Tajný učitel: Spokojené a vzdělané dítě... Oxymoron?

středa 29. března 2017 ·

Jsem rodič a jsem i učitel. Chci, aby mí žáci byli ve škole spokojení, učili se a naučili se. Chci, aby mé děti chodily do školy bez křečí a aby se učily a naučily jak svět funguje. Většinu toho, co vím, co dovedu, čím jsem, to jsem vyčetl z knížek, které jsem se s rodiči naučil číst ještě v předškolním věku a zbytek získal v ZUŠce, cestováním, studiem a prací v dospělém věku. Považuji můj čas strávený v lavicích základní a střední školy za čas krutě promarněný, který by býval mohl být naplněn poznáváním, objevováním a tvůrčí prací, otázkami a odpovědmi pod dohledem charismatických a laskavých lidí, znalými světa, svého řemesla a dětí. Nebyl. Přesto si myslím, že škola má mocný potenciál změnit život člověka k lepšímu a často ho mění. K horšímu. Měl bych chtít, aby mé děti prošly tou samou třináctiletou šedí, protože jsem to zvládl já? Proč?

Není málo učitelů, kteří věří, že úkolem školy není udržovat děti spokojené, nýbrž žáky učit a naučit je to, co mají dle osnov vědět, k čemuž je nutno zajistit určitou úroveň disciplíny. Tvrdí, že si nepamatují ze svého dětství, že by byli oni a jejich spolužáci ze školy nějak zvlášť nadšení a že určitý odpor či nechuť vůči škole je vlastně přirozený stav bytí školou povinného dítěte. Někteří uvádí jako příklad matematiku, která je prý ze své podstaty obtížná, vyžaduje dril a tudíž ji určité spektrum žáků nikdy nemůže mít rádo. Je slyšet názory, že dítě, které se skutečně vzdělává, nemůže být spokojené, protože učení je jednoduše dřina.

Často opakovaným postesknutím je, že současné moderní trendy ve vzdělávání prý propagují tzv "lehkožití", což je stav, kdy se žákům (nejen) školní povinnosti usnadňují, či zcela odpouštějí, kdy se jim umetají cestičky a snižují nároky do té míry, že hodnocení již nezrcadlí skutečný stav žákových vědomostí, zřejmě ve srovnání s úrovní našich vědomostí ze škol našeho mládí. Důsledkem "lehkožití" je údajný celkový pokles vzdělanosti, obecně nízká konkurence schopnost absolventů a tendence žáků vybírat si takové další studium, které vnímají jako snadné.

Vím, že pokud bych chtěl, mohu třicet let "učit", aniž bych cokoli kohokoli naučil. Snadno. Chytří se naučí sami, méně chytří se naučí také sami, pod hrozbou t(r)estu a ti ostatní dostanou čtyřku z milosti. Chci se však v penzi podívat zpět na svůj život s pocitem, že nebyl promarněný. Učitelé vědí, že podaří-li se jim nějakým positivním způsobem získat zájem žáků o předmět, mají z poloviny hotovo. Proces pěstování dlouhodobého zájmu žáků o předmět, neznamená redukci učiva na jeho zábavné prvky a učitele na baviče a umetače chodníčků. Tato mylná představa je u kořene nepochopení "moderních" metod. Sama modernost či inovativnost těchto metod je diskutabilní. Je přizpůsobení metody a obsahu výuky tomu, co děti v určitém věku v určité třídě potřebují, na co reagují nejlépe a jak se nejlépe učí, moderní či inovativní? Nikoli. Je to selský rozum, cesta nejmenšího odporu, informovaný pragmatismus a zároveň vysoká profesionalita.

Proces učení ve škole probíhá mezi učitelem a žákem, nikoli mezi žákem a obsahem osnov, tudíž je vztah mezi těmito dvěma aktéry, s podporou rodičů, nejdůležitějším prvkem úspěchu. Abychom mohli učit za co nejmenšího odporu a s co nejlepšími výsledky, musíme přestat uvažovat o žákovi jako o koni, kterého musíme za každou cenu, po dobrém či po zlém, donutit aby se napil. Děcko, které není týrané, netrpí hladem či jiným nedostatkem, má při nástupu do školy v sobě výraznou touhu poznávat a učit se. Je naší odpovědností a povinností, abychom tuto touhu dítěte ve škole nepotlačili tím, že začneme žáky od prvního dne ve škole přizpůsobovat tereziánskému konceptu výuky. Tohoto lze dosáhnout pouze, pěstuje-li učitel od počátku vztah mezi sebou a dětmi, který se do jisté míry podobá dobrému vztahu mezi dětmi a jejich rodiči.

Je to vztah založený na důvěře, pochopení dětských vzdělávacích a výchovných potřeb a potenciálu a zároveň úctě k přirozené autoritě dospělého. Rozumím tomu, že se někteří lidé při čtení těchto slov osypávají. Praví, že toto jsou klišé "expertů" na školství a privatizantů vzdělávání a kde bychom měli najít učitele, kteří by toto zvládli, když je ve školách už teď o učitele nouze. Odpovědí je, že nevím, ale klišé to nejsou. Respekt, přirozená autorita a znalost potřeb dětí, jsou konstanty, se kterými se musí pracovat, chceme-li, aby naše práce za něco stála, a to navzdory málo penězům, byrokracii, inkluzi a obecné kyselosti, která dnes na mnoha českých školách panuje.

Nevím odkud vzít dobré učitele. Vím, že pokud stát nevytvoří podmínky, aby byli děti vzdělávané tak, jak si zaslouží, podle toho, co potřebují, nezbude některým rodičům jiná volba, než zakládat školy vlastní a hledat do nich vlastní učitele, ať už se štepmlem, či nikoli, protože chtějí, aby jejich děti byly vzdělané a spokojené. A to je dobře.


Bez souhlasu autora a bez znalosti jeho identity převzato z jeho blogu           

29 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...
29. března 2017 17:04  

Já jsem třeba na základku chodila ráda a s chutí. Gympl jsem nesnášela, brala jsem ho jako cestu výš. Vejška byla zase v pohodě.
Spokojenost: každý z nás by chtěl být spokojený, nejlépe permanentně. nejde přeci jen o děti. Děti mám ráda, ale pořád se hovoří jen o nich, jako by byly pupkem světa. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli cítíte spokojenost v životě. Asi občas ano, občas zase ne. Mě takový stav přijde zcela normální. Pocit permanentní blaženosti je chimérou, takž nemá smysl se o něj snažit. A taky platí myšlenka mnoha náboženství - když nepoznáš špatné, nevážíš si dobrého.
Nepřeji dětem nic zlého, jenže nemusí zažívat stálou pohodičku proto, aby byly v životě spokojené.
Děti potřebují mantinely a pocit jistoty.

Jana Karvaiová řekl(a)...
29. března 2017 17:07  

Nevím odkud vzít dobré učitele...
Dobří učitelé také potřebují přesné mantinely a pocit jistoty. Potřebují naprosto stejnou podporu, jako chceme, aby oni dávali dětem. Hýčkejme si učitele. Špatný se často vyšachuje sám.

poste.restante řekl(a)...
29. března 2017 18:01  

Spokojený a vzdělaný Tajný učitel... Oxymóron?
;-)

Petr Pelikán řekl(a)...
29. března 2017 20:30  

Děkuji. Za každé slovo.

Petr Pelikán řekl(a)...
29. března 2017 20:34  

Méně známý citát J.A. Komenského - Škola je koncentrovaná láska. Dobrý učitel může být jen ten, který má rád ty, které učí, to, co učí a to, že učí. Nutno přiznat, že ne každý má energii a potenciál v tom vydržet dlouho. Příčiny se probíraly tisíckrát. Já je vidím primárně v samotné zbytečné existenci ministerstva indoktrinace.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
29. března 2017 20:41  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Josef Soukal řekl(a)...
29. března 2017 21:28  

Komentář NP zde: https://www.blogger.com/comment.g?blogID=9043871272554960992&postID=5595214877390124772

Renata Kalabisová řekl(a)...
29. března 2017 21:34  

Pane Pelikáne, děkuji i Vám za příspěvek. "Škola je koncentrovaná láska" - ještě bych dodala, že to platí i pro děti. Pokud necítí lásku, je celkem neúčinné jim cpát znalosti, fakta. Děje se to pak násilím a to, jak známo, plodí další násilí. Vzdělávání je právo, mělo by být dobrovolné, instituce školy jen místo, poskytující zájemcům prostor a příležitost se učit něčemu, co se děti rozhodly se na/učit. Napadá mne příměr s manželstvím, dříve se sňatky "z rozumu" považovaly za normu, dnes dáváme přednost sňatkům ze svobodné vůle. Stejným způsobem se doufám brzy změní i přístup ke vzdělávání, učení, zvláště dětí. Nebo si někdo dovede představit, že mu ráno přivedou pět různých osob a příkazem dostane se všemi se za den vystřídat. Rozkaz, musíš, teď, 45 minut, přestávka a další, když ne, hrozba, trest....

poste.restante řekl(a)...
29. března 2017 22:01  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Renata Kalabisová řekl(a)...
29. března 2017 22:04  

pane poste.restante: jenže my, učitelé, nemusíme......my si můžeme vybrat jak a co dělat, ty děti ne......Já tedy jsem si toho rozdílu neustále vědoma a tíží mne.

Renata Kalabisová řekl(a)...
29. března 2017 22:06  

Ani já nechci bavit, nechci toto mít na hrbu. Vidím, že jediným způsobem, jak se toho nedůstojného úkolu zbavit, je dát dětem svobodu, důstojnost, nastolit systém učení jako právo, radost, ne jako povinnost, jejiž neplnění je trestáno...

poste.restante řekl(a)...
29. března 2017 22:07  

Nebo si někdo dovede představit, že mu ráno přivedou pět různých osob a příkazem dostane se všemi se za den vystřídat. Rozkaz, musíš, teď, 45 minut, přestávka a další, když ne, hrozba, trest....
:-)
Představte si, že Vám KAŽDÝ den přivedou 30 různých osob s příkazem, že se jim musíte naplno věnovat. Máte předepsáno co všechno s nimi máte provést.
Musíš. Teď. 45 minut.
Pak přestávka, během které hlídáte stovku dalších na chodbě.
Kdykoliv se někdo z nich zraní, hrozí Vám kriminál.
Pak dalších 30. Dalších 45 minut.
Když je náhodou volno, plníte úkoly nadřízených.
Rozkaz. Musíš. Teď. Když ne, hrozba. Trest.
Stále naplno. Intenzivně. Teď. Zaujmout, zabavit, naučit.
Když to není dokonalé, jste za neschopného blbce.
Oni jsou jen děti, oni nemusí...
60 rodičů má sto názorů na to, co máte dělat a jak.
Vy. Oni nemusí. Vy jste študovaný odborník a oni Vás platí.
Když ne, tak hrozba. Trest.
Pak přijdete domů a z televize slyšíte, jak jste jako skupina všichni neschopní.
Otevřete internet a dočtete se jen to, jak jste líní, máte spoustu volna a ještě byste chtěli pořád přidávat platu.
Večer opravíte písemky.
Pak padnete do postele a zítra nové kolo...

Ježíšmarjá.
Kdybych tuhle práci neměl rád, neměl rád děti a nebavilo mne to, co je učím, tak bych z téhle práce musel zdrhnout nejpozději po prvním roce.

Charlie řekl(a)...
29. března 2017 22:19  

Vzdělávání je právo, mělo by být dobrovolné, instituce školy jen místo, poskytující zájemcům prostor a příležitost se učit něčemu, co se děti rozhodly se na/učit.

První tři části jsou samozřejmé, poslední doufám nemyslíte vážně. Lépe řečeno, právo žáci mají na to se vzdělávat, předpokládám, že v ČR toto právo není nikomu upíráno. Mělo by být dobrovolné, ovšem jen po splnění povinné školní docházky. Pozor, je to ale dvojsečné, pokud žák nejeví o studium zájem (např. nedocházkou, přístupem ke studiu, instituci školy nebo osobě učitele) má mít škola také právo se takového žáka zbavit. Neznám školu ve svém okolí, ať již základní nebo střední, která by zájemcům o vědění a učení tento prostor neposkytovala. Ostatně neznám nemocnici, která by nehodlala své pacienty léčit, neznám policistu, který by alespoň částečně Nepomáhal a nechránil atd.

Doufám, že se nedožiji doby, kdy budou žáci např. na základní škole plně rozhodovat, co se hodlají učit, pokud vůbec. Na takovém školství nehodlám participovat (to není problém), ale v případě státního školství na něj přispívat svými daněmi.

Pozn. Svoji lásku a čas hodlám věnovat i nadále pouze těm, kteří si jí "zaslouží" (prosím, to není hodnocení z pozice nadřazenosti, proto ty uvozovky), heslo příspěvku pana Pelikána mi spíše připomíná výkřiky náboženských sekt.

Charlie řekl(a)...
29. března 2017 22:28  

Kdybych tuhle práci neměl rád, neměl rád děti a nebavilo mne to, co je učím, tak bych z téhle práce musel zdrhnout nejpozději po prvním roce.

Vydržel jsem déle než, ale slova filmového kolegy Tkalouna "Já už to nebudu dělat, mě už to tady nebaví" jsem se po cca 20 leté praxi rozloučil. Pocházím z učitelského rodu, všichni učili až do důchodu (nic pro humanisty - F, M, ICT, Tv), manželka stále učí, ačkoli jí to vymlouvám, a já některé své bývalé kolegy obdivuji, s jakým zápalem se denně vrhají do téhle práce. Stejně tak jsem viděl i takové, kteří/ré "ve 12 padla a tradá domů.

Za ty první Vám, poste.restante" děkuji.

poste.restante řekl(a)...
29. března 2017 23:32  

jediným způsobem, jak se toho nedůstojného úkolu zbavit, je dát dětem svobodu, důstojnost, nastolit systém učení jako právo, radost, ne jako povinnost, jejiž neplnění je trestáno...
Paní Kalabisová, máte vlastní děti?
Dáváte jim domácí práce?
Uklízejí si svůj pokoj? Utírají prach? Vysávají?
Umývají umyvadlo v koupelně a utírají podlahu, když ji zacákají?
Umývají také podlahu na WC a klozet? (Pokud na to tedy mají věk, případně budou to mít jako povinnost až dorostou?)

Co děláte, když své povinnosti nesplní, nebo odfláknou?
Cítí se přitom všem důstojně, nebo dokonce pociťují radost?

A pokud náhodou ano, myslíte, že to tak mají všechny děti?

poste.restante řekl(a)...
29. března 2017 23:34  

"Já už to nebudu dělat. Já už tady nejsem rád."

Přesně tuto otázku si občas kladu. Jsem tu ještě rád?
Zatím převažuje odpověď ANO.

A ještě jedna věc mne vede k tomu, abych zůstal. Že totiž když odpověď zní NE, tak příčinou nejsou žáci, ale "to ostatní kolem".

Žáci taky občas "namíchnou". Ale to je normální. Je to jejich část téhle "hry" na poznávání hranic.

Letos už máme konec března a ještě mne v tomhle školním roce nikdo "nevytočil". Což je fajn.

Před týdnem se ozvali absolventi. Prý pořádají sraz, tak jestli bych prý nepřišel.

Minulý týden jdu z hodiny a těším se na kafe, protože mám volnou hodinu. Před kabinetem stepuje jeden čtvrťák a jestli prý mám čas. Ptám se co potřebuje.
Prý nic, ale má zrovna volnou hodinu, tak jestli by nemohl "jen tak pokecat".
Že za pár týdnů maturují a pak už nebude příležitost.

Jo, zatím pořád jsem tady ještě rád.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
29. března 2017 23:49  

Paní Kalabisová bude děti ovládat myšlenkou, souzněním a cítěním. Ta přece žádné problémy mít nebude. Problémy neexistují, přece.

Tajný Učitel řekl(a)...
30. března 2017 1:51  

Souhlasím. Je potřeba dát svobodu, klást požadavky, zařídit, aby se pracovalo a zároveň je potřeba zajistit určitou míru kontroly alespoň do té doby, než se z pedfakult začnou řinout talentovaní absolventi s nástupním platem 60 velkých. Otázkou je, jakým způsobem toho lze docílit.

Způsob, resp, třeba i jen mírně převládající způsob používaný na škole k dosažení zájmu, spolupráce a učení, je to, co představuje rozdíl mezi starou a novou školou. Bez podpory rodičů, mohu znuděnému žákovi dávat úkoly až zmodrám. Má-li děcko zájem, o úkoly si řekne samo a rodiče k tomu většinou nepotřebuji. Všichni jsou nakrmeni.

Souhlasím s Vaším pohledem na to, proč práce učitele těší a netěší.

Tajný Učitel řekl(a)...
30. března 2017 2:03  

Paní Karvaiová, nejde o to, aby děti byly ve škole konstantně spokojené, nýbrž, abych použil deskriptorů, spíše spokojené. Tj, aby v nich převládal ke škole a učení pocit, vjem a přístup spíše kladný. Tři dobré hodiny z pěti plus dobrý oběd by to možná spasily.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
30. března 2017 9:29  

Autokorektura :-)
Někdy přemýšlím nad tím, jak je asi kolegům, kteří věnují své práci ve školství maximum, ale s dětmi si tak nějak nerozumí a považují je za protivníky neschopné jakékoliv spolupráce. Necítí se frustrovaní?
Takoví kolegové vás u oběda většinou zahrnou informacemi o tom, že Mařenka je nevzdělavatelná, Pepíček zase nedonesl domácí úkol a ta či ona třída je plná lemplů. Ne že by to občas nebyla pravda, práce to jednoduchá není. Nicméně to jsou situace, které k naší práci patří, a je na nás, abychom je profesně zvládali.
Jeden velký český básník řekl, že poznáváme jenom tam, kde máme rádi. Tam, kde nemilujeme, chodíme jako slepí a hluší. Platí to pro děti, ba i učitele, platí to pro celý život.
Bez skutečného zájmu se nikdo nic nenaučí. Je možné se "našprtat" na písemku, znalosti uložené do krátkodobé paměti "vyblinkat" na papír a za pět minut vše zapomenout. Není cílem věcem porozumět, ale nějak se dopídit dobré známky. To je špatně.
Sleduji, jací středoškoláci dnes odcházejí na učitelské obory, a je mi z toho často smutno. Dokud naše společnost nepochopí, že děti jsou to nejcennější, co máme, a dokud nepochopí důležitost učitelského povolání se všemi důsledky, dobře nebude...

Karel Lippmann řekl(a)...
30. března 2017 17:18  

Podmínkou toho, aby mladý člověk se ve škole mohl cítit dobře, je, že ho budeme vzdělávat, že nezaměníme vzdělání za pouhou odbornost, že nezredukujeme svět a život na techniku a kalkulaci. Karel Kosík o tom v eseji Setkání s Třicetiletou válkou napsal:
"Rozum, spolehlivé vodítko člověka, není pouze nebo dokonce výlučně technický rozum, ale triáda, rozmluva a svár tří rovnomocných aktérů, jimiž jsou: rozum technický (operatio), rozum poetický (pietas), rozum morální (virtus). Poze rovnomocný rozhovor všech tří účastníků zakládá rozum, každá jednostrannost propadá nerozumnosti a produkuje ji.
V okamžiku, kdy se rozpadne zakladatelská světodějná trojice a jeden z aktérů, technický rozum, se zmocní monopolně, monarchicky vlády, ostatní poníží na své asistenty a určuje jim role, propadá se svět na fungující systém.
Technický rozum zatlačil poetické a morální vědění na vedlejší kolej, rozvíjí se jako monopolní instance a podrobuje si planetu. Rozhovor o podstatných záležitostech zmizel, prosazuje se diktát technického uvažování, pluralitu vystřídala pestrost a rozmanitost uvnitř vrchnostenské uniformity."
Toto je bohužel velmi výstižná charakteristika současného školství, které má své arogantní stoupence nejen na České škole, ale zejména na místech, kde se rozhoduje (Cermat, MŠMT).

poste.restante řekl(a)...
30. března 2017 18:33  

Toto je bohužel velmi výstižná charakteristika současného školství, které má své arogantní stoupence nejen na České škole, ale zejména na místech, kde se rozhoduje (Cermat, MŠMT).
Tak to tedy ani náhodou.

Jestliže nyní dochází k zvyšování tlaku "rozumu technického", pak je to jen sebeobranná až sebezáchovná reakce.
Až dosud totiž bylo školství ovládáno pouze "nerozumem blábolivým" a řekl bych, že tomu tak prozatím ještě stále je.

"Rozum technický", který je analytický a badatelský jen pouze zjistil, že situace se stává nadále neudržitelnou. A začal se bránit.

Přičemž pozor.
Zmiňovaný "nerozum blábolivý" se nikterak nesrovnává a vlastně ani nijak nepřekrývá s citovanými "rozumem poetickým a morálním".
Právě naopak. Vyznačuje se téměř úplnou absencí všech odkazovaných složek.

Důkazem pro mé tvrzení je například fakt, že zavádění "inkluze po česku" bylo zcela prosto byť jen i té elementární empatie. Ačkoliv právě tou se ohání a obhajuje.
No a pokud se týče "rozumu poetického", kterýžto je odrazem estetična, krásna, vznešenosti, ale také znalosti míry, harmonie a souznění s mírou přírody - tak o úplné absenci tohoto vlivu při rozhodování o školské soustavě a vzdělávacím systému jsem bytostně přesvědčen.


Čili aktuální stav našeho školství není způsoben nadměrným vlivem "technického rozumu", ale pouze a úplně totální absencí všech složek rozumu.

Karel Lippmann řekl(a)...
30. března 2017 19:39  

"Čili aktuální stav našeho školství není způsoben nadměrným vlivem "technického rozumu", ale pouze a úplně totální absencí všech složek rozumu."

Rozum v Kosíkově pojetí (zcela s ním souhlasím) není pouhou sumou "složek rozumu", nýbrž jejich "rozmluvou a svárem", rovnomocným dialogem. Každý z těchto aktérů (i rozum technický) zdánlivě paradoxně chřadne a upadá tehdy, když se povýší nad aktéry zbývající. Největším problémem našeho školství je fakt, že rozum technický se stal "monarchou". Příkladem může být právě inkluze (svou podstatou technické opatření) či stále se zvětšující záliba zlepšit úroveň výuky výhradně technickými prostředky (měřením), např. plošným testováním a standardizací. Rozum není ohrožen tím, že nezávisle na sobě slábnou jeho složky, nýbrž tím, že se vzájemně nepodporují, naopak jedna druhou vytěsňuje a ponižuje.

poste.restante řekl(a)...
30. března 2017 20:06  

Rozum v Kosíkově pojetí (zcela s ním souhlasím) není pouhou sumou "složek rozumu", nýbrž jejich "rozmluvou a svárem", rovnomocným dialogem.

Ale v tom si rozumíme, kolego Lippmane.
Vám z té rovnice jen vypadla možnost absence rozumu u jedinců s výkonnou pravomocí.

Jinak řečeno. Nerozum není jen absence dialogu mezi "rozumovými složkami", nebo nevyváženost ve prospěch jedné ze složek. Nerozum může být také absence všech složek.

"Inkluzi po česku" lze vysvětlit způsobem, který uvádíte.
Ale já se spíše kloním k vysvětlení založeném na absenci všech složek. "Rozum technický" je totiž také analytický, zkoumavý, dovozující následky z příčin. Nic z toho se v případě inkluze nestalo.

Ale tento spor je, dle mého, spíše filosofický, nežli věcný.
Já souhlasím, že vliv "technického rozumu" může být na současném MŠMT větší, nežli je zdrávo. Ale jako příklad bych uvedl spíše "pamlskovou vyhlášku", anebo některé prvky "Kariérního řádu", který vznikal evidentně bez "vnitřního dialogu".

A souhlasím i s tím, že na příliš technicistní řešení problémů, bez ohledu na "duši", si musíme obzvláště do budoucna dávat velký pozor. To ukazuje právě už zmiňovaný kariérní řád, který skutečně dobré učitele svou podstatou spíše odrazuje a rozhodně nemotivuje.

Já jen nesouhlasím s tím, že nadměrný vliv "technického rozumu" je primární příčinou úpadku školství a že charakterizuje současný stav.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
30. března 2017 20:59  

Pane Lippmanne,
děkuji za skvělý příspěvek, objasňující z filozofického hlediska uvedený problém, naprosto souhlasím.
Pane poste.restante,
úplně Vaší argumentaci nerozumím; Kosík praví, že "každá jednostrannost propadá nerozumnosti a produkuje ji". Vy jste si vyvodil pojem "nerozum" , který definujete jako absenci všech složek, otázkou je pro mě proč, co tím chcete definovat? A z čeho usuzujete, že kolegovi Lippmannovi z té rovnice jen vypadla možnost absence rozumu u jedinců s výkonnou pravomocí? A proč specifikujete tuto skupinu?
Máte pravdu, že jde o filozoficky popsaný problém, to je určitě pravda; zároveň přemýšlíte o technicistním řešení problémů, bez ohledu na "duši". Díky za to.
Také píšete: "No a pokud se týče "rozumu poetického", kterýžto je odrazem estetična, krásna, vznešenosti, ale také znalosti míry, harmonie a souznění s mírou přírody - tak o úplné absenci tohoto vlivu při rozhodování o školské soustavě a vzdělávacím systému jsem bytostně přesvědčen."
Rozumím tomu, že budování struktury školského vzdělávacího systému je otázkou "technického rozumu", avšak součástí školského systému přece musí být předměty, které souvisí s "rozumem poetickým". Souhlasíte?
P.S. Trošku se otázky bojím, pokud se nepletu, někde v diskuzích jste psal o svém nepříliš dobrém vztahu k předmětu jménem výtvarná výchova :-)

Lenka Dohnalova řekl(a)...
30. března 2017 21:02  

Ještě P.S., když jsme u té exaktnosti :-)
Co je to prosím "nerozum blábolivý" ? Kosík svou triádu definuje filozoficky přesně; Váš termín je snad uměleckou metaforou?

poste.restante řekl(a)...
30. března 2017 23:12  

Co je to prosím "nerozum blábolivý" ? Kosík svou triádu definuje filozoficky přesně; Váš termín je snad uměleckou metaforou?
Nedělám si ambice na vytváření nových filosofických systémů, nebo rozvíjení existujících. Jistěže jde o metaforu. Ale netroufal bych si ji nazvat "uměleckou".

pokud se nepletu, někde v diskuzích jste psal o svém nepříliš dobrém vztahu k předmětu jménem výtvarná výchova
Tak já v ní hlavně byl velmi slabý. Neumím kreslit. To ale neznamená, že bych snad byl proti její výuce. Jiným spolužákům to v ní šlo.

Kosík praví, že "každá jednostrannost propadá nerozumnosti a produkuje ji". Vy jste si vyvodil pojem "nerozum" , který definujete jako absenci všech složek, otázkou je pro mě proč, co tím chcete definovat?
Můj "nerozum" (to zní hezky), není JEN absencí všech Kosíkových složek. On jej obsahuje jak situaci Kosíkovy nerovnováhy, tak i absence jedné, nebo dokonce všech složek "rozumu". Je tu vztah podmnožiny, chcete-li.

A z čeho usuzujete, že kolegovi Lippmannovi z té rovnice jen vypadla možnost absence rozumu u jedinců s výkonnou pravomocí? A proč specifikujete tuto skupinu?
Kolega Lippmann píše o Kosíkově nerovnováze "zejména na místech, kde se rozhoduje (Cermat, MŠMT)." Čili nespecifikuji tuto skupinu já, ale on.
Já pouze upozornil na fakt, že nerozum se nerovná jen nerovnováze, ale může to být i absence rozumu.

Rozumím tomu, že budování struktury školského vzdělávacího systému je otázkou "technického rozumu",
Neřekl bych, že budování struktury školského vzdělávacího systému je otázkou "technického rozumu". Mělo by být otázkou "Kosíkovsky vyváženého komplexního rozumu". Ale není.
Samozřejmě podstatná část tohoto systému je určena jeho technickými parametry - např. síť školských zařízení - nabídka oborů, dopravní dostupnost, provozní i investiční náklady, ... To ale neznamená, že druhé dvě složky z rozhodování zcela vytěsníme. Například budova školy by měla být i esteticky a architektonicky zajímavá. Měla by být bezbariérová (empatie), což může například sehrát roli při rozhodování, která ze dvou budov slučovaných škol má být zachována pro vzdělávací účely, atd.

avšak součástí školského systému přece musí být předměty, které souvisí s "rozumem poetickým". Souhlasíte?
No samozřejmě. Proto trvám například na zachování výuky literatury i na oborech technických a nematuritních. Nejen kvůli četbě Vergilia v originále. :-)
V tomto smyslu Kosíkovy názory sdílím.

laimes28 řekl(a)...
31. března 2017 8:17  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Lenka Dohnalova řekl(a)...
31. března 2017 8:48  

Dobré ráno, nejprve bych se chtěla omluvit za jednu větu, kterou jsem nesmyslně celou tezi popřela - napsala jsem, že rozumím tomu, že budování struktury školského vzdělávacího systému je otázkou "technického rozumu". Psala jsem ve chvatu...
Za podstatné totiž považuju toto sdělení:
"Rozum v Kosíkově pojetí (zcela s ním souhlasím) není pouhou sumou "složek rozumu", nýbrž jejich "rozmluvou a svárem", rovnomocným dialogem."
Mimochodem nevím, jestli lze negovat to, co není sumou, souhrnem, nýbrž nějakým spojitým, či kauzálním organismem.
Jinak z hlediska psychologického lze zřejmě mluvit o mnoha druzích inteligence, z nichž ani jedna není důležitější než ta druhá - všechny se navzájem doplňují...
Běžím učit :-)



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.