Petr Koubek: Kariérní systém jako motivace

V současné době je opět po krátké odmlce aktuální (a i módní) bavit se o kariéře učitele.

Pamatujeme si všichni, jakou radost vzbudila iniciativa ministra Lišky zahájit práci na stanovení standardů učitelské profese. Do projektu byly zapojeny reprezentativní osobnosti učitelského stavu, didaktiky a filosofie vzdělávání u nás. Projekt měl vytvořit bázi pro určení kariérního systému pro pedagogické pracovníky, který by je vedl k motivaci ke zlepšování a mohl by též přitáhnout do učitelského stavu zajímavé lidi, kteří o své kariéře uvažují v celoživotním horizontu. Jaký byl proto údiv, když na konci záři 2010 Josef Dobeš projekt zastavil.

Nyní se tedy začíná opět, po česku, „od nuly“. Naštěstí existuje zhruba deset let mohutných zahraničních výzkumů a odborné literatury k problematice učitelské profese a jeho vzdělávání. Od nuly tedy ne. Ale odkud?

Dobrý kariérní systém (KS) by měl reflektovat aktuální teorie o vzdělávání dospělých, zejména v oblasti edukace (např. Korthagenovy výzkumy aj.). KS by měl reflektovat realitu: málokdo chce vykonávat stejnou práci po celý život (Jiří Nantl), u málokoho na to stačí fyzické a duševní síly. Pro každého, kdo jednu činnost více méně monotónně vykonává celý život, platí, že má tendenci k vyhoření a rozhodně nemá-li výzvy, nezlepšuje se a jeho práce postupně ztrácí pro žáky efekt (zapálení pro učení se novému, práce s informacemi, pochybování, kladení si otázek, hledání seriózních, ne-módních odpovědí aj.)

V níže uvedených nástinech rámce učitelské kariéry se reflektuje též poznání týkající se samotného tématu vzdělávání. I když v navrženém rámci ponechávám jakési zkoušky a atestační formální či neformální vzdělávání, za učení a vzdělávání učitelů JE NUTNO PŘEDNĚ POVAŽOVAT UČENÍ SE NA ZÁKLADĚ ZKUŠENOSTI, PRAXE A JEJÍ REFLEXE. Fred Korthagen (Didaktika realistického vzdělávání učitelů, Utrecht 2001, česky v Brně, 2011) uvádí, že učení se čisté abstraktní teorii přináší problémy v transferu těchto obecnin do praxe učitele. Na druhou stranu jen „učení se“ novým „metodám“ (často jsou tím myšleny vyzkoušené a fungující výchovné a vzdělávací strategie „sakum prásk“) nevede ani k učení se, ani k profesnímu růstu učitele, ale k pouhému neuvědomělému kopírování cizích nápadů. Učení čisté teorii nebo „metodám“ bez reflexe žité praxe nevede k žádoucímu efektu; učení se je stav, kdy učitel přesně reflektuje dění ve výuce, je s to poučit se přímo z praxe a zlepšovat svou práci. Efektivní učení se učitele je proces perceptivní, je to trénink oka, uvádí mimo jiné Korthagen.

Zde si můžete prohlédnout tabulku kariérního postupu/systému, který by mohl motivovat. Materiál je k diskusi, uvědomuji si jeho nedostatečnost, ale je jedním z řady návrhů (pamatuji se na návrh Asociace pedagogů už z roku 1998, UN, r. 101, č. 9/1998, s. 18-18). Protože ale aktuální diskuse o KS není zatím příliž otevřená, návrh zveřejňuji.

Realistický závěr, otazník, či vykřičník

Tento návrh je velmi drahý, ale ruší voluntarismus a „nepořádek“ v kariéře učitele, do níž může nyní zasahovat v podstatě „kde kdo“, kdo získá formální nebo neformální vliv a moc. Vše by se muselo propočítat, KS by se musel v celku pilotně ověřit, následně po uvedení v účinnost v dostatečně dlouhém přechodném období by se museli nasmlouvat uvádějící učitelé z řad velmi erudovaných a uznávaných vyučujících a jejich stávající pracovní pozice obsadit dalšími učiteli; ale smysl, a to hluboký, má.

Kariérní systém ovlivní, kdo bude ve třídách působit za deset i více let; a práce ve třídě s dětmi je skutečně velmi významná, to zní pateticky!, pro budoucnost země: nejen kvůli „znalostem“ dětí a jakémusi společnému kulturnímu a hodnotovému základu národa; vzor učitele ve třídě ale ovlivní subtilnější fenomény jako odvaha a poctivost lidí v myšlení a konání, důvěra v mocenské instituce nebo odpovědný přístup k životu, věcem veřejným a budoucnosti.

Převzato z autorova blogu na RVP.cz