Jiří Kostečka: Praktické rady ke společné části maturitní zkoušky z českého jazyku a literatury (2014)

pondělí 7. dubna 2014 ·

Slohová práce

  1. Dodržte LIMIT SLOV: 250 (při 90 minutách času), tolerance 50 slov; nejlépe je viditelně ho překročit. Pozor: za nedodržení limitu o 50 slov se strhává v 1A, vyjma útvary, které z podstaty věci bývají v praxi kratší (motivační dopis a jiná administrativa, zpráva).
  2. Dodržte TÉMA!
  3. Dodržte FUNKČNÍ STYL a SLOHOVÝ ÚTVAR:

    vyprávění není obyčejný dějový popis;

    zpráva: pište v minulém čase, popř. v tzv. historickém prézentu, ne v čase budoucím;

    úvaha: vyžaduje i vtip, bystrost, esprit;

    referát: jde vlastně o výklad, většinou mluvený → je třeba navodit a udržovat kontakt s posluchači, pozdravit, je, rozloučit se, otevřít v závěru diskusi.
  4. Soustřeďte se na neuralgické pravopisné jevy (uvádíme je v samostatném příspěvku); zejména nevnášejte do textu angloamerické uvozovky a angloamerické odstavcování.
  5. Pište „klasiku“. Jen opravdu nadaní studenti si můžou dovolit jít do experimentu, zejména ve vypravování, fejetonu a úvaze.
  6. Za kontroverzní názor se samozřejmě nesráží; pozor ale na argumentaci, zejména v úvahovém textu. Rozhodně nelze doporučit prezentaci názorů, jež jsou v rozporu se zákony naší země a základními náležitostmi demokratického řádu.
  7. Dodržujte KOMPOZIČNÍ TRIÁDU úvod – stať – závěr (výjimku tvoří beletristická publicistika a vyprávění či líčení).
  8. NEŠKRTEJTE příliš a pište ČITELNĚ – jinak se strhává ve 3B. (V budoucnu snad dojde na psaní maturitní práce na počítači, zatím to z mnoha důvodů možné není.)
  9. Pozorně si přečtěte instrukci k VÝCHOZÍMU TEXTU: některé výchozí texty jsou jen inspirativní (tj. nemusíte na ně reagovat přímo), jiné jsou tzv. imperativní (tj. musíte z nich přímo vycházet a k nim se vyjadřovat); v zadání to bude jasně stanoveno.
Následují poznámky k jednotlivým útvarům, a to na základě dosavadních zkušeností hodnotitelů:

Témata a útvary slohových prací – konkretizace


Zpráva: Ať je zadání jakékoli, zpráva ve smyslu české stylistiky (na rozdíl od praxe žurnalistické) se vždy podává o události, která již proběhla – píše se tedy v zásadě v MINULÉM ČASE. U zprávy do fiktivního časopisu se pokuste o publicistické oživení neotřelými obraty, humorem apod.; zde není vyloučeno užít místy i historický prézens, který je jinak typický pro reportáž (a pak už vyrážíme na cestu, i když lije jako z konve…).


Kterýkoli útvar publicistického stylu: sami si vybíráte, co napíšete, a to podle charakteru zadání. Tento záměr nijak nedeklarujte – měl by být k poznání z textu. Můžete tedy psát zprávu, analytický článek, komentář, fejeton, reportáž… Vždy se snažte o aktualizaci výrazu, o jazykové oživení. MYSLETE NA ČTENÁŘE.

Reportáž: psaní v přítomném čase je téměř imperativní (…a jsem na místě. Nevěřím svým očím: na poli skutečně vidím gigantické geometrické obrazce.)

Fejeton: měl by mít lehkost a jazykový vtip a zobecňující myšlenku.

Vyprávění: musí mít ZÁPLETKU, gradaci, POINTU – jinak je to pouhý dějový popis a strhává se v 1B. Zkuste alespoň jeden vnitřní monolog nebo polopřímou řeč. Zkuste historický prézens. Zkuste zajímavý začátek (in medias res, dialog, tázací větu…)

Charakteristika: musí obsahovat vždy a hlavně CHARAKTERISTIKU VNITŘNÍ, tj. povahové vlastnosti, temperament, chování dotyčného ve společnosti, vztah k lidem, k práci, názory na život… CHARAKTERISTIKA VNĚJŠÍ (popis fyzické podoby) by taky měla být přítomna, ale stačí jen okrajově. Zkuste alespoň jednou zařadit vedle CHARAKTERISTIKY PŘÍMÉ (autorské) též CHARAKTERISTIKU NEPŘÍMOU, např. dialogem v přímé řeči, vzpomínkou někoho jiného na nějaký zážitek s danou osobou apod.

Popis pracovního postupu: zejména v tomto útvaru dodržte přísně zadání – nepečeme buchty, když máme smažit palačinky. Použijte zdrojové informace (suroviny, nástroje, materiál, počítač…), ale dodejte i něco dalšího, svého. Vytvořte PERFEKTNÍ KOMPOZICI! Lze místy psát i v bodech. Častá je 1. a 2. osoba mn. č. oznam. a rozk. způsobu (Pak přidáme mouku – Nyní spusťte program W3Xrzah – Nezapomeňme provést zkoušku).

Referát: Jde v podstatě o výklad. Buď referujete přímo (např. na kongresu), nebo nepřímo (např. sdělujete do odborného časopisu výsledky kongresu). Píšete tedy odborný text, tj. objektivně, bez subjektivních výlevů, VYSVĚTLUJETE a OBJASŇUJETE. Vyžaduje se PRECIZNÍ KOMPOZICE, triádová. Referát je často zadáván jako MLUVENÝ, tedy vlastně jako přednáška: pak musí mít oslovení a průběžné kontaktové obraty; hodí se též sdělit kompozici v úvodu a pak na ni odkazovat (Tolik k barvě dinosaurů; nyní – jak jsem naznačil(a) v úvodu – se budu věnovat jejich rozmnožování). Na závěr je nutné shrnutí, otevření diskuse, event. rozloučení s publikem.

Úvahový text: primárně se žádá ÚVAHA PROSTÁ, ale jakékoli nakročení do úvahy vyššího rázu, tj. odborné nebo do eseje (podle zadání) se bonifikuje v 1B. Samozřejmě perfektní úvaha prostá musí rovněž dostat maximum 30 bodů.

Větší míra subjektivity je vítána, ale pozor na nadužívání zájmena já. Častá (ale ne nutná) jsou rozvažovací slovesa: zamysleme se, podívejme se na problém z druhé stránky, uvažujme, položme si tuto otázku… Typický je tento postup: ARGUMENT – PROTIARGUMENT – POTVRZENÍ ČI VYVRÁCENÍ ARGUMENTU PŮVODNÍHO. Hojné jsou tázací věty. V závěru můžeme uvést nezodpovězené otázky, nastolit problém nový.

Cílem úvahy není nutně problém vyřešit, ale i jen ho otevřít a přimět adresáta k zamyšlení.

Didaktický test


  1. Vyplňuje se modrou nebo černou, nesmí se psát tužkou. Pozor na způsob opravy: opravované políčko je třeba opravdu pečlivě začernit/zamodřit. Bohužel, jestliže se chcete následně přece jen rozhodnout pro již začerněnou/zamodřenou variantu, nelze tak učinit. Proto opravujte s rozmyslem.
  2. NESPĚCHEJTE, času je dost.
  3. Pořádně a v klidu si PŘEČTĚTE ZADÁNÍ každé jednotlivé úlohy (!!)
  4. NEGATIVNÍ ZADÁNÍ pozorně promyslete (např. Které tvrzení z textu nevyplývá?); takové zadání je vždy vyznačeno podtržením. Řešitel má totiž tendenci vnímat zadání spíše jako pozitivní, tj. Které tvrzení z textu vyplývá? Jenže to právě v těchto testech vždy není.
  5. VYNECHTE DOČASNĚ ÚLOHY, které „nedáte z první“, uklidněte se vyřešením úloh snadnějších, poznamenejte si úlohy vynechané a pak se k nim vraťte. Týká se zejména úloh s grafy.
  6. NEHLEDEJTE V ZADÁNÍ CHYTÁKY, nejsou tam!
  7. NEROZČILUJTE SE, když úloha podle vás vypadá chybně – pokud závadná opravdu je, lze ji napadnout později. Omyl se může přes všechny kontroly stát, je to ale nepravděpodobné: revize úloh jsou od r. 2012 velmi zpřísněné, konzultované i s Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR.
  8. První a poslední úlohy testu mohou (ale nemusejí) být úmyslně hodně snadné – tzv. „na rozjezd a dojezd“; stane-li se tak, nic podezřelého za tím nehledejte.
  9. NEHÁDEJTE, ALE ŘEŠTE: správné odpovědi se již nedeklarují (jak to bývalo v časech dávných) např. délkou nebo viditelně vyšší pravděpodobností: varianty jsou dnes opticky rovnocenné – např. i systémem „dvě odpovědi dlouhé, dvě krátké“; ani z tohoto nic nevyvozujte a řešte rozumem, ne spekulacemi.
  10. Když si nejste řešením jisti, i tak JEDNU VARIANTU VŽDY ZAŠKRTNĚTE: pravděpodobnost trefy je – při eliminaci alespoň dvou méně pravděpodobných variant – 50:50. Za chybnou odpověď se nic nestrhává, takže něco zaškrtněte v každé úloze!


Ústní zkouška

Umělecký text

  1. 1. Učitel se nesnaží maturanta nachytat, ale pozor: mohou, resp. měly by přijít dosti konkrétní otázky cílené na prověření toho, zda zkoušený skutečně dílo četl; nelze se spoléhat na to, že „obsah“ se vždycky nějak stáhne z internetu.
  2. 2. Musíte znát alespoň rámcově další tvorbu vylosovaného autora a literární směr / období, v němž dílo vzniklo.
  3. 3. Musíte bezpečně rozlišit základní literární druhy (epika; lyrika; drama) a jejich typické dílčí žánry (román, epos, novela; sonet; komedie) či jejich prolínání (lyrickoepická balada).
  4. 4. Musíte chápat rozdíl mezi literárními druhy (viz výše) a jazykovou normovaností textu (poezie/próza: příkladem poetické/básnické=veršované epiky je epos /např. Homérova Odyssea/, příkladem lyrické prózy Hrabalova Příliš hlučná samota).


3. Měli byste mít v hlavě SEDM ZÁKLADNÍCH JAZYKOVÝCH A KOMPOZIČNÍCH PROSTŘEDKŮ ESTETIZACE TEXTU a aplikovat alespoň některé z nich při analýze vylosovaného úryvku:
  1. slovní zásoba (synonyma, antonyma, homonyma; expresivní pojmenování);
  2. hlásková instrumentace textu (zvukomalebná slova – onomatopoia, j. č. onomatopoion, a vytváření či dokreslování atmosféry pomocí temných samohlásek a, o, u, zpomalování tempa pomocí dlouhých samohlásek dvojhlásky ou (Mácha); naznačení nesouladu, konfliktu pomocí kumulace sykavek a hlásek r, ř (Halas) apod.;
  3. figury (zvl. anafora, epifora, epizeuxis, syntaktický paralelismus, inverze slovosledu, řečnická otázka);
  4. tropy (metafora, metonymie, synekdocha);
  5. základní pojmy nauky o verši (versologie): volný verš x vázaný verš; u českého vázaného verše ukázat stopu (trochej, daktyl, jamb), rým a jeho funkce a druhy;
  6. základní pojmy naratologie (vypravěč; druh řeči: monolog, dialog, vnitřní monolog; forma řeči: ich-forma, er-forma, přímá řeč, nepřímá řeč, polopřímá řeč, značená a neznačená přímá řeč);
  7. kompozice textu (tektonická x atektonická: postup chronologický, retrospektivní, paralelní, in medias res x proud vědomí, volné asociace).
4. ANALÝZA TEXTU není totéž jako INTERPRETACE TEXTU. Analýza textu je rozbor podle výše naznačených kritérií, interpretace textu je vnímání jeho poselství; stručně: co mně text dal, či vzal. Samozřejmě čím lépe znám (výše uvedené) prostředky, jimiž mě k poselství textu autor přivádí, tím hlouběji dokážu (i intuitivně) text prožít.

Interpretace je plně v pravomoci maturanta, ovšem nesmí jít o interpretační zvůli, neopřenou o text, tedy o zjevnou dezinterpretaci.

Neumělecký text

5. Maturant by měl znát a aplikovat tyto ZÁKLADNÍ POJMY STYLISTIKY:
sloh/styl;

stylistika;

komunikačně sdělný projev;

objektivní a subjektivní slohotvorní činitelé
(objektivní: funkce textu, komunikační situace, adresát, psaný/mluvený projev; jazykový talent, věk a vzdělání, motivovanost, okamžité rozpoložení či zdravotní stav pisatele);

funkční styly (prostěsdělovací, publicistický, odborný /vědecký, populárně-naučný, učebnicový/, administrativní, umělecký, rétorický, esejistický);

slohové postupy (informativní, popisný /a charakterizační/, vyprávěcí, výkladový, úvahový;

slohové útvary (kombinovaně se žánry: např. fejeton je žánr, ale zároveň se v něm uplatňují postupy úvahové, popisné i vyprávěcí).

6. Maturant by neměl být přerušován, pokud souvisle HOVOŘÍ K VĚCI a mluví v zásadě SPISOVNĚ (drobné a nesoustavné odchylky od spisovné normy examinátor toleruje). Až po ukončení výkladu k dané podotázce je zkoušený eventuálně požádán o upřesnění, o reakci na námitku člena maturitní komise, o vysvětlení či korekci sporného tvrzení.

Časový poměr: K uměleckému textu hovoříme minimálně 7 minut, maximálně 10 minut; k neuměleckému textu minimálně 5 minut, maximálně 8 minut.

Na závěr:

V současné době je tento příspěvek pokusem o maturitní ideál. Jeho autor si je plně vědom toho, že na negymnaziálních typech škol lze u maturitní zkoušky naplnit jen část uvedených cílů, požadavků, postupů (či jak to nazveme).
V tomto textu jde tedy – kromě praktických rad – i o přístup, koncepci, dobře: o filozofii maturitní zkoušky z českého jazyka.
Je jasné, že zejména v ústní části se v nejbližších letech budou výstupy maturantů různých typů středních škol lišit. Je ale s potěšením možno konstatovat, že ministerský kulatý stůl k maturitní zkoušce dochází po letech tápání k reálným i realistickým obrysům maturitní koncepce, která by konečně mohla v budoucnu v této zemi fungovat, a to i při respektování odlišnosti typů středních škol.

3 komentářů:

Nico Pytlik řekl(a)...
7. dubna 2014 0:57  

Nejspíš to bude tím, že už je to doopravdy dávno, ale nemohu si nějak vybavit, jestli nám někdo dával rady, jak úspěšně odmaturovat.
Když jsem učil na průmyslovce, jako garant oboru jsem v rámci výuky organizoval maturitní zkoušky nanečisto. Se vším všudy. I s bílými ubrusy, zkušební komisí a započítávanou klasifikací. Jen počet zkušebních témat byl redukovaný. Každý maturant si to mohl vyzkoušet, a mnozí to docela ocenili.
Časy se mění. Původně jsem si myslel, že bych žactvu mohl poradit s volbou maturitního předmětu v profilové části zkoušky. Žáci si podle mého soudu nevolí promyšleně. Ale radši jsem od toho upustil vzhledem k nebezpečí následných reklamací. Tak se omezuji výhradně na radu svým maturantům, kterak u zkoušky čelit mojí zákeřné povaze.

Josef Dvořák řekl(a)...
7. dubna 2014 17:46  

Vzpomínám si na scénku Gotta se Sovákem, kdy Gott říká: "Poslyšte, nemohl byste mě naučit něco z toho hereckého řemesla? Samozřejmě ne všecko, to bychom tu museli být nejmíň hodinu." A Sovák odpověděl: "Ale jděte, co bychom tady dělali hodinu!"

Tak si říkám, že pokud by byly sestaveny podobné radící rychlokurzy i v ostatních předmětech, potom by žáci i jejich učitelé ušetřili čtyři roky času.

Radek Sárközi řekl(a)...
7. dubna 2014 23:14  

http://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/mluvici-hlavy/



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.