Petr Kukal: Pedagogická encyklopedie (recenze)

pondělí 1. března 2010 ·

Sousloví „nakladatelský počin“ je dnes do té míry nadužíváno, až se zdá, jako by se v rámci naší knižní produkce nic jiného než nakladatelské počiny nedělo. Mnohdy jsou tak označovány i brožury vydané okresním muzeem, takže jistá preventivní rezervovanost je rozhodně na místě. Prohlásit však za nakladatelský počin Pedagogickou encyklopedii editora Jana Průchy a více než stovky spoluautorů z nakladatelství Portál je to nejmenší, co se o ní dá říct. Na souhrnnou, reprezentativní monografii oboru, na svou summu pedagogicu čekala česká pedagogická věda déle než 60 let. A Pedagogická encyklopedie tato očekávání po mém soudu důstojně naplnila.


Na rozdíl od většiny knih, které si pod pojmem encyklopedie představíme, se nejedná o rozsáhlý abecedně řazený slovník, nýbrž o „soubor monografických statí pokrývajících relevantní témata oboru“, jak editor uvádí. Na oltář zvolené tematické struktury přitom není položena ani přehlednost, ani pohodlná orientace: Za každou statí jsou uvedena související témata, takže čtenář může zvolené téma sledovat ve velmi širokém kontextu.

Na více než devíti stech stran je zde odborníkovi i laickému čtenáři předložen souhrn dosavadního poznání o – o čem vlastně? To je patrně první kardinální otázka, jíž si autorský tým klade: Co je pedagogika? Věda o výchově – záměrném působení na jedince za účelem dosažení změn v jeho osobnosti, tj. ve znalostech, dovednostech, hodnotách a postojích – jak byla před více než 200 lety ustavena? Nebo věda o celé edukační realitě, zahrnující nejen proces učení (a učení se), ale prostě jakoukoli situaci objektivně se vyskytující v lidské společnosti, v níž probíhají edukační procesy – což je pojetí prosazující se dnes? A které je lepší, které více odpovídá aktuálnímu stupni poznání? To zde není jednoznačně řečeno, význam a relevance je přiznána jednomu i druhému.

Což je ostatně princip, na němž je celá Pedagogická encyklopedie budována. Paralelnost přístupů, pojetí, názorů a přesvědčení je určujícím znakem tohoto pedagogického kompendia. Tak jako synoptická evangelia nabízejí několik variant téže události, nacházíme v Pedagogické encyklopedii nejen různá pojetí pedagogiky, ale i různá pojetí samotné výchovy, edukačního procesu i jeho dílčích prvků (kurikula, obsahu vzdělávání apod.). Čtenář není veden jedinou správnou cestou k pochopení toho kterého fenoménu. Autor jej doprovodí vždy jen na rozcestí.

Tato velkorysost a nadhled ovšem současně způsobují, že Pedagogická encyklopedie je zcela bez (přiznaného) názoru. Sledovaný jev se buď popíše naprosto obecně, především na úrovni kategorizace (jak je vnitřně rozdělen a do jaké struktury naopak sám přísluší), nebo je téma vystavěno právě na principu křišťálového mnohostěnu, jehož každá plocha zrcadlí část pravdy. Což ovšem upřímně řečeno vede k jisté sterilitě textů.

Otázkou samozřejmě zůstává, zda encyklopedie má v souladu s pravidly žánru nějaký názor vůbec mít. Současně je ale legitimní se ptát, zda ho může nemít, pokud ho mají její autoři. (Že právě autoři jednotlivých statí nějaký názor mají, přirozeně očekávám; opak by mě velmi zneklidnil.) Napětí mezi snahou o maximální objektivitu a přirozeným subjektivním tíhnutím k jedné z alternativ pak vede k tomu, že názorové preference autorů se projeví zástupně, například ve volbě použité/doporučené literatury. Jen tak si umím vysvětlit fakt, že ve více než 150 těchto přehledech nefiguruje ani jedno dílo prof. Petra Piťhy, tvůrce vzdělávacího programu Obecná škola a jedné z našich největších pedagogických autorit. Jen tak si umím vysvětlit fakt, že je zde opakovaně citován např. prof. Karel Rýdl.

Další formou, jíž jako sněženky závějí proráží na povrch přesvědčení autorů, je užitá terminologie, neboť jak učí necitovaný prof. Piťha, nic nás z našich myšlenek neusvědčuje tak jako jazyk. Editor encyklopedie prof. Jan Průcha ostatně v Předmluvě sám uvádí, že část autorů používá termíny klasické pedagogiky, jiní „pracují spíše s termíny moderní pedagogiky v souladu s mezinárodní terminologií“. V souladu s dobovou módou se ovšem setkáváme také s pojmy poněkud problematickými, jako je „společnost vědění“, případně „harmonizace evropských vysokoškolských systémů“ (boloňský proces), které právem zpochybnil (nechci-li říct rovnou zesměšnil) prof. Liessmann a jiní. Podobné rozpaky pociťuji například nad obecně přijímaným souslovím „podnikové vzdělávání“, které už vždy předpokládá ztotožnění vzdělávání s výcvikem či tréninkem. Se vzdělávání, tak jak tomuto označení pro všelidskou kultivaci rozumím já, ovšem nemají kurzy pokročilého Excelu mnoho společného.

Nejde přitom o slovíčkaření, jak by se mohlo zdát. „Podnikové vzdělávání“ říká přibližně stejně o tom, co se děje v podnicích, jako o tom, co se děje ve školách – které se z dílen lidskosti plíživě mění na přípravku pracovních sil.

Zajímavě se autoři vypořádali s potřebou zachytit aktuální trendy a současně vtisknout Pedagogické encyklopedii nadčasový charakter. V kapitolách, v nichž je relevantní pracovat s kvantitativními údaji, jednoduše uvádějí stav k aktuálnímu roku (např. počet žáků a učitelů jednotlivých typů škol ve školním roce 2007/2008). Nejdřív jsme to pokládal za hloupost: Proč v encyklopedii, která má sloužit několik desetiletí, popisovat školský systém aktuálními kvantifikátory? Při čtení dalších a dalších kapitol jsem ovšem seznal, že řada akcentů a predikací mám smysl pouze u vědomí aktuálního stavu. Právě jen při detailní znalosti situace, v níž encyklopedie vzniká, je možné jí skutečně porozumět.

Devizou Pedagogické encyklopedie zřejmou na první pohled je její přehlednost a jasná struktura. Devět hlavních tematických bloků (Edukační realita; Škola a edukace; Subjekty edukace; Edukace specifických skupin populace; Edukace v mimoškolních prostředích; Plánování a řízení vzdělávání a školství; Evaluace vzdělávání a školství; Podpora vzdělávání a školství a Pedagogická věda a výzkum) je dále rozděleno na tematické celky a ty na konkrétní témata, jichž je více než 150. Autor každého tématu měl k dispozici v průměru deset normostran, jichž obvykle využil, takže encyklopedie je co do rozsahu vzácně vyvážená. Lehce kolísavá úroveň textů je při obrovském počtu spoluautorů pochopitelná, editor prof. Průcha jim přesto dokázal vtisknout srovnatelnou a nepodkročitelnou kvalitu. Právě jeho zkušenost, obrovská odborná erudice a v posledku jeho osobnost je svorníkem zaručující celé Pedagogické encyklopedii potřebnou koherenci.

Text se průběžně odkazuje také na osm informativních Příloh v závěru, které přinášejí přehledy a seznamy relevantní pro více témat a tematických celků, především z oblasti pedagogického výzkumu a terciárního školství.

Přehlednost a uživatelský komfort ještě násobí důsledně užívaná hierarchie nadpisů a podnadpisů několikeré úrovně, graficky i typograficky odlišené definice, účelné využití proloženého písma, kurzivy a odrážek, stejně jako schémata, tabulky a další prvky infografiky. Grafika kniha beze zbytku naplňuje vysoký standard vědeckých publikací, na jaký jsme právě u nakladatelství Portál zvyklí. Stylově dokonale čistá sazba Jana Hampla, který ke svému současnému mistrovství dorůstal v Portálu více než 15 let, potěší každého milovníka vysoké knižní kultury. Obálka Vladimíra Zindulky a pevná vazba s lakem (V9) činí z tohoto zásadního díla české pedagogické vědy současně také artefakt.

Pedagogická encyklopedie je přes některé výše uvedené výhrady dílem, které by rozhodně nemělo chybět v knihovně žádné školy ani nikoho, kdo se otázkami vzdělávání a českým školství profesně zabývá. Cenným (a ve své komplexnosti těžko nahraditelným) zdrojem informací bude pro studenty učitelství (na kterékoli fakultě).

Těch 1490,- Kč (přes internet 1341,- Kč) se možná může zdát za knížku dost. Ale ne za tuhle.

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
1. března 2010 9:14  

Jak je možné, že žádný z devíti hlavních tematických bloků (Edukační realita; Škola a edukace; Subjekty edukace; Edukace specifických skupin populace; Edukace v mimoškolních prostředích; Plánování a řízení vzdělávání a školství; Evaluace vzdělávání a školství; Podpora vzdělávání a školství a Pedagogická věda a výzkum) se nezabývá otázkami školské kurikulární reformy přinášející zásadní a klíčové změny v obsahu a cílech vzdělávání?

Důvěřivý učitel investuje 1490,- Kč (inovativní a informačně gramotný pouze 1341,- Kč) a nikde se nedočte, že kromě předávání znalostí je dnes kladen důraz především na to, aby se žáci naučili s informacemi pracovat a osvojili si další celoživotní dovednosti, tzv. klíčové kompetence, které jim mají usnadnit plnohodnotný život ve 21. století!

Situaci nezachrání ani uživatelský komfort, či důsledně užívaná hierarchie nadpisů a podnadpisů několikeré úrovně, graficky i typograficky odlišené definice, účelné využití proloženého písma, kurzivy a odrážek, stejně jako schémata, tabulky a další prvky infografiky. Grafik nakladatelství Portál Jan Hampl se k tomuto standardu stylově dokonale čisté sazby, který zvládá každý, více než podprůměrný žák střední školy, propracovává více než 15 let.

Petr Kukal řekl(a)...
1. března 2010 10:06  

Detailní analýzu zdrojů, průběhu a dopadů kurikulární reformy můžete, pane anonymní kolego, těžko očekávat v publikaci tohoto typu, k tomu nejlépe poslouží aktuální publikace UIV. Jinak téma reforem školství, potažmo reformních a alternativních škol je v enycklopedii samozřejmě pojednáno. Vaše závěrečná poznámka svědčí nejen o jistém stupni zapšklé žlučovitosti, ale také o fatální neschopnosti odlišit prosté nalití textu do QuarkXPressu do cizelované typografické úpravy textu. Skoro bych si Vaši identitu tipnul :-)

Petr Kukal řekl(a)...
1. března 2010 10:24  

Oprava:

"...odlišit prosté nalití textu do QuarkXPressu od cizelované typografické úpravy textu."

Anonymní řekl(a)...
1. března 2010 10:53  

Děkuji za upozornění. Zdroje, průběh a dopady kurikulární reformy sleduji velice pečlivě nejenom v materiálech UIV, ale i např. zde na ČŠ. Rovněž rozumím tomu, že pedagogická encyklopedie musí mít, už vzhledem ke své ceně, nadčasový charakter, což se o právě probíhající školské reformě říci nedá.

Rovněž si myslím, že není nutné z Vaší strany označovat zapšklou žlučovitostí poznámku o tom, že brilantní typografická úprava textu není výsadou pouze nakladatelství, ale již několik let je, především zásluhou pana Blahy, běžná v pracích žáků na středních školách.

Luděk Blaha řekl(a)...
1. března 2010 14:20  

... standardu stylově dokonale čisté sazby, který zvládá každý, více než podprůměrný žák střední školy ...

Vskutku?

klíčové kompetence, které jim mají usnadnit plnohodnotný život ve 21. století!

Domníval jsem se, že klíčové kompetence mají k tomu plnohodnotnému životu vést, ne jej usnadňovat.

se nezabývá otázkami školské kurikulární reformy přinášející zásadní a klíčové změny v obsahu a cílech vzdělávání

Svatá kniha nás, Herbartovců rakousko-uherského střihu za pouhých čtrnáct stovek?
WOW !!!

Luděk Blaha řekl(a)...
1. března 2010 19:42  

pro anonymní z 1. března 2010 9:14

Svůj příspěvek z 1. března 2010 14:20 jsem psal v době, kdy nebyl schválen a publikován Váš příspěvek z 1. března 2010 10:53.
Jinak bych nejspíš obrousil osten svého ostrovtipu a nebyl až tak příkrý.
Vaše ocenění mého klasického drilového stylu vzdělávání dětí a mládeže (... brilantní typografická úprava textu není výsadou pouze nakladatelství, ale již několik let je, především zásluhou pana Blahy, běžná v pracích žáků na středních školách.) mne hluboce dojalo.
Zdá se, že moje mnohaleté snažení i přes nezanedbatelný proreformní útisk ze strany mnohých orgánů státní správy a samosprávy ve školství konečně dosahuje celorepublikového ohlasu a to nejen na Písecku.

Anonymní řekl(a)...
2. března 2010 7:38  

Neomlouvejte se, pane kolego. Není Vaší vinou, že schvalovací proces, kterému podléhají diskusní příspěvky jednotlivých autorů, před svým zveřejněním, je značně časově diferencovaný a narušuje tak jejich časovou návaznost. Znovu je nutno zdůraznit vysokou úroveň kompetence tvorby stylově dokonale čisté sazby, která je na středních školách dosahována především Vaší zásluhou a to především díky tomu, že máte dostatek odvahy pranýřovat typografické prohřešky mimo jiné i v ministerských dokumentech.

Otázka vztahu klíčových kompetencí k plnohodnotnému životu 21. století je poněkud problematická. Záleží na tom, co si generace, kterou se v současnosti právě těmito kompetencemi snažíme vybavit, představuje pod pojmem plnohodnotný život. Dle mého názoru je to s kompetencemi jako se stroji ve vztahu k práci.

Je chvályhodné, že jste, coby obdivovatel a nástupce Josefa Dasticha, připomněl Herbartovce, jejichž významným představitelem u nás byl rovněž, dnes bohužel opomíjený, profesor Hostinský, jehož oborem, v němž byl literárně činným a v němž předvedl výsledky svého geniálního myšlení, které jsou ozdobou naší české pedagogické literatury a ve světě mu zajišťují jméno trvale zvučné, je estetika a historie pedagogiky. Co se týče historie pedagogiky, zde se tento velký myslitel omezil na nejkonkrétnější stránku vývoje školství a vědomě se vyhýbal všemu, co by svádělo k abstraktnějším spekulacím o pedagogice, o jejím významu, cíli a poměru k ostatním činnostem lidského ducha.

Hostinský psal o Herbartovi, vyšel z něho, a v pedagogice se hlásí za jeho stoupence. Ale to všechno nestačí, aby slovem Herbartovec bylo jeho stanovisko přesně a správně určeno, jak se jeví v jeho celé literární činnosti. Tomu, kdo si pozorněji všímá historie pedagogiky, ví, že Herbartova škola závisí na, nebo lépe řečeno, že se do ní počítají odborníci v řadě vědeckých disciplín, kteří, držíce se ve svém oboru myšlenek Herbartových, v ostatních otázkách a jmenovitě v těch, na nichž zakládá se a podle nichž posouzen může být celkový názor na svět, jsou cestou docela různou.

Dle mínění jak Herbartova tak i Hostinského a ovšem také ve smyslu vědeckého vývoje má být pedagogika vědou samostatnou, na jakýchkoliv politických, či pseudovědeckých reformách nezávislou. Hostinský tvrdí, že nikdo nemá právo, není-li tu jiných důvodů, ovlivňovat, či dokonce řídit a posuzovat práci pedagoga. To je nutné připomenout zvláště nyní, v době snahy o zavádění jednotné, uniformní, centrálně sestavované a hodnocené maturitní zkoušky.

Luděk Blaha řekl(a)...
2. března 2010 14:00  

Pravdou je, že mým životem prošli mnozí Hostinští. Jakkoli ne všichni jsou profesoři, byli pro mne vždy zdrojem inspirace. Lépe, předmět jejich podnikání.

ignorant řekl(a)...
2. března 2010 17:31  

Tedy pojďme české školství zabalit, spíše sbalit do EU kompetencí. Jinak tedy - kolegové, doporučuji vřele, navštivte veřejné školy třeba v Itálii, Francii ,... rychle procitnete ze sna reformních krocích. Všude platí " zadarmo ani kuře nehrabe". Potom sami pochopíte, kam až může české školství "spadnout". Soukromé školy jsou nadprůměrné vůči našim, veřejné jsou naopak hluboce podprůměrné.

Anonymní řekl(a)...
3. března 2010 13:54  

Co vzal Hostinský z Herbarta a co podržel při propracovávání své pedagogické teorie, při řešení problémů moderní, inovativní školy 21. století? Jednalo se především o jakési mikroklima, či ovzduší, v němž vlastní názory Hostinského vznikly. Toto ovzduší je intenzivně patrno v jeho spisech. Poměr Hostinského k Herbartovi je velmi zvláštní a ta zvláštnost je způsobena a dá se naznačit tím, řekněme-li, že Hostinský se postavil za ty Herbartovy názory, které ve svých důsledcích odmítaly reformu školství i s její teorií.

To je patrno hned z jeho prvního většího spisu: Das Pädagogik - schöne und das Gesammtkunstwerk vom Standpunkte der formalen Asthetik, jímž Hostinský zasáhl do sporu o zavedení školské kurikulární reformy. Jde o krásný spis, psaný s vervou, vzletem a odbornou znalostí, z něhož dýchá zanícená láska k pedagogické práci. Herbatovci podstatu své práce vidí v poměrech dvou dojmů, nikoli v tom, co tvoří podstatu libosti jediného dojmu o žákovi. Rozeznávají estetickou libost od libosti pouze smyslové; následkem čehož nic jednoduchého nemůže být krásným a každý estetický dojem předpokládá soud, třeba nevědomě utvořený, v němž dojmy jsou v poměru svém apercipovány.

Podle toho, jakého obsahu jsou dojmy (představy v širším smyslu), z jejichž poměrů vzniká estetická záliba, rozeznávají se dva druhy krásna a tyto jednotlivé vytvářejí krásno určitého druhu. Učitelé mají v tomto svůj vyhraněný názor, do něhož jim nemá nikdo právo zasahovat

To je ta hlavní okolnost, která mne přiměla, abych se o díle Hostinského rozepsal, a o tom ještě několik slov. Měl jsem příležitost sledovat činnost Hostinského od té doby, kdy nastoupil pedagogickou dráhu. Je pochopitelné, že tehda práce učitele na střední škole znamenala v české veřejnosti něco víc než nyní a že na nového učitele zvědavě obrátily se znaky veřejnosti. A tehdy spatřil jsem Hostinského ihned na několika místech v našem veřejném životě, kam táhly nás, akademickou mládež, sympatie. Sympatie mládeže, o níž se říká, že na ní záleží budoucnost národa, nesmí se podceňovat, běží-li o posouzení té které směrodatné ideje nebo činnosti vynikajících mužů. Myslím, že to vyplývá z podstaty vývoje kulturního a že nelze jinak, než aby sympatie mládí obracely se v denním ruchu života za těmi, kdo ukazují cíl ve směru pokroku, a že je to známkou opravdové pokrokovosti těch, kdo svým vystoupením, nelichotíc choutkám mocných, získávají sympatie mládeže a bylo by smutné, kdyby ideje opravdu pokrokové v mládeži nenalezly nadšeného ohlasu. To co nazýváme zdravým instinktem národa, to je neuvědomělým, ještě účinkem týchž hybných sil rozvoje vpřed, které v hlavách vynikajících jednotlivců nacházejí pochopení a uvědomění, podstupují boj s předsudky ovládajícími společnost a tvořícími retardační, konzervativní, zpátečnický živel její duše.

My jsme měli úctu i před ostatními učiteli, ale srdce naše náleželo Hostinskému, U něj jsme tušili pokrok, a tam, jak se ukázalo dalším vývojem, pokrok také byl. Se jménem Hostinský bylo osvojeno vše, co dovede rozehřát mladá srdce - sympatie přenesla se na to jméno a nikdy nebyla zklamaná. To za čím Hostinský stál, co podnikal, čeho se zúčastnil, bylo vždy povzneseno nad kalný proud sobeckých vznětů, utlumujících světlo jasnějšího poznání. Hostinský nikdy a nikde nezadal čistotě zásad mravně pokrokových a ze všech bojů, v nichž viděli jsme kolísat a upadat mnohou veličinu veřejného života, vyšel se štítem lesknoucím se. Hostinský zůstal důsledným a proto obraz, jenž vznikl z prvního dojmu jeho objevení se ve veřejnosti, zůstal neztemněn - a zůstane navěky v srdcích českých pedagogů.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.