„Naši školu navštěvovaly převážně děti z chudších poměrů. V jedné třídě jich za dlouhými lavicemi sedávalo většinou šedesát až sedmdesát, k dispozici měly sice krásné učebnice a sešity, nemluvily ale stejným jazykem. Indie jakožto nevídaně pestrý guláš řečí a kmenů nabízí totiž vzdělání v desítkách různých jazyků. Najdete tu školy hindské, bengálské, tamilské, ásámské a také ty nejprestižnější anglické. Závisí na rodičích a jejich finančním zázemí, na jakou školu dítě přihlásí. Ta naše byla anglická, a tak byly všechny předměty v angličtině, tedy pro všechny děti vlastně v cizím jazyce. Vedle toho se žáci učili i hindštinu – nejběžnější indický jazyk – a ásámštinu, což je hlavní jazyk dané oblasti,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny učitel Jakub Honěk, který jako dobrovolník rok učil v Indii.
 |
| Jakub Honěk (facebook.com) |
A co klasifikace? Je podobná té české?
Zajímavé je, že žáci nemají známky, píší ale čtyřikrát ročně písemné testy skoro ze všech předmětů. Pro úspěšné splnění daného testu potřebují dosáhnout čtyřicetiprocentní úspěšnosti. Problém je, že i když třeba z vícero předmětů propadnou, můžou postoupit do dalšího ročníku. Všechno závisí na autoritě ředitele, který často nechá žáky procházet dál, aniž by znali byť třeba jen minimum probraného učiva. Konečnou pak pro takové děti bývá velká, státem řízená zkouška na konci desáté třídy, kterou hodně z nich neudělá a bez které dále studovat nemohou. Chodit do školy tedy žákům až tak velké potíže nedělá, ne všichni ji ale úspěšně dokončí.
Překvapili vás v něčem indičtí žáci? Bylo náročné je učit?
Hodně se zde memoruje nazpaměť, často bez porozumění. Děti dostanou při písemných testech naprosto stejné otázky, jaké mají v učebnicích, takže se odpovědi drtí, šrotují a píšou na papír pořád dokola, až si je nakonec zapamatují, i když třeba půlce slovíček nerozumí. Děti jsou hodně živé a energické a na vesnických školách není výjimkou rákoska. Panuje tu velký respekt k autoritě, učitelé se oslovují sire, madam nebo miss. Najdete tu žáky nesmírně chytré, ale i ty, kteří nezvládají základy předchozího ročníku. Vyučování pro mě bylo leckdy náročné, ale ty zkušenosti za to stály, nikde jinde bych je nezískal.
Čím vás tato životní zkušenost obohatila?
Dala mému životu nový rozměr, ukázala mi, v jakém blahobytu žijeme a jak všechno – včetně školství – u nás vlastně skvěle funguje. Získal jsem spoustu praktických zkušeností, skamarádil jsem se s úžasnými a zajímavými lidmi, prožil pocit být užitečný a pomáhat druhým a zároveň víc poznal sám sebe. Prohloubil jsem také svůj duchovní život a vztah k Bohu. Jednalo se o naprosto jedinečnou zkušenost, na kterou nezapomenu a za niž jsem moc vděčný.
Celý text naleznete v dnešních Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat