„Cílem tohoto textu je prezentovat výsledky výzkumů realizovaných po uplynutí
prvního školního roku, ve kterém byla opatření vedoucí ke společnému
vzdělávání realizována. Zajímalo nás, jak se v průběhu prvního roku zavádění
těchto opatření změnily postoje široké a odborné veřejnosti ke společnému
vzdělávání a postoje k diferenciaci ve vzdělávacím systému obecně,“ píšou v úvodu studie její autorky Jana Straková, Jaroslava Simonová a Hana Friedlaenderová.
Úvod
Počínaje školním rokem 2016/2017 byl významně modifikován systém podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Cílem této úpravy, označované jako společné vzdělávání, bylo umožnit běžným školám získat prostředky na efektivní vzdělávání žáků s rozmanitými speciálními vzdělávacími potřebami. Tedy vytvořit podmínky pro vzdělávání všech znevýhodněných žáků, kteří budou mít prospěch ze vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu, v běžných základních školách s tím, že se jim dostane potřebné podpory.
MŠMT v materiálu nazvaném Základní informace ke společnému vzdělávání (MŠMT, 2018, s. 1) uvádí, že cílem opatření je „garance společného vzdělávání všech žáků v hlavním vzdělávacím proudu všude tam, kde je to v jejich zájmu, a podpora každého žáka, který ji potřebuje, včetně nároku na finanční úhradu takto přiznaných podpůrných opatření v plné výši“. Opatření má tedy dva rozměry: inkluzivní, který cílí na společné vzdělávání všech žáků, a podpůrný, jenž má zajistit poskytování podpory těm žákům, kteří ji potřebují. Oba by měly být naplňovány také nezávisle na sobě, podporu by měli získat nejenom ti žáci, kteří přecházejí do hlavního vzdělávacího proudu ze škol s upraveným kurikulem, ale také stávající žáci běžných škol, kteří pro realizaci svého vzdělávacího potenciálu podporu potřebují.
Úprava narazila na velký odpor části odborné i laické veřejnosti. Kritici zpochybňovali užitečnost vzdělávání žáků s hendikepy s žáky zdravými v běžných školách a namítali, že tito žáci získají lepší podmínky pro vzdělá- vání ve speciálních školách a že jejich začlenění do běžných škol bude mít neblahé důsledky pro ně i jejich spolužáky. Do protestu proti společnému vzdělávání se zapojily některé učitelské organizace a také řada politiků v čele s prezidentem republiky (Mediainfo, 2016). Na odpor reagovalo MŠMT kampaní, ve které se snažilo vysvětlit svůj záměr a jeho očekávané dopady.
Cílem tohoto textu je prezentovat výsledky výzkumů realizovaných po uplynutí prvního školního roku, ve kterém byla opatření vedoucí ke společnému vzdělávání realizována. Zajímalo nás, jak se v průběhu prvního roku zavádění těchto opatření změnily postoje široké a odborné veřejnosti ke společnému vzdělávání a postoje k diferenciaci ve vzdělávacím systému obecně.
Celou studii v časopise STUDIA PAEDAGOGICA naleznete zde
5 komentářů:
Z článku vybírám:
"Pokud společnost přijme začleňování žáků s postižením, respektive sociálním znevýhodně- ním, ale zároveň umožní odchod žáků s lepšími kognitivními předpoklady a/nebo s lepším rodinným zázemím do výběrových tříd, bude systém i nadále nespravedlivý a pro znevýhodněné žáky se situace nikterak zásadně nezlepší."
"Výsledky výzkumu učitelů dále ukázaly, že po implementaci opatření na podporu inkluzivního vzdělávání se významně zvýšila nejistota učitelů ve vztahu ke struktuře vzdělávacího systému jako celku. Současný stav jim již nepřipadá v pořádku, na druhou stranu ale nemají jasno v tom, jakou alternativou by měl být nahrazen. Je možné, že díky zavedeným opatřením a diskusi týkající se inkluzivního vzdělávání začali učitelé o problematice více přemýšlet a dosud nemají vytvořen pevný názor. Toho by měli využít tvůrci vzdělávací politiky k tomu, aby se snažili získat učitele pro myšlenku inkluzivního vzdělávání. Spolu s tím by jim však museli poskytnout nějaké další záruky podpory v její praktické realizaci ve školách."
...uvádí, že cílem opatření je „garance společného vzdělávání všech žáků v hlavním vzdělávacím proudu všude tam, kde je to v jejich zájmu, a podpora každého žáka, který ji potřebuje, včetně nároku na finanční úhradu takto přiznaných podpůrných opatření v plné výši
Jinými slovy, pokud to v zájmu žáků není, tak inkluze podle dokumentu MŠMT prováděna být nemá. Úřednická aplikace inkluze "za každou cenu" jde tedy proti duchu dokumentu.
Pokud inkluze v zájmu některých žáků je, ale v zájmu jiných žáků není, je teto konflikt obtížně řešitelný na odborné bázi; prosazování inkluze se v tom momentě stává pouhým politickým požadavkem.
V prostředí politických tlaků je pro oprávněné osoby obtížné netrvat na inkluzi i v případě, kdy to není ani v zájmu inkludovaného, nebo panuje o přínosu inkluze nejistota.
Zřejmě to chápou lépe učitelé než aktivisté.
Prioritou inkluze po česku bylo společné vzdělávání všech žáků z dané oblasti v jedné spádové škole hlavního vzdělávacího proudu. Současný typ inkluze kulhá na obě nohy. Jednak bylo do takového systému nasypáno málo financí (mizerné platy asistentů, nedostatek pomůcek, psychologů, na inkluzi se musí vedle MŠMT podílet ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo práce a sociálních věcí...), jednak tady dokonale funguje vícekolejnost - soukromé školy, víceletá gymnázia, speciální školství, školy hlavního vzdělávacího proudu, domácí vzdělávání. Nejedná se tedy o žádnou inkluzi, ale pouze o přesun části žáků speciálních škol do běžných ZŠ. Inkluze se prostě NEPOVEDLA. Je třeba provést důsledný audit, popřípadě pozastavení současného neefektivního stavu.
Nejedná se tedy o žádnou inkluzi, ale pouze o přesun části žáků speciálních škol do běžných ZŠ. Inkluze se prostě NEPOVEDLA.
Domnívám se, že ten "přesunů byl záměrem od samého počátku.
Záměrem s krásnými slovy jako kouřovou clonou a s politickým krytím.
"přesun"
Okomentovat