Z článku Tomáše Feřteka v ReportérMagazín.cz vybíráme:
Po pěti letech je účet tristní, neboť naprostá většina očekávání se ukázala jako nereálná či nerealizovatelná. Že na základě státní maturity nelze školy srovnávat, to už dnes říká otevřeně i ministerstvo školství. Vysoké školy výsledky státní maturity buď nezajímají vůbec, nebo je to jen okrajový parametr k přijetí. Kredit maturitní zkoušky se rozhodně nezvýšil, naopak chyby v testech, zadáních a při hodnocení písemných prací z ní v prvních třech letech její „státní“ existence udělaly cíl ironického humoru.
Vlastně jediné, co státní maturita splnila a plní, je vyřazování podprůměrných maturantů. Jenže i to má háček. Těch, kteří neuspějí, je každý rok okolo dvaceti procent. To je opravdu hodně. Podivnější ale je, že se toto procento po léta nemění. Jestliže jsme si slibovali, že zavedení státní maturity zlepší kvalitu výuky a vzdělávání a obecně kvalitu středních škol, pak se to zjevně neděje. Víme proč? A bylo vůbec reálné, aby zkouška pozvedla kvalitu škol?
58 komentářů:
Musím říct, že tentokrát se T. Feřtek překonal, myslím tím míru lživosti a manipulace. Přidávám několik komentářů z diskuse na webu EDUinu:
Perun
Pane Feřteku, odpovězte mi prosím na otázku, proč ve svém textu již zase nestydatě lžete? Je to projev lenosti, hlouposti nebo záměru?
„Stát určí povinná díla, o nichž se má u maturity mluvit, a ještě přísněji určí, jak má taková debata vypadat.“ – toto naprosto neodpovídá skutečnosti, NIKDO z CERMATu (státu) žádná povinná díla pro ústní maturitu neurčil, seznamy sestavuje každá škola zcela svobodně, jen vy jste si vyfabuloval naprostý nonsens. Váš pracovní list je nesmyslný již tím, že obsahuje pojem „vyšší úroveň obtížnosti“ – ta neexistuje od r. 2012. Opět tedy lžete a manipulujete – žádnou reálnou představu o současné podobě PL si z vašeho paskvilu čtenář nemůže utvořit.
Další lež – „Že by maturita mohla být příležitostí projevit literární talent a kreativitu? Ani náhodou, něco takového se ve státním systému trestá „vynulováním“ za nedodržení tématu, formy, žánru, délky …“ – mnohokrát vyvrácená. Kreativita je oceňována, nikoliv „vynulována“. Jediné, co je třeba kromě minimální délky dodržet, je útvar a téma. To je mj. důsledkem spjatosti s životem, kde musíte třeba napsat objednávku na pronájem místnosti; zaměstnavatele nebude zajímat, že jste místo ní kreativně napsal inzerát na prodej firemního automobilu. Vyrazí vás.
Hodnocení prací se opírá o ve školách běžný systém funkčních stylů – to je možno nalézt i v RVP, od nějž se maturitní požadavky odvíjejí. Např. u gymnázií:
* základní vlastnosti textu, principy jeho výstavby – koherence textu (navazování, odkazování, tematické posloupnosti); členění textu a jeho signály; odstavec a další jednotky, vzájemné vztahy textů (intertextovost)
* funkční styly a jejich realizace v textech
* slohová charakteristika výrazových prostředků
* text a styl, slohotvorní činitelé objektivní a subjektivní
* text (komunikát) a komunikační situace – prostředí, účastníci komunikace, jejich role
Jistě, vy navrhujete nahradit tento systém „psaním něco jako“ (z čehož jsme my bohemisté zcela u vytržení), ale to vás v žádném případě neopravňuje ke lhaní a manipulaci.
„Po pěti letech je účet tristní, neboť naprostá většina očekávání se ukázala jako nereálná či nerealizovatelná. Že na základě státní maturity nelze školy srovnávat, to už dnes říká otevřeně i ministerstvo školství. Vysoké školy výsledky státní maturity buď nezajímají vůbec, nebo je to jen okrajový parametr k přijetí.“ – ano, ale zapomněl jste dodat, že jste osobně asistoval u demontáže dvojúrovňové maturity v roce 2012, která měla být odrazovým můstkem pro to, aby VŠ začaly uznávat maturitu jako důležitý faktor pro přijímání ke studiu. Tedy i vy nesete na tomto stavu svůj velký díl viny. To pochopitelně nepřiznáváte, takže nejste jen člověk nemluvící pravdu, ale také člověk neodvážný, bázlivý (synonymní výrazy si jistě doplníte v obou případech sám).
13. 05 .2015 20:13
Další citace:
Josef Soukal
„Že by maturita mohla být příležitostí projevit literární talent a kreativitu? Ani náhodou, něco takového se ve státním systému trestá „vynulováním“ za nedodržení tématu, formy, žánru, délky … Vyberte si kritérium podle úvahy a osobního talentu.“
Neuvěřitelné žvanění, které autorovi prochází jen proto, že kdokoli v redakci je líný byť jen nahlédnout například do hodnotící tabulky.
Až si nějaké médium u TF objedná komentář ke státním maturitám v rozsahu nejméně jedné normostrany a on odevzdá popis své projížďky na kole na dvacet řádků, jakpak asi bude odměněn za svůj talent a kreativitu?
V poslední době trhal rekordy v demagogii hlavně B. Kartous. Ale soudě podle nedávného výkonu M. Hřebeckého v ČT a čerstvého výtvoru T. Feřteka pořádají snad v tomto oboru v EDUinu jakousi olympiádu.
13. 05 .2015 16:09
Josef Soukal
„Opravdu by nebylo rozumnější nechat to na škole a učitelích?“
Citovaný pracovní list není ničím jiným než ukázkou práce konkrétního učitele či učitelů. Představuje jednu z možných odpovědí na jeho otázku. A doufám, že se T. Feřtek neopováží tvrdit, že zkouška předepisuje učiteli např. otázku „ve kterém verši se objevuje lyrický subjekt“.
13. 05 .2015 15:53
Josef Soukal
Nebudu zde hodnotit pracovní list, ale zodpovědní za něj jsou vždy ti, kteří ho při zkoušce využívají; případnou kritiku je nutné adresovat jim. Takže spojovat tento PL se zkouškou obecně je podpásovka nejhrubšího zrna.
Celkově nemohu než opakovat svá slova o opakování dávno vyvrácených nesmyslů. K čemu má EDUin diskuse pod články, proč nabízí oponentům diskuse? Nanejvýš to slouží jako zástěrka pro demagogické protimaturitní kampaně.
13. 05 .2015 14:53
Překvapivé zjištění spočívá v tom, že chybná teze (možná že u Feřteka úmyslná) hovořící o třech letech, nebo, chcete-li ročnících státní maturity, se dostala nějakou náhodou do vyjádření ministra školství na tiskové konferenci k výsledku jarního termínu státní maturity v roce 2015. Náhoda?
Okřídlené úsloví o psovi a holi tentokrát platí stoprocentně.
Panu Feřtekovi možná zapomněli ve škole či doma říci, že lhát se nemá. Skoro by to možná stálo za samostatný článek.
Typické, nikdo z potrefených nereaguje na nejdůležitější část Feřtekova článku a to: Po pěti letech je účet tristní, neboť naprostá většina očekávání se ukázala jako nereálná či nerealizovatelná. Že na základě státní maturity nelze školy srovnávat, to už dnes říká otevřeně i ministerstvo školství. Vysoké školy výsledky státní maturity buď nezajímají vůbec, nebo je to jen okrajový parametr k přijetí. Kredit maturitní zkoušky se rozhodně nezvýšil, naopak chyby v testech, zadáních a při hodnocení písemných prací z ní v prvních třech letech její „státní“ existence udělaly cíl ironického humoru.
Vlastně jediné, co státní maturita splnila a plní, je vyřazování podprůměrných maturantů. Jenže i to má háček. Těch, kteří neuspějí, je každý rok okolo dvaceti procent. To je opravdu hodně. Podivnější ale je, že se toto procento po léta nemění. Jestliže jsme si slibovali, že zavedení státní maturity zlepší kvalitu výuky a vzdělávání a obecně kvalitu středních škol, pak se to zjevně neděje. Víme proč? A bylo vůbec reálné, aby zkouška pozvedla kvalitu škol?
Mimochodem, vysoké školy nereagovaly ani na vyšší úroveň MZ.
"U matematiky nedošlo k žádnému posunu, pořád jde spíše o zkoušku z počtářství než o schopnost vnímat a pojmenovávat svět v matematických souvislostech." - pravil pan Feřtek, známý to matematik.
Neměli bychom nevidět, že téměř polovina neúspěšných maturantů jsou absolventi nádstavbového studia.
Každý, kdo obhajuje jakékoli pojetí maturity z češtiny (ale i jiných předmětů), zejména to, které navíc vnucuje podporou přísné centralizace této zkoušky všem ostatním učitelům, by měl nejprve podrobně vysvětlit své pojetí tohoto předmětu a jeho pedagogický smysl, dále by měl uvést, ze kterých poznatků literární vědy a jazykovědy vychází, a konečně pečlivě doložit, jak jsou tyto teoretické předpoklady naplňovány konkrétní zkouškou jako celkem i jednotlivými jejími částmi, včetně každé testové úlohy. Současně by měl rovněž přesvědčivě dokázat, proč je jeho názor na zkoušku a s ní související pojetí předmětu správný do té míry, že se mu musí všichni podrobit. Především by takovou studii měl zpracovat CERMAT, ten bohužel zatím jen tvrdí, že otázky byly bezproblémové. Co ale tato maturita vlastně ověřuje?
To, že je maturita nesrovnatelná a nespolehlivá, je dáno tím, že v klíčových parametrech není státní (centralizovaná). T. Feřtek to dobře ví, jinak by jako příklad údajně centrálního nesmyslu nepodstrčil ŠKOLNÍ pracovní list. Kdyby došlo k objektivizování hodnocení písemné a ústní zkoušky z češtiny, výsledky by se výrazně zhoršily a počet propadlých by se zvýšil násobně, minimálně zpočátku, než by části učitelů a žáků došlo, že jejich práce ve škole musí vypadat jinak. O kreditu zkoušky by se přestalo mluvit, prostě by byl brán jako samozřejmost, Scio testy by se staly zbytečné. Toho se ovšem T. Feřtek, O. Šteffl a spol. bojí jako čert kříže. Proto ta masivní antimaturitní kampaň, proto ten kolovrátek opakovaných nesmyslů. Máte snad něco, čím byste Perunovy či moje doklady Feřtekových manipulací vyvrátil, pane Tajný?
Typické je, Tajný kolego, že halasně objevujete všem známé a kritizujete to, co by soudný člověk pochválil. :-)
Srovnávat školy podle úspěšnosti žáků u maturit je zhůvěřilost nejvyššího stupně a je jen dobře, pokud se od podobných absurdních "očekávání" upouští.
Vysoké školy dost dobře nemůže zajímat maturita, jejíž úroveň je nastavena tak, aby ji zvládli i absolventi přelakovaných učebních oborů. Smysl by to mělo u vyššího stupně náročnosti, notabene s povinnou matematikou, kterýžto záměr ovšem právě pan Feřtek za přispění dalších aktivistů a novinářské obce úspěšně torpédovali. Čili v jeho prohlášení a v jeho případě jde o licoměrnost.
Mimochodem některé vysoké školy na vyšší úroveň MZ reagovaly a další deklarovaly podobný záměr, poté až vyhodnotí zkušenosti z dalších let. Není chybou ani CERMATu, ani samotné myšlenky dvou úrovní maturity, že pod mediálním tlakem poslanci změnili pravidla.
Kredit maturitní zkoušky se rozhodně zvýšil oproti časům, kdy maturita byla pouze v režii školy a tudíž ji mohl získat každý, kdo si zaplatil. Na tom ani chyby v zadáních, které jsou sice nepatřičné a jistě i nedůstojné, nemohou nic změnit. Pokud pan Feřtek tvrdí opak, pak prostě provádí další ze svých mediálních manipulací.
Pokud u maturit neuspěje 20 % žáků, tak to není ani "hodně", ani málo. Je to jen informace o tom, jak vysoko byla nastavena laťka. Přičemž podle mého názoru je to také informace o tom, že pokud chceme zachovat alespoň zbytky prestiže maturitní zkoušky jako takové, musíme si současně připustit, že na maturitních oborech studují žáci, kteří ani na tuto její úroveň prostě nemají schopnosti či píli. Já si opravdu nemyslím, že maturitu má získat každý, nebo že by na ni měl být rovnou zákonný nárok.
Úkolem maturitní zkoušky není zvyšovat kvalitu výuky. To je opět bohapustá demagogie. Stejně jako to není účelem zkoušky v autoškole, nebo státní zkoušky na vysoké škole. Úkolem zkoušky je ověřit, zda absolvent studia dosáhl takové úrovně přípravy, aby podmínky zkoušky splnil. Nic více a nic méně. Kultivace a zkvalitňování výuky se může dostavit následně, jako sekundární efekt.
Ke K. Lippmannovi: Máte dojem, že katalog maturitních požadavků obsahuje něco, co jazykovědě či literární vědě odporuje? Buďte konkrétní, o nic jiného vás už dlouho nežádám. Potřebujete nějak odůvodnit, proč je třeba, aby žák odlišil domněnku od faktů? Aby vnímal například to, zda je určité pojmenování expresivní? Nebo proč je důležité, aby student rozuměl syntaktické stavbě věty a dokázal ji funkčně proměnit? Co je cílem písemné a ústní zkoušky, je na stránkách nové maturity vyjádřeno velmi jednoduše, srozumitelně i pro laiky. Rovněž v tomto případě bych si konečně rád přečetl, co konkrétně je zde špatně. Dokladem funkčnosti mohou být jen dobré slohové práce a dobrá vystoupení při ústní zkoušce. Co konkrétně brání vám a vašim studentům - studijní předpoklady a úsilí při studiu berme jako samozřejmost -, aby výše uvedeného dosáhli? Proč by nemohli uceleně analyzovat literární dílo a postupně se dotknout jeho stěžejních prvků tematických apod.? Nutí vás někdo, abyste nutil studenty do telegrafických odpovědí, které jednotlivé prvky díla od sebe odtrhávají? Nemohou studenti například při analýze postav využít analýzu jazykových prostředků? Nemohou určité dílo srovnat s jiným? Musí v písemné práci využít doporučených jazykových prvků, nebo je na nich, co si zvolí? Uvádí metodika hodnocení, že výskyt určitých jazykových prostředků se posuzuje mechanicky, nebo podle toho, nakolik jsou v textu funkční? Pokračovat snad nemusím.
Nejvíc mě na vás, pane Lippmanne, mrzí, že jste kvůli svému odporu vůči čemukoli, co pociťujete jako nepatřičné zasahování do učitelských pravomocí, ochoten tolerovat demagogii a manipulace feřtekovského ražení. To je, promiňte, nedůstojné učitele s takovou pověstí, jaké se jinak těšíte. Když už by měl někdo něco obhajovat, tak vy svoji často opakovaně vyslovovanou představu, že vás při maturitní zkoušce nesmí omezovat nic, ani katalog požadavků. Podle mého názoru nastoluje zkouška nevycházející z žádného právně závazného obsahového dokumentu stav anarchie, v němž si učitel může dovolit cokoli, co on sám - jako ztělesnění pravdy - uzná za vhodné. Pokud vám základní češtinářské dokumenty nevyhovují (připomínám, že nespadly z nebe, tvoří a upravují je bohemisté z akademických pracovišť spolu s učiteli), vyvolejte diskusi, já se do ní velmi rád zapojím. Fráze na to ovšem nestačí.
Náš pan kolega Tajný uhodil hřebíček na hlavičku!
To, že Feřtek je opakovaněusvědčen hned z několika lží, mu - věrnému strážci pokrokových pedocentristických tradic - nikterak nevadí. Stejně jako fakt, že důsledkem "práce" kastrační komise, jíž byl Feřtek členem, bylo zrušení možnosti, že by se společná část maturitní zkoušky mohla výhledově stát měřítkem kvality nebo rovnou "vstupenkou" na VŠ. A stejně tak mu nevadí, že si Feřtek vycucal z prstu tvrzení že "jsme si slibovali, že zavedení státní maturity zlepší kvalitu výuky a vzdělávání a obecně kvalitu středních škol." Nevím, s kým si co Feřtek pod peřinou sliboval, ale realita je opět jiná. Prezentace MŠMT ke státní maturitě(http://www.msmt.cz/file/8310_1_1/) uvádí jediný cíl - "Cílem maturity - učinit hodnocení na výstupu ze střední školy srovnatelným". Můžeme si tedy úspěšně odšktrnout další Feřtekovu lež. Tajnému to ale nevadí, protože on je zapřísahlý odpůrce státní maturity, kteréžto sousloví na něj působí jako velký satan USA na džihádistu.
Pokud si, Tajný kolego, myslíte, že VŠ budou ve stejném roce, kdy se má dvojúrovňová maturita spustit, brát její výsledky v potaz, tak jste zřejmě spadl z višně. Také by se to dalo chápat jako zatmění mysli, v jehož důsledku jste zapomněl na svůj výrok "Rychlá řešení ve školství jsou k ničemu.", popř. se na vás vztahuje jiná vaše sentence "nízká úroveň absolventů českých škol je dána nízkou úrovní učitelů, kteří do škol z některých Ped fakult přicházejí" (http://www.ceskaskola.cz/2015/05/jiri-kostecka-k-o-v-didaktickem-testu.html). Vy si to ale nemyslíte, jen jste vytáhl klacek, spíš tedy klacíček, kterým šermujete nad hlavou jako opilý chasník na venkovské tancovačce.
Když se dva perou, Šteffl se směje. K čemu maturita, k čemu její objektivnost, srovnatelnost, když řada fakult se prostě rozhodně pro Scio testy a nějaká maturita, nějaké studijní výsledky je prostě nezajímají. Zrušme celé studium a nechejme mládež, aby se nerušeně připravovala na Scio testy.
"To, že je maturita nesrovnatelná a nespolehlivá, je dáno tím, že v klíčových parametrech není státní (centralizovaná)" a Prezentace MŠMT ke státní maturitě(http://www.msmt.cz/file/8310_1_1/) uvádí jediný cíl - "Cílem maturity - učinit hodnocení na výstupu ze střední školy srovnatelným".
Několik podnětů. Srovnatelnost maturity a jakékoliv jiné, plošně zadávané, centrálně hodnocené zkoušky je diskutabilní z důvodů velkého počtu variabilních jak při vstupu, tak v procesu a rovněž při výstupu/zkoušce.
Při vstupu dítěte do procesu vzdělávání tyto variabilní zahrnují (nejen) rodinné zázemí, zdraví, etnickou příslušnost, národnost, mateřský jazyk, vliv předškolního zařízení, individuální studijní předpoklady, atmosféru ve třídě, osobnost třídního(hlavního) učitele.
V procesu je to hlavně osobnost, talent a přístup učitelů dané školy k výuce a k osobnosti dítěte, schopnost vytvořit vhodné prostředí pro rozvoj celého dítěte, nejen jeho studijních dovedností, či schopnost správně identifikovat a rozvíjet jeho specifické nadání.
Při výstupu, tedy při zkoušce, je to vše výše uvedené plus schopnost žáka odolávat značnému stresu a plnit podivně formulované úkoly v časovém limitu.
Otázkou možná není jak maturitu co nejlépe provést, ale nejprve a zejména proč ji vůbec provádět. Jinými slovy, proč činit hodnocení na výstupu ze střední školy srovnatelným.
"Úkolem zkoušky je ověřit, zda absolvent studia dosáhl takové úrovně přípravy, aby podmínky zkoušky splnil." Zkoušky, která má, dle mšmt, zajistit, aby hodnocení na výstupu ze střední školy bylo srovnatelné.
Kritéria, dle kterých žáky při zkoušce srovnáváme, neprávem a neopodstatněně zvýhodňují některé předměty na úkor jiných. To jest, žáci se studijními předpoklady k právě těmto předmětům jsou ve výhodě, co se týká stupně dosaženého vzdělání. Proč tvoří tato kritéria právě tyto předměty?
Proč tedy potřebujeme srovnávat výstupy ze středních škol? Jsou snad všechny střední školy stejné?
Jsou lidé disponující studijními předpoklady k jazykům a matematice skutečně o tolik důležitější pro tuto společnost, že je ostatním přístup k terciálnímu vzdělání zablokován?
Skutečně zde nehrají roli tlaky průmyslu na mšmt?
Pokud si neuvědomujete, že u certifikační zkoušky nás nemůže zajímat nic jiného než výkon, a pokud nevíte, proč jsou některé předměty pro maturitu nepominutelné, těžko s vámi diskutovat a cokoli vám vyvracet.
A jakou roli hrají všechny ty proměnné u sciopřijímaček? Pořád se hledají jen chyby a problémy kolem Cermatu, ale komerční přijímačky nikdo vcelku nekomentuje. Žádný stres? Žádné rozdíly sš? Žádná diskriminace při možnostech přípravy? POněkud dvojí metr, ne?
Při vstupu dítěte do procesu vzdělávání tyto variabilní zahrnují (nejen) rodinné zázemí, zdraví, etnickou příslušnost, národnost, mateřský jazyk, vliv předškolního zařízení, individuální studijní předpoklady, atmosféru ve třídě, osobnost třídního(hlavního) učitele.
V procesu je to hlavně osobnost, talent a přístup učitelů dané školy k výuce a k osobnosti dítěte, schopnost vytvořit vhodné prostředí pro rozvoj celého dítěte, nejen jeho studijních dovedností, či schopnost správně identifikovat a rozvíjet jeho specifické nadání.
Při výstupu, tedy při zkoušce, je to vše výše uvedené plus schopnost žáka odolávat značnému stresu a plnit podivně formulované úkoly v časovém limitu.
Opravte mne, jestli se pletu. Vážně Vám v tom Vašem přehledu ani trochu nechybí píle, práce, pečlivost a snaha žáka?
Či snad má to vše být skryto pod slůvkem "(nejen)"? Ale to jste snad zmiňoval jen u vstupu?
V procesu výuky tedy není práce žáka to hlavní?
Zkoušky, která má, dle mšmt, zajistit, aby hodnocení na výstupu ze střední školy bylo srovnatelné.
Na základě výsledků žáků v státní části maturit lze výsledky žáků mezi sebou srovnávat, nebo snad ne?
neprávem a neopodstatněně zvýhodňují některé předměty na úkor jiných. ... Proč tvoří tato kritéria právě tyto předměty?
Opravdu. Určitě jste trefil podstatu problému. Nejspíš.
Proč by po absolventovi středoškolského stupně studia měla být vyžadována taková pitomost, jako je znalost mateřského jazyka? Nebo jednoho, svobodně zvoleného, cizího jazyka? To je přece tak nespravedlivé!
A jednoznačně jde o jasný důkaz naprosto neopodstatněného nátlaku průmyslové lobby na MŠMT.
Proč by někteří žáci nemohli maturovat třeba jen z tělocviku, nebo kreslení?
A vůbec. Václav Klaus mladší má pravdu - U maturit by se nemělo zkoušet nic.
Ne, teď už vážně. Z jakých předmětů by se podle Vás mělo maturovat?
Proč tedy potřebujeme srovnávat výstupy ze středních škol?
No, nepotřebujeme. :-)
"Vážně Vám v tom Vašem přehledu ani trochu nechybí píle, práce, pečlivost a snaha žáka?"
Nejsou snad výše zmíněné kvality výsledkem součtu studijních předpokladů, rodinného zázemí a vlivu dobrého učitele?
"Na základě výsledků žáků v státní části maturit lze výsledky žáků mezi sebou srovnávat, nebo snad ne?"
Na co je chcete srovnávat? Jste třídič nebo učitel? Nesrovnávají je dost jejich vysvědčení za 13 let školní docházky?
"Ne, teď už vážně. Z jakých předmětů by se podle Vás mělo maturovat?"
Když už připustíme že něco tak pitomého jako maturitní zkouška musí existovat, pak všechny předměty by měly mít stejnou váhu a měly by být volitelné. Její forma by měla být v kompetenci školy.
poste.restante, vaše blahosklonná povýšenost při odpovědích na vybrané dotazy je vždy osvěžující.
Pokud si neuvědomujete, že u certifikační zkoušky nás nemůže zajímat nic jiného než výkon, a pokud nevíte, proč jsou některé předměty pro maturitu nepominutelné, těžko s vámi diskutovat a cokoli vám vyvracet.
Ne Soukale, výkon mě zajímá u mého auta nebo závodního koně, na kterého jsem vsadil. U žáků mne zajímají výsledky jejich studia ve všech, ne jen "maturitních" předmětech za 13 let, jejich individuální talent, schopnosti dispozice. Nezajímá mne jednorázový výkon vybičovaného, unaveného a vystresovaného žáka, za vykonstruovaných a odlidštěných podmínek, které zdaleka nejsou srovnatelné se životem.
Maturita přináší potěšení leda tak sadistickým nostalgikům po časech zlatého věku zkoušky dospělosti.
Problém s vámi aparátčíky je ten, že nedovedete a nechcete o aparátu kriticky přemýšlet. Naštěstí se snad blíží doba, kdy se třídiči, zadavatelé, hodnotitelé a komisaři jednoho maturitního rána probudí a
radostně zjistí, že nikoho nezajímají. Trochu jako v tom experimentu se žábou a horkou vodou.
Mimochodem, titulek "Maturitní bondáž" celou tu šaškárnu s "profesory", blahosklonně a povýšeně sledující chladným okem badatele svíjející se oběti pod lisem maturitního tlaku, pěkně vystihuje.
Jak to tady čtu, každý z vás má v něčem, dle mého názoru, pravdu. Už za nás (maturoval jsem v r. 1975) se říkávalo: „Maturitka – formalitka, přece tě nevyhodí, když si tě tady čtyři roky nechali a dosahoval jsi celkem dobrých výsledků“. To platilo do určité míry a ohroženi byli jen ti, kteří vždy bojovali o čtyřky na konci školního roku. Toto moje tvrzení by do určité míry nahrávalo panu Tajnému učiteli, maturitu neskládat vůbec.
ALE!!
To bylo kdysi, když středních škol a oborů v nich s MZ bylo „tak akorát“. Žáci, aby se na ně ze ZŠ dostali, se museli set sakra snažit.
Dnes je situace „kapánek“ jiná. SŠ a oborů v nich ukončených MZ je jak „máku“, přijímání na ně, až na některá nejprestižnější a osmiletá gymnázia k tomu, většinou bez přijímaček. Žáci na ZŠ kašlou na nějaké velké učení, na SŠ (některých, kde se to dalo zaplatit) jak „by smet“. Úroveň vzdělání tím pádem nezadržitelně padá.
TAK CO TEĎ S TÍM??
1. Vykašlat se na to, nechat to „bejt“, jak pražáci, když tam prší , ať se s tím „mocná neviditelná ruka trhu“ nějak popere sama. Když někdo chce mít ve firmě „poloblba“ ze SŠ s koupenou MZ, ať ho má, když bude mít doktor „Mundi“ za svojí soukromou ordinací malý soukromý hřbitůvek, ať k němu chodí ti nemajetní, co mají rádi ruskou ruletu. A ono to nějak dopadne (myslím to vzdělání v ČR).
2. Být tvrdí (MŠMT -> kraje -> obce -> zřizovatelé) a pokud ve škole klesají žáci, rostou zástupy na ÚP z některých škol, oborů. Tak prostě provedeme důslednou optimalizaci (nejen „na oko“) a ty školy prostě zrušíme. K tomu by mimochodem vedla pořádná kompetence ČŠI (ale to je jiná „báseň“). Toto by ale vedlo k jakémusi plánování, přísnější centralizaci, atd. A pochopitelně k takovémuto řešení se nikde nenajde politická vůle.
3. Něco mezi – zavedeme státní maturitu, ta vyřadí ty největší „pitomce“, budeme testovat na ZŠ, aby nebyly „postiženy“ jen SŠ s MZ. A trochu je tam donutili něco dělat (myslím tím žáky). Učitelé dělají vždycky něco . Optimalizaci škol uděláme jen tak „hala bala“, kde sloučíme školy a trochu jim snížíme kapacity.
Kdyby bylo po mém, udělal bych něco mezi bodem 2. a 3. Ale každý s diskutérů má na to holt svůj názor a „zaručenou mast“.
Petr
Heleďte, Tajnej,
kdo je Josef Soukal, se ví. Je známa jeho pedagogická činnost, výsledky, několik výborných sad učebnic literatury a čítanek. Vy, anonym, o kterém nevíme nikdo nic, na něj útočíte slovy jako "aparátčík neschopný kriticky přemýšlet" ap. Odhalte tedy své ledví, vystupte z anonymity a dokažte, že jste lepší a respektovanější učitel než on. Obávám se však, že to neuděláte, protože jste schopen toliko anonymně slintat u vědomí, že byste z takovéhoto srovnání vyšel jako velká nula. Ale kdo ví, třeba se mýlím a vy odněkud vykutáte elementární slušnost a odvahu...
"Těch, kteří neuspějí, je každý rok okolo dvaceti procent. To je opravdu hodně. Podivnější ale je, že se toto procento po léta nemění. Jestliže jsme si slibovali, že zavedení státní maturity zlepší kvalitu výuky a vzdělávání a obecně kvalitu středních škol, pak se to zjevně neděje. Víme proč? A bylo vůbec reálné, aby zkouška pozvedla kvalitu škol?"
Těch, kteří neuspějí ani po dvou opravách je 8 %, a to není zase až tak mnoho (a navíc jsou to většinou absolventi nástavbového studia), aby to deváťáky a jejich rodiče od pokusu o maturitu odradilo.
A jen tak mimochodem by mne zajímalo, zda by pan Feřtek byl schopen tu "počtářskou" maturitu složit.
Už jsem to tu psal, Tajný Učiteli, ale měl byste si odpočinout. Především sám od sebe. Až zvládnete svoje nutkání plivat svou nenávist a hloupost na jiné učitele, uleví se nejen zdejším diskutujícím, ale především vám osobně.
Máte pravdu Soukalové, jdu se odmlčet a psychicky připravit na další kolo zkoušky dospělosti, abych mohl řádně a dle předpisů podusit, vytřídit a zařadit žáky a žačky, které jsem čtyři roky učil, kteří mi důvěřují a se kterými se navzájem respektujeme. Budu před nimi v saku a kravatě stát s temným a vážným pohledem v očích, naznačujícím vážnost tohoto osudového okamžiku. Posléze hrobovým hlasem oznámím ortel, palec zvednu či sklopím k zemi. Na závěr ceremonie si s chutí a gustem pořádně ulevím do rytmu gaudeamus igitur.
"Vážně Vám v tom Vašem přehledu ani trochu nechybí píle, práce, pečlivost a snaha žáka?"
Nejsou snad výše zmíněné kvality výsledkem součtu studijních předpokladů, rodinného zázemí a vlivu dobrého učitele?
NE, NEJSOU. Studijní předpoklad je pořád jen předpoklad. Je to jakýsi potenciál, který může a nemusí být využit. Učitel či rodina může tento potenciál pomoci rozvinout, nebo ho naopak utlumovat, či rovnou ubíjet. I to se stává. Můžete v sobě skrývat talent budoucího Paganiniho, ale pokud Váš otec nesnáší vrzání na housle a obdivuje box, nejspíš Vás bude nutit, abyste si rozbil prsty o boxovací pytel. Pokud ale Vaše vnitřní touha, vášeň pro hudbu bude silná, stane se z Vás houslista, byť by to mělo být okolí navzdory.
Někteří z nás mají tu chuť učit se, poznávat nové věci od narození v sobě. Jiní chtějí jen zírat na hokej a hrát hry na XBOXu. Jedněm stačí nepřekážet, druhé musíme motivovat, nebo i přinutit. Všem bez rozdílu je třeba pomáhat. Až dospějí, a pokud vyzrají, většinou to pochopí. Někteří i poděkují za to, co se jim v dětství nelíbilo.
"Součet vlivů" nestačí. Na vzdělání je potřeba pracovat. A tu práci musí vykonat samotný žák.
Díky Vašim příspěvkům, Tajný učiteli, jsem asi konečně pochopil Vaše ideové nastavení. Vy se sice velkohubě oháníte zájmy žáka, jeho individualitou a respektem, ale ve skutečnosti žáka chápete pouze jako objekt. Jako onu pověstnou nádobu na znalosti. Jen s tím rozdílem, že podle Vás si má nádoba sama vybírat, co chce obsahovat a to ostatní má "právo" odmítnout.
Pokud je nádoba prázdná, je to chyba těch, kteří do ní nalévají, protože nalévali špatně, anebo to, co do nádoby nepatřilo.
Já chápu žáka jako subjekt. Jako jedince, kterému mám pomáhat na cestě JEHO VLASTNÍHO poznání. Mým úkolem je pomáhat najít individuálně vyváženou kombinaci všeobecného a specializovaného vědění a usnadnit žákovi informace získat, pochopit a naučit se je používat. A především, klást si otázky.
Přitom všem hledám v každém žákovi tu jeho vlastní jiskru, kterou se pak buďto pokouším rozdmýchat v plamen já sám, nebo jej mohu nasměřovat k někomu, kdo to v dané oblasti umí lépe, nežli já.
Vám to zní nejspíš nadneseně, možná přezíravě, anebo právě velkohubě. Jenže já to tak cítím a proto chápu svou práci jako poslání a ne jen zaměstnání od-do.
Na co je chcete srovnávat? Jste třídič nebo učitel? Nesrovnávají je dost jejich vysvědčení za 13 let školní docházky?
Skvělé. Proč pořádat olympiády. Nestačí vzít výsledky z tréninků za posledních 13 let? :-)
Podstata Vašeho omylu je ale jinde. Já také nemám potřebu žáky srovnávat mezi sebou. Jak už jsem psal výše, maturitní zkouška je prostě laťka, na které jsme se jako společnost dohodli, že bude v průběhu vzdělávání umístěna. Nechali jsme, (bohužel) na státní instituci, aby stanovovala výšku, ve které tato laťka bude. Účelem maturity je zjistit, kdo v daném okamžiku dokáže tuto laťku přeskočit. Nic víc.
Byl jste to ale Vy, kdo poukázal "na nejdůležitější část Feřtekova článku", nikoliv já.
Pokud vyčítáte dnešní podobě maturit, že ji vysoké školy nerespektují jako kritérium pro přijetí, a pokud chcete, aby tomu tak bylo, musíte si také uvědomit, co to znamená.
Účelem přijímacího řízení je seřadit žáky podle předem stanovených a známých kritérií. Je to tak proto, že míst na vysokých školách bude vždy méně, nežli je uchazečů o studium.
Aby vysoké školy mohly použít výsledky maturit, musí být tyto výsledky převoditelné do stanovitelného pořadí. Třeba MATFYZ pak může maturantovi s výsledkem v posledním decilu maturity z matematiky přidělit body, nebo studentovi, který si zvolí za maturitní předmět fyziku a odmaturuje za 1, přidělí další body, atd. Aby to bylo možné, musí (nebo měly by) být tyto výsledky žáků z různých škol navzájem srovnatelné. Jinak to prostě nejde.
Takže si musíte vyjasnit, co vlastně chcete. Buďto chcete maturitu "svobodnou" a "volnou", bez jakýchkoliv srovnávání, ale pak nemůže být nikdy podkladem pro přijímací řízení na VŠ.
Nebo chcete aby vysoké školy braly její výsledky v potaz, pak ale musíte na jejím podkladě žáky mezi sebou srovnávat.
Vy ale chcete spíše vyčítat a zpochybňovat. Proto Vám vůbec nevadí, že Vaše požadavky jdou navzájem proti sobě a to že se přímo vylučují, Vám nepřijde ani trochu absurdní.
Když už připustíme že něco tak pitomého jako maturitní zkouška musí existovat, pak všechny předměty by měly mít stejnou váhu a měly by být volitelné. Její forma by měla být v kompetenci školy.
...
Maturita přináší potěšení leda tak sadistickým nostalgikům po časech zlatého věku zkoušky dospělosti.
Problém s vámi aparátčíky je ten, že nedovedete a nechcete o aparátu kriticky přemýšlet. Naštěstí se snad blíží doba, kdy se třídiči, zadavatelé, hodnotitelé a komisaři jednoho maturitního rána probudí a
radostně zjistí, že nikoho nezajímají. Trochu jako v tom experimentu se žábou a horkou vodou.
Podívejte, Tajný učiteli. Současná podoba maturit je výsledkem nějakého procesu. S jeho průběhem v posledních dvaceti letech jsem já osobně hrubě nespokojen a s výsledkem z větší části také. To ale nemění nic na tom, že současný stav je pořád mnohem lepší, nežli když bylo možné si maturitní zkoušku koupit jako rohlík v krámě. Zkoušku, která je jednak vstupní podmínkou pro další studium a jednak, podle platné legislativy, také podmínkou k výkonu některých činností a profesí.
Chápu, že člověk Vašeho ražení by asi nejraději zrušil i státní zkoušky na vysokých školách a nechal "trh", ať si s tím "nějak" poradí.
Naštěstí tento názor nesdílí většina lidí v tomto státě a prostřednictvím svých zvolených zástupců si vybrala jiný model. Pokud Vám tedy stávající podoba maturit, či samotná jejich existence nevyhovuje, mohu Vám poradit jediné. Založte si politickou stranu, nebo občanské sdružení a buďto cestou vlastní politické aktivity, nebo cestou lobbingu u existujících politických subjektů usilujte o změnu příslušné legislativy.
Počítejte ale s tím, že máte ve Vašem snažení jednu významnou překážku. Zdravý rozum.
Učiteli, který se takto vyjadřuje, bych mohl věřit hlavně to, že jeho zloba vyvěrá z hloubi jeho osobnosti. Narazil jsem během své učitelské dráhy na několik jedinců, kteří před žáky nikdy neměli přistoupit, a mohu vás ubezpečit, že k nim máte velmi blízko. Upřímně doufám, že tu nenávistnou složku své psýchy a neschopnost domyslet některé své soudy před žáky příliš neprojevujete.
Petr
Část odpovědí na Váš příspěvek ideově obsahuje už má odpověď Tajnému učiteli, takže jen doplním.
Především je potřeba odmítnout myšlenku, že lze kvalitu škol hodnotit podle výsledků jejích absolventů.
Škola není pekárna a nepeče rohlíky. Nevybírá si ani vstupní "suroviny", ani prostředí, ve kterém působí.
Můžete mít skvěle vybavenou školu s vynikajícími učiteli, ale pokud bude působit v prostoru "sociálně vyloučených jedinců", budou výsledky jejích absolventů až na pár výjimek stále tristní.
Za druhé je potřeba změnit systém financování škol prostřednictvím normativů na počet žáků. Zde se skrývá příčina většiny negativních změn z posledních let.
Je naivní domnívat se, že vyšší kompetence ČŠI může školství ovlivnit k lepšímu. To by se musela především změnit celá tato instituce. Každý učitel, který v minulosti absolvoval šetření ČSI Vám toto potvrdí.
Účelem testů na základních školách není a nesmí být vytvoření "strašáka" pro děti, nebo potažmo učitele. Testy na školách potřebujeme jako zdroj alespoň nějakých informací o průběhu vzdělávacího procesu. Ale chraň bůh, abychom na jejich základě cokoliv "optimalizovali".
Základem je změna vnímání školství ve společnosti. Škola není "vopruz", ani nalejvárna zbytečných informací, natožpak tiskárnou na osvědčení a tituly.
Škola je jedním z míst, kde se utváří budoucnost země. Její prosperita, nebo úpadek.
Dokud tohle lidé nepochopí, budou učitelé za cenu nepřiměřeného úsilí jen zalepovat dírky ve stěně potápějícího se Titaniku a jedinou odměnou jim za to bude posměch a urážky okolí.
poste.restante,
vytrhl jste mne sice z meditace navozující ten správný mód zkoušejícího hodnotitele u osudových zkoušek, avšak odpouštím vám.
"...píle, práce, pečlivost a snaha žáka?" Odkud se berou? Rodinou to dle vás není, učitelem také ne a studijními předpoklady také ne. Součtem tohoto, také ne. Že by karma? Nebo geny?
...ale ve skutečnosti žáka chápete pouze jako objekt. Jako onu pověstnou nádobu na znalosti.
Err, ne. Žáka chápu jako výzvu či hádanku k rozklíčování. Ale pěkně jste to napsal.
Proč pořádat olympiády? Dobrá otázka. Řekl bych chléb a hry pro lid? Nejlépe ze zeptat vrcholových atletů zdopovaných až po uši.
Účelem maturity je zjistit, kdo v daném okamžiku dokáže tuto laťku přeskočit. Nic víc. Myslím, že pokud jsme se "jako společnost" na této laťce dohodli, tak "jako společnost" nechápeme potřeby žáků ani potřeby společnosti. Nevím proč se společnost chová jako pomocný trenér. Výzkum dokazuje, že společnost potřebuje co nejvíce všeobecně vzdělaných občanů na minimálně střední a vyšší úrovni jako sůl, jelikož jsou tito jaksi občanštější, aktivnější a odpovědnější. Česko prý také vykazuje vysokou míru elitářství v přístupu ke vzdělávání. Nebo myslíte tím, my všichni "jako společnost" Dobeše, Chládka, Zeleného, učitelskou komoru, odbory ASČ, průmyslníky či generace učitelů setrvačností opakujících tu samou maškarádu každý rok už od c.k. Rakouska-Uherska?
Účelem přijímacího řízení je seřadit žáky podle předem stanovených a známých kritérií. Pokud je toto pravda, tak je to mírně zcestné, neosobní, možná kontraproduktivní nemyslíte? Není účelem přijímacího řízení přijmout vhodné uchazeče? I když, mírně zamaskované IQ testy SCIO asi taky vysokým školám stačí. Méně práce, stejné peníze.
Celou dobu se tu vlastně bavíme o způsobu hodnocení žáků, není-liž pravda. Domnívám se, že individuální hodnocení žáka je, při každé příležitosti, včetně vysvědčení, nutné provozovat jako komplexní hodnocení všech jeho schopností a vzhledem k jeho dosavadnímu vývoji, nikoliv momentálním stavem jeho schopností v některých oblastech některých předmětů zkoušených pod velkým psychickým a časovým stresem.
Máte-li u vstupního pohovoru uchazeče o, dejme tomu, studium na Matfyzu, není lepší s ním vykonat osobní pohovor, vyřešit společně příklad či dva, vzít DOPORUČENÍ kolegů na sš a zš a tímto způsobem zjistit, má-li potenciál tento obor studovat? Nebo ještě líp nechat je nastoupit a zjistit to v procesu? Z naší střední odchází v prváku vždy 4 až 5 žáků jinam, protože si v prvním pololetí uvědomí, že studijním požadavkům školy nemohou dostát. Nejsou vyhozeni, dostanou příležitost to zkusit. Není proces vzdělávání pro člověka stejně důležitý, ne-li důležitější, než certifikát na konci? Shodneme se, že pro matfyzáky nemusí být znalost pravopisu a cizího jazyka, rozhodující? Nebo, že pro uchazeče o studium kunsthistorie, nemusí být rozhodující matematika?
Celé to divadlo je zaměřené na udržení elitářství, uchování statusu, podporu průmyslu atp, atd... Mimochodem první kolo neudělalo 15,7 procenta. Montovny, montovny otvírejte vrátka, kůzlátka už jsou na cestě.
p. Soukal, vás dostal ten gaudeámus, žejo...
Není účelem přijímacího řízení přijmout vhodné uchazeče?
Není. Jestliže vš stačí pouze Sciotesty (ani studijní výsledky na sš, ani výsledek maturity, ani zájem doložený dovednostmi), pak účelem je uchazeče opravdu jen seřadit. Skákání přes švihadlo by posloužilo přibližně stejně.
Odkud se berou? Rodinou to dle vás není, učitelem také ne a studijními předpoklady také ne. Součtem tohoto, také ne. Že by karma? Nebo geny?
Čtete nepozorně. Neřekl jsem, že rodinou atd. to není VŮBEC.
Naopak. Píšu přece: "Učitel či rodina může tento potenciál pomoci rozvinout, ..."
Důsledný rodič, který sedí dítku "za zadkem" a hlídá ho, aby včas a pečlivě vypracovávalo úkoly, který přinutí mladého Paganiniho překonat onen zlomový okamžik, kdy nadšení vyprchá a původní zájem se změní v otravnou povinnost denně cvičit, učitel, který dokáže probudit zájem o obor, ... to všechno jsou přece jasné vlivy, které výsledek žáka určitě ovlivňují.
Karma? Pokud na ni věříte, pak ano.
Geny? Dozajista. Píšu přece: "Někteří z nás mají tu chuť učit se, poznávat nové věci od narození v sobě."
Vnitřní motivace? No samozřejmě. Když jsem poprvé napsal program, který fungoval, nebo když jsem vyřešil ve školním kole matematické olympiády, se kterým nikdo jiný nepohnul, byl to prostě .... skvělý pocit. A já si chtěl ten pocit zopakovat znovu...
Žáka chápu jako výzvu či hádanku k rozklíčování.
Pak ovšem potvrzujete mou tezi. Žák je pro Vás objekt. Výzva, která Vám poskytuje příležitost dokázat si, jak jste skvělý, když "hádanku" úspěšně "vyřešíte".
Nejde Vám o žáka. Jde Vám o vlastní pocity, o své ego.
"jako společnost" nechápeme potřeby žáků ani potřeby společnosti.
To je docela možné. Pak vyvolejme a veďme diskusi o těchto potřebách.
Ale pokud existují desítky zákonů, které se odkazují na maturitní zkoušku například jako předpoklad pro výkon určité profese, pak prostě nemůžeme šmahem říct: "Zrušme maturitu."
Pak musíme nejprve všechny odkazy a zmínky na kvalifikační předpoklady přepracovat a změnit.
A musíme vědět jak. Ale hlavně proč.
Podle mého je to sice pitomost, ale řekněme, že taková diskuse s Vámi by alespoň dávala nějaký smysl.
Výzkum dokazuje, že společnost potřebuje co nejvíce všeobecně vzdělaných občanů na minimálně střední a vyšší úrovni jako sůl, jelikož jsou tito jaksi občanštější, aktivnější a odpovědnější.
Klasická ukázka špatné interpretace výsledků výzkumu. A mimochodem výzkumů, u kterých často už na začátku stojí nejdřív konstatování, které chceme dokázat.
Především takový výsledek znamená pouze to, že všeobecněji vzdělaní lidé mají všeobecnější přehled. Ó jak překvapivé.
Ale výsledek nelze číst tak, že když budeme mít více všeobecně zaměřených oborů vzdělání, automaticky se dostaví všeobecná vzdělanost. Inteligenci fanouška, který pod pojmem národní identita chápe pokřik "Kdo neskáče, není Čech!", nezvýšíte tím, že jej přesunete z učebního oboru na gymnázium. Ani tím, že mu budete v dějepisu vyprávět, kdo byl Palacký a Václav Hanka. Pro něj to stále zůstane "nezajímavá, nudná kravina". (Stejně jako Jidáš Iškariotský.)
Když se řekne všeobecné vzdělání, zní to hodně vznešeně. Ale co to vlastně znamená?
Je to znalost literatury, která je kritizována jako příklad zbytečných encyklopedických dat?
Je to znalost biologie, ekologie, umění, historie? Nebo fyziky, matematiky, astronomie?
Patří mezi všeobecné vzdělání také deskriptivní geometrie, nebo základy algoritmizace?
Znamená všeobecné vzdělání mít povrchní znalosti o co největším okruhu oborů, nebo hlubší znalosti některých oborů? A kterých?
Potřebuje společnost více zdravotních sester a obsluh CNC strojů, nebo gymnazistů, kteří znají rozdíl mezi vlaštovkou a jiřičkou, představitele novoromantismu a současně cyklické uhlovodíky?
"Co nejvíce všeobecně vzdělaných občanů na minimálně střední a vyšší úrovni" má snad znamenat, že snížíme laťky příslušných úrovní vzdělání tak, aby minimálně bakalářský stupeň vzdělání mělo 80% populace?
A to nám jako zvedne životní úroveň?
Máte-li u vstupního pohovoru uchazeče o, dejme tomu, studium na Matfyzu, není lepší s ním vykonat osobní pohovor, vyřešit společně příklad či dva, vzít DOPORUČENÍ kolegů na sš a zš a tímto způsobem zjistit, má-li potenciál tento obor studovat? Nebo ještě líp nechat je nastoupit a zjistit to v procesu?
Zní to hezky. Ale v tom případě se připravte, že:
1. Přijímací řízení na vysokých školách musíte zahájit asi tak o rok dříve.
2. Vysoké školy absolvují řádově stovky až tisíce soudních sporů, ve kterých se budou vyřazení uchazeči dožadovat přijetí cestou zpochybňování "neobjektivně vedených přijímacích pohovorů" a "zavádějících otázek".
nebo "lépe":
Začněte už teď hledat kapitoly rozpočtu, ze kterých seberete peníze, abyste mohl cca několikanásobně navýšit rozpočet kapitoly školství, protože za předpokladu financování škol normativem na hlavu žáka, navýší všechny vysoké školy své kapacity tak, aby mohly přijmout co nejvíce uchazečů a ponechat si je co nejdéle ve stavu. Byly by naprosto hloupí, kdyby tak neučinili.
Dopřát možnost všem - to zní velice krásně. Myslíte, že na to tento stát má, nebo vůbec někdy bude mít?
Já pochybuji.
Vážený pane kolego Soukale, promiňte, že na Vaše otázky neodpovím, bylo by to zbytečné. Znáte moji literární příručku, zcela jistě jste četl i příspěvky, které jsem publikoval v ČjL. Tam se všechny odpovědi nacházejí. Že se nad nimi nechcete vážněji zamyslet, že nechcete uznat úzký vztah mezi požadavky závěrečné zkoušky a charakterem předchozí výuky (jejími akcenty), to není můj problém. Jen ještě připomenu, že žádnou studii, o které jsem hovořil, jste neuvedl. Sestavení povinného katalogu (seznam) požadavků, aniž by bylo specifikováno, z jakého pojetí předmětu tento dokument vychází, je počinem vskutku pozoruhodným. Je tak např. umožněno vést nekonečné debaty, které Vám evidentně vyhovují, které však k žádnému smysluplnému řešení problému nevedou. Jediným výsledkem je, že v praxi se prosadí ty návrhy, které vyhovují centralizačním snahám ministerských úředníků.
Pane Lippmanne,
katalogy požadavků jsou sestaveny tak, aby v přiměřené míře reflektovaly poznatky daného oboru. To je myslím jediné možné pojetí. A dává to alespoň základní jistotu studentům.
Pokud jsem dobře pochopil všechna vaše vyjádření (nejen z této diskuse), domníváte se, že máte právo vybrat si u zkoušky z obsahu oboru to, co vám vyhovuje, a zbytek nechat stranou. Dále vám nevyhovuje, že u maturity nemůžete dostatečně uplatnit své pojetí literatury, svá témata, své autory, svá díla, své oblíbené myšlenky. Lišíme se v tom, že já si nemyslím, že studenti mají být písemně a ústně hodnoceni podle toho, co já uznám za vhodné, bez ohledu na cokoli. Dále si narozdíl od vás nemyslím, že u ústní zkoušky z ČJL se nemá zkoušet literatura jako taková, ale literatura podle Lippmanna či Soukala. Myslím si, že nové pojetí maturity v tomto ohledu studenty osvobodilo. To, co jsme do studentů přímo či nepřímo "vložili", bude tak jako tak u zkoušky rezonovat.
Od začátku jsem byl proti státním maturitám, jsem proti nim, a asi nejspíš i nadále budu. Jsem přesvědčen, že ty problémy s úrovní maturitních zkoušek na některých školách se daly řešit například zvýšeným dohledem školní inspekce, a v krajním případě pak i výměnou ředitele školy jako garanta.
Nemohu si pomoci, ale pořád mne nic nepřesvědčuje o tom, že užitek takového řešení úpadku středního školství, je-li užitek vůbec nějaký, odpovídá vynaloženým penězům, buzeraci učitelů, narušování chodu školy a neustálému experimentování s žáky.
Celá tato taškařice vejde do dějin českého školství jako epizodní výron beznaděje.
Bohužel mne můj postoj poněkud paradoxně staví do jedné řady se všelijakými estrádními kašpary a lehkoživnými hochštaplery.
Je neděle ráno, tak si dovolím ještě jednou „něco špitnout“ , výhradně ke středím školám, protože na ZŠ jsem nikdy neučil a už ani učit nejspíš nebudu. Navíc se zaměřím na problematiku JmK, kde je 122 středních škol, z toho 41 gymnázií (informace z Internetu, tak mě prosím neberte za slovo).
Pan poste.restante:
Především je potřeba odmítnout myšlenku, že lze kvalitu škol hodnotit podle výsledků jejích absolventů.
Škola není pekárna a nepeče rohlíky. Nevybírá si ani vstupní "suroviny", ani prostředí, ve kterém působí.
Můžete mít skvěle vybavenou školu s vynikajícími učiteli, ale pokud bude působit v prostoru "sociálně vyloučených jedinců", budou výsledky jejích absolventů až na pár výjimek stále tristní.
V JmK neznám střední školu v sociálně vyloučené lokalitě. Na všechny tyto školy lze si vybírat žáky na základě přijímacího řízení. Pokud za čtyři roky státní maturity se neúspěšnost žáků ve škole X u oboru Y neustále zhoršuje, tak co podle Vás s takovou školou, oborem, ředitelem? Podobně je to i se snižujícím se počtem žáků.
za druhé je potřeba změnit systém financování škol prostřednictvím normativů na počet žáků. Zde se skrývá příčina většiny negativních změn z posledních let.
Tak to opravdu nevím, jak změnit jak a proč? Učitelé budou učit lépe, když jim „nasypete“ ? Ti, kteří učí kvalitně už teď, na hranici svých možností se stejně nikam neposunou, ti průměrní na lepší nemají a ten zbytek fukačů na to bude kašlat dál. Peníze do vybavení škol? Pokud je mi známo, kde je ředitel opravdu manager s velkým „M“, tak školy jsou vybaveny perfektně. Teď mluvím o těch odborných. Gymnázia je kapitola sama pro sebe.
Je naivní domnívat se, že vyšší kompetence ČŠI může školství ovlivnit k lepšímu. To by se musela především změnit celá tato instituce. Každý učitel, který v minulosti absolvoval šetření ČSI Vám toto potvrdí.
Ano, souhlasím. Ale psal jsem, že to je „jiná báseň“. A nemyslím si, že všichni inspektoři jsou stejní „hnidopiši“, všechno je o lidech.
Účelem testů na základních školách není a nesmí být vytvoření "strašáka" pro děti, nebo potažmo učitele. Testy na školách potřebujeme jako zdroj alespoň nějakých informací o průběhu vzdělávacího procesu. Ale chraň bůh, abychom na jejich základě cokoliv "optimalizovali".
Stran SŠ: jak to udělat jinak, aby se žáci víc učili? Je moc SŠ, málo žáků a oni to vědí. Bez námahy se dostanou, kam chtějí.
Základem je změna vnímání školství ve společnosti. Škola není "vopruz", ani nalejvárna zbytečných informací, natožpak tiskárnou na osvědčení a tituly. Škola je jedním z míst, kde se utváří budoucnost země. Její prosperita, nebo úpadek.
Dokud tohle lidé nepochopí, budou učitelé za cenu nepřiměřeného úsilí jen zalepovat dírky ve stěně potápějícího se Titaniku a jedinou odměnou jim za to bude posměch a urážky okolí.
No to je sice pravda, ale jak to udělat, aby si někdo něco uvědomil a začal platit daně, jezdit podle předpisů, pořádně učit, nebo pracovat, atd.
Buďto se mu to musí vyplatit to dělat – to jsou ty Vaše peníze (protože pocitu z dobře vykonané práce se Vy ani já nenajíme), nebo ho nějak donutit to dělat.
Myslím, že levnější je ta druhá možnost, ale protože už nežijeme v totalitě, tak je to kombinace obou možností a to jsou ty státní maturity :-D
Pan Blaha (N. P.):
Od začátku jsem byl proti státním maturitám, jsem proti nim, a asi nejspíš i nadále budu. Jsem přesvědčen, že ty problémy s úrovní maturitních zkoušek na některých školách se daly řešit například zvýšeným dohledem školní inspekce, a v krajním případě pak i výměnou ředitele školy jako garanta.
Bezva nápad, pane Blaho, ale škol v JmK s MZ je 122! Každý ředitel má někde známé a drží se svého postu jak „h…o košile“. Neznám případ, kdy by ČŠI navrhla odvolat ředitele za posledních min. 5 let.
Pěkný zbytek víkendu všem přeje
„ tajný neučitel“ Petr
Učitelé budou učit lépe, když jim „nasypete“ ? Ti, kteří učí kvalitně už teď, na hranici svých možností se stejně nikam neposunou, ti průměrní na lepší nemají a ten zbytek fukačů na to bude kašlat dál.
Je zajímavé, že tato myšlénka se vyskytuje výhradně ve spojení s učiteli. Že chtějí třeba lékaři nebo soudci nasypat nikoho nepohoršuje.
Ale ano, pane Sotoláři, ta moje poznámka platí samozřejmě paušálně, pro všechny profese. Ale tady je to portál o "České škole", proto "jen" ti učitelé. :-D
pěknou neděli vám všem
Petr
Petr
V JmK neznám střední školu v sociálně vyloučené lokalitě. Na všechny tyto školy lze si vybírat žáky na základě přijímacího řízení.
Toto je portál o české, nikoliv jihomoravské škole. Zkuste dohlédnout dál než po kopce Pálavy.
Pokud za čtyři roky státní maturity se neúspěšnost žáků ve škole X u oboru Y neustále zhoršuje, tak co podle Vás s takovou školou, oborem, ředitelem? Podobně je to i se snižujícím se počtem žáků.
Pokud jste z Jižní Moravy, pak nejspíš také víte, že posledních 9 let se počty vycházejících žáků neustále jen snižovaly. Víte také, že z okrajových okresů část žáků jezdí studovat do sousedních krajů, protože tamní gymnázia nabízí volná místa.
A teď zkuste uvažovat se mnou. Při menším počtu žáků ty nejlepší z nich vyfiltrují státní gymnázia, soukromá gymnázia navýšila kapacitu, na ostatní školy zbývá "to, co zbyde". Zmínka o přijímacím řízení působí pro věci znalého velmi komicky. Bereme každého, kdo projeví zájem.
A teď kontrolní otázka. Co se stane s výsledky žáků při maturitách na středních školách negymnaziálního typu, když na ně nastupují žáci, řekněme s klesajícím průměrným IQ?
A myslíte, že to vyřeší odvolání a výměna ředitele školy? :-)
Tak to opravdu nevím, jak změnit jak a proč? Učitelé budou učit lépe, když jim „nasypete“ ?
Tak předně psal jsem o financování škol a nikoliv o učitelských platech. Pokud škola je v pozici, že se musí bát vyhodit žáka, protože jej budou následovat dva učitelé, je něco v systému špatně.
A pokud se platů týče. Vy snad chcete zpochybňovat základní principy trhu práce? Pokud jsou v nějaké profesi větší příjmy, myslíte, že o ni klesne zájem? Že by do školství nešlo pracovat více inteligentnějších, schopnějších a kvalitnějších učitelů, o které školství přichází, když platí málo?
I ti průměrní se vždy začnou více snažit, když začnou cítit, že výkon nad nimi stoupá.
Pracoval jste někdy mimo školství?
Pokud je mi známo, kde je ředitel opravdu manager s velkým „M“, tak školy jsou vybaveny perfektně.
Pokud mně je známo, tak nadstandardní vybavení mají především školy, jejichž ředitel má nadstandardní vztahy se zřizovatelem, nebo sponzorem. Evropské peníze z toho nevyjímaje.
Proboha. ČR dává mezi zeměmi OECD druhé nejmenší procento z HDP. Prostředky na ONIV byly několikrát pokráceny, učitelé mají nejnižší průměrný příjem z VŠ absolventů, ... Jste Vy vůbec učitel?
Je moc SŠ, málo žáků a oni to vědí. Bez námahy se dostanou, kam chtějí.
Chcete tvrdit, že žák páté třídy kašle na školu, protože ví, že za čtyři roky se snadno dostane na vybranou střední školu? Nebo že se začne učit líp, když ho každé dva roky ČŠI otestuje? Vy jste asi opravdu neučil na základce.
Jak to změnit, o tom jsem zde i jinde psal mnohokrát.
No to je sice pravda, ale jak to udělat, aby si někdo něco uvědomil
Společenské klima se mění obtížně a pomalu. Asi bych se podíval do zemí, kde to funguje.
A pro začátek bych alespoň očekával, že představitelé společností, které si kladou za cíl pozvednutí školství, alespoň přestanou učitele systematicky urážet.
Nastartoval bych to celé navýšením peněz. To funguje skutečně a rychle.
Na rozdíl od kolegy Blahy jsem já zastáncem maturity jako státem garantované zkoušky. Což ale neznamená, že to musí být ten současný moloch.
A pro jistotu. Státem garantovaná maturita není totéž co státní maturita.
"Nemohu si pomoci, ale pořád mne nic nepřesvědčuje o tom, že užitek takového řešení úpadku středního školství, je-li užitek vůbec nějaký, odpovídá vynaloženým penězům, buzeraci učitelů, narušování chodu školy a neustálému experimentování s žáky.
Celá tato taškařice vejde do dějin českého školství jako epizodní výron beznaděje."
Beznadějná jsou především jakákoli jiná údajná řešení maturit (Štefflovo, Feřtekovo atd.), protože pomíjí podstatu problému. I vaše víra v inspekci a ředitele škol znamená - promiňte - v porovnání s realitou víru v zázrak, jehož naplnění je stejně pravděpodobné jako příchod Godota.
Dnes je zřejmé, že původní projekt státní maturity byl megalomanský, že byl provázen nereálnými cíli (je ovšem otázka, zda ministry vyhlašované cíle byly shodné s tím, co od maturity očekávali její přímí tvůrci) a chybami při realizaci. Na druhé straně po bitvě bývá každý generálem a projekt nám leccos ujasnil a k lecčemu přinesl přímé doklady. Například ukázal, že na školy a učitele dnes není spolehnutí, bohužel. Že valná část středoškoláků skutečně maturitního vzdělání ve skutečnosti nedosáhla, a pokud se nic nezmění, nadále nedosáhne. Také nám nepřímo ujasnil, kdo je kdo. Nikdo rozumný dnes nemůže brát jako objektivní vyjádření lidí spojených s EDUinem či s velkými testovacími společnostmi, přinejmenším proto, že seriózní člověk nepotřebuje ke svým tvrzením o něčem lhát či se skutečností manipulovat.
Vraťme se přímo k maturitě: Budu se opakovat, ale nemohu nenapsat, že i v té proklínané češtině vidím daleko více pozitiv než negativ. Jako člověk, který se v oboru pohybuje třicet let (prvních deset na ZŠ) konstatuji, že se prudce zvýšilo povědomí češtinářů o metodice hodnocení písemných prací, o smyslu výuky češtiny na střední škole, o práci s textem. Bez nové maturity by si blouznivci mého typu nikdy na škole neprosadili maturitu, která tolik upřednostňuje žáky čtoucí, studující a přemýšlivé. Kdybychom to nechali jen na školách a učitelích, byli bychom dnes plus minus tam, kde před dvaceti lety. Jako člověk, pro kterého je literatura vášní a výuka radostí a který snad také něco svými pracemi ovlivnil, konstatuji, že jsem rád, že maturita z češtiny dává mnohem větší smysl než kdysi. Ostatně zkuste studentům předložit zadání maturitních písemek (a jejich následné hodnocení) a seznam maturitních otázek z r. 1995 (z libovolné školy) a dejte jim vybrat, zda by chtěli maturovat postaru. Jsem rád, když vidím své žáky a studenty přemýšlet, a jsem rád, když si čtu pěkné a myšlenkově zajímavé slohovky. A upřímně lituji ty, kteří kvůli své nechuti - ať už má jakékoli příčiny - tvrdí, že jim v tomto NM brání, ba co hůře, kteří touto nechutí otravují své žáky. Soudím, že učitel může učit jakkoli, ale je povinen učit tak, aby to dávalo smysl. O totéž jsem pokoušel hned, jak jsem se ve školství někdy v druhé polovině osmdesátých let rozkoukal.
Co je "literatura jako taková" a kdo to určuje. Kdo a podle jakého klíče určuje, která část této literatury "jako takové" stojí za studium, která nikoliv a proč. Když je státní čeština tak oslňující, proč dosahují žáci statisticky výrazně lepších výsledků v angličtině, byť nemají na výběr z několika zadání písemek? Mimochodem víte, že formát zadání DT z anglického jazyka je sakumprásk sprostě a prokazatelně okopírován ze zkoušek Cambrige PET a 1st certifikátu, byť navenek nepochybně "vypracován" za drahé peníze Cermatem.
Proč jsou některá zadání DTAj, Čj, Nj a Ma koncipovaná jako chytáky? Nestačí, když žák porozumí textu, musí si navíc proklestit cestu ke správné odpovědi skrze změť matoucích, zavádějících a sadistických nástrah v časovém limitu. Kde a kdy je toto v životě potřeba?
Hlavně nás bůh chraň aby u maturit zkoušeli učitelé podle svého. Ti jsou, dle aparatčíků, při výstupu nezodpovědní a nedůvěryhodní. Učit děti ale mohou. Vždyť jsou to kompetentní profesionálové. Nebo ne? Jestli to nebude tím, že učitelé jsou jednoduše lidi a své žáky znají, vždyť se s nimi 4 a více let piplali. Ví, že Marie ze čtvrťáku po odpoledních, večerech a víkendech prodává v supermarketu, aby mohla splácet dluhy za své finančně negramotné rodiče a starat se o sourozence, nebo že Petr, ač premiant, trpí testovou úzkostí a při osudových zkouškách je jeho výkon o polovinu horší, popřípadě že Pavel "dozrál" až ve třeťáku. Berou to v potaz. Aparatčíkům tím selhává lidský faktor.
Podle některých osvícenců je lidský faktor ve státním školství nutné zlo. Nejlepší by bylo, kdyby učitelé nebyli. Byli by pouze měřitelné vstupy a výstupy. Proto je dobré do škol cpát počítače, učebnice, tablety, různé MOOC a výukové softwary. Vítaně se tím redukuje "negativní" vliv člověka na děti. Vymezí-li se někdo z řad učitelů vůči každoroční sadistické maturitní taškařici, je automaticky smeten do pytle s Eduiny a Scionisty, konzultanty, pisálky, rodiči a mluvčími, kteří se mimochodem ničeho tak zavrženíhodného nedopustili, pouze vyjadřují svůj názor na věc. Jsou slyšet a vidět více než aparatčíci. Bude to tím, že dovedou být konkrétní a zapálení; poutavě hovoří a píší o problémech a změnách, ne o konformitě aparátu a návratu starých dobrých časů zašlé slávy. V očích "skutečných učitelů" mají dva velké hendikepy. Nestojí právě za katedrou a nesouhlasí s nimi. Toto však může být a často je výhodou. Pohled zvenku na celek je mnohdy ostřejší než pohled zevnitř na sebe.
Některým učitelům se prostě líbí představa staré dobré selekce, kdy vzdělaní bylo jen pro ty nejlepší, kteří si ho opravdu ale skutečně zasloužili. Dnes to nazýváme elitářstvím a sociálním inženýrstvím.
Víme, že studijní předpoklady se mění v čase. Víme, že v podstatě nelze predikovat úspěšnost žáka ve studiu při přijetí. Víme, že nepotřebujeme více jednostranně zaměřených, nezaměstnaných učňů. Víme, že mnohé služby a manuální práce obstarávají stále více přistěhovalci. Víme, že potřebujeme vzdělané lidi z rozhledem a schopností geografické, společenské i pracovní flexibility. Víme, že tito jsou často přínosnějšími občany; volí, pracují, přispívají na charitu, respektují pravidla, platí daně a v neposlední řadě se nebojí vyjádřit svůj nesouhlas. Víme, že plošné testy mají jednoznačně negativní dopad na výuku. Víme, že měřit lidi jedním metrem se nevyplácí. Víme toho mnoho. Jen tak docela nevíme, co s tím.
"Co je "literatura jako taková" a kdo to určuje. Kdo a podle jakého klíče určuje, která část této literatury "jako takové" stojí za studium, která nikoliv a proč."
Zjevně nejste schopen pochopit, o čem píšu. Pokud hodnocení závisí čistě na úradku učitele, a nikoli na obsahu oboru a určitých kritériích, proč v češtině neopravují a nezkouší fyzikáři, učitelé HV, nebo můj známý - veterinární technik? (Mimochodem, je velmi sečtělý a s pochopením textu je na tom myslím lépe než leckterý učitel, a určitě lépe než Tajný.)
Musím opakovat, že váš slovník, např. slovo "sadistických", svědčí o jistých duševních problémech. Kdybyste se přestal zalykat zlobou a rozhlédl se kolem sebe, třeba byste přestal urážet učitele s jiným názorem. Narozdíl od vás chápou, že pochopení pro žáky a pozitivní vztah k lidem jdou ruku v ruce s vědomím zodpovědnosti a snahou o objektivní a spravedlivé hodnocení.
Pro ilustraci uvádím konverzaci pod článkem, Chcete práci? Nevěřte expertům.
:::
Víte, to jste nechtěně narazil na jednu důležitou věc. Já jsem chodil na základní školu s běžnou populací, tedy také s pozdějšími pracovníky montoven. Kupodivu, na té základní škole jsem se s nimi normálně stýkal, i přátelil. Nějaké zásadní mentální bariéry mezi námi nebyly. Po letech jsem si s valnou částí svých bývalých spolužáků už neměl co říci, natolik nás oddělily odlišné vzdělávací a profesní dráhy. Tohle se možná našim potomkům až tak nebude dít. Nepovažuju to za mínus.
Vaše odpověď
A je efektivní, a především moudré, ještě na vysoké škole tak odlišné cesty nechat pospolu? Setkávat se a debatit můžete kdykoli s kýmkoli, věnovat se určité specializaci na určité úrovni nikoli, alespoň podle mého názoru. A názoru mých studentů, kteří nějaký čas studovali SŠ a VŠ třeba v USA.
Když toto neníELITÁŘSTVÍ tak nevím co je. Možná nechtěně, ale prozradil jste se.
Přívlastek "sadistický" používám s jistou mírou nadsázky v souvislosti s maturitou záměrně. Možná to svědčí o mé duševní poruše, nebo to svědčí o tom, že mne netěší každým rokem sledovat vyděšené mladé lidi, které znám mnoho let, jak zvrací na záchodě, potí se a třesou strachy ze selhání, přičemž já jsem apratčíky vašeho ražení učiněn instrumentem jejich trápení. Naštěstí je mi toto "potěšení" dopřáno pouze jednou za rok.
Mimochodem, já neobviňuji lidi se kterými nesouhlasím z duševní poruchy. Tento způsob argumentace přenechám raději slovutným předsedům Asociace středoškolských češtinářů a autorům učebnic.
Pojmu elitářství zjevně nerozumíte. Nevím, zda obviňujete lidi z duševní poruchy. Ale urážíte je na potkání a dávno předtím, než se k vám jakkoli vysloví. Takže si to přeberte, jak chcete - nejspíš je to kombinace duševní nevyrovnanosti a poruchy mravní. Velmi neblahá výbava pro učitele, i když je jen tajný.
Jistě, Tajnej, vy nikoho neobviňujete, jen tak trochu urážíte. A stále tak činíte zbaběle anonymně, neschopen nést kůži na trh. Váš soucit se studenty se tak jeví být dosti nevěrohodným.
Ale jsme-li u strachu ze zkoušek - jste pro zrušení těch na vysoké škole? Protože všichni maturanti, které jsem měl tu čest "vyprodukovat", se shodli v tom, že maturita je proti většině vysokoškolských skoušek procházka růžovou zahradou.
Bezva nápad, pane Blaho, ale škol v JmK s MZ je 122!
řekl Petr 17. května 2015 8:05
To není až tak nápad, jako je to námitka z před mnoha let proti argumentu, že státní maturity v této podobě jsou nezbytné, protože úroveň těch původních je mizerná. Zkraje by možná stačilo, kdyby jako předsedové komisí bývali byli delegováni učitelé vybavení garancí kvality. A v naléhavých případech třeba právě školní inspektoři.
Na rozdíl od kolegy Blahy jsem já zastáncem maturity jako státem garantované zkoušky... Státem garantovaná maturita není totéž co státní maturita.
řekl poste.restante 17. května 2015 12:28
Ale kolega Blaha, jak jej znám, je zarytým zastáncem státem garantované kvality vzdělávání. A možná úplně stačí, budou-li se normálně dodržovat závazné předpisy.
Vzpomínám si, že ještě začátkem devadesátých let bylo takové dodržování přirozenou součástí našeho školního života. V mojí třídě tenkrát z třiceti jednoho maturanta odmaturovalo v řádném termínu devatenáct chlapců. Neholedbám se, jen konstatuji. My, učitelé jsme zaručovali tu státní garanci.
Až do doby, než se do toho začali vkládat manažerští ředitelé, pro které smysl existence školy je její existence sama jako zdroj poměrně slušného živobytí pro ně a jejich kamarádíčky.
Otázku maturit ale moc nesleduji. U státních figuruji jako dozor na chodbě a u profilové části už vůbec.
Vy víte kolego Blaho, že s Vámi souhlasím. Obzvláště v části věnované minulosti.
A vlastně bych si i přál, aby měl Tajný učitel kus pravdy.
Jenže průšvih je v tom, že učitelé nejprve na soukromých a později i státních školách vyměnili svou profesionalitu za alespoň iluzorní jistotu zaměstnání. Ten, kdo si uměl stát na svém a neslevil, byl odejden. A nebyla to chyba jen ředitelů. Zřizovatelé, soukromí a bohužel i ti krajští uměli vyvinout i na ředitele nemalý nátlak.
A předseda maturitní komise?
Pokud se škola rozhodne podvádět, předseda ji neuhlídá.
Pokud se škola rozhodne podvádět, předseda ji neuhlídá.
Jakkoli s Vámi, pane poste.restante, i já souhlasím, tak
U-HLÍ-DÁ !!!
On tam u těch maturit zpravidla sedí po celou dobu. A ne-li, pak na to kašle, jako už mnozí.
To není špatné, Pytlíku:"...kdyby jako předsedové komisí bývali byli delegováni učitelé vybavení garancí kvality. A v naléhavých případech třeba právě školní inspektoři..." Ale kde je to cut-off-score na tachometru kvality učitele nebo nedejbože inspektora? Pět nástěnek měsíčně, zbytečný certifikát o schopnosti vyplňovat ještě zbytečnější formulář, 250.000 zkompetentněných dětí, průměrná známka daná žákovi za poslední tři roky, osobní známost s odpovědným pracovníkem zřizovatele? Poraďte. Chtěla bych získat Pytlíkovu Garanci Kvality (dále jen PGK)!
Pane Soukale, děkuji za diagnózu, už dlouho něco tuším. Pokusím se vám službu oplatit. Všiml jste si někdy, že když vám dojdou náboje, máte přetrvávající nutkavou tendenci namísto argumentů nařknout svého oponenta z jednoho z následovných nedostatků:
.neschopnost číst s (vašim)porozuměním
.neschopnost pochopit (vám)evidentní zdělení
.neschopnost pochopit a správně (dle vás) interpretovat termín
.neschopnost logicky uvažovat
.dogmatismus
.psychické potíže
.nedostatek expertízy
Tato nařčení obvykle nedokládáte žádnými důkazy, pouze je, hádám z pozice blahosklonné vyšší moci, velmi pregnantně vyjádříte.
Nejsem Jung, ale vágně se rýsuje cosi připomínající zarputilé přesvědčení o vlastní pravdě, popření čehokoliv s potenciálem erodovat piedestal vlastní důležitosti založené na vykonstruovaném pocitu akademické nadřazenosti s původem v pocitu méněcennosti z mládí... Two can play the game.
Pane Krátký,
zkouška vysokoškolská, na rozdíl od maturitní, obvykle zkouší studenta ze specifického objemu učiva, probraného v poměrně krátkém časovém rozmezí. Při jejím nesložení, nepřestává být student studentem a není automaticky vyhozen ze školy a zařazen do fronty na PÚ. Je mu poskytnuta možnost zkoušku opravit, nebo opakovat ročník, nebo přestoupit na jinou vš.
Zkouška vysokoškolská uzavírá studijní období obdobně, jako 'vysvědčení' uzavírá klasifikační období v sš.
Maturitní zkoušce by mohla být podobná státní závěrečná zkouška. Nebo jak se tomu dnes říká.
Paní Carcy odpovím, s dovolením, až po konzultaci s právníkem.
Tak už, paní Carcy.
Poraďte. Chtěla bych získat Pytlíkovu Garanci Kvality (dále jen PGK)!
Především jde o postižení, zohlednění a jednoznačně deklarovaný respekt k učitelově individuální osobnosti.
A pak, jestli dovolíte, trošku bych to poopravil. Především bych křestní jméno Pytlik nahradil příjmení Brouk, a lehce pozměnil pořadí slov. Tedy Kvalitativní Garance Broukova (dále jen KGB).
Z uvedeného je zřejmé, že prvotní je jednoznačně motivace.
Kladná, tedy nezřízeně vysoké profity, plat, postavení, výhodičky ve všem a úlevy na úkor spolupracovníků.
Záporná, tedy ztráta všeho výše uvedeného, ostouzení, buzerace, a je-li to možné i s dopady do osobního života a na rodinné příslušníky.
Tedy, normálně klasika.
Pane kolego Soukale, byl bych docela rád, kdybyste konečně přestal vyvracet něco, co jsem nikdy neřekl. Obvinění, že bych chtěl, aby se čeština zkoušela podle kohokoli, je naprostým nepochopením podstaty problému. Žádám totiž, aby byly respektovány poznatky, ke kterým dospěla literární věda, didaktika i pedagogika. Jimi jsem se vždy řídil a pouze v jejich rámci jsem individualizoval výuku. S nimi je však současná maturita v příkrém rozporu. Pokud neuvedete studii (katalogy požadavků za ni nelze pokládat ani náhodou), která by mé tvrzení vyvrátila, je jakákoli diskuse zbytečná. Jazyk i literární dílo jsou strukturovaným polysémantickým znakem a takto je nutno k nim přistupovat. Nejsou eukleidovskými ideálními tvary, které lze přesně měřit. Znak má vnitřní architektoniku, bez níž s ním nelze pracovat. Jakou architektoniku má didaktický test, jehož úlohy se bez ladu a skladu ptají vždy jen na to, na co se zeptat umí? A není úkolem předmětu naopak učit žáky klást otázky? Co si na základě této zkoušky a k ní směřující výuky mají myslet o smyslu předmětu? Viděl jste někdy učebnice typu "Odmaturuj z...", které jsou stále populárnější? Řekli Vám někdy žáci, že vědí o nesmyslnosti obsahu maturity, ale že s tím nemohou nic dělat?
Okomentovat