Přečtěte si: Jsme ochotni číst doporučení OECD pro školství?

V lednu vyšla zpráva o hodnocení v českém vzdělávacím systému. Jako obvykle dává dobrý přehled o tom, co sami trochu víme, a také o tom, čeho si málo všímáme. Některá doporučení mi stojí za zdůraznění – protože se mi zdá, že to, o čem hovoří, se u nás málo chápe a málo umí.

Zpráva je zajímavá a velmi dobře informovaná. Její autoři dobře znají a chápou naše poměry ve vzdělávání a navíc mají srovnání se světem. Bude zajímavé, jak budou na zprávu reagovat jednak vůdci českého školství, jednak akademická obec (jestli vůbec) a zda z ní mohou něco mít i učitelé a žáci.

Z článku Ondřeje Hausenblase v EDUin.cz vybíráme:

Úkol pro každého učitele

Reagovat na tohle doporučení, to není výlučně v rukou vysokopostavených edukátorů a administrátorů, jako tomu je u dalších doporučení. Je to hlavně v rukou učitelů v denním výukovém provozu. Kdo v tomto procesu sami působíte, nebo kdo se s učiteli stýkáte hojněji, víte, že to je náramně komplexní, intelektuálně náročný úkol a přitom je to extrémně vlivný nástroj. A je to nástroj tak málo v českých školách přijatý a ovládnutý, že je ostuda, jak málo podpory v tom učitelstvo dostává – aby to docenilo a nespokojovalo se s hodnocením typu „sbírat známky na vysvědčení“, aby se učitelstvo naučilo systematicky používat formativní hodnocení a aby to nebyly jenom izolované, ač dobře míněné poznámky k žákově práci ve třídě, a aby to učitelé používali k posunutí žáka kupředu a ne jenom k porovnání s pracemi spolužáků.

Když nám zpráva OECD formativní hodnocení doporučila, můžeme se radovat. Ale vidím, jak málo podpory se pozornosti se u nás formativnímu hodnocení dostává od akademiků a vůdců školství. Taky mě děsí, jak ochotně i lidé informovaní skočili na špek a bezostyšně diskutují o „výsledcích maturit“ a začínají vážně probírat výsledky dobešovitých „testů“.