Jiří Růžička: Matikáři trvají na ohromném množství témat, která musejí středoškoláci zvládnout.

„Matematika je úžasná v tom, že je nenahraditelná při rozvoji schopností a dovedností, které ostatní předměty rozvíjet nemohou. Mám na mysli abstraktní uvažování, logický postup krok za krokem vedoucí k ověřitelnému cíli. Jenže místo toho, abychom se soustředili na tuto oblast, ve výuce často klademe důraz na odučení co největšího množství kapitol, přičemž se látka neprocvičí, protože je málo času. Žáci se to učí mechanicky, což tlak na testy ještě umocní,“ říká ředitel gymnázia a senátor Jiří Růžička v rozhovoru pro Deník.cz.

Jiří Růžička (senat.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Proč to funguje právě takto?

Matikáři jako profesní skupina jsou velmi konzervativní, což ten obor do jisté míry předurčuje – a není to nic špatného. Horší je, že trvají na ohromném množství témat, která musejí středoškoláci zvládnout.

To pak vede k frontální výuce, vyloží se látka, procvičí se na dvou třech příkladech, udělá se písemka a bez ohledu na to, jak ji žáci zvládli, se jede dál. Já bych byl pro méně látky a více času na její skutečné pochopení a zažití. Další vlivná skupina se rekrutuje z řad svazu průmyslu, zaměstnavatelské lobby, hospodářské komory, která vše společně se sociální demokracií dotlačila k povinné maturitě z matematiky.

Podle předsedy Unie školských asociací ČR a ředitele chemické průmyslovky Jiřího Zajíčka je správné, že se konečně bude maturovat z matematiky povinně, například kvůli motivaci žáků a jejich kompetencím. Zároveň navrhuje snížení náročnosti testů, a to ve všech předmětech státní maturitní zkoušky. To není cesta?

Byla by tragédie, kdyby jedinou motivací ke studiu byl strach ze známky nebo z maturity.

Čili nároky na maturanty by se snížit neměly? Ze Zajíčkova pohledu totiž není nutné, aby chemik exceloval z epizeuxe.

Jenže to je opačný postup, než by být měl. Teď jsme zjistili, že 31 procent studentů u maturity propadlo. Místo toho, abychom udělali něco pro to, aby něco uměli, tak se začneme bavit o tom, jak vše upravit, aby jich odmaturovalo co nejvíc.

A co námitka bývalých ministrů školství za ČSSD, že stát, který středoškolské vzdělání platí, má mít nástroj ke srovnání jednotlivých škol a k posouzení jejich výstupů?

S tím naprosto souhlasím. Nemyslím, že by to mělo vést k sestavování žebříčků, avšak stát by měl požadovat nějakou výstupní úroveň u lidí, kteří získají maturitní vysvědčení se státním razítkem. Proto jsem vždycky byl pro zavedení společné části maturitní zkoušky. Jenže jak to třeba vypadá u českého jazyka dnes? Zkouší se literatura podle partitury, která je z Cermatu předepsaná na každou minutu.

Týká se nějakých 20 titulů a otázky naznačují, co se žádá, aby maturant o literatuře věděl. Ve slohu se píšou stylistické útvary, které mají rozsah 250 slov a zajímá nás, zda žák dodrží formu, přičemž obsah, nápad, idea nám jsou více méně lhostejné. A pak je tu didaktický test, který rok co rok zvedne emoce, neboť se vždy povede polemika, jestli tam nějaká otázka být měla, nebo ne.

V tomto směru souhlasím s kolegou Zajíčkem, že bychom maturitu měli zjednodušit, nikoli však snížit nároky. Nechme na češtinářích, aby známkou na vysvědčení ohodnotili písemný projev studentů a jejich literární kompetence. Didaktický test u státní části by měl prověřit hlavně to, že jsou žáci schopni porozumět textu a mají základní jazykové dovednosti.

Celý rozhovor naleznete zde