Z článku Zdeňky Trachtové v iDNES.cz vybíráme:
„Bavíme se o vypjaté lidské situaci, která nastane v určitém okamžiku. Alfou a omegou je do těchto situací se nedostat. Ale pedagogický pracovník je také jen člověk. My od učitelů chceme, aby to byli lidé, kteří jsou příkladní. Připusťme si ale, že učitel může selhat a že se dostane do krajní situace, kterou prostě neumí jinak řešit. Tělesný trest je vždy selhání, ale nikdo už se neptá, za jakých okolností,“ zastal se učitelů Došek.
Podle Martina Procházky z České školské inspekce však nejde jen o fyzické tresty, ale o to, jak učitel zvládá vyhrocené situace. „Musíme přistoupit na určitá základní východiska. Jedním z nich je, že učitel je profesionál. Od policisty předpokládám, že bude policista. Od lékaře, že bude lékař. A od učitele, že bude učitel. Jestliže učitel s žáky komunikuje stylem: ‚Buďte zticha, blbci‘, tak se pak nelze divit,“ upozornil Procházka.
Pavel Kraemer z Institutu pro inovativní vzdělávání podotkl, že facka nebo jiný fyzický trest není rodiči ani učiteli používána jako výchovný prostředek. „Udělají to, protože jim ujedou nervy a v té situace neví, jak zareagovat,“ říká Kraemer.
.png)
5 komentářů:
Je zřejmé, že se hledá sebemenší důvod k tomu, aby se odváděla pozornost od skutečnosti, že se tu provádějí jakési pseudopedagogické pokusy na dětech, které potřebují kvalitní a citlivou péči, a že se tu nařizuje a vymáhá rasistické sčítání některých, zdůrazňuji že jen některých dětí etnicky jiných. A to všechno s přitroublým odvoláváním se na aplikace takových pitomostí v zemích, které v řízení pro naši civilizaci životně důležitých procesů bezkonkurenčně selhávají. Vynucené ploty s ostnatým drátem uvnitř(!) Evropy jsou toho jasným důkazem.
"Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin ze svých zkušeností rozlišuje dva typy škol. „Liší se v tom, jestli učitelé děti drobně ponižují, nebo ne. Rozdíl mezi těmito a těmi druhými je většinou v tom, jestli sborovna prošla nějakým školením, jak s dětmi zacházet, jestli se učitelé nějak dále vzdělávají,“ uvedl Feřtek."
Expertům citovaným v článku nechybí schopnost formulovat jasný názor a někdy i jistá snaha vysvětlit té bandě násilnických učitelských pitomců, v čem dělají chybu. Chybí jen praktická zkušenost stát tváří v tvář jedincům, kteří nebýt nezletilí, nedělali by prakticky nic jiného, než se zpovídali z jednání porušujícího normy slušné společnosti, popř. z trestných činů. Kdyby např. T. Feřtek zažil pár hodin, kdy by ho neponižovaný grázl tak nějak přátelsky posílal někam, několik ostatních se tomu s chutí zasmálo a zbytek třídy to bral jako realitu, chtělo by se mu asi leccos, nejspíš utéct, ale určitě ne se nechat proškolit.
Žádná sborovna nepotřebuje procházet školením, jak zacházet s dětmi, protože to ti učitelé včetně ředitele studovali minimálně 5 let na vysoké škole.
Kdo je kompetentnější v přístupu k dětem než kvalifikovaní pedagogové, aby je chodil do sboroven osvěcovat?
Představy některých inkluzistů o úrovni vysokoškolského studia učitelství mi připadají poněkud laické.
Mozna by stalo za to uvazovat o jakesi pasivni resistenci a kazdy pokus o skoleni a brainwashing ucitelu obohacovat o prvky zname z bezne vyuky (vzhledem k veku ucitelu jen tem, ktere jsou pred hranici prestupkoveho rizeni). Pro zacatek by stacilo jist, chodit curat a poskytovat pravidelne mentorovi zpetnou vazbu ve stylu "To je pruda...", "Mne to nebavi..." ci "Kdy uz to skonci..."
I kdyz tem koucum je to asi jedno, ti maji sve prachy a vo tom to je...
Okomentovat