Projekty organizuje Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání IEA se sídlem v Amsterodamu. Do šetření PIRLS 2011 se zapojilo celkem 45 zemí, šetření TIMSS 2011 se zúčastnili žáci 4. ročníků z 52 zemí. V České republice se hlavního šetření PIRLS a TIMSS na jaře 2011 zúčastnilo 177 základních škol, více než 4 500 žáků a jejich rodičů, téměř 500 učitelů a ředitelů škol.
Hlavní zjištění z šetření naleznete zde.
Podrobnější informace o výsledcích jsou uvedeny v Národní zprávě PIRLS 2011 a v Národní zprávě TIMSS 2011. Publikace byly vydány jako plánované výstupy projektu Kompetence I spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
9 komentářů:
Z hlavních zjištění mne zaujala především skutečnost, že máme nízké procento žáků, kteří dosahují nejvyšší úrovně (ale také máme málo žáků, kteří nedosahují ani nejnižší úrovně).
Ano, to je přesně obraz našeho školství, které se věnuje žákům slabým, ale nikoliv už nadaným. připomíná mi to Žáčkovo: "Hlavy se setnou těm, co přeční, za to průměrní jsou věční." V našem školství skutečně nejde o nic jiného než srovnat žáky do jedné lajny, nadání nenadání. A to je asi špatně.
Je to špatně, ale celé školství se svým způsobem fungování a financování je na tom špatně. Dokud nebudou peníze na rozvoj školství, bude to špatné. Učitelé to svým nadšením, které logicky postupně mizí, nemohou zachránit. Kde nic není, ani smrt nebere. Z lejna (slušně řečeno) bič neupleteš.
nízké procento žáků, kteří dosahují nejvyšší úrovně
Jestli ono to nebude tím, že u nás je ostuda se výborně učit. Mnohdy se žák brání projevit, že zná správnou odpověď, jen aby se před ostatními neshodil. Stalo se mi nejednou, že chtěli dostat radši dvojku nebo trojku, místo téměř nebo i zcela zasloužené jedničky. Pochopí to někdo?
Prostě doba přeje průměrnosti, výbornost se nenosí.
Je to i tím, že výborní a opravdu schopní žáci na 2. stupni jsou něco jako výlučná zjevení a tohle stigma nevydrží nosit dlouho. Dokud je jich více, do 5. třídy než odejdou, tak to děti tak neberou a mají z jedniček radost.
...je ostuda se výborně učit...
Ujišťuji vás, že se to s nimi táhne i dál až na vysokou. Každou chvíli si někdo řekne o lidovou, i když kdyby se trochu snažil, měl by za jedna. Ježíš to nee, mně stačí za tři... (jen ať probůh nevypadám jako šprt)
A pak dělejte statistiky.
Nejsem kovaný psycholog ani sociolog, ale spokojenost s horšími známkami může být i podvědomá obrana proti vysokému nastavení laťky a nutnosti tu laťku pak vždycky překonat a vysoká očekávání plnit.
Pochopí to někdo?
Já bych to, s dovolením, tak trochu chápal. Pokud možno ale jen dobře, nejlépe však radši dostatečně.
Marně pátrám v paměti, která z celebrit v nějaké televizní estrádě nebo něco na ten způsob za posledních pár let, a jestli kdy vůbec, se pochlubila tím, že se ráda učila nebo snad dokonce neměla nějaký snížený stupeň z chování.
Když školní děťátko dělá neplechu, dám mu za trest jedničku a neustále jej chválím a dávám ostatním za vzor. A pokud by snad hodlalo ve svých neplechách neustávat, pohrozím mu, že jeho vynikající studijní výsledky nahlásím rodičům a v krajních případech i kamarádům v místě bydliště.
Děti se pak radši ukázní a já je mohu odměnit špatnou známkou a vynadáním do blbečků. Když jsou děti vzorné, pak jim o přestávce na chodbě přede všemi příležitostně i jednu střihnu nebo si do školy zavolám rodiče a vynadám i jim.
"vysoké nastavení laťky, vysoká očekávání"
Pane Hučíne, já nemluvím o Open Gate ani o jiném špičkovém vzdělávacím ústavu. Pro běžné školy jsou tyto termíny něco jako sprostá slova nebo virtuální realita.
Být jedničkářem a přiznat se, že mne učení baví, to byl jeden za exota i za časů minulých.
Dnes se k tomu přidala ještě mediální masáž amerických filmů a sitcomů, kde jedničkáře rovnou cpou do popelnic a největší hvězda je quaterback školního mužstva, který randí s nejhezčí roztleskávačkou.
Takže se moc není čemu divit.
Doba je zlá. Dnes děti moc dobře vědí, že si nemohou pokazit reputaci hezkým vysvědčením. Jakápak by to byla mediální hvězda bez dvojky z mravů.
Počítám, že na základce by mohli začíst odklánět a na střední nejvyšší čas na nějaké ty úplatky...
jinak to na vysokou nedotáhnou. Myslím vysokou politiku, totiž.
Nějaké čisté štíty, Němcová, Křeček, Kubera... koho to dnes zajímá.
Tak mne napadá, jestli by se v sousedství sněmovny neměla zřídit věznice, něco jako na Pankráci, aby to poslanci neměli daleko.
Okomentovat