Jiří Blažek: Oppia aneb programované učení vrací úder

Oppia je webovou aplikací zdarma, umožňující komukoli tvořit výukové lekce pomocí uživatelského rozhraní, které nevyžaduje programování. Koncepčně vychází ze Skinnerova učícího stroje a jeho důrazu na formování, spíše než testování. Oppia je nástroj pro sebevzdělávání kohokoli, nemá funkce pro práci se třídou ani konkrétním jednotlivcem. Hlavním přínosem Oppia je neprogramátorský přístup k algoritmizaci, což je směr, kterým se informační technologie ubírají.

Co to je…

Oppia je volně dostupná webová aplikace, kterou vytvořili vývojáři Googlu ve svém volném čase. Umožňuje komukoli tvořit programované vyučovací lekce. Aplikace byla spuštěna na začátku roku 2014. Výsledek (lekce) je označován v angličtině jako exploration, česky průzkum, což je série vzájemně navazujících podnětů, odezev uživatele a reakcí systému (klasická triáda programovaného učení). Pozor, nejedná se o aplikaci vysloveně testovací a testovat v ní ani nejde, protože systém vůbec nezapisuje odpovědi uživatelů. Jde o jakéhosi robotického, nebo lépe řečeno algoritmického učitele, který vás provází učivem. Oppia je finské slovo a znamená učit se. Další informace jsou v angličtině na blogu Googlu zde.

Systém plně podporuje sdílení. Kdokoli může vytvořit případ (autorem vytvořená lekce) a dát ho ostatním k dispozici. Děje se tak ve skutečnosti automaticky. Všichni mají právo ho nejen otevřít a prohlížet, ale též ho kopírovat a dále upravovat.

Postup uživatele při učení není lineární. Je modifikován podle odpovědi, kterou zadá. Oppia simuluje učitele v tom, že se na základě odpovědi rozhoduje, jakou vám dá zpětnou vazbu a jaký podnět bude následovat. Myslím, že nejlépe pochopíte, o čem mluvím, podíváte-li se na ukázku Úvod do Oppia.

Sen behavioristy aneb didaktická východiska

Programované učení Programované učení je metoda založená na řízení učební činnosti žáků. Vychází z behaviorismu a ze základního vzorce S-R (stimul-reakce). Učivo je prezentováno podle následujících zásad: Princip malých kroků - Látka je vymezena a rozčleněna na velmi malé úseky, kroky (frames). Tyto elementární operace na sebe bezprostředně navazují. Princip aktivní odpovědi - Učivo je předkládáno jako otázka nebo problémová situace. To vylučuje pasivní přístup pouhého příjemce informací. Princip zpevnění - Student je po každém kroku seznamován s výsledky své práce. Pokud učiní chybu, je na ni okamžitě upozorněn. Princip vlastního tempa - Programované učení umožňuje pracovat podle vlastních individuálních rozumových schopností. To usnadňuje možnost samostudia. Upraveno z Wikipedia

Nelze nevidět, že Oppia je materializovaným snem behavioristy. Tento nástroj umožňuje komukoli vytvářet výukový obsah s možnostmi, které sice nechávají Presseyho Teaching Machine z 20. let v propadlišti dějin, avšak nelze nevidět silnou inspiraci u Skinnerovy verze z 50. let. B. F. Skinner tvrdil, že programovaná výuka nemá hodnotit, pouze formovat. Podobná východiska lze vidět i u Oppia, která neobsahuje nástroje na skutečné testování, soustředí se výhradně na formování. Oppia jde ale dál a na rozdíl od Skinnera, který pracoval pouze s doplňováním políček, dává tvůrcům výukového obsahu možnost využít volbu z více možností, jak ji používal u své programované výuky Crowder, ale umožňuje i vstup číselný, formou volného textu, nebo klikem na (Google) mapu.

Autor obsahu tak má k dispozici nástroj, který umožňuje nasadit otázky s různým typem odpovědí, a navíc na každou z nich může aplikace reagovat jinak. To je zvláště užitečné u otevřených odpovědí, kde může tvůrce připravit různé reakce na stovky různých vstupů. Představte si např. otázku “V jakém jazyce je Oppia”. Jen namátkou se nabízí tyto odpovědi: řečtina – zní to řecky ale řecky to není, mongolština – vedle jak ta jedle, fniština – to zní dobře, ale máte tam překlep,…

Co to není

Není to systém řízení výuky (LMS), tedy není to Moodle, ani systém Moodlu podobný. Nemá to v sobě ani náznak Classroom managementu (CMS), tedy neumožňuje to pozvat třídu, a poté se dívat jak se jednotlivým žákům daří, na čem zrovna pracují a jakého dosáhli výsledku. Jak vyplývá z výše řečeného, autoři vůbec neuvažovali o tom, že by se nástroj užíval ve škole, míří primárně do sféry sebevzdělávání, do prostoru, ze kterého budete asi znát např. Khan Academy. Případy z Oppia je samozřejmě možné vkládat do Moodlu (nebo kamkoli jinam) jako vložený obsah.

Je třeba také vidět, že to není nástroj intuitivní. Je to nástroj pro uživatele, kteří si rádi hrají s technickými hračkami, mají zkušenosti s tvořením algoritmů a chuť se podělit se světem o své znalosti a zkušenosti.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz