Nestor naší pedagogiky oslaví za několik dní 104. narozeniny. Ani jeho nenechávají výsledky vzdělávání lhostejným a přemýšlí o příčinách.
Výrazný pokles vyspělosti našich školáků, zjištěný nedávno mezinárodním porovnáváním, nutí k hledání příčin a k nástupu náprav tohoto překvapujícího a hrozivého jevu.
Úroveň vyspělosti žactva je zásadnější a hlubší problém, než jen reforma učitelského vzdělání s důrazem na procesuální složku vyučování, na didaktické umění kantorů. Pokles vyspělosti tkví v samotných základech naší společnosti, ve společenském systému a jeho neprofesionální aplikaci, která budí v lidech pocity nejistoty, obav, nedůvěry a bezmoci.
Je třeba si položit dvě základní a zásadní otázky. Které faktory mají negativní vliv na vyspělost školáků? Jsou to ty, které protěžují individualizmus, egoizmus a extrémizmus – tedy negativní vztahy mezi lidmi. A naopak, které faktory vyspělost zvyšují? Jsou to ty, které preferují empatii, toleranci, altruizmus, týmovou práci – tedy pozitivní vztahy mezi lidmi. Než přistoupíme k rozboru zmíněných faktorů, připomeňme si procesy, které probíhají v mysli dítěte a formují jeho život.
Celý článek naleznete v Učitelských listech.
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
21 komentářů:
Mnohdy se nevyjádřím zcela přesně a i s mými názory je to všelijaké. Radši tedy předesílám, že moje slova nejsou mířena k panu Kozlíkovi, neboť ctí by pro mne bylo stát opodál a v tichosti žmoulat čepici.
Přesto, pokud se má naše školství směrovat k nadějnějším zítřkům, patřilo by se směrovat obsah pojednání k titulku:
K poklesu a vzestupu vyspělosti našich ředitelů škol.
Nemýlím-li se, pak ředitelé jsou jediní orgánové státní správy ve školství, kteří jsou přímo, osobně a ze zákona odpovědní za kvalitu zkompetentňovacího procesu a za chod školy vůbec.
Školáčci jsou mláďata, která se učí přežít a dost se v tom plácají.
Tentokrát s Vámi, pane Blaho, mohu souhlasit jen částečně. Ano, ředitel má dbát na to, aby učitelé vykonávali svou práci podle všech v článku zmíněných měřítek. Ale on sám bývá často pedagog - teoretik. Ale budiž, odpovědnost ze zákona nese (nezapomínejme však na odpovědnost každého z nás "pěšáků"). Co mi však ve Vašem příspěvku VELMI chybí, je třetí vrchol trojúhelníku - rodiče (viz příspěvek přímo pod článkem). To oni hrají (měli by) klíčovou roli (u nás na základkách).
p. Blaha
Ředitelé se přece vybírají z řad učitelů.
Troufám si tvrdit, že máme takové ředitelstvo, jaké je naše učitelstvo. Nic víc a nic míň. Lepší kvalitu - není kde brát.
VELMI chybí, je třetí vrchol trojúhelníku - rodiče
Rodiče, s dovolením, nesou odpovědnost pouze za svého potomka a to do jeho osmnáti let. Pokud jej nevedou k zahálčivému životu, můžeme na ně možná tak akorát apelovat. Což nám nepomůže ani trošku a spíše pak svoji nerozvážnosti litujeme.
Za školu rodiče odpovědnost nenesou. Mohou chod školy, pravda, ovlivnit, ale jen přes ředitele a většinou ovšem nejradši zprostředkovaně přes zřizovatele. Role rodičů je v systému zkompetentňování podružná.
máme takové ředitelstvo, jaké je naše učitelstvo
Tož troufalé je to dost. Jednou jsem popíchl kamaráda ze zš, jako že co to k nám na gympl od nich chodí za sortu. Nehnul ani brvou a povídá, že k nám chodí to, co si my vybereme.
Kvalita vybraných ředitelů, nevypovídá mnoho o kvalitě učitelů. Pokud platí, že mizerný ředitel byl i mizerný učitel, pak z informace, že je do funkce ustaveno N mizerných ředitelů, můžeme dovodit pouze to, že se kvalita učitelstva celkově zlepšila, ovšem pouze za předpokladu, že učitelstvo nebylo doplněno stejným počtem jiných ne méně mizerných učitelů.
Vrátím se k původní tezi. Školství je tvořeno školami. O kvalitě školy rozhoduje ředitel. Ředitelé tedy rozhodují o kvalitě školství.
Ostatní prvky systému, jako jsou zřizovatelé, ministerstvo, čši, kteří už dávno zapomněli na fakt, že smyslem jejich existence je poskytování servisních služeb školám, mají na školství asi tak podobný vliv jako rodiče. Zprostředkovaný.
Má-li ředitel mizerné učitele i mizerné žáky, měl by školu zavřít a hledat si jiné zaměstnání. To on ovšem neudělá, protože je sám mizerný a kde by měl jako mizerný učitel plat o polovinu větší. Postu se drží zuby nechty a měrou nemalou přispívá k celkové devastaci systému.
p. Blaha
Já Vašim stížnostem rozumím. A našel jsem i citát studenta, na ceskapozice, článek Proč se maturanti vyhýbají překážkám...
Pricinou je, ze cele ceske skolstvi je jedna velka lez.
A studenti to moc dobre vedi/citi. Vedi, ze vse na strednich skolach je jedna velka pretvarka, a ze to nema nic spolecne se skutecnym zivotem. Ucitele povetsinou nemaji vubec zadne poneti o skutecnem svete, reditele jsou zkorumpani cunici.
Co k tomu dodat, jak to řešit. Hlavně nikdo neví, co je kvalitní škola, kvalitní učitel, kvalitní ředitel. Každý může vykřikovat, že právě on je ten dobrý či nejlepší. Takže standardy učitelů, ředitelů, škol? Tlačit na média, aby zveřejňováním skandálů (čím jiným, že, odborné otázky rodiče neupoutají) zvyšovaly zájem veřejnosti o školství, tím doufat v tlak na státní správu, aby zlepšila transparentnost procesu a zodpovědnost všech jeho činitelů...
... nikdo neví, co je kvalitní ...
To je přesně ono. Jakkoli předmětem mého příspěvku není otázka kvality, ale poukaz na odpovědnost za kvalitu, pravdou zůstává, že se neví přesně, co je cílem a smyslem školství. Něco je napsáno, jiné může skutečně být. Děti se mají pohlídat nebo i něco naučit? Mají být šťastné nebo konkurenceschopné? Jde to společně nebo se to vylučuje?
Co je to ta kvalita školy, jaká jsou kritéria, jak je změřit, dát do souvislostí. Pojednat o kvalitě systému, když se přesně neví, co je na vstupu, co v průběhu a co na výstupu, je poněkud obtížné.
Jen pár postřehů k ředitelům. Zažil někdo z čtenářů ředitele, který by se ptal, co může pro něj udělat, aby se mu lépe pracovalo?Zažil někdo čerstvého ředitele, který zveřejnil svoji koncepci rozvoje školy a ví někdo o případu, že by se kdy zřizovatel zajímal, je-li a jak tato koncepce naplňována?
A ještě ke kvalitě učitelů. Jako jednomu z nejskromnějších lidí na okrese, se mi o mně nerado hovoří.
Zažil někdo z čtenářů ředitele, který by se ptal, co může pro něj udělat, aby se mu lépe pracovalo?
ANO.
Zažil někdo čerstvého ředitele, který zveřejnil svoji koncepci rozvoje školy
ANO.
a ví někdo o případu, že by se kdy zřizovatel zajímal, je-li a jak tato koncepce naplňována?
ANO.
Pan Kozlík je skutečně obdivuhodný. Napsat ve 104 letech tak pronikavě promyšlený článek – Klobouk dolů! S panem Kozlíkem jsem před chvíli mluvil (prosil jsem ho o souhlas s převzetím článku na svůj blog na aktualne.cz), jeho duševní svěžest je ohromná. Myslím, že se nebude zlobit, když mu zavolá (telefon je pod článkem) i někdo další, když jen proto, aby mu poděkoval. Navíc diskuse s ním má rozhodně smysl.
Diskuse, k níž pan Kozlík vyzývá, bohužel spíše nebude, než bude. Kolikpak učitelů či ředitelů si článek přečte? 10, 20, 100…, ale učitelů je 120 000. A kolik ze čtenářů si ze článku odnese, že „Děti jsou vlivem společenské atmosféry nevychované, a napravit to má rodina nebo stát“? I když v článku je myšlenka první věty jen trochu a druhá vůbec ne.
Ale každý si hledáme to své. Mně se třeba líbilo: Vzdělání má výrazný vliv na vyspělost dětí, vychází-li z jejich pocitů, potřeb, zájmů, životních zkušeností. Nebo Prosím, abychom si neustále připomínali, že základním úkolem výchovy a vzdělávání je vyváženě harmonicky rozvíjet dítě v osobnost sociálního cítění, tvořivého myšlení a produktivní spolupráce. Chápejme a praktikujme proces učení jako proces, který má svůj vlastní obsah, odpovídající na otázku: „Co a proč?“, a proces, který odpoví na otázku: „Jak?“.
A taky: Měli bychom důsledně požadovat od politiků, aby nás pravidelně a věcně informovali o tom, oč usilují, s jakými výsledky, co jim brání, v čem bychom jim mohli pomoci.
Souhlasím ovšem s panem Blahou: např. „Role rodičů je v systému zkompetentňování podružná.“, a „ že se neví přesně, co je cílem a smyslem školství. Něco je napsáno, jiné může skutečně být. Děti se mají pohlídat nebo i něco naučit? Mají být šťastné nebo konkurenceschopné? Jde to společně nebo se to vylučuje?“. A tom by se mělo diskutovat.
Ale hlavně sdílím, když pan Blaha píše: „Zažil někdo z čtenářů ředitele, který by se ptal, co může pro něj udělat, aby se mu lépe pracovalo? Zažil někdo čerstvého ředitele, který zveřejnil svoji koncepci rozvoje školy…“ Z článku na mě dýchla naděje, malá ale přece. Nikoliv v tom, že někdo něco napraví, ale že se mohou najít lidé, kteří se ve svém okolí, ve své třídě, ve své škole budou zlepšovat to, co zlepšit mohu, a přestanou čekat, že to někdo udělá za ně (neudělá) nebo že jim řekne, co mají dělat (neřekne). Že ředitelé nebudou čekat na zřizovatele ani na ministerstvo a „udělají svoji koncpeci“, že ani učitelé nebudou čakat na ředitele ani nikoho dalšího a „udělají svoji koncpeci“. Průměrná životnost ministra je 14 měsíců, ředitele 26 let, učitele asi 40 let.
Luděk Blaha řekl(a)...
1)Mnohdy se nevyjádřím zcela přesně a i s mými názory je to všelijaké.
2)Za školu rodiče odpovědnost nenesou. Mohou chod školy, pravda, ovlivnit, ale jen přes ředitele a většinou ovšem nejradši zprostředkovaně přes zřizovatele. Role rodičů je v systému zkompetentňování podružná.
3)Vrátím se k původní tezi. Školství je tvořeno školami. O kvalitě školy rozhoduje ředitel. Ředitelé tedy rozhodují o kvalitě školství.
Ostatní prvky systému, jako jsou zřizovatelé, ministerstvo, čši, kteří už dávno zapomněli na fakt, že smyslem jejich existence je poskytování servisních služeb školám, mají na školství asi tak podobný vliv jako rodiče. Zprostředkovaný.
Vážený kolego Blaho,
to jste tedy tomu dal co proto. Tady souhlasím pouze s Vaší citací, kterou jsem označil 1).
Add2) Role rodičů je naprosto klíčová!!! Když Vám budou do škol rodiče dodávat děti, které nebudou mít základní hygienické a společenské návyky a jejich morálně volní vlastnosti budou atakovat nulu, budete děkovat Bohu, že přežijete vyučovací hodinu. V záporném případě přijme ředitel nového učitele.
Add3) Role Vámi uvedených složek je rovněž klíčová!!! Co má chudák ředitel dělat např. s tím, že dostane peníze podle žáků, jak má rozumně řešit to nesystémové běsnění v podobě normativů, vyhlášek, nařízení apod., které je povinen respektovat a ctít? To by musel být zároveň ČŠI, MŠMT, zřizovatelem, parlamentem ČR, vládou ČR a pro jistotu ještě presidentem republiky.
VM
ANO, ANO, ANO
Šťastný to učitel/ka.
A pro pana VM to zkusím zopakovat ještě jednou.
Školu tvoři učitel a jeho žáci. V čr to funguje podle zákona tak, že o tom, jací v té které škole budou učitelé a jací žáci, rozhoduje ředitel školy. Ne, alespoň ne zjevně, rodiče, zřizovatel nebo dokonce ministerstvo či čši.
Nemyslím si, že by nějaký vnější vliv mohl zabránit řediteli školy v jeho úmyslu tvořit dobrou školu.
Když to na mě neřeknete, prozradím Vám, pane VM, jedno tajemství. Učitelé mají podle svých švp vybavovat žáky kompetencemi a realizovat výstupy. V žádném tom spisku nenajdete výrazy, že se žáci uči a že něco umějí. Vidíte, a není síla, která by mi zabránila v tom, abych svoje žáky potají učil a čas od času jim, aby si toho ani oni nevšimli, podstrčil nějakou tu vědomost.
To Šteffl
Místo abyste se zabýval tím, zda článek je pravdivý jako celek, či jenom některé jeho části, jak vyzývá docent Kozlík, tak jste autorovi zavolal, abyste mu poděkoval. Jinými slovy je to totéž, jako kdybyste hodil kámen (článek) do vody. Jediné co hodnotíte je to, že to udělalo „žbluňk“. Jó takhle se dnes zachází s autoritami. Žbluňk! A je to! Jenom doufám, že doc. Kozlík nečte tuto pokleslou diskuzi. Četl tady vůbec někdo ten článek s porozuměním?
Šteffl:
Ale každý si hledáme to své. Mně se třeba líbilo: Vzdělání má výrazný vliv na vyspělost dětí, vychází-li z jejich pocitů, potřeb, zájmů, životních zkušeností.
Že se nám něco líbí/nelíbí to vůbec nevypovídá o tom, že to je pravda. Neměli bychom hledat to své, ale pravdu! V tomto smyslu vyzývá docent Kozlík k diskuzi.
Šteffl:
Že ředitelé nebudou čekat na zřizovatele ani na ministerstvo a „udělají svoji koncpeci“, že ani učitelé nebudou čakat na ředitele ani nikoho dalšího a „udělají svoji koncpeci“. Průměrná životnost ministra je 14 měsíců, ředitele 26 let, učitele asi 40 let.
Jó a pak se to dá všechno dohromady a bude z toho fungující systém, že? Svatá prostoto!
VM
Vážený kolego Blaho,
lituji, ale ve věci si absolutně nerozumíme. Každopádně dík. Mějte se dobře.
VM
ve věci si absolutně nerozumíme
Nemluvte, pane VM, za mne, prosím. Já Vám rozumím, totiž. Říkáte, že snažit se mají všichni zúčastnění. O tom není sporu.
Pokuste se i Vy porozumět tomu, že za školu (v souhrnu pak školství) nese odpovědnost její ředitel (v souhrnu pak ředitelé všici) a že záleží na jejich vyspělosti. Odborné, pedagogické, manažerské, občanské, osobnostní, sociální ...
V tom jsem se dopustil (parafráze se tomu říká?) využití myšlenky pana Kozlíka.
I Vy se mějte hezky.
Když jsem před pěti lety nastoupila na 2. stupeň, první měsíce jsem byla zoufalá. Skoro nikdo neposlouchal, většina nedávala skoro nikdy pozor, stálý hluk, mluvení a vykřikování. Kdepak zážitkové metody, kritické myšlení - nikdo mě nevnímal, diskuse nemožná. Kolegyně mi řekla: uvědom si, že důležité není ani tak učivo, učební látka, ale spíš to, aby se naučili v klidu soustředit na práci. Tak jsem začala vychovávat. Několikrát za hodinu trpělivě čekat, až se uklidní, spoustu času poslouchat různé nářky, stížnosti, obvinění, diskuse kdo co komu provedl, vysvětlováním, co je a co není slušné, správné, lidské, vyžadováním dodržování dohodnutých pravidel chování, pouštěním na záchod, pro sešit, pro žákovskou. Už jsem si zvykla, že naším cílem je rozvíjet disciplinovanost, sebekritiku, schopnost zaujetí vlastního stanoviska v pluralitě názorů, vést k asertivnímu jednání, k aktivnímu postoji při obhajování lidských práv, také stimulovat, ovlivňovat a korigovat jednání a hodnotový systém žáků, atd.atd.atd. Jupí, jsem vlastně king - správná učitelka, neboť tohle (dokonce převážně!!)dělám.
Prostě vychovávám.
A role rodičovstva?
Kdyby nebyli pohodlní, líní, naivní ... věděli by, že když budu suplovat jejich chybějící formování osobnosti vlastního dítěte aspoň v základních aspektech, nezbude už mi skoro vůbec čas a energie na práci takzvaně vzdělávací.
Ale mně to může být jedno. Kompetence průřezových témat jsou taky důležité, a ty ostatní výstupy - o ty stejně stojí málokdo. Konec konců - klíčové kompetence rozvíjím taky obstojně, neustále řešíme problémy, učíme se vzájemně komunikovat, zkusili jsme i efektivní učení, ale bylo to fiasko, nevím, kdo ty klíčové kompetence vymyslel :(
Odposťte mi tuto lehkou nadsázku. Je to prostě jen mírně zlehčeno, ale mé srdce pláče krokodýlí slzy.
Pan docent Kozlík očekává, že se k problému vyspělosti dětí (čili jak zajistit vyspělost žactva) otevře konstruktivní diskuse. Tak příliš neuhýbejte od tématu. Rodina má na děti nesmírný vliv, ale škola má jen málo nástrojů, jak na rodiče působit. Jejím úkolem je "pečovat o rozvoj vyspělosti žactva" tak, jak žactvo do školy přichází. K tomu má sloužit školní vzdělávací program kde si učitelé napíší odpovědi na dvě základní otázky: Co vyučovat a jak vyučovat. Pokud jde o obsah vzdělávání, dává k tomu RVP ZV rámec velmi podrobný a patrně tam je vše potřebné. Jen pro 2. stupeň je uvedeno 340 položek očekávaných výstupů (co žák musí znát a umět). Pokud jde o otázku "Jak?" jsou vzdělávací strategie ponechány na škole a učitelích a zde je kámen úrazu.
Pan docent napsal svůj příspěvek z pohledu člověka, který jako žák zažil ještě rakousko - uherskou školu, který jako učitel měl příležitost zapojit se do reformního pedagogickoho hnutí ve 30. letech a který si reformní názory stále uchovává a má představu, jak správně vzdělávat.
Naše střední generace pedagogických pracovníků, kteří by měli být pilířem škol, prošla socialistickou základní a střední školou a i na pedagogické fakultě mnozí ještě studovali základy socialistické pedagogiky. Mají tito učitelé a učitelky představu jak vyučovat, aby se vyspělost žactva zvyšovala (a prokázalo se to i v mezinárodních výzkumech)?
Pokud docent Kozlík v závěru příspěvku žádá reformu učitelského vzdělávání, pak se nejedná jen o nové učitele ale o jakousi rekvalifikaci všech, kteří jsou stále ukotveni v metodách socialistické školy.
Naše střední generace pedagogických pracovníků, kteří by měli být pilířem škol, prošla socialistickou základní a střední školou a i na pedagogické fakultě mnozí ještě studovali základy socialistické pedagogiky. Mají tito učitelé a učitelky představu jak vyučovat, aby se vyspělost žactva zvyšovala (a prokázalo se to i v mezinárodních výzkumech)?
Jo, tohle bude velký problém. A strašně důležitý.
Stejný, jako když prvorepublikovou mládež měla vychovávat generace učitelů, myšlenkově ukotvená v dobách Rakousko-Uherska, anebo poválečné generace žáků, jež nemohli chápat učitelé, kteří prošli základní a střední školou za okupace...
Anebo že by šlo spíš o to, jací jsou učitelé jako osobnosti a profesionálové?
Mne například učili ti "socialističtí" a neměl jsem dojem, že jen kvůli tomu byli špatní.
A nemám ani pocit, že by čerství absolventi pedagogiky byli skvělejší, jen proto, že absolvovali "novou, nesocialistickou" pedagogiku před dvěma roky.
V noci jsem měl sílu reagovat jen na diskusní příspěvky, proto chci teď pár slov přidat.
Kdybych si měl já sám něco z článku vybrat, pak je to důraz na etickou, morální stránku života a potažmo vzdělávání.
Ačkoliv jsem vyrůstal v prostředí socialistického doublethinku, přesto pořád existovali učitelé, kteří nám byli jasným majákem v tom, co je a není správné. Uměli naznačit tak, aby je to nestálo místo a alespoň někteří z nás pochopili...
Jen díky tomu jsme vnímali, že svět zářných zítřků, ke kterému kráčíme v prvomájových průvodech, nějak nekoresponduje s realitou domovních důvěrníků a "občanských upozornění z místa bydliště".
Současná mravní situace ve společnosti má svůj původ ve výrocích o "útěku ekonomů před právníky" a "Ekonomická teorie nezná pojem špinavé peníze".
Vychovali jsme generaci v představě, že krást a podvádět je v pořádku, pokud Vám to neprokáží, anebo není zákon, podle kterého Vás lze soudit.
Že je nejen možné, ale dokonce známkou schopností, pokud dosáhneme postavení, zisku či titulu bez práce a úsilí.
A nechali jsme si vnutit tezi, že škola má učit a ne vychovávat. Připustili jsme, aby se škola stala pro společnost "úschovnou, odkladištěm neplnoletých" a nikoliv "dílnou lidskosti".
Cestu k nápravě vidím jedinou. Každodenně a svými vlastními skutky být nápovědou a majákem našim žákům i svému okolí. Zkusit každý sám za sebe ovlivnit alespoň to, co v naší moci je.
A nazývat přitom věci pravým jménem.
Ten, kdo kradl, je zloděj, bez ohledu na to, že "trestný čin se nepodařilo prokázat".
Kdo okrádá a podvádí je darebák a nikoliv "podnikatel na hraně zákona".
Kdo mluví drze a sprostě je hulvát a nikoliv "osoba známá svými kontroverzními výroky", atd.
40 let nám denně lhali a my jsme přesto tušili, kde je pravda.
Stačilo dvacet let na to, abychom přestali sami pravdu hledat a spokojili se s tou mediálně prefabrikovanou.
Kolik let bude potřeba, abychom přestali lhát alespoň sami sobě?
Protože jak jinak chceme vychovávat a vzdělávat?
Ad poste.restante: Já s Vámi plně souhlasím, ale vraťme se konkrétněji k péči o vyspělost žactva.
Když se podíváme do první republiky, tak učitelé byli didakticky připraveni v duchu herbartovských tradic (mám Didaktiku z roku 1920). Podle toho také vyučovali, trefně o tom psal Jaroslav Žák (viz též jeho filmy). Ale Ústřední spolek československých profesorů chtěl uspořádat čestný soud, protože Žák snižoval vážnost stavu profesorského.
Na trendy reformního pedagogického myšlení (Evropa, USA), ke kterému se přihlásil v roce 1899 Masaryk, navázal Václav Příhoda. Pokusná škola měšťanská ve Zlíně byla dokladem snahy vymanit se z tradic 19. století. Pedagogický reformismus však odmítla (po roce 1948) socialistická pedagogika jako jedovaté býlí. A později museli všichni učitelé slíbit, že budou vychovávat v duchu marxismu - leninismu, což platilo do roku 1989. Je to však obráceně, reformismus je léčivá bylina a komunistická ideologie je jed, který se jako podhoubí rozlezl téměř všude. Není úplně pravda, že bychom didaktiku neměli s politikou plést dohromady. Každá vzdělávací koncepce má své filosoficko - etické základy.
A nějaké základy pro svoji práci musí mít každý učitel, každá učitelka. Při četbě doporučení J. Kozlíka mám pocit, že píše o jiném pojetí školy, než na jaké jsme u nás zatím zvyklí. To by si tam měl každý najít a přemýšlet o tom.
v duchu herbartovských tradic
Na mého milovaného Johanna Friedricha mi, prosím, pane Václavíku nesahejte.
Je možné, že bychom nemuseli vést diskuse o neutěšeném stavu naší mládeže, kdybychom bývali nerezignovali na princip elementární kázně.
Možná by nebylo od věci oprášit pravidlo: Chovej se slušně nebo dostaneš do dršky. Dokud je ještě čas.
Každá vzdělávací koncepce má své filosoficko - etické základy.
Máte svůj díl pravdy, pane Václavíku, a řekl bych, že to myslíte dobře.
Ale jaké že jsou ty filosoficko-etické základy poslední (současné) reformy?
Slovo etika je sice skloňováno snad v osmi pádech, ale už jsem naznačil, že právě etický rozměr mi v naší společnosti, potažmo škole chybí nejvíc.
A pokud je filosofie reformy zhmotněna v reformním newspeaku, pak dobrovolně volím, spolu s kolegou Blahou, raději toho Herbarta.
Tehdy alespoň žáci mohli něco umět a znát, zatímco dneska jsou ZKOMPETENTŇOVÁNI.
A učitel dnes může být sice k výkonu své profese naprosto nezpůsobilý, ale stačí aby se uměl AUTOEVALUOVAT a hned bude dobře ohodnocen , a to i na výplatní pásce.
(Takže slovy klasika: "zlatí komunisti". Stačilo vyzdobit školu na 1. máje, v listopadu ve výtvarce nakreslit Auroru a pokud jste měl štěstí na lidského a normálního ředitele, nechali Vás učit i duchu Baťovských zásad.)
:-)
Pane Blaho, já Herbarta obdivuji, byl to génius, který se velice zasloužil o rozvoj pedagogiky. Jeho tři roviny výchovně vzdělávacího procesu a čtyři formální stupně vyučovacího postupu by měl každý pedagog znát. Pochopení a následná aplikace jeho teorie - to se v mnohém nezdařilo, v Německu (též v Rakousko - Uhersku) pro to v 19. století nebyly vhodné podmínky.
Vše pokazili jeho následovníci - herbartisté. Mohli bychom třeba diskutovat, zda je zavírání žáků do karceru efektivní kázeňský trest (to se Herbartovi neprávem připisuje). Na obranu Herbarta bych rád uvedl citát z jeho spisu Obecná pedagogika vyvozená z cíle výchovy: "Nevychovávejte příliš! zdržte se všeho zbytečného použití onoho násilí, jímž se křiví, ovládá smýšlení a narušuje veselá mysl. Narušuje se tím zároveň příští úsměvná vzpomínka na dětství ..."
A jen na okraj: Herbart byl za socialismu "reakční idealistický pedagog". Ale paradoxně herbartismus v socialistické pedagogice nalezl široké uplatnění. Proto také uplatnění nachází dodnes.
Okomentovat