Smršť závažných námitek vznesených vůči návrhu školského zákona nesmetla jen jeho sporné části, ale zatlačila do pozadí i myšlenky, které byly dobrým předpokladem budoucí reformy primárního a sekundárního vzdělávání. Jaký asi bude jejich další osud?
Mezi takové myšlenky jistě patřila idea rámcových vzdělávacích programů jako určitého svorníku v systému našeho poměrně diverzifikovaného školství. Nedostatečně promyšlená synchronizace prací při tvorbě školského zákona a dalších dokumentů způsobila, že do současné doby byly zpracovány a předloženy k veřejné diskusi pouze dva rámcové vzdělávací programy, a to pro předškolní a základní vzdělávání (najdete na stránkách http://www.vuppraha.cz/).
Nyní je osud těchto materiálů více než nejasný, přestože se mohly stát velmi dobrým podnětem k tvorbě a ověřování školního kurikula na jednotlivých školách.
Rozvoj školního kurikula je hlavním motorem změn ve školství
Ústředním tématem většiny školských reforem je právě školní kurikulum, které by mělo vycházet z pedagogických teorií i praktických zkušeností učitelů. Školní kurikulum je ve většině školských systémů chápáno jako více či méně přesný soubor pravidel a kvalitativních kritérií při hodnocení činnosti škol. Tímto způsobem je v řadě evropských zemí s centrální školskou administrativou v podstatě kontrolována činnost školy jako základního článku vzdělávacího systému.
Podobně jako řada dalších evropských zemí řeší i české školství otázky spojené s tvorbou regionálních, národních a dokonce i nadnárodních standardů vzdělávání, které se na druhé straně střetávají se snahami škol vytvořit si vlastní, specifické kurikulum, které vede k určité decentralizaci školského systému. V tomto decentralizačním trendu se kvalita vzdělávání stala klíčovým pojmem, a to hned vedle zvýšených pravomocí, které byly na jednotlivé školy v předchozích letech přeneseny.
Velké diskuse se stále vedou o tom, co je základem kvalitního vzdělávání a které klíčové kompetence by se měly stát středem zvýšené pozornosti. Část odborné veřejnosti kvalitu vzdělávání i nadále chápe z ryze kognitivního hlediska jako soubor měřitelných znalostí, vědomostí a intelektuálních schopností. To není příliš překvapivé, neboť měřitelná kritéria jsou pro tradiční pedagogiku daleko přijatelnější, nežli zjišťování efektivity osvojených kompetencí v každodenním praktickém životě. Je ovšem jasné, že kvalita ve školství nemůže být redukována pouze na poznávací oblast. Stejně důležitý je také afektivní vývoj žáka, jeho sociální učení a morální výchova.
Promyšlené kurikulum
V posledních letech se stále častěji začíná užívat pojmu "promyšlené kurikulum", který klade důraz nejen na školní výsledky žáků, ale zejména na jejich integrační a aktivní roli ve vzdělávání. Na základě tohoto pojetí jsou žáci zapojeni do řešení řady úkolových situací, s nimiž se v každodenním životě setkávají, a snaží se je řešit s pomocí nikoli parciálně získaných znalostí, ale s využitím komplexního myšlení, plánování, pojmové argumentace a hodnocení všech přijatých rozhodnutí. Podstata promyšleného kurikula je založena na čtyřech základních postulátech:
- Důraz na prohloubení vědomostí. Promyšlené kurikulum pomáhá žákům získávat klíčové dovednosti a studijní návyky, s pomocí kterých jsou schopni daleko aktivněji si osvojovat nové poznatky. To ovšem přepokládá, že jednotlivé znalosti a dovednosti jsou včleněny do vlastního systému učiva, který není založen pouze na kupení izolovaných poznatků.
- Školní kurikulum musí odpovídat potřebám každodenního života.
- Promyšlené kurikulum neizoluje dovednosti a vědomosti od učiva, ale chápe je v celostním pojetí. Školní učivo a jeho obsah jsou strukturovány tak, aby žáci byli schopni sami rozvíjet proces učení, neboť jedině v takovém případě budou aktivní a motivovaní.
- Promyšlené kurikulum vychází ze zkušeností a znalostí žáků, se kterými do školy přicházejí, a tyto poznatky se snaží rozšiřovat a dotvářet.
Špatný signál do dalších let
Základním předpokladem kvalitativní kontroly vzdělávání je obecná informovanost veřejnosti o dosahovaných výsledcích a také spoluodpovědnost za jejich dosažení. Tento proces byly rámcového vzdělávací programy schopny uvést do pohybu - v jednotlivých školách i v rámci celého školského systému.
Přestože mnohým se po odmítnutí školského zákona výrazně ulevilo, má toto rozhodnutí Sněmovny i své stinné stránky, které ve svých důsledcích povede ke stagnaci regionálního školství, které není schopno se bez vzdělávacích a školních standardů dlouhodobě obejít. Jasný signál byl také vyslán stávajícím i budoucím učitelům, kteří nutně museli dospět k závěru, že v tomto resortu se po několik dalších let nic významnějšího dít nebude.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat