Martin Kovář: Tak měli jsme se tehdy bránit, nebo ne?

sobota 29. září 2018 ·

„Jen málokterá událost z moderních národních dějin budí i po desetiletích takové emoce jako mnichovská dohoda… Její důsledky byly vpravdě osudové: rozbití první republiky, obsazení jejího pohraničí německou armádou, vznik takzvané druhé republiky se všemi svinstvy, která se v ní v rekordně krátkém čase prodrala na povrch,“ píše historik Martin Kovář v Hospodářských novinách.

Martin Kovář (cuni.cz)
Kovář mimo jiné píše:

Zejména Češi, ale i někteří Slováci si od té doby kladou otázku, na niž lze jen stěží jasně odpovědět, totiž zda československá vláda, na prvním místě prezident Edvard Beneš, mohla na přelomu září a října osudového osmatřicátého roku reagovat na podpis mnichovské dohody jinak než odevzdáním republiky do rukou nepřátel. Republiky postavené na Masarykových ideálech humanitních a na nezpochybnitelném odhodlání drtivé většiny jejích obyvatel bránit ji.

Jedna strana, mohu-li si dovolit problém mírně zjednodušit, má za to, že se prezident zachoval zbaběle, že jsme se měli bez ohledu na pravděpodobný výsledek a na předpokládané vysoké oběti na životech postavit nepříteli se zbraní v ruce. Ostudná kapitulace podle nich zlomila páteř národa, což se projevilo krom jiného v neschopnosti vzdorovat v roce 1948 nástupu komunistů a v roce 1968 invazi vojsk Varšavské smlouvy a tak dále.

Druhá strana má pro prezidenta a jeho postoj naopak pochopení. Poukazují přitom především na zradu západních spojenců, lítost a pohoršení nad tím, jak se zachovaly… Na historii a jejím studiu je půvabné mimo jiné to, že spor, jako je ten, o němž je řeč, nelze nikdy jednoznačně rozhodnout...

Pokud jde o mě, čím jsem starší, tím větší mám pro prezidenta Beneše pochopení. Aby mi bylo dobře rozuměno: netvrdím s jistotou, že se zachoval správně, nýbrž jen to, že jeho postoji stále víc rozumím. Možná je to i tím, že kolem sebe častěji než dříve slyším hlasy, jež staví tehdejší hlavu státu na pranýř. Jenže! Ono se to s osmdesátiletým odstupem v pražské kavárně anebo hospodě u pivečka, za katedrou na té či oné základní, střední i vysoké škole, stejně jako na redakční poradě anebo ve sněmovně či v Senátu snadno mluví o nutnosti postavit se Německu na odpor, o nezbytné národní oběti, o tom, že být prezidentem Masaryk, řekl by legendární: „Tož, budeme sedlat!“ Ono se to zkrátka téměř v naprostém (třebaže nikoli samozřejmém) bezpečí dnešní doby, kdy pro mnohé zdaleka největší „hrozbu“ představují u nás v Česku neviditelní a neexistující muslimští uprchlíci, snadno moralizuje, snadno se vynášejí jednoznačné soudy.


Celý text naleznete zde

4 komentářů:

Pavel Doležel řekl(a)...
29. září 2018 9:54  

Ježiš marjá, to je opatrnost. Aby náhodou pan historik neřekl, že s Benešem souhlasí - to se zřejmě dnes v kavárenských kruzích nenosí.

A těch hrdinů po boji, kterých se vždy vyrojí. Chtěl bych vidět pana historika, jak posílá své děti do předem prohrané války, která by se v zásadě rovnala genocidě národa - tedy té části, která by nebyla ochotna se přizpůsobit a nebo měla nevhodný původ.

K tomuto tématu doporučuji rezignační projev britského ministra pro námořnictvo Alfreda Duffa Coopera. Krása.

tyrjir řekl(a)...
29. září 2018 11:09  

Ono se to zkrátka téměř v naprostém (třebaže nikoli samozřejmém) bezpečí dnešní doby, kdy pro mnohé zdaleka největší „hrozbu“ představují u nás v Česku neviditelní a neexistující muslimští uprchlíci, snadno moralizuje, snadno se vynášejí jednoznačné soudy.

Tohle je, myslím, hrubá demagogie:

- Další osud EU není jasný. Současná tzv. prosperita není prosperitou skutečnou tj. poctivou, když je založena na například na "dvourychlostní praxi" a zadlužování. Otevřeně se už i v ČNB mluví o další ekonomické krizi, která může být horší než ta minulá. Velké krize se v minulosti řešily válkou. Všechny tři největší válečné konflikty v posledních dvou stoletích (expanzivní napoleonské války a obě expanzivní světové války obsahovaly marnou agresivní snahu dobýt Rusko). Největší vojenský rozpočet dnes mají/plánují USA, Čína a Německo.

- Nedořešenou otázkou je, zda proud muslimských "imigrantů" do EU (většinou muži v plné síle) výslovně posílený z Německa v roce 2015 je proud mírumilovný a integrovatelný.

O jakém "téměř naprostém bezpečí" a o jakých údajně neviditelných a neexistujících muslimských "uprchlících" to pan Kovář v Bakalových Hospodářských novinách vlastně píše, když je tu objektivní nebezpečí nové hospodářské krize a nových válek ekonomických i vojenských?

J.Týř

E.Kocourek řekl(a)...
29. září 2018 19:47  

Na chvíli vynechám hlavní otázku - bránit se nebo ne? - a zaměřím se na postavení autora rozhodnutí "NEBRÁNIT". President Beneš mohl mít pro své rozhodnutí jakkoli silné důvody. Ale jakmile jednou ono rozhodnutí učinil, a de facto tím zlikvidoval československý stát, neměl pak už IMO žádné právo reprezentovat Československo a veřejně vystupovat. Dnes říkáme "měl chodit kanálama". ////

IMO právě přítomnost tragické figurky Beneše (prezidenta-lůzra) v po-mnichovských dějinách Československa ty dějiny nedobře poznamenala. ////

tyrjir řekl(a)...
1. října 2018 0:11  
Tento komentář byl odstraněn autorem.


Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.