Z publikovaného vyjádření tiskové mluvčí Ministerstva školství jsem se dozvěděl, že v případě soukromých škol odsouhlasila vláda francouzský model školství a nikoliv model anglický. Rozdílnost spočívá v tom, že ve francouzském modelu se i soukromé školy musejí zodpovídat státu, obci a veřejnosti z veškeré činnosti, zatímco v systému anglickém si mohou dělat co chtějí, ale nedostávají od státu peníze.
Vyjádření je jasné, velmi lapidární a dá se předpokládat, že bude srozumitelné zcela všem. Přesto mi na něm něco vadí. Vadí mi odkaz na francouzský model. Nevidím totiž naprosto žádný důvod, proč bychom místo slov "francouzský model" nemohli jasně a naplno říci, že jde v podstatě o přiblížení se tomu, za jakých podmínek u nás fungovaly soukromé školy nejen v letech první republiky, ale již v letech Rakousko-Uherska po roce 1869. Rozhodně se nejedná o nic objevného, co bychom museli teprve pracně hledat a nacházet v zahraničí, kopírovat to a považovat za objevnou novinku.
Stačilo jen mít chuť a špetku politické či osobní odvahy podívat se na celý problém soukromých škol v letech liberalizujícího šílenství po listopadu 1989 (v němž byla záměrně vytvářena atmosféra, že termín "soukromá škola" je synonymem k termínu "lepší škola") když už ne historickým pohledem, tedy alespoň se zdravým selským rozumem. Pak bychom nedospěli do situace, která naše školství nejen negativně poznamenala, ale která nám způsobila i řadu problémů, které budeme pracně napravovat ještě v budoucnosti.
Ještě jedna formulace mně na vyjádření tiskové mluvčí Ministerstva školství vadila. Ta, v níž použila místo termínu "anglický model" termín "anglický systém". Možná jsem poněkud přecitlivělý, ale domnívat se, že v případě existence anglických soukromých škol se dá hovořit o systému, mi přece jen připadá poněkud nadnesené.
František Morkes
0 komentářů:
Okomentovat