Ve svých přednáškách jen málokdy zapomenu zmínit Deset doporučení pro školu 21.st. podle IDEO. Rady, které tato celosvětově uznávaná poradenská agentura poskytla školám, mají cenu zlata. Hned ta první „Táhněte, netlačte!“ se mi nemohla nevybavit, když jsem začal číst studii How really relevant and practical are Open Educational Resources? [1] společnosti podporující online vzdělávání z Ontaria Contact North, která pojednává o tom, jaký je skutečný smysl otevřených výukových materiálů. I když se touto problematikou opakovaně zabýváme, objevují se zde nové souvislosti, které stojí za promyšlení.
Studie nejprve připomíná, že hnutí otevřeného přístupu ke vzdělání nabývá stále větších rozměrů. Zdaleka se již netýká pouze hotových výukových materiálů dostupných každému prostřednictvím různých úložišť (DUM). Zde je třeba přehled Exemplary Collection of Open eLearning Content Repositories vypracovaný Audrey Watters [2] (chybí v něm např. evropské LRE, africké OER Africa či významné iTunesU).
Samotný přístup k materiálům ale nestačí. Proto roste obliba i strategický význam volně dostupných programů, jichž se může zúčastnit každý, kdo má přístup k internetu. Na počátku tohoto vývoje stál model otevřené vysoké školy (OER university), např. britská Open University a její program OpenLearn. Další podrobnosti najdete v článku Vliv volné dostupnosti materiálů na školství. Komunita sdružená kolem autorů konceptu konektivismu přišla v roce 2007 s nápadem vysvětlovat svůj otevřený přístup ke vzdělávání prostřednictvím kurzů, které nebyly jen volně dostupné, ale jejich cílem bylo, aby účastníci získané poznatky dále šířili ve svém tzv. osobním vzdělávacím prostředí.
Vzhledem k tomu, že se do kurzů hlásilo opravdu hodně zájemců o bližší seznámení s konceptem konektivismu, dostaly kurzy přízvisko „masivní“ (Masivní otevřené online kurzy). V nedávné době jsme se, díky velkému nárůstu užívání tohoto pojmu, zamýšleli nad tím, zda bychom v češtině neměli raději překládat ang. originál „massive“ jako „masové“, ale nakonec jsme se rozhodli nic neměnit. U nás má pojem „masový“ přece jen pořád značnou negativní konotaci a navíc asi opravdové masovosti co do počtu účastníků stejně nikdy nedosáhneme. Masivnost těchto kurzů tedy můžeme klidně chápat spíše ve smyslu důkladnosti nebo mohutnosti jejich významu.
Poslední vývoj pak vedl k tomu, že pojem MOOC začal být používán i pro jiné masivní kurzy, které jsou, na rozdíl od konektivistických (cMOOC), mnohem více zaměřeny instruktivně (xMOOC). V článku Velký MOOC boom pokračuje jsme rozdíl mezi nimi vysvětlovali pomocí Andersonova teorému interakční ekvivalence. Studie Contact North ale přináší na tyto odlišnosti ještě trochu jiný pohled.
Rozdíly ve způsobu realizace.
Zkoumání problematiky využití otevřených výukových zdrojů má dvě hlavní komponenty – obsah a proces. Současný mediální boom spojený s překotným zaváděním MOOC se většinou zabývá hlavně procesy a týká se ve většině případů poskytovatelů xMOOC kurzů, tj. společnosti edX a dalších podobných (např. Coursera, Udacity, Canvas, Carnegie Mellon University Open Learning Initiative, ale i tolik populární Khan Academy). Velká pozornost je věnována především tomu, že tyto kurzy jsou sice volně dostupné, ale chce-li někdo získat kredity a nakonec třeba i nějaký titul, musí se stejně zapsat do řádného studia a zaplatit (v USA nemalé) školné. I v otevřených kurzech se ve většině případů za výstupní certifikát již platí. cMOOC kurzy jsou naopak vždy zdarma. Na výstupu není třeba udělovat certifikáty, protože každý nabyté schopnosti prokazuje prostřednictvím své vznikající veřejné digitální stopy (viz Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma).Obsah je u obou typů kurzů definován organizátory a lektory. Pro xMOOC je typickým automatické řízení činnosti účastníků, jejichž úkolem je studovat dané výukové materiály s následným testováním získaných znalostí. V rámci cMOOC je vytvářena komunita, do níž jsou zváni známé osobnosti z řad odborníků, jež se na definování obsahu podílejí typicky přednáškou, která mívá podobu webináře. Účastníci nejsou k ničemu nuceni, ale pokud se rozhodnou získané vědomosti předávat dál, je jejich povinností používat předem dohodnuté klíčové slovo v popisu obsahu. To dovoluje všechny dokumenty snadno najít a ze stránek kurzu je zpětně odkázat.
Právě to, jak je činnost frekventantů řízena, je indikátorem vyvolávajícím ještě další pohled na odlišnosti MOOC kurzů.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat