O rizikách standardizovaného testování v 5. a 9. třídách s profesorem University of London, Stephenem Ballem.
Z rozhovoru Milana Pola a Romana Švaříčka se Stephenem Ballem v Online.MUNI.cz vybíráme:
Objevil jste během svého studia nějakou alternativu ke standardizovaným testům, kterým se také říká náročné testy se závažnými důsledky pro žáka a jeho školu, něco, co by mohlo zároveň uspokojit rodiče, politiky i odborníky?
Já se domnívám, že zejména v zemích, jako je Anglie, Spojené státy a některé další, které se řídí těmito idejemi už dlouho, nic takového prakticky neexistuje. Že je dnes vlastně skoro nemožné o školství rozumně mluvit, mluvit o jiném smýšlení o školství. Ten diskurs — jak diskurs politický, tak vzrůstající měrou i profesní — je příliš pevně svázán pojmy standardů, výkonnosti a efektivity škol. Snaha formulovat jiné verze toho, k čemu by mělo být školství, je dnes téměř neuskutečnitelná. Diskurs kolem výkonnosti je tak mocný a nepřipouštějící alternativu, že všechno jiné zní jako nějaká nostalgie nebo romantika nebo prostě bláznovství.
Ztratili jsme — každopádně aspoň v Anglii — veškerý pocit, že by bylo zapotřebí diskuse, která začne tím, k čemu tady školství vůbec je. Co od svého vzdělávacího systému chceme? Místo toho jde o to, že chceme vyšší standardy. Ale to nám ještě neříká, k čemu je tady školství. To nám říká, jak školství měříme. A jak měříme školství, se nám jaksi zaměnilo za to, k čemu školství je. Takže pro mě je velice těžké tu otázku zodpovědět, protože bych nejraději řekl, že jestli se do něčeho pustíme, chci začít někde jinde. Já chci začít od začátku. Chci začít znovu.
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
16 komentářů:
V brzké době Česká republika zavede standardizované testování v pátých a devátých třídách základní školy, navzdory tomu, že máme mnoho dokladů o nevýhodách tohoto testování. Politikové však hovoří jinak, pro ně je zavedení testů krokem k uspokojení rodičů žáků. Jak si myslíte, že to promění vzdělávací systém v České republice?
Myslím, že ta změna přijde. V Anglii i jinde, ve Spojených státech, Austrálii i v některých zemích Dálného východu se projevují velmi výrazná negativa, která s sebou přineslo zaměření na výkonnost. Působí to velmi bezprostředně na učitelskou praxi a na způsob, jakým učitelé přemýšlejí o tom, co dělají. Věci to skutečně dramaticky mění.
Jedním ze společných negativ napříč systémy je, že to vede školy a učitele ke koncentraci úsilí na žáky, kteří mohou nejvýrazněji přispět ke zlepšení. Vede to tedy k systematické pozornosti věnované určitým žákům a k systematickému zanedbávání jiných. A násobí to sociální nerovnosti. Také to znamená enormní tlak na učitele. U většiny systémů, které uplatňují plošné standardizované testy, existuje vysoká míra stresu učitelů, častá zdravotní nezpůsobilost a je mnoho těch, kteří nechtějí pokračovat v profesi. Myslím, že tvůrci politiky si tato negativa neuvědomují.
to vede... ke koncentraci úsilí
Jakákoli koncentrace úsilí u našich školáků a studentů mi přijde naprosto fantastická, ojedinělá a nepředstavitelně žádoucí. Žáka usilujícího o něco jiného než jídlo, hračku, souboj o přestávce nejlépe na zemi, bordel na záchodech, kravál při hodině i mimo ni, zešílení školníka a uklízeček a mn.j. --- se snad už dnes vůbec nevidí.
Jedním ze společných negativ napříč systémy je, že to vede školy a učitele ke koncentraci úsilí na žáky, kteří mohou nejvýrazněji přispět ke zlepšení.
Negativum by to snad mohlo být v případě srovnávacích testů. Ale v případě ověřovacích testů je taková koncentrace přesně to, co chceme.
Kteří žáci mohou přispět ke zlepšení? No přece pouze ti, kdo v ověřovacím testu neuspěli. Tedy nesplnili standard. Koncentrujme na ně úsilí, aby se zlepšili, tedy aby při dalším pokusu standard splnili.
Ještě by mě zajímalo, proč plošné testování násobí sociální nerovnosti. Z analýzy dat PISA 2006, kterou jsem měl možnost provádět, vyplynulo, že motivace a aspirace žáka mají na jeho výsledky několikanásobně větší vliv než vzdělání jeho rodičů.
Tak hernajs už, já prostě nechci svoje žáky testovat, protože mám výborné, motivované žáky, klid v hodinách, nezkouším před tabulí, nepíšu přiblblé testy a přesto jsou úspěšnými studenty. Jakmile se spustí tahle pranoidní hrůza, je po všem.
Kolegové, kteří nemají ve třídě kázeň a motivované studenty, by opravdu měli raději přemýšlet, čím to je a jak to zařídit, aby tomu bylo opačně, a ne křičet: Oni jsou strašní, udělej s tím něco (mamííí)!
Na sociální nerovnosti je něco špatného?
"Kolegové, kteří nemají ve třídě kázeň a motivované studenty, by opravdu měli raději přemýšlet, čím to je a jak to zařídit"
neučíte vy náhodou na SŠ? Pak se radši nemotejte do téhle diskuse a buĎte rád, že jste rád. Proč mám já nemotivované studenty, ač jsem kvalitní? Protože mi pět propadlíků po každé větě vykřikuje do pléna - a k čemu mi to natraktoru budeee? Už mi dochází myšlenkové perly, jak je usadit a něco naučit. Nejvíc je ale těší, že těm blbejm testům oni UNIKNOU, O ROK! Jinak by jim ředitel sáhnul na kobylku, to slíbil. A i na ten traktor by mohli zapomenout.
pro 18:22
Ne, učím na ZŠ, oba stupně, včetně 9. třídy.
Gratuluji. Že je máte motivované.
Jó, motivovaní studenti ... po těch bych se vyloženě utloukl.
Kam pro ně chodíte? Do Teska nebo do Kauflandu? U nás je občas mívají v Tesku dokonce ve slevě!
K té motivaci - já se řídím pravidlem, že žák se bude učit jenom to, o čem je přesvědčen (nebo cítí), že se ho to nějak týká. Je pak na mně, abych do tohoto vzorce dosadila učivo (nesmí to však být laciné, slevy neberu). Jo, dá to práci, ale vrátí se to :)
Kromě toho diferencovaný přístup (podle schopností), dobrá nálada a v první i poslední řadě pravdivost.
Všiml jsem si, že se někteří učitelé a diskutéři chovají podobně jako majitelé firem: chtějí dostat motivované schopné lidi - čili ve škole žáky. Nejlepší firmy a jejich šéfové si dnes stěžují, že už nemají kde brát samostatné, myslící, pořádné střední manažery - už jsou prostě v tomhle malém národě vybraní jinými, a protože jich školství produkuje málo, není nabídka "kádrů" dost hojná. Ještě že je tu dost absolventů učitelství, ti prý jsou hodně flexibilní - už to, že nejdou do školství, je ukázka toho, že si rozvážili situaci... (Škoda že umějí myslit spíše jen jako ti střední manažeři: tedy nikoli na generace dopředu.)
Jenomže s motivaci k učení je to jinak: tu musí škola u dětí bohužel vytvořit, nikoli ji "dostat hotovou", například od Pánaboha nebo do rodičů. A navíc se ta skutečná - VNITŘNÍ - motivace, která opravdu pomáhá učení, a kterou patrně ve třídách má pan Anonymní, jenž si tu nestýská, ale raduje se, nedělá tak, jak učitelé často říkají: "Já je motivuju tím, že jim povím příběh... ukážu experiment..." Musí to totiž být v žácích - "Oni se motivují k práci a dozvídání, když jim nachystám situaci... otázku... ukázku..." To není hra se slovy, ale podstatný rozdíl v psychických procesech. Jenomže o tomhle - jak se zdá - je u nás poučeno velmi málo učitelů. A tím se taky lišíme od školství v západních zemích. I když i tam mají velké problémy, učitelé bývají ve své profesi informovanější.
Učitel, který doufá, že neúspěch v testování dodá žákům motivaci, asi spoléhá na tu vnější, donucovací. Lidé, kteří pracují z donucení, pracují špatně - ale někteří to o sobě ani nevědí, protože už dávno nezažili v zaměstnání chuť pracovat, jen plní rozkaz. (Ovšemže tak máme školství nastavené - však jsme ho přejali z dob, kdy iniciativu bylo třeba po zásluze potrestat nebo aspoň zmarnit. A způsob, jakým se tu zavádějí reformy, je pořád z toho světa: na befél to rozpracujte....
Jenže to se právě shora změnit nedá, to se právě mění dole - že se ti, kteří dokážou pracovat s chutí, nedají utlouct ani předpisy od nejvyššího hňupa, ani pivními kecy...
Omlouvám se paní Anonymní - teď jsem si všiml, že je učitelkou, ne učitelem. To je ta čeština a její měkká přídavná jména...
"Jenomže s motivaci k učení je to jinak: tu musí škola u dětí bohužel vytvořit, nikoli ji "dostat hotovou", například od Pánaboha nebo do rodičů."
Domnívám se, že toto je klasický intelektuální blud. Děti do školy nechodí oproto, že je vnitřně pudí touha po vzdělání, ale díky tomu, že jim to nařizuje zákon. A společnost takové zákony tvoří především z pudu sebezáchovy, žádný humanitní důvod v tom není. Ale to odborníci z fakul také vědí.
do školy nechodí oproto, že je vnitřně pudí touha po vzdělání, ale díky tomu, že jim to nařizuje zákon.
Což o žácích gymnázií neplatí, samozřejmě.
Intenzivně cítím, že svoje žáky pro jejich životní pouť intelektuála řádně vybavené ict kompetencemi jsem povinen motivovat já.
Popravdě, nevím si s tím rady. Za posledních dobrých osm let nemám příkladu žádného.
Kdo nese odpovědnost za moji motivaci?
Jan Hučín
Ještě Vás nenapadlo, že se třeba 1/3 žáků nedá vůbec namotivovat ? Bohužel, najdou se takové třídy. Tak jako 1/3 nezaměstnaných nechce pracovat, tak jich stát k nějaké činnosti musí přinutit.
Úplně báječné je učit v sociálně vyloučených oblastech na 2. stupni ZŠ. Ti mladí a schopní rodiče odchází do velkých měst za prací a zůstávají ti s nižším vzděláním a jejich děti. Tady se můžete snažit jak chcete a až na výjimky nemáte šanci. Tak se učitelům v devátých třídách může stát, že si žáci z testů udělají piškvorky, jim na nějakém úspěchu školy totiž vůbec nezáleží. Ostatně se to nedaří ani v takových systémech jako v Anglii, Francii, Německu - viz. brutální bouře mládeže v posledních letech v Londýně, Paříži,.. V některých čtvrtích Berlína se mladí Turci ani nenaučí pořádně číst a psát. To by se také nemělo zastírat.
Náhodou jsem v listopadu několik hodin hovořil s učitelem na odborné škole v Berlíně - má třídy skoro jen z Turků a několika dalších přistěhovalců. Je velmi spokojený - ti kluci se učí rádi, chtějí mít dobré zaměstnání a plat, chtějí samozřejmě být Němci (mluví německy už dávno, narodili se tam). On je učí dějepis a hudebku. Obojí berou.
Co myslíte, kdo je "motivoval"?
Nepřeskočte ten anonymní příspěvek ze 17.1.těsně před mým: "K té motivaci - já se řídím pravidlem, že žák se bude učit jenom to, o čem je přesvědčen (nebo cítí), že se ho to nějak týká. Je pak na mně, abych do tohoto vzorce dosadila učivo (nesmí to však být laciné, slevy neberu). Jo, dá to práci, ale vrátí se to :)"
Tohle "týká se mě to" je moc důležité - snad můžete prohlásit "já ho motivuju", jestli tím myslíte, že ve výuce zařídíte, aby žák OSOBNĚ uznal, že se ho vaše hodiny a látka nějak důležitě týkají (ne ovšem skrze čtyřky od vás, ty on neuznává, i kdyby ho za ně bili, že? A taky ne skrze to, že prohlásíte "Tohle je moc důležité a bude to v testech...")
Chápu docela dobře ty, kteří říkají, že některé děti v sobě žádnou motivaci nemají - ovšem tyhle asi "nenamotivujete" ani vy sami, ne? A navíc, oni motivaci mají, jenže bohužel k něčemu jinému než k učení a slušnému chování.
Samozřejmě vám ve vaší škole a třídě s těmi hotovými vzpurnými puberťáky už nikdo nepomůže - ale dobře nám tak, protože kašleme jako národ na to, aby se včas investovalo do nejmenších, aby se v nich nezopakovala omezenost jejich rodičů a prarodičů nebo jejich nepoučených učitelů. Jenomže ve školství schází ucelená a promyšlená politika toho, jak vychovat děti navzdory pitomosti občanstva, navzdory špatným televizním a jiným oblbujícím mediálním nástrojům, a navzdory ponižování, kterého se právě těm budoucím grázlíkům brzo a hojně dostává. A navíc na ty děti jdeme ve výuce co nejméně efektivními metodami (protože oni přece všecko odmítají), a tím v nich utvrdíme názor, že učení je opravdu věc z donucení, hloupá a otravná.
Je to nejspíše tak, jako s těmi vládami. Máme takovou, jakou si zasloužíme. Mohla by být lepší, kdybychom se snažili - jenže my ani nevíme jak se snažit! Ani jak se vlastně snažit, aby školství nereprodukovalo tutéž nevzdělanou společnost. Radši si zde lidi říkají "To za nás nebylo, to za první repubiky nebylo". To si pomůžou...
Okomentovat