali řadu článků, je nyní ostře sledovanou částí realizace SIPVZ. Studie proveditelnosti ŠVIP, zpracovávaná ÚIV v druhé polovině minulého roku a dokončená v únoru 2004, byla nedávno po oponentuře a přijetí poradou vedení MŠMT zveřejněna na serveru ministerstva.

Ředitelka ÚIV Pavla Zieleniecová odpovídá na otázky

1. Zadání Studie proveditelnosti ŠVIP de facto oddálilo zahájení realizace portálu o další téměř rok, jaké to bude mít důsledky? Jaký je Váš názor na řešení či nápravu již několikaletého skluzu?

Zadání zpracovat Studii proveditelnosti Školského informačního a vzdělávacího portálu (ŠIVP) vyplynulo pro ÚIV z úkolu uloženého vedením MŠMT v červenci 2003. Prostředky potřebné zejména k financování prací, které neprováděl ÚIV vlastními pracovníky (tj. zpracování Předprojektové studie technologie a ekonomické rozvahy finanční náročnosti vytvoření a provozu pilotního projektu ŠIVP), byly vyčleněny v závěru loňského roku. Studii ÚIV dokončil a předal v březnu 2004 a následně 6. dubna byla po připomínkovém řízení přijata jako východisko pro realizaci projektu resortního portálu. Pokud se podaří zvládnout poměrně napjaté termíny, může dojít už letos k testování pilotního provozu a v roce 2005 k dosažení plného provozu.

2. Jak hodnotíte kvalitu internetových stránek MŠMT, odboru SIPVZ, ÚIV a dalších přímo řízených organizací MŠMT?

Dílčí hodnocení je uvedeno ve zpracované studii proveditelnosti. Mohu se jen ztotožnit s myšlenkou, že integrace těchto webů do kvalitního systému by mohla výrazně zvýšit úroveň poskytovaných informačních služeb.

3. Nyní tedy několik otázek k obsahu vlastní Studie proveditelnosti ŠVIP:

Jaká byla kritéria a kdo odpovídal za výběr „evropských" školských webů ke srovnání a proč jich bylo porovnáváno tak málo? Proč nebyly hodnoceny i „nezávislé" evropské weby nebo další weby z USA, Kanady nebo Asie?
Jaká byla kritéria a kdo odpovídal za výběr českých školských webů ke srovnání a proč jich bylo porovnáváno tak málo? Proč nebyly hodnoceny weby jako jsi.cz, iskola.cz, portalproskoly.cz, ucitelske-listy.cz a další, když byl například zařazen a dokonce hodnocen i od února 2002 neaktualizovaný web skolahrou.cz?
Proč byl v případě webu ceskaskola.cz v kvalitativním hodnocení zcela opominut vlastní vzdělávací a metodický obsah, který jiné kladně hodnocené weby vůbec nemají?
Kdy a kým byly vlastně weby hodnoceny? Proč jsou snímky řady webů z května 2003, kdy ještě nebyla studie proveditelnosti zadána?
Proč nebyla hodnocena návštěvnost webů? Proč nebyly hodnoceny weby i dotazníkovém šetření?
Proč byla v publikované verzi zablokována možnost tisku a kopírování citací?

O potřebě vytvoření školského informačního a vzdělávacího portálu se diskutovalo opakovaně od roku 2002. Zpracovaná studie není první podobný materiál z produkce ÚIV. Cílem v tomto případě nebylo podat zcela vyčerpávající popisy a analýzy toho, na co se ptáte. O zvolené metodice výběru a hodnocení webů je možné diskutovat. ÚIV si vymezil určitý vzorek a posuzoval jej na základě uvedených kritérií. Kritérií hodnocení může být samozřejmě více, kdokoli může zvolit jiný úhel pohledu. Také posuzovaný vzorek může být samozřejmě jiný a každý výběr je možné kriticky hodnotit. Ze studia různých webů lze odvodit užitečné poučení. Avšak hodnocení kvality webů cestou dotazníkového šetření v tom rozsahu, jaký si představujete, bude pro každého, kdo se o to pokusí, časově velmi náročné a velmi nákladné.

Rozhodnutí MŠMT zveřejnit studii proveditelnosti jsem uvítala. Nerozumím jen tomu, proč trváte na tom, aby zadavatel vedle zveřejnění ještě umožnil komukoli bez dalších dohodnutých podmínek tento dokument volně rozmnožovat a bez jeho vědomí s ním nakládat.

4. Další otázky se týkají Předprojektové studie technologie a ekonomické rozvahy finanční náročnosti vytvoření a provozu pilotního projektu ŠVIP:

Proč nejsou zvažovány i další technologické varianty například s použitím Open Source nebo dalších technologií?
Proč nejsou zvažovány technologie pro vzdělávací obsah?
Proč se neuvažuje o spolupráci s akademickými institucemi a sítěmi?
Jak byl dodavatel předprojektové studie vybírán a kdo byl oponentem této studie?

Studie proveditelnosti počítá s postupným náběhem funkcí a služeb resortního portálu. Odpovídá to náročnosti realizace projektu. Vždyť podle původních představ měl být takový portál vytvářen od roku 2002 a s plnou funkčností se počítalo až v roce 2005, nyní z původní doby zbývá málo. Vzdělávací obsah nebude v projektu chybět a studie proveditelnosti to ani netvrdí. Je ale nutné jednotlivé kroky fázovat. Spolupráce s akademickými institucemi a sítěmi je samozřejmostí.

Dodavatel předprojektové studie byl vybrán komisí na základě výzvy více zájemcům. Studie byla oponována zástupci MŠMT a odborným expertem.

Komentář

Žádné nebo jen vyhýbavé odpovědi paní ředitelky Pavly Zieleniecové na konkrétní otázky nesvědčí ve prospěch studie proveditelnosti a ÚIV, ba právě naopak. V tomto článku bych chtěl upozornit alespoň na velmi spornou Srovnávací analýzu 25 českých školských webů (kapitola II.3, str. 35-48). V jejím závěrečném Shrnutí (str. 48) je uveden tento výsledný žebříček hodnocených serverů:

„Pokud bychom tedy měli hodnotit české školské internetové stránky na základě množství poskytovaných informací, jejich celkové pořadí by vypadalo následovně:

1. Ústav pro informace ve vzdělávání
2.–5. Učitelský spomocník, Škola on-line, MŠMT ČR, IDM
6.–8. Moje škola, Brána DTS, Portál SIPVZ
9.–11. Scio, Školství v kraji Vysočina, NÚOV
12.–13. Česká škola , ABCDE
14. První školní rozcestník
15.–17. Škola hrou, VÚP, IPPP
18.–19. EDUNET, EURODESK
20.–24. Education on-line, Elektronické učebnice, CZESHA, Můj učitel, ČŠI ČR
25. Microsoft ve školství

Pokud ale uplatníme hledisko kvalitativní, dostaneme poněkud jiný výsledek s tímto pořadím (CZESHA nehodnocena):

1. Škola on-line
2.– 4. Elektronické učebnice, ABCDE, VÚP
5. Brána DTS
6.–10. Moje škola, Microsoft ve školství, Školství v kraji Vysočina, ÚIV, IDM
11. Učitelský spomocník
12.–13. Česká škola , IPPP
14. Scio
15. ČŠI ČR
16. MŠMT ČR
17.–18. NÚOV, EDUNET
19. Portál SIPVZ
20.–21. Škola hrou, První školní rozcestník
22. EURODESK
23. Můj učitel
24. Education on-line"

Sledovaný soubor analyzovaných webů je sice rozsáhlý, ale překvapivě chybí některé významné portály či weby:

Indos.cz - portál dodavatele Projektu III - Infrastruktura
JSI.cz - web Jednoty školských informatiků
Akademie.Lidovky.cz - školská větev portálu Centrum.cz-Lidovky.cz
Vzdelavani.iHNed.cz - školská větev portálu iHNed.cz významného vydavatele Economia OnLine
StudentWeb.cz - samostatný studentský web významného vydavatele Economia OnLine

Další desítky projektů jsou minimálně srovnatelné s dolní třetinou hodnocených, takže v řadě případů je výběr webů s malou čteností či omezeným obsahem zcela nepochopitelný. Do souboru je dokonce zařazen web, který de facto nepracuje, a přesto byl hodnocen v některých kritériích lépe než ostatní - jde o server Škola hrou, který není udržována od konce dubna 2002!

Hodnotící kritéria jsou definována pouze vágně, bez možnosti ověření a validace výsledků. Např. informace o vzdělávání jsou v hodnocení redukovány v rozporu s posláním ŠVIP na pouhé tři položky: informace o „mezinárodních projektech a jiných formách spolupráce", „domácích projektech" a „školeních a celoživotním vzdělávání". Naopak jsou neodůvodněně hodnoceny informační služby, které plně poskytuje Portál státní správy a jsou tedy na školských webech zbytečné.

Hodnocení také vůbec nerozlišuje původ obsahu: vlastní obsah je podle mého názory pro uživatele cennější než převzatý (ČTK, tiskové zprávy, veřejné databáze apod.) nebo než pouhé mechanicky poskládané odkazy.

Hodnocení vlastního webu ÚIV je v řadě případů značně zkreslené, například v oblasti hodnocení informací o mezinárodních projektech jsou sice na webu ÚIV informace zveřejněny, ale nejsou často dlouhodobě aktualizované a uvedení garanti stránek na upozornění na chyby vůbec nereagují. Podobně jsou dle mého názoru nadhodnoceny některé weby, jako třeba Škola OnLine, která nabízí sice rozsáhlé mapy obsahu, ale v chaotickém navigačním systému jsou často jen odkazy na externí zdroje, naopak je podhodnocena například Česká škola, která nabízí obsah i v oblastech, který dle analýzy nenaplňuje:

„O mezinárodních projektech ani jiných formách spolupráce vůbec neinformují školské weby Moje škola, Scio, Česká škola, ABCDE, První školní rozcestník, Škola hrou, VÚP, Elektronické učebnice, Můj učitel, ČŠI ČR a Microsoft ve školství." (str. 36) - ČŠ nabízí desítky informačních článků o mezinárodních projektech a v sekci Projekty, informační servery je řada odkazů na weby mezinárodních projektů; web MS jako nadnárodní společnosti je na mezinárodních projektech dokonce postaven.
„Domácí projekty nenalezneme na stránkách Moje škola, Česká škola, Můj učitel, Microsoft ve školství, EURODESK, Education on-line, Elektronické učebnice, CZESHA a Brána DTS." (str. 36) - ČŠ publikovala velké množství informačních článků o nejrůznějších domácích projektech a v sekcích Projekty, informační servery a Další praktické stránky je řada odkazů; na webu MS je podrobných informací rovněž celá řada.
„Informace o státních institucích a samosprávě nelze vůbec nalézt na více než třetině sledovaných stránek (Česká škola, ABCDE, První školní rozcestník, Škola hrou, EDUNET, Education on-line, Elektronické učebnice, Můj učitel, Microsoft ve školství)" (str. 41) - ČŠ má adresáře Centrální školské instituce , Zájmové organizace , Krajské úřady , Pedagogická centra , Adresáře škol a institucí .