Jen okamžité radikální zvýšení platů může do škol vrátit alespoň část těch učitelů, kteří odešli za vyššími platy do jiných oborů, jen okamžité zvýšení učitelských platů nasměruje nejkvalitnější absolventy pedagogických fakult do škol. Toto zatím pochopila čtvrtina škol – zbytek patrně souhlasí s permanentním zločinem, který naše společnost páchá na našich dětech.
Konečně! Konečně byl dlouholetý vykuk v čele učitelských odborů nahrazen člověkem, který ví, že pokud je práce v některém oboru špatně placená, nejenže nepřitahuje schopné pracovníky, ale navíc ty, které ještě má, dále ztrácí.
Komunistický režim se mnoha nejschopnějších učitelů, kteří dovedli myslet samostatně, zbavil záhy po únorovém puči. Další devastaci školství zařídil tím, že školství zařadil mezi tzv. nevýrobní sféru, ve které byly platy až několikanásobně nižší než platy pracovníků se stejným vzděláním v těžkém průmyslu. Polistopadový ministr financí tento stav zakonzervoval se zdůvodněním, že platy se řídí zákonem nabídky a poptávky – až bude ve školství po učitelích velká poptávka, budou se zvyšovat i platy učitelů. Projevil tím stejnou státnickou moudrost jako pivní politici, kteří jsou přesvědčeni, že za to mletí hubou dostávají učitelé až moc.
Vrchní školský odborář pan Rössler třináct let naoko bojoval za učitele, ve skutečnosti dbal jen o to, aby co nejdéle vydržel u dobře placeného korýtka. Naoko bojoval s vládou o spravedlivé ohodnocení učitelů, ve skutečnosti se snažil jen o to, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá. Důsledek – další desetiletí úpadku učitelských sborů, další stupňované poškozování žáků zvyšováním podílu nekompetentních učitelů, další urychlování propadu naší společnosti mezi rozvojové země. Navíc umocněné úprkem perspektivních učitelů do platově lukrativnějších zaměstnání.
Nové vedení ČMOS PŠ u vědomí tohoto alarmujícího stavu vyhlásilo na začátek tohoto školního roku stávku. Normálně uvažující občan by očekával, že se ke stávce připojí když ne všechny školy, tak alespoň drtivá většina. Nestalo se. Většina učitelů „pochopila“, že když vláda nemá peníze, nemůže rozdělovat.
Vláda ale rozděluje. Některým dává mnoho, jiným málo. Mnoha nemakačenkům se vyplácí žít z podpory, protože si načerno něco přivydělají a mají se mnohem lépe než ti, kdo řádně pracují. Místo zabavování dceřiných firem jejich krachujícím matkám vláda podobně jako předcházející vlády převádí desítky a stovky miliard korun do státního dluhu. Na to, aby bylo „sanováno“ školství, zdravotnictví aj., by stačila jen menší část z těch miliard!
Jen čtvrtina škol zatím pochopila, že souhlas s jakýmkoli dalším odkladem řešení platových otázek ve školství je spoluúčastí na zločinech páchaných naší společností na našich dětech. Jen okamžité radikální zvýšení platů může do škol vrátit alespoň část těch učitelů, kteří odešli za vyššími platy do jiných oborů, jen okamžité radikální zvýšení učitelských platů nasměruje nejkvalitnější absolventy pedagogických fakult do škol.
V době perestrojky jistý docent moskevské univerzity s pokrčením ramen prohlásil, že jsou vlastně rádi, že mají malé platy, protože kdyby měli platy vysoké, místo nich by tam byli synáčci a dcerušky potentátů. Nevyplývá neochota většiny pedagogů stávkovat ze strachu, že budou vystřídáni schopnějšími? Mohu je ubezpečit, že náprava dnešního neblahého stavu bude trvat mnoho let. A pokud někdo nemá příslušnou kvalifikaci a nemíní si ji doplnit, nemá ve školství co pohledávat ani dnes!
Vážené kolegyně, vážení kolegové! Prohra učitelů v současném střetu o financování školství bude prohrou celé naší společnosti. Co ušetříme dnes na školství, budeme muset v nedaleké budoucnosti vynakládat v mnohonásobně větší míře na policii, protože z množícího se počtu malých grázlíků na základních školách budou za pár let všem nebezpeční grázlové.
Pedagogická práce i v nejnižších třídách začíná být nesmírně náročná, protože se radikálně mění způsob života. Země, jejichž školství nové trendy nezachytí, se během několika let dostanou do dnes nepředstavitelných obtíží. Kdo jiný než učitelé to mají a musí vidět, kdo jiný než učitelé jsou povinni na to ukazovat a prosazovat takovou politiku, která hrozící nebezpečí omezí na nejnižší možnou míru.
Jednou z nejefektivnějších cest je zabezpečení kvalitních pedagogických sborů na všech stupních škol. Bez důrazné akce bude naše varování stejně jako v minulosti pouhým plácnutím do vody!
Tomáš Jurčík
0 komentářů:
Okomentovat