Diskuse o smyslu a náplni předmětu informatika jsou stále velmi živé a je třeba přinášet různé pohledy na tento problém. Protože učím dlouhá léta na základní i střední škole, nabízím vám návrh tématických plánů pro tříletou výuku na ZŠ a dvouletou výuku na SŠ, který se snaží o co největší návaznost zvolených témat.
Poznámka redakce: Viz též dřívější článek Jak učit informatiku na ZŠ?, u kterého proběhla diskuse s mnoha podnětnými názory.
Množství znalostí se v naší době každých deset let zvyšuje na dvojnásobek. Znalostí je mnohem více, než dokážeme zvládnout. Proto je nejdůležitější umět si vybrat právě ty, které nám nejvíce pomohou.
Lidé si své nové poznatky a zkušenosti sdělují různými způsoby - říkáme, že spolu komunikují. To, co lidé říkají jiným lidem, nazýváme zcela obecně data. Pouze některá data jsou nám užitečná, je to tak trochu věc subjektivní. Těmto „užitečným“ datům budeme říkat informace. Člověk dnešní doby musí umět hledat a nacházet potřebné informace, knihy, články a zprávy, musí umět využívat moderní komunikační a výpočetní techniku. Jen tak může udržet krok s rozvojem vědy a techniky. Především však musí chápat, že tyto prostředky jsou jenom nástroje, které umožňují, aby žil plnějším životem. Jedině myslící člověk dokáže využívat informací ku prospěchu svému i ostatních lidí.
ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ, NEBOLI PROČ?
Již dávno před dramatickým zvyšováním počtu informací začal člověk vymýšlet různé způsoby jejich zpracování, uchování a třídění. Ve starověku zakládali králové „knihovny“ nejprve s hliněnými destičkami (např. v Nippuru a v Ninive), později s papyrovými svitky (nejvýznamnější v Alexandrii), ve středověku po vynálezu knihtisku pak vznikaly klasické knihovny jako houby po dešti.
A dnes? V nějakých novinách jsem četl, že jen v Praze vyjde průměrně za 1 týden šest nových knih! A to nemluvím o dalších médiích, na kterých lze přenášet, uchovávat a třídit informace (např. zvukové či obrazové). Nakonec jsem si nechal Internet. Kolik obsahuje informací? Jak rychle se „množí“? Kolik z nich je relevantních? V takovéto obrovské záplavě informací je třeba se vyznat, umět si informace ohodnotit a utřídit. Ať chceme nebo nechceme, informační a komunikační technologie hrají v práci s informacemi důležitou roli nesmírného urychlovače myšlení. Dovolují nám totiž velmi rychle „namodelovat“ nové situace, prověřit chování systému v novém prostředí, velmi rychle zpracovat a vyhodnotit zjištěné informace, přetransformovat je ve výsledky a posunout tak naše myšlení tím správným směrem. Proces přechodu k nové, kvalitativně vyšší informaci je s pomocí počítače rychlejší.
Je však třeba podotknout, že počítač urychlí nejen dobré, ale také špatné myšlenky! Proto je třeba se práci s těmito technologiemi věnovat.
OBSAH VÝUKY, NEBOLI CO?
Stále častěji se ozývají hlasy, že stávající školský systém je zastaralý, že se žáci učí celou řadu zbytečností a to formou biflování, že se jim nedává dostatečný prostor k tvůrčí práci. Učitelé, žáci i rodiče se kupodivu shodují, že při „narvaných“ osnovách není v běžných hodinách dostatek času na to, aby žáci sami tvořili a přicházeli formou experimentů, praktických cvičení a jiných alternativních metod na nové poznatky. Oni vesměs neodsuzují jiné metody práce, oni si stěžují na čas. Stěžuji-li si na čas, měl bych hledat nějaký urychlovač… Ale to jsme se dostali do minulé kapitoly.
Myslím si, že ani tak nejde o tyto formy výuky, ale spíše o chuť a motivaci začít pracovat trochu jinak. Ne radikálně zbořit vše, co jsme vybudovali, ale postupně zavádět nové technologie do své práce a tím také do učení. Často jde o pouhé neznalosti, protože drtivá většina stávajících učitelů se setkala s ICT teprve nedávno ve škole. A to nejen neznalost základního ovládání počítače, ale z toho vyplývající neznalost možností této techniky.
Z vlastní zkušenosti vím, že stačí učiteli trpělivě vysvětlit, k čemu a jak se dá využít počítač pro jeho práci, pro vyhledání a zpracování informací týkajících se jeho předmětů. Porovná-li rychlosti zpracování informací „s“ a „bez“ počítače, rychlost přístupu k výsledkům, možnost jejich změny… Pokud se podaří ho zapálit, získat na svou stranu, je vyhráno. Pak už se bude snažit sám a bude vás už jen uhánět, když mu něco „počítačového“ nebude fungovat nebo když bude chtít něco nového.
Jak to souvisí s otázkou CO UČIT? Záměrně jsem se rozepsal o příkladu učitele, neboť naši kolegové jsou mnohde také našimi žáky. A jsme u jádra věci. Učme své skutečné žáky totéž, co své kolegy. Totiž používat počítač jako jeden z nástrojů k usnadnění studia. A jak může žákům počítač usnadnit studium? Obecně lze formulovat obsah předmětu informatika ve třech bodech:
- Obecný postup řešení problému - co máme vyřešit, co známe, jak se dostaneme od zadání k výsledkům, prezentace výsledků.
- Výběr vhodného řešení - postupy, metody řešení modelových úloh, co k tomu potřebujeme.
- Obsluha prostředků - jak se který hw a sw prostředek ovládá.
Kdybychom měli rozdělit obsah učiva mezi jednotlivé stupně škol, pak se nabízí tyto etapy výuky:
- ZŠ: předat žákovi takovou sumu poznatků, aby si dovedl zvolit k řešení problému vhodný prostředek (sw a hw) a uměl vytvořit případně vytisknout hotový dokument.
- SŠ: naučit žáka speciální funkce a možnosti jednotlivých programů tak, aby s jejich pomocí zefektivnil svou práci i v jiných předmětech.
- VŠ: naučit žáka vytvářet komplexní modely a systémy řešení problémů s využitím výpočetní techniky.
Vraťme se ještě na chvíli k obecnějších úvahám o tom, co by měl žák s počítačem umět. Nejsou to sice standardy, ale spíše osnova, pár bodů systematicky zařazených do myšlenkové mapy. V každém případě by stěžejní činností v hodinách informatiky měla být praktická práce s informacemi. Z níže uvedených bodů tedy lze jejich vzájemnou kombinací vytvořit tématický plán učiva. Podívejme se však na příslušnou mapu počítačových dovedností:
Je jasné, že všechny „body“ nebudeme probírat na každém typu školy. Podle úrovně znalostí a schopností žáků je vhodné některá témata na základní škole jen okrajově zmínit (správu systému, styly v textovém editoru, vnořené funkce v tabulkovém procesoru, …) nebo je zcela vypustit (databáze, makrojazyk, CAD, …). Ale to se již dostáváme k další činnosti, kterou učitel informatiky každoročně alespoň koriguje - k tématickým plánům.
Tématické celky učiva informatiky na ZŠ
Protože učím dlouhá léta na základní a střední škole, nabízím vám návrh tématických plánů pro tříletou výuku na základní škole a dvouletou výuku na střední škole tak, aby na sebe pokud možno témata navazovala a každé další setkání s tématem vedlo žáka k rozšíření jeho znalostí.
Témat i hodin je dost, je z čeho vybírat. Není nutné učit informatiku až od 7. ročníku a po 3 roky, lze začít i dříve, učivo rozvolnit a témata kombinovat.
Pořadí tématických celků je pouze orientační. Lze průběžně probírat i více celků současně, abychom předešli monotónnosti.
Tématické celky učiva informatiky na SŠ
Má-li učitel chystat tématický plán, měl by mít představu o tom, co čeká jeho svěřence po škole, až se dostanou na střední školu a ze střední školy zase do praxe. V následující tabulce najdete přehled témat, která by se dala učit ve dvouletém „kurzu“ informatiky na střední škole všeobecného zaměření, tedy zřejmě gymnázia. Každá odborná škola samozřejmě bude přizpůsobovat obsah výuky svému zaměření. Bylo by bláhové nutit všechny střední školy bez rozdílu do stejného učiva.
PODKLADY PRO VÝUKU, NEBOLI JAK?
Každá třída je jiná, proto nelze přesně říci, že existuje jeden univerzální postup výuky, který lze beze zbytku aplikovat na kohokoliv. Při práci se žáky základní školy je třeba často měnit rytmus, volit kratší úkoly, prostě „udělat“ hodiny pestřejší. Žáci neudrží dlouho pozornost nad jedním tématem. Zvolíte-li obsáhlejší několikahodinový úkol, „prošpikujte“ ho různými dílčími úkoly - kousek textu, několik obrázků, sem tam tabulka a je-li to možné, hledejte a stahujte „něco smysluplného“ z Internetu. Při práci nad obsáhlejším úkolem se mi osvědčilo častěji hodnotit dílčí činnosti.
Podrobnější rozpis tématu
Pro mou pohodlnost mám každé z výše uvedených témat rozpracované podrobněji. Jako příklad může sloužit následující ukázka tématického celku „Úvod do informatiky“ pro základní školy. Dle úrovně třídy pak volím vhodné metody (samostatné práce, skupinovky, apod) a úlohy.
Cíle výuky tématického celku:
- naučit žáky rozpoznat, co je důležité, co je informace a co pouze nepotřebná data
- seznámit žáky se základní sestavou počítače
- naučit žáky systematicky hledat informace v knize, časopise, televizi, encyklopedii
Dílčí partie:
- bezpečnost práce
- pojem informatika
- obsahová náplň výuky
- hledání informací v různých zdrojích
Náměty na praktické úlohy:
- Najděte ve slovníku význam slov informace, informatika, teorie informace, program, počítač…
- Najděte v elektronické encyklopedii význam slov informace, informatika, teorie informace, program, počítač, …
- Najděte v libovolném časopise článek, který tě nejvíce zaujme a seznam s jeho obsahem ostatní spolužáky.
- Vyber si v televizi pořad, který je zaměřen na výpočetní techniku. Zapiš si jednu zprávu, která tě zaujala a seznam s jejím obsahem ostatní spolužáky.
- Zjisti pomocí jízdního řádu, jak se dostaneš vlakem do Brna na veletrh Invex.
Pomůcky:
- Odborné časopisy, Významový slovník výpočetní techniky, Slovník cizích slov, Encyklopedie techniky, literatury, jízdní řád…
Software:
- Elektronické encyklopedie (Heureka, Diderot, Počítač, …), testovací program
Metodické poznámky:
Po úvodním seznámení s bezpečností práce a obsahem výuky bychom měli žáky naučit efektivně hledat informace pomocí obsahu a rejstříku, rozpoznávat co je důležité a co méně. Vhodná cvičení jsou kratičké referáty prakticky o čemkoliv, aby žák během několika minut svými slovy před celou třídou reprodukoval obsah článku. Článek samozřejmě vyhledá v knize (časopise) podle indícií. Vhodné je dát žákům k dispozici řadu knih, které popisují zajímavosti ze všech oborů – encyklopedie.
Dále by následovalo seznámení s počítačem a spuštění elektronické encyklopedie, v níž by žáci hledali požadované informace. K ovládání elektronické encyklopedie připraví učitel jednoduchý jednostránkový návod.
Rámcový plán hodiny
Konkrétní vyučovací jednotku je třeba předem naplánovat. Snažím se řídit jednoduchým sloganem: Přijde-li učitel do hodiny nepřipraven, odchází žák z hodiny nepoučen.
Nic se však nemá přehánět. Z názvu rámcový plán je zřejmé, že se jedná o rámec, který se snažím dodržet. Vyvine-li se hodina trochu jinak a týká-li se to aspoň trochu tématu, nechám žáky tvořit. V informatice je totiž stále jakousi výhodou, že neexistují „nabité“ osnovy a učitel má „jakous takous“ volnost.
Samostatné práce žáků ZŠ - „prvoročáků“
Po dvou hodinách drobných pokusů vytvořili žáci své první peníze, které pak někteří použili jako základ pro přání PF.
Při hledání a zpracování obrázků z Internetu pak mnozí využili řadu hezkých obrázků a pospojovali je do jiné varianty novoročního přání.
SHRNUTÍ
Učitel informatiky má v hodinách obrovské možnosti. Co všechno mu dávají do rukou informační a komunikační technologie, to v žádném jiném předmětu neexistuje. Tím nechci říct, že by se v ostatních předmětech neměly tyto technologie používat. Ba právě naopak. Ale informatika by měla žákům položit základy pro její využití „jinde“.
Široká paleta programů, nejrůznější hardware, relativní volnost v sestavování tématických plánů a také obrovský zájem žáků o tento předmět předurčují výborné vstupní podmínky pro pestré a zajímavé hodiny.
V každém případě je třeba si uvědomit, že informatika není nauka o počítačích, ale o informacích, jejich vyhledávání, zpracovávání a systematickém ukládání.
Tento příspěvek byl přednesen na konferenci Počítač na ZŠ ve Žďáru nad Sázavou.
Radek Maca
0 komentářů:
Okomentovat