Již za necelý měsíc čeká žáky posledního ročníku základní školy významný životní mezník - přijímací zkoušky na střední školu. S tím, jak se blíží jejich datum, zvyšuje se tlak rodičů a učitelů. Pro mnohé z nich jsou přijímací zkoušky prestižní záležitostí s mnoha nezdravými rysy.
Smyslem přijímacích zkoušek je vybrat ze zájemců o studium na konkrétní škole tu nejlepší sestavu budoucích studentů. Protože zkouška není centrálně organizována, jako tomu bylo dříve, je na samotné střední škole, jakou formou výběr provede. Rozhodně by však měla u žáků zjistit předpoklady, které budou v příštích letech podmínkou jejich úspěšného studia.
Dva pohledy na přípravu
Jako učitel matematiky na základní škole chci zaměřit pozornost na speciální přípravu žáků k přijímacím zkouškám. Existují na ni dva rozdílné pohledy:
Podle prvního je přijímací řízení záležitostí žáků a jejich rodičů, a proto speciální příprava ze strany školy není nutná a snad ani vhodná. Stačí, když žáci zvládnou předepsané učivo základní školy, a tím jsou na zkoušku dostatečně připraveni. Vždyť její obsah vychází z osnov odučené látky.
Druhý pohled preferuje speciální přípravu žáků, někde již od osmého, ale zpravidla v devátém ročníku ZŠ, a to alespoň z hlavních předmětů: českého jazyka a matematiky. Za tím účelem škola zařadí do učebního plánu vycházejících ročníků opakovací kurzy, kroužky nebo nepovinné vyučovací hodiny. V nich se žáci pod vedením učitelů intenzivně připravují ke zkouškám. Škola tak přejímá velký díl zodpovědnosti za připravenost žáků, a nese tak i důsledky případného neúspěchu.
Přijímací řízení - kritérium úspěšnosti základní školy
Je tedy intenzivní příprava na zkoušku vhodná? Z pohledu střední školy určitě není. Speciální “výcvik“ žáků totiž může zkreslit její výsledek Obsah přijímacích zkoušek, až na konkrétní podrobnosti, je v podstatě předem známý - rok od roku se opakuje. K přípravě existují desítky speciálně sestavených, každoročně vydávaných a všem dostupných příruček s testy z předcházejících let. Na školu se tak na základě intenzivně pojaté přípravy dostanou spíše ti žáci „nacvičení“, než ti s objektivními znalostmi, schopnostmi a talentem. Příznačné je, že úspěšnější bývají dívky, které jsou v přípravě zpravidla svědomitější.
Jiný pohled je ovšem ze strany uchazeče, jeho rodičů a základní školy. Žák ( a jeho rodič) dosáhne svého cíle a spolu s ním sklidí uznání také učitelé, kteří se na jeho přípravě podíleli. Pro úspěch jsou proto ochotni udělat maximum.
Postupem let se tak z přijímacího řízení stala prestižní záležitost, při níž se na základě počtu přijatých žáků na různé typy středních škol srovnávají schopnosti nejen žáků, ale i učitelů a celých škol. To ovšem není zdravý stav. Kromě rodičů, kteří často trvají na svých přílišných ambicích, svádí k nezdravému drilu v přípravě žáků i samotné učitele.
Z vlastní zkušenosti učitele základní školy si myslím, že žádná dlouhodobá a speciálně zaměřená příprava žáků k přijímacím zkoušce není zárukou jeho budoucího úspěchu. Zkreslený obraz žáka, který je přijat na základě nadrilovaného učiva, se rozhodně projeví v jeho neúspěchu při samotném studiu na střední škole a takto přijatý žák často ze školy odchází, protože na její nároky nestačí. Úsilí žáka, učitelů i rodičů se tak paradoxně obrátí proti němu.
Učitel v nejlepší roli
Samotný učitel základní školy proto udělá pro absolventa nejvíce tím, že mu pomůže vybrat nejvhodnější obor studia, podpoří jeho zájem a doporučí mu potřebnou literaturu. Ukáže mu, jak se má efektivně učit a vysvětlí mu, v čem je způsob studia na střední a základní škole odlišný. Přesvědčí ho, že je třeba pracovat i po přijímacím řízení a že ztráta tempa v závěru základní školy se negativně projeví na střední škole. Pokud toho u svých žáků dosáhne, udělá pro jejich dobrý start tu nelepší službu.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat