Ivan Ohlídal: Pěstuje ministr Dobeš protekcionismus a nadržování?

Projev na 25. schůzi PS PČR, dne 27. 10. 2011. Interpelace na členy vlády.



 Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, přistupuji ke své druhé písemné interpelaci na ministra Dobeše, s jehož odpovědí na ni jsem nebyl spokojen. Jedná se o stížnost Vysoké školy cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze. Je to soukromá vysoká škola, která si stěžuje na to, že při akreditačním řízení byla poškozena výroky a výnosy akreditační komise. Ministerstvo školství s názory akreditační komise o neudělení akreditace této škole souhlasilo, vyslovilo souhlas, takže této škole nebyla udělena akreditace.

Na druhé straně jsou zde věci další. Když rovnám přístup ministerstva k této vysoké škole s přístupem ministerstva k jiné vysoké škole, která se jmenuje Univerzita Jana Amose Komenského, zkratkou UJAK, tak jsem hodně překvapen, protože minimálně stejná situace jako na této před chvílí zmíněné škole nastala na této škole UJAK. Tam také akreditační komise chtěla pozastavit akreditaci určitých oborů a Ministerstvo školství, i když dostalo rozbor od akreditační komise, se závěry akreditační komise nesouhlasilo a co se týče výnosu akreditační komise v tomto směru, tak ho neprovedlo.

Já mám dojem, že tady se jedná o nerovný přístup ze strany ministerstva. Dokonce pan ministr předsedkyni akreditační komise prof. Dvořákovou jakýmsi způsobem i napadl v tisku v této souvislosti a dokonce s jistou mírou nadsázky nazval její počínání, že, cituji: "připomíná 50. léta, kdy dělníci v závodech předem rozhodovali o výsledcích politických soudů. Stejně tak prof. Dvořáková vyvíjí svými výroky v médiích nepřípustný nátlak." Konec citace. Převzal jsem to ze serveru Novinky.cz.

Pane ministře, to je vaše věc, jak interpretujete a jak hodnotíte činnost prof. Dvořákové v konkrétních kauzách, v konkrétních problémech. Ale přesto se nemohu zdržet dotazu, ve kterém vás žádám, abyste tuto situaci vysvětlil, protože si jistě vzpomínáte, že zhruba před devíti, osmi měsíci jsem vás také interpeloval ve věci Univerzity Jana Amose Komenského, kde na základě mnoha stížností z různých stran, dokonce i přímo od pracovníků té univerzity, vše nasvědčovalo tomu, že pedagogický proces, vzdělávací proces tam neprobíhá úplně tak, jak by měl. Já jsem tehdy uváděl konkrétní příklady, které zase uváděli ti lidé, zaměstnanci nebo bývalí zaměstnanci té univerzity. Vy jste tehdy ve své odpovědi na interpelaci řekl, že akreditační komise učinila jakýsi závěr a ministerstvo vydá jakési rozhodnutí. Tehdy to rozhodnutí bylo pro mě naprosto překvapivé, protože jste ignoroval všechny ty závěry, všechny ty stížnosti.

Začínám pomalu věřit lidem, kteří tvrdí, že váš přístup k této univerzitě, myslím Univerzitě Jana Amose Komenského, je víceméně podjatý, že benevolentní přístup k této univerzitě je způsoben mimo jiného i tím, že na UJAK studovali nebo studují někteří vlivní lidé ve vašem okolí, jako např. šéfka vašeho kabinetu Jana Machálková či šéfka kabinetu premiéra Petra Nečase Jana Nagyová atd. Nezdá se vám, že skutečně ten váš výjimečný postup vůči této univerzitě je minimálně prapodivný? Až doposud vždycky ministerstvo souhlasilo anebo bylo v souladu svými nařízeními a svými postupy s akreditační komisí. Takže zde opravdu vzniká jakési podezření, že vytváříte jakousi protekční situaci pro Univerzitu Jana Amose Komenského a znovu bych to rád postavil do protikladu se zmíněnou Vysokou školou cestovního ruchu a teritoriálních studií. Tuto situaci, tento stav, tuto kauzu byste měl opravdu velmi důkladně vysvětlit, protože to na vás vrhá velmi nepříjemné podezření, podezření z protekcionismu a z nadržování z důvodů zcela zavrženíhodných. Děkuji předem za vaši odpověď.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a reagoval bude pan ministr Dobeš, kterému předávám slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane profesore, dámy a pánové, nejdříve si projdeme tu soukromou školu a pak se vrátíme k UJAK a k oněm výrokům.

Tak tato kauza se táhne od roku 2007 a já jsem až finišmanem této štafety, kdy už jenom řeším to, o čem už rozhodl opakovaně soud. To je potřeba říct. Myslím si, že o této škole rozhodovala akreditační komise i za ministra Lišky a ministryně Kopicové. To je potřeba takto říct.

Ale projeďme si chronologii. Obchodní společnost Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze spol s. r. o. se sídlem na Praze 7 získala státní souhlas k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola dne 30. listopadu 2007. Ministerstvo školství udělilo vysoké škole akreditaci bakalářského studijního programu Řízení cestovního ruchu se studijním oborem cestovní ruch. Ale byla tam podmínka. Podmínkou udělení státního souhlasu bylo uzavření pracovních smluv. Jinými slovy mít personální zabezpečení pro tuto školu. Ovšem tohle se nestalo, a tak Ministerstvo školství již na jaře 2008, necelého půl roku poté, zahájilo správní řízení k odejmutí státního souhlasu. Tato soukromá vysoká škola předložila následně Ministerstvu školství kopie nově uzavřených, aktuálně z března, pracovních závazků. Ministerstvo to dalo na posouzení Akreditační komisi a ministerstvo pak zastavilo tohle odejmutí, když dostalo tuto garanci.

Během léta 2008 však došlo k masivnímu odchodu těchto lidí a tak celý proces začal znovu. Akreditační komise si vyžádala informace k tomuto stavu. Na základě těchto informací v listopadu 2008 konstatovala, že se závažně liší tento stav od těch podmínek, za kterých získala vysoká škola svolení. Ministerstvo posoudilo a zahájilo správní řízení. To proběhlo, to se všechno stalo. Já to přeskočím, je tam spoustu bodů, došlo k odejmutí státního souhlasu, škola se soudila a Městský soud v Praze opakovaně dal za pravdu Ministerstvu školství a potvrdil toto stanovisko. Takže ministerstvo, akreditační komise, soud.

Mezitím samozřejmě škola využila příležitosti a podala si znovu akreditaci do jiného oboru a teď tam probíhá podobné kolečko a někam spějeme. Tady říkám, že to šlo - akreditační komise, ministerstvo, soud. A z toho všeho je patrné, že tady jsou problémy. Celý proces proběhl a teď pojďme k tomu, co jste říkal.

Ano, já jsem ty výroky pronesl. Ty skutečně padly, ale padly proto, že celé řízení, jak UJAKu, tak BIVŠE není ukončeno. Já jsem nevydal rozhodnutí. Já jsem nic nepodepsal, abych se v médiích dozvěděl od předsedkyně Akreditační komise, jak hodnotí dosavadní postup. Nezlobte se, to mně připadá tak nepřijatelné. V době, kdy to celé není ukončeno, paní profesorka Dvořáková přece není politoložka v tuhle chvíli, která hodnotí situaci. Ona je předsedkyní Akreditační komise a ona sděluje, co by se mělo a co by se nemělo. A ten můj výrok je přesně tady na tohle. Ten se vůbec neváže k tomu, co bylo zjištěno, co je v rozkladové komisi, jak se odvolává vysoká škola, jaké je znovu stanovisko Akreditační komise, jak to posuzuje orgán na Ministerstvu školství. Já jsem se nedotýkal jediného bodu. Já se nevymezuji ani napravo, ani nalevo o milimetr. Já jenom říkám, že ani já, ani paní profesorka Dvořáková do konečného rozhodnutí nemá co komentovat, protože jinak je to skutečně neskutečný nátlak. Ona předjímá, jak by to mělo být. A to je přesně, jak to bylo nadneseně v 50. letech. Tam se to tomu soudci nadiktovalo, odsouhlasilo a on to udělal. A ministr školství má postupovat úplně stejně, to znamená to, co píší v novinách, to, co se tam sděluje, já už mám mít připraveno, abych podepsal. Ne, takhle to není možné!

Paradoxně z toho spisu, když vám to řeknu, tak fakticky, co je podloženo Akreditační komisí, to se ve finále děje. To je na tom to nejzajímavější. Na UJAKu přesně to, co skutečně Akreditační komise napsala, to tam probíhá. Jestli jsou ještě nějaké jen mediální výroky, co by se tam mělo ještě dít, tak se nezlobte, to ani rozkladová komise nemůže akceptovat. My se musíme držet striktně, co je napsáno, co je podloženo, co je dokládáno, protože nepochybně pokud dojde k soudnímu jednání, tak budeme muset tyto věci doložit. Takže znovu říkám můj výrok byl "není případ uzavřen, není možné to komentovat". Já jsem doposud nepodepsal stanovisko. A tento případ je otevřený. Takže zatímco první fáze soukromé vysoké školy dospěla, škola si opět zažádala, a teď se blížíme k finále dalšího rozhodnutí, ale opět ještě nic, ani o té škole na Praze 7 není rozhodnuto.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Vidím, že do rozpravy se hlásí pan poslanec Ohlídal. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Pane ministře, ve sdělovacích prostředcích proběhla informace, že poprvé v historii Ministerstvo školství nedalo na návrh Akreditační komise a vyhovělo odvolání této školy, to znamená Univerzity Jana Amose Komenského. To znamená, že tato tvrzení, která proběhla různými sdělovacími prostředky jsou lživá? Prostě se mi nezdá úplně samozřejmé, že by v několika sdělovacích prostředcích se současně tvrdila jedna věc a tato věc byla jednoznačně nepravdivá.

Takže mě by skutečně zajímalo, vy mluvíte o tom, že záležitost Univerzity Jana Amose Komenského je stále otevřená, informace nejen ze sdělovacích prostředků, ale i od lidí bych řekl zasvěcených a znalých věci je ale opačná, než vy jste tvrdil. To znamená, že byste se měl ještě jednou vyjádřit k tomu, co jsem teď říkal. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Předávám slovo panu ministrovi. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Děkuji. Velice rád se vyjádřím. Znovu opakuji. Ten proces stále probíhá. Proto moje ostrá slova vůči předsedkyni Akreditační komise. V době, kdy nedošlo k definitivnímu rozhodnutí ministra školství a k podpisu, tak není možné tuto věc komentovat v médiích. A já se přiznám a čtu média, že pro mě nejsou směrodatná média, co říkají, k čemu se tam kdo z aktérů vyjadřuje. Pro mě je jasné, jak proces právně probíhá. Ano, přece každá škola, když nesouhlasí s Akreditační komisí, když nesouhlasí se stanoviskem Ministerstva školství, má možnost se odvolat. A jsme v nějaké této fázi, ale ne v definitivním rozhodnutí.

Tak znovu říkám. Je to sále otevřené, jak UJAK, tak i Bankovní institut, který teď zase naposledy byl zmiňován. Ani jeden případ nebyl uzavřený.