Přečtěte si: Kritizovat poměry v českém školství je snadné. A ukázat alternativu bezesporu těžší

Úkolem komentátora v novinách je (podle mne) především ukazovat problémy za zajímavého úhlu pohledu, nebát se být v menšině a psát tak, aby to lidi četli. Nicméně již několikrát mi někdo (velmi slušně) napsal mail, že „… vesměs souhlasí s mými komentáři, ale abych představil svojí vizi českého školství, že kritizovat je snadné …“. Předvést tak složité téma v pár odstavcích – není zrovna lehké a budu muset používat zkratky.


Z komentáře Václava Klause ml. v Novinky.cz vybíráme:

3) Posílit pravomoci ředitelů škol a nechat je pracovat

Ředitelé škol musí mít kompetence, zatím mají jen zodpovědnost. Ředitelé musí školy řídit, nikoli být jen převodovou pákou státních či krajských orgánů a neuvěřitelné byrokratické agendy.

Např. prosadit vyšší nenárokovou složku mzdy učitelů; konec neustálých experimentů, „reforem“, kariérních řádů či pomateného výkaznictví, které stejně stát/kraj/obec nezpracovává a ničemu neslouží.

4) NE! dalším a dalším povinnostem

Povinná je povinná školní docházka. V drtivé většině ostatních problémů lze uplatnit právo volby vzdělávaných (žáků se svými rodiči) a vzdělávacích institucí (škol). Stát je nemusí dopodrobna regulovat, upravovat a kontrolovat.

Proč stát určuje školám, jak má vypadat školní část maturit, když sám za stamiliony organizuje maturitu státní. Proč stát organizuje přijímací řízení a jeho nuance? Snížení počtu povinných hodin, snížení počtu středoškolských závazných Rámcových vzdělávacích programů. Ukončit buzeraci škol s naoko vlastními „školními vzdělávacími programy“ a jejich neustálým přepisováním v důsledku lobbistických změn.

Důležitý je cíl, ke kterému dojít (co studenti nakonec umějí) – to má stát tvrdě kontrolovat. Nikoli přesně určovat cestu, jak toho ta která škola dosáhne a co kdy jak udělá.