Blažena Gracová: Jak vnímají žáci sousední národy

úterý 26. prosince 2000 ·

Spolupráce jednotlivých států v rámci Evropy je a bude stále intenzivnější. Kde školáci a studenti získávají informace o našich sousedech a které osobnosti z těchto národů znají a oceňují? Tyto a podobné otázky byly předmětem nedávného průzkumu v několika věkových skupinách.

Jak a kde mladí lidé školního věku získávají historické vědomosti a jaká je v tomto směru úloha různých prostředků socializace, bylo jedním z předmětů několikaletého výzkumu katedry historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Respondenty byli žáci 9. ročníku ZŠ, studenti 3. ročníku čtyřletého, popřípadě odpovídajícího ročníku víceletého gymnázia a vysokoškolští studenti učitelství dějepisu.

Dějepis a zeměpis kralující
Na dotaz, který z osmi nabídnutých zdrojů informací pokládá česká studující mládež pro poznání sousedních národů za nejdůležitější, byla škola řazena doprostřed. Na žáky základních škol však bylo její působení poněkud výraznější.

Vcelku nepřekvapilo, že právě oni se cítí být nejvíce ovlivněni televizí a rozhlasem. Obě skupiny starších dotazovaných si však utvářejí svůj názor především na základě vlastní zkušenosti. Pro všechny tři sledované skupiny představuje významný faktor ovlivňující jejich pohled rovněž cestování. Nejméně závažný je vliv rodiny a četby krásné literatury.

Mezi faktory ovlivňujícími utváření postojů k evropským národům, tedy ne pouze k těm sousedním, pak role školy vzrůstá a je řazena na druhé místo za televizi. Ze skladby školních předmětů přitom nejvíce informací o historii a kultuře Evropy přináší dějepis, dále zeměpis a občanská výchova.

Povšimneme-li si váhy jednotlivých vyučovacích předmětů pro znalost sousedních národů, dějepis si ve všech případech udržuje prvenství, nejvýrazněji však ve vztahu k německému prostředí. Podobně i zeměpisu je přiznáván podstatný vliv při získávání informací o všech sousedních národech, s výjimkou Slováků, pro jejichž poznávání má větší význam občanská výchova.

Pokusili jsme se ověřit úroveň všeobecného rozhledu současné české mládeže prostřednictvím vědomostní sondy do historie, kultury a současnosti sousedních národů, a to na příkladu významných postav různých sfér činnosti. Všechny tři skupiny byly vyzvány ke jmenování jim známých německých, rakouských, polských, slovenských a maďarských básníků a spisovatelů, dále vědců a vynálezců, herců a režisérů, hudebníků či skladatelů, zástupců výtvarného umění a konečně politiků.

Známí Němci, neznámí Maďaři
Nejpevněji zafixována mají respondenti jména německých osobností, především politiků, spisovatelů a hudebních skladatelů (jmenováno jich 55, 70 a 25). Alespoň některý ze 45 zástupců německé vědy zůstává v povědomí zhruba tří čtvrtin vysokoškoláků, poloviny středoškoláků a 20  % žáků základních škol. Orientace po výtvarném umění už byla vázána na menší počet jmen a koncentrována na malíře Albrechta Dürera. Dvě postavy německého filmu (M. Dietrich, Götz George) uváděli zejména vysokoškoláci.

Z rakouských osobností jsou české studující mládeži nejbližší hudební skladatelé (13 jmen) a pak i politici, státníci, panovníci (29 jmen). Rakouská literatura je ztotožněna se Stefanem Zweigem, věda zase se Sigmundem Freudem. Dvěma jmény (původem Rakušan Arnold Schwarzenegger a Romy Schneider) je zastoupena rovněž rakouská kinematografie. Celkově však úroveň vědomostí nedosáhla výše zjištěné u osobností německých.

Jistě pozůstatkem dlouholetého společného soužití je dobrá znalost slovenských politiků (48 jmen), herců a režisérů (39 jmen), stejně jako slušná informovanost o oblasti literatury (41 jmen) a hudby. Slovenská hudba je však důsledně ztotožněna s populárním žánrem. Naprosto mimo okruh zájmu mladých lidí zůstala slovenská věda a výtvarné umění.

V případě Poláků je to rovněž literatura (23 jmen) a politika (40 jmen), které se české mládeži spojují s konkrétními postavami, naproti tomu už jen zásluhou Marie Sklodowské, Mikuláše Kopernika a Fryderyka Chopina nezůstávají naprosto neznámí ani polští vědci a hudební skladatelé.

Průzkum potvrdil minimální informovanost o maďarské kultuře a jejich reprezentantech, a to i u budoucích učitelů dějepisu. V tomto případě je jistě nutné zohlednit nepřímé sousedství. Zařazení Maďarů mezi sousedy vyplynulo z potřeby zjistit postoj k zemi, s níž nás v současnosti spojuje zájem o brzké členství v EU.

Malíři na okraji zájmu
Z oborů činnosti jsou studující mládeži nejznámější krásná literatura, hudba a politika. Reakce respondentů byly nejvyrovnanější, a to bez ohledu na národnost, ve výčtu hudebních skladatelů, zpěváků či hudebníků. Největší rozdíly v odpovědích podle národní příslušnosti se projevily u vědců a vynálezců. Celkově nejslabší vědomosti byly prokázány v oblasti výtvarného umění. Filmoví tvůrci a umělci (s výjimkou slovenských) byli zastoupeni průměrně a naprosto náhodně, kromě několika výrazných hvězd filmového plátna v závislosti na právě v televizi promítaném filmu či seriálu.

Hodnocení této části lze uzavřít konstatováním, že úspěšnost odpovědí studentů závisela rovněž na počtu příležitostí k seznámení s konkrétní osobností. V povědomí proto setrvávají především ty, které se důsledně probírají pokud možno v několika předmětech a které se stávají častým námětem literárního či filmového zpracování.

Za naprosto nedostatečné lze označit reakce žáků základních škol, kteří často neuvedli jediného zástupce žádného oboru. Ani gymnazisté ovšem neprojevili očekávané vědomosti.

Zlatý věk c. k.
Další část průzkumu ověřovala postoje českých žáků a studentů. Respondenti byli požádáni o ocenění současných osobností, významných historických postav a slavných úseků minulosti sousedních národů.

Ve výčtu současných německých reprezentantů se objevovali prezidenti, premiéři, ministři zahraničí a předsedové parlamentu, zásluhou nejmladších respondentů pak především sportovci. Mezi významnými postavami německé minulosti dominovali politici (23), dále vědci (12), oceněných spisovatelů bylo 8, zbývajícími šesti jmény (z 50) respondenti obsáhli rovnoměrně oblast hudby a výtvarného umění.

Ze státníků získal největší preference vysokoškoláků Konrad Adenauer, středoškoláků Otto von Bismarck, žáků základních škol překvapivě Adolf Hitler. Volba žáků základních škol byla zřejmě dána jejich znalostí, méně už skutečným oceněním. Všichni dotázaní se shodli v názoru na poválečnou éru demokratického německého státu jako nejvýznamnější etapu německé historie.

Mezi 24 preferovanými současnými Rakušany bylo 9 politiků, 9 spisovatelů a umělců a zbytek vyplňovali sportovci. Volba jmen byla spíše projevem znalosti současné politické reprezentace země a náhodné vzpomínky na úspěšného sportovce než vědomého vyzvednutí konkrétních zásluh. Významné postavy rakouské minulosti jsou respondentům pochopitelně známější než současní přední Rakušané.

Polovinu z 41 citovaných jmen tvořili panovníci a politikové habsburské monarchie. Druhou polovinu vyplnili hudební skladatelé, spisovatelé, vědci a malíři. Nejoceňovanějšími panovníky byli takoví, kteří přispěli k ekonomickému, kulturnímu a vůbec civilizačnímu pokroku a jejichž vláda představovala jistá pozitiva i pro české země.

Za nejslavnější období historie Rakouska respondenti pokládají éru habsburské monarchie a z doby jejího trvání ty etapy, kdy v čele státu stály pozitivně hodnocené historické osobnosti, tedy Marie Terezie a Josef II., a pak František Josef I. U obou starších věkových kategorií dotazovaných jsou preference pro habsburskou říši dvojnásobné oproti údobí samostatné Rakouské republiky.

Naprostá většina dotazovaných všech věkových kategorií shodně odmítala uvést současné maďarské osobnosti, které vzbuzují jejich obdiv. Často zdůrazňovali, že neoceňují nikoho. Vyzvednutí prvního uherského krále, stejně jako symbolů maďarského odporu proti nadvládě Habsburků či sovětskému režimu studenty historie již má svou logiku. Respondenti usoudili, že i nejvýznamnějším maďarským dějinným úsekem byla éra Rakousko-Uherska. Vysoce hodnocena je rovněž maďarská současnost, respektive situace v devadesátých letech. Vysokoškoláci podtrhli roli maďarského povstání roku 1956.

Nejoceňovanější je papež
Mladší skupiny respondentů vyslovily uznání celkem 60 různým postavám slovenského politického života, umělecké sféry, ale rovněž sportovcům. Výčet vysokoškoláky oceňovaných osobností se blížil čtyřiceti – z jejich volby lze vyčíst jak jasnější názor, tak reakci na změněnou politickou situaci na Slovensku. Nejvyšší preference studentů historie získali představitelé protimečiarovské opozice.

Respondenti byli ochotni častěji vyjádřit svůj názor na současné významné Slováky než vybírat historické postavy hodné jejich obdivu. Všechny skupiny odpovídajících se shodly na tom, že nejvyšší ocenění si zaslouží vědec, voják a politik M. R. Štefánik. Starší respondenti vyzvedli rovněž historickou roli A. Dubčeka a připomněli reprezentanty slovenského obrozeneckého procesu.

Ze slovenské historie je českou mládeží nejpozitivněji hodnoceno společné soužití Čechů a Slováků. Odlišný byl ovšem názor žáků ZŠ, kteří za nejvýznamnější úsek vývoje Slovenska označili rozdělení společného státu. Pro nejmladší generaci jsou dva samostatné státy naprostou samozřejmostí, kdežto lépe obeznámení studenti historie pociťují daleko silněji nostalgii nad érou Československa.

Za největšího žijícího Poláka pokládá většina respondentů stále papeže Jana Pavla II. Postavou, která se výrazně zasloužila o pád komunismu v Polsku, zůstává v povědomí středoškoláků Lech Walęsa, sympatie však mladí lidé vyjádřili i současnému prezidentovi.

Ocenění polských umělců bylo v porovnání s výše uvedenými jmény minimální. Při výběru historických postav už nebyli respondenti tak jednoznační. Dřívější prvenství Marie Sklodoské zaujal pravděpodobně zásluhou velkofilmu Quo vadis Henryk Sienkiewicz. Druhé místo patřilo Fryderyku Chopinovi.

Polský středověk patří k tématům nejobšírněji zpracovaným ve všech českých dějepisných učebnicích, s výrazným oceněním tvůrců polského státu i česko-polských středověkých kontaktů. Tato skutečnost nalezla ohlas především u obou starších kategorií respondentů. V posledním průzkumu už téměř rovnocenně byla vnímáno Polsko 20. století.

Koho máme rádi
Jaká je míra obliby jednotlivých sousedních národů u české studující mládeže? Pomineme-li studenty, kteří vyjádřili své výhrady k takto formulované otázce, pak pro zbývajících 93 % respondentů jsou jednoznačně nejoblíbenějším sousedem Slováci. Sympatie k nim vzrůstají s věkem i vzděláním mladých lidí.

V pořadí druzí byli Rakušané, kteří ve vnitrozemí v pořadí obliby Slováky dokonce předstihli. Naopak nejhůře jsou vnímáni v regionu bezprostředně sousedícím, tedy na jižní Moravě.

Vztah k Polákům je z hlediska opakovaných průzkumů velmi vyrovnaný. Většina respondentů je stabilně umísťuje na neutrální třetí pozici. Podobně jako u Slováků jejich obliba stoupá úměrně věku a vzdělání dotazovaných. Poláci jsou nejlépe hodnoceni v obou bezprostředně sousedících regionech.

Nejrozpornější odpovědi jsme zaznamenali při hodnocení Němců. Jejich obliba výrazně klesá v závislosti na věku a vzdělání. U studujících historie do té míry, že našeho západního souseda označila téměř polovina z nich za nejméně oblíbeného.

Celkově nejčastěji byli Němci umísťováni na poslední místo, avšak 40  % žáků základních škol jim přidělilo první či druhou pozici. Přežívající historicky podmíněný stereotyp národního nepřítele je tak postupně vyvažován odlišnými vlastními zkušenostmi těch nejmladších. Poslední místo patří podle tohoto průzkumu – a nejinak tomu bylo i při předchozím šetření – Maďarům.

Stereotypní obrazy sousedních národů ve vědomí české studující mládeže nejsou nepřátelské. Více negativních a sebekritických rysů nalezneme v českém sebeobrazu než v heterostereotypech sousedních národů, snad s výjimkou Němců.

Zarážející je prokázaná úroveň všeobecného přehledu školní mládeže. Snad je to vysvětlitelné zjištěním, že zatímco evropské dějiny představují pro více než třetinu dotázaných nejatraktivnější geografickou perspektivu dějin, dokonce zajímavější než národní minulost, pak regionální dějiny a historie středoevropského prostoru poutají pozornost jen nízkého procenta studujících. Didaktika dějepisu by měla tuto skutečnost zohlednit v procesu zavádění evropské dimenze do výuky dějepisu, jež zdůraznění regionální perspektivy předpokládá.

Vyšlo v novém čísle časopisu Moderní vyučování.

Blažena Gracová

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.