V těchto dnech se na všech základních školách zvyšuje hladina adrenalinu a atmosféra je nervóznější než jindy. A není to ani způsobeno chystanými kroky ministerstva. To se jen žáci devátých ročníků musí rozhodnout o své budoucí kariéře. A tak se na ně ze všech stran valí otázky typu: Čím bys chtěl být?
Psychologové a sociologové již delší dobu upozorňují na to, že díky vzrůstající složitosti světa, který nás obklopuje, vyspívají děti déle než v minulosti. Jako běžný práh dospělosti se v mnoha vyspělých zemí bere 25 rok věku. Proto se v nich přestalo mluvit o volbě povolání, ale o tzv. vzdělávacích cestách, neboť v patnácti je člověk ještě příliš nezralý na to, aby mohl tak těžké rozhodnutí seriózně učinit.
Pojem vzdělávací cesty přehodnocuje dřívější pravidla profesní orientace. Neptá se totiž na povolání, ale na oblast, v níž by se dítě v budoucnu chtělo pohybovat. Snaží se také najít jak krátkou, tedy co nejpřímější cestu do této oblasti, pak i cestu delší, z níž by bylo možné v případě neúspěchu odbočit. A to jak v případě neúspěchu již u přijímacích zkoušek, tak kdykoli v průběhu studia.
Dítě se může během studia rozhodnout přestoupit na jinou školu nebo studium úplně opustit. To není žádná tragedie, jen je třeba s ní již dopředu počítat a mít připraveno alternativní řešení. Proto ten, kdo není nějak úzce vymezen a profilován, by měl jít po cestách nabízejících co možná nejširší možnosti. Stále více se také ukazuje, že obecnější základ a schopnost učit se novým věcem je výhodnější než slepá ulička úzké specializace. Je dobré vybírat školy i podle toho, jestli škola poskytuje maximální množství těch předmětů, které budoucího studenta zajímají, a minimum těch, jež ho odpuzují, i když v rámci školské soustavy jsou nevyhnutelné. Osobní motivace je totiž jediným skutečným motorem, který nás dokáže dovézt ke zdárnému absolutoriu. Je snadné donutit patnáctiletého, aby se na školu přihlásil, ale těžší přesvědčit osmnáctiletého, aby ji skutečně dostudoval.
Letošní rozhodování je o to zásadnější, že do něho již vstupují očekávání z příchodu státní maturity, o níž se všeobecně předpokládá, že bude těžší, než ta dosavadní, tedy alespoň na jistých typech škol. Nebude totiž nadále možné, aby rodiče dávali své děti na jakoukoliv školu podle hesla: Jen aby to naše dítě získalo maturitu! Bude třeba pečlivě zvážit, která škola poskytne dítěti co možná nejvhodnější vzdělání ve smyslu uplatnění se ve stále stoupajících nárocích naší civilizace. Každé desetiletí totiž přináší nové profese, jejichž zaměření dnes můžeme jen odhadovat. Nicméně je jisté, že stále nutnější bude schopnost pracovat s informacemi, s jejich zpracováváním a vyhodnocováním. Světových trendy nasvědčují, že užší specializaci si budou děti volit později, než jak je tomu dnes.
Odhadnout skutečný zájem dítěte o určitou oblast není jednoduché a je dobré, když si veřejnost zvykne využívat i v oblasti vzdělání poradenských služeb odborníků. Mnozí lidé nahlížejí na pedagogicko-psychologické poradny jako na instituce pro ty, kteří mají problémy se školou. Jejich záběr je však mnohem širší a jejich pracovníci mají například k dispozici testy, odhalující určité dispozice dítěte a na jejich výsledcích mohou rodiče spolehlivě stavět.
Marek Lauermann
0 komentářů:
Okomentovat