Petr Chaluš: Chceme sebevědomé demokratické školy?

pátek 11. května 2012 ·

Je mnoho témat okolo škol a vzdělávání, které se objevují v médiích. Zajímají ještě i čtenáře, kteří nepracují ve školství? Je jedno téma, které může zajímat všechny: "Kdo rozhoduje, v čem a jak jsme my a naše děti vzděláváni?" Kdo určuje, co se učíme od mateřských, přes základní, střední školy a dále? Rozhodují to politici, úředníci na ministerstvu školství, v jiných státních organizacích? Nebo rozhodují zřizovatelé škol - obce a kraje? Nebo ředitelé a učitelé? Rodiče? Žáci a studenti? Odborné asociace? Firmy a zaměstnavatelé? A kdo má odpovědnost?

Víme, že to, co se učíme ve školách, si určujeme jen my sami? My žáci, studenti, rodiče, učitelé, ředitelé, úředníci, politici, zaměstnavatelé, my všichni? Školy jsou možná dobré měřítko pokroku našeho vědomí, že žijeme v demokratické společnosti, školy si tvoříme my, tvoříme si je?

Ze zkušenosti s vedením školního parlamentu na základní škole si dobře uvědomuji, jak dlouhá cesta vede k tomu, než pochopí žáci, rodiče i učitelé, že čím větší míru rozhodování o svém vzdělávání mají děti, tím víc vzdělávání skutečně probíhá. Je neuvěřitelné, kolik komunikace ve školách se ztrácí v prázdnotě, kdy učitel komunikuje do prázdna. Víme jak velká ztráta peněz, času a potenciálu dětí to je? Myslím, že to všichni víme a nějak rezignujeme na to, že to může být tak, že ve škole probíhá každou vteřinu užitečné, náročné, zábavné, úžasné učení. Naše rezignace může poškozovat zejména školy a učitele, kteří naplno pracují pro každý okamžik učení každého žáka, jejich práce je pak neviditelná. Stejně jako je neviditelná velmi špatná práce jiných učitelů, které žáci a studenti během výuky vůbec nevnímají.

Nezdá se vám, že angažovaná sdružení učitelů mizí? Že již dávno skončilo v České republice období, kdy vznikaly inovativní pedagogické směry a školy s experimentálními vzdělávacími programy? Možná už ani nevíme o tom, že skutečně v 90. letech vznikalo mnoho inovativních škol. Inovativní základní školy tolerovaly nebo se přímo podílely na reformě základního školství, na vzniku Rámcově vzdělávacích programů. Tato reforma měla rozšířit to dobré z inovativní praxe do všech škol v České republice. Trápí dnes někoho, že se to ne zcela podařilo? A všímáme si, že se zcela utlumilo experimentování do mantinelů Rámcově vzdělávacích programů? Přežily jen některé alternativní směry, dobře organizované ze zahraničí, jako je „Montessori“, „Waldorf“, „Začít spolu“ a několik dalších. Experimenty založené na myšlenkách českých pedagogů po roce 1989 nebo na české experimentální pedagogice ve 30. letech 20. století, nejsou vidět nebo už možná vůbec neexistují.

Poslední vývoj v českém školství v období ministra Josefa Dobeše dokonce definitivně pohřbil i základní myšlenky převzaté z inovativních škol v 90. letech včleněné do školského zákona, Rámcově vzdělávacích programů a metodiky tvorby Školních vzdělávacích programů. Byly potlačeny nejvýraznější inovativní přístupy: učení v souvislostech; využívání různorodých výukových zdrojů; propojení školy s reálným světem; důraz na aktivní práci žáků a studentů během učení; projektové vyučování; skupinová práce žáků; zodpovědnost žáků za plánování učení; sebehodnocení svého vlastního pokroku a další. Aktuálně můžeme sledovat likvidaci myšlenky, že základem hodnocení je individuální měření vlastního pokroku vzdělávaného a ne srovnávání se s ostatními. Připravované plošné testování žáků 5. a 9. tříd je srovnáváním nesrovnatelných osobností jednotlivců mezi sebou. Není účinnější hodnotit individuální pokrok žáka a vést ho ke srovnávání se sebou samým? Je důležité pozitivně hodnotit i žáka, který je ve srovnání s druhým žákem horší, pokud má větší individuální pokroky.

Co je tedy dnes hlavním trendem ve školství? Nevyužívá někdo naše slabé uvědomění, že vzdělávání si řídíme my děti, rodiče, učitelé, ředitelé, zástupci obcí, měst, krajů, odborných asociací, zaměstnavatelů? Pokud snad někdo z nás věří, že vzdělávaní řídí odborníci ve státní správě, tak pro probuzení z této iluze je dobré si představit rozdíl v číslech. Žáci a rodiče - milióny? Učitelé - statisíce? Ředitelé - desetitisíce? Úředníci na ministerstvech, České školní inspekci a několika dalších organizacích - stovky? Kolik lidí asi rozhoduje o důležitých otázkách, co a jak se učíme my milióny dětí a rodičů? Několik úředníků? Víme, kdo jsou? Věříme jim? Jsou pod naší veřejnou kontrolou? Mohou zvládnout odpovědnost za to, co se učíme my a naše děti ve školách? Těchto několik lidí ani nemůže vědět, co je pro nás nejlepší. Neměli by ani chtít to vědět, měli by nás upozorňovat, že my vzdělávaní a my rodiče vzdělávaných dětí máme hlavní odpovědnost za to, co se ve škole učí. Neustále by měli vracet odpovědnost do našich rukou a rukou učitelů. Nechme statisícům učitelů jejich odpovědnost za kvalitu výuky a oceňme je. Podpořime rozvoj profesních asociací učitelů, demokraticky řízených, které budou mít podporu učitelů, rozvoj komunikace s rodiči a organizacemi rodičů.

Přispějme všichni k tomu, aby čas trávený vzděláváním nebyl ztrátou peněz, ztrátou posvátného času, který v životě máme. Nejvíce posvátný čas, je čas našich dětí. Děti mají potenciál učit se mnohokrát více věcí než dospělí a pokud se skutečné naplno neučí "srdcem, tělem a duší", je to pro ně ztráta na celý život. A možná je to i ztráta potenciálu celých generací. A čí je to odpovědnost? Naše. Nás dětí, nás rodičů vzdělávaných dětí. My děti a rodiče, vydejme se do školních parlamentů a školní rad, do médií, za zastupiteli obcí a krajů, na ministerstva a školní inspekci a další organizace a mluvme o tom, co se chceme učit, jak se to chceme učit. Mluvme jako rodiče o tom, co a jak chceme pro naše děti.

A navíc ještě podpořme vznik nových experimentálních škol, podpořme inovativní pedagogy a ředitele. Nemusí se v takových školách vzdělávat všechny děti, tyto školy budou hledat nové cesty pro nás všechny, až je jednou budeme potřebovat. Bez nových směrů a inovativních škol a učitelů, půjdeme všichni po jedné stejné cestě a co když na konci bude slepá? Pak se nám bude hodit se rozhlédnout a vidět mnoho dalších už vyšlapaných cestiček.

13 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
11. května 2012 7:38  

Promiňte, pane Chaluš, to je ale blábol. Je vidět, že pracujete na úřadě (Dům zahraničních služeb MŠMT, jak jsem si přečetl) a ne ve škole. Díky bohu za mlčící souhlasící většinu. Testování samozřejmě není všelék (to ale nikdo neříká, aspoň já jsem to neslyše) a má svá rizika. Obecně je ale velmi smysluplným příspěvkem pro kvalitu systému.

Anonymní řekl(a)...
11. května 2012 7:54  

11. května 2012 7:38
Jen připomínka.Má cenu testovat žáky devátých tříd v červnu, když jim nejde naprosto o nic ?

Anonymní řekl(a)...
11. května 2012 8:08  

To mě taky napadlo, ptal jsem se přesně na to na jednom semináři, co organizovala inspekce. A odpověď byla: ano, není to šťastné, teď je to kvůli termínům vývoje těch systémů a požadavku ministerstva, ale do budoucna budeme navrhovat, aby to bylo v pololetí. Motivace žáků 9 na konci roku opravdu bude mizivá.

Anonymní řekl(a)...
11. května 2012 8:32  

".. teď je to kvůli termínům vývoje těch systémů a požadavku ministerstva,"

To je žákům pro smích a já to nazývám idiocií byrokracie. Ministerstvo si hraje na "počasí". "Teď bude deštivo, neboť všichni věříme, že bude globální oteplení". Tak se všichni musíme podřídit, neboť s počasím nic nenaděláte :-))

Opravdu se úřady, naplněné dospělými lidmi budou ještě dlouho chovat tak, každou blbost budou obhajovat vyšším nesmyslem úředníků - bývalého ministra?
Každý žák či student je obdařen zdravějším selským rozumem a když POZNÁ, že něco pozbylo smylu, tak to přestane okamžitě dělat. Jenom "stát" má galaktickou setrvačnost i když se řítí do žumpy.

Mirek

Anonymní řekl(a)...
11. května 2012 8:53  

No jo, ale když v prosinci byla ta první pilotní zkouška na sto školách, je jasné, že generálka se dá stihnout jen s nějakým odstupem. Já bych to teď jako problém neviděl, jde jen o zkoušku, ale je jasné, že v budoucnu to na konci 9. třídy být nemůže.

Anonymní řekl(a)...
12. května 2012 7:26  

11. května 2012 8:53

Jaká bude tedy motivace žáka deváté třídy v pololetí před a po napsání testů ? Žádná ! I žák musí mít přece pocit, že když se na testy vykašle nebo je nezvládne, tak přijde nějaký postih. Musí být na psaní ověřovacích (srovnávacích) testů zainteresován.

Anonymní řekl(a)...
12. května 2012 12:11  

Proč, proboha, pořád chceme žáky strašit, trestat či jinak ponižovat? Abychom z nich udělali ovce? Opravdu se najde tak málo učitelů a rodičů, kteří chtějí z dětí vychovat sebe-vědomé, zralé a svobodné osobnosti? Ale ruku v ruce s tím jde nutnost smyslu-plného vyučování. Pokud budou žáci cítit, že to, co a jak se učí, je PRO ŽIVOT, že učitelům, kteří je učí, nejsou lhostejní, pak se (po určité době, ne hned) změní i postoje žáků k učení. Bez strašení, vydírání, trestání.
OU

poste.restante řekl(a)...
12. května 2012 13:35  

OU
V obecné rovině s Vámi souhlasím. Pokud by žák měl být trestán za špatný výsledek, o který se ale musel zasloužit a snažit, pak děláme věc špatně.
Na druhou stranu netvrďte mi, že dvanáctiletý kluk nějak řeší, které znalosti bude potřebovat pro život. Ten se učí, protože chce, pokud ho téma baví, anebo proto, že musí, pokud mu sedí za zadkem rodiče. Rodiče pak začínají mít o žákovo vzdělávání zájem, až když jim špatná známka signalizuje problém.
Ve čtrnácti letech oceňuje přísnou angličtinářku tak jeden žák ze sta. Pro ostatní je to jen "blbá kráva, která nám dává každou hodinu písemku na slovíčka".

Uznání a ocenění přichází až s věkem. (Někdy)

Samo o sobě přece prověrky, písemky, zkoušky a testy nejsou nic špatného.
Přípravou pro život přece není výchova skleníkových květinek.

Problém je v tom, že bohužel i mnozí učitelé očekávají, že celoplošné testy zafungují jako strašák. A to je opravdu hodně špatný přístup.

Anonymní řekl(a)...
12. května 2012 14:04  

"...netvrďte mi, že dvanáctiletý kluk nějak řeší, které znalosti bude potřebovat pro život..."
Samozřejmě, že ne, ale to právě musí vědět kantor, a to bez ohledu na to, zda onen kluk bude v budoucnu bankéřem, kominíkem nebo záchranářem. Toto je, dle mého, nejdůležitější úlohou učitele ZŠ.
"...oceňuje přísnou angličtinářku tak jeden žák ze sta..."
Nemohu souhlasit, jsa učitelka (i) angličtiny na ZŠ řazená k těm "přísnějším" (to není správné slovo, raději bych volila "náročnějším"). A to i přesto, že netestuji.

Nemyslím, že absence "prověrky, písemky, zkoušky a testy" plodí skleníkové květinky. Ale to je tak velké téma, že se do okénka komentáře nedá rozebírat. To by chtělo zajít na kafe :)
OU

obyčejná učitelka řekl(a)...
12. května 2012 18:13  

Přikládám odkaz na zajímavý článek http://rudolfkohoutek.blog.cz/0911/psychologie-osobnosti-ucitele-a-vychovatele - zkuste "se najít". A také by mohlo být zajímavé zabývat se otázkou, který typ učitele bude spíše zastáncem/odpůrcem plošného testování.

Pytlik Blaha řekl(a)...
12. května 2012 18:26  

Pokud budou žáci cítit, že to, co a jak se učí, je PRO ŽIVOT

Trošku mi vrtá v hlavě, jak mohou děti cítit to, nad čím pedagogičtí vědátoří bádají desítky let, neustále reformujíce a revidujíce.

poste.restante řekl(a)...
12. května 2012 19:30  

OU
Já myslím, že u toho kafe bychom se na většině zásadních otázek velice rychle shodli. :-)

Víte, já jsem vzděláním informatik, pracovním zaměřením spíše analytik a logistik. Ke kantořině jsem se vrátil po létech a dělám ji posledních asi 7 let.
Vzdělání mi připomíná jednu ze základních pouček kybernetiky:
"Systém, který neměřím, neřídím."
Takže testy jako zdroj informací o procesu podporuji.
To ale neznamená automaticky plošné testy a už vůbec ne tak zmatečně organizované, jak se tomu děje teď. A už vůbec ne testy, které mají žáky škatulkovat, jak o tom básnil exministr.

Pokud se žáků a jejich přístupu týče, každý výrok, který zde napíšeme bude v podstatě zjednodušující. Život ale bývá mnohovrstevný. To je, mimochodem, právě to, co mne na této práci baví.
Myslím, že v různých fázích života a vývoje se přístup žáků mění. Jedno ale zůstává. Žáci dokáží poznat, jestli Vám na nich záleží, nebo ne. I když některým je to samozřejmě úplně putna. Ale těch pár, kteří to dokáží ocenit, ti za to úsilí učitele stojí. (Ti ostatní samozřejmě taky, jenom nejsou zdrojem optimismu.)

hana magdalena řekl(a)...
13. května 2012 11:24  

Reaguju na argument, že se rodiče o výseledky svých dětí starají, až když dostanou špatnou známku. Jsem rodič, který to tak nemá, komunikuju s učitelkou o výsledcích svého dítěte PO CELOU DOBU JEHO ŠKOLNÍ DOCHÁZKY - ale hlavně, můj zájem není zaměřen pouze na školní výsledky (nabyté vědomosti) mého dítěte, zajímán mě rovněž, jak je moje dítě ve škole spokojené, jak se zapojuje ve skupině (třídě), jak dokáže s nabytými vědomostmi zacházet dál, jestli si dokáže na věc vytvořit vlastní názory a jak o nich dokáže s druhými komunikovat a tak dále. Proto jsem aktivní v iniciativě rodičů Dopis Stop plošné testování viz http://stopplosnetestovani.webnode.cz/. Domnívám se, že POVINNÉ PLOŠNÉ testování dětí podporuje školství zaměřené na výsledek oproti procesu a takto koncipované školství neskýtá prostor pro aktivnější zapojování se rodičů. O TO JDE? TO JE JEHO CÍLEM (toho testování?)? Pak opravdu rodičům zbude již jen reagovat na výsledky (ať už dobré nebo špatné). Jak reaguje Čši na iniciativu rodičů? Je to snad vzorový příklad toho, jak mají v budoucnu ředitelé škol a potažmo učitelé reagovat na aktivní rodiče, kteří nedejbože budou míst svůj vlastní názor? Je to snad předzvěst toho, že cílem vzdělávání v budoucnu v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nebude vzdělaný člověk s vlastním názorem na svět?

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.