Otázka, jak učit, je jednou ze základních otázek pedagogiky. Již J. A. Komenský se domníval, přičemž minulost a do jisté míry i současnost mu dává za pravdu, že studium v podobě memorování, učení se nazpaměť velkého množství údajů a informací, nemá pro praktickou profesní činnost, natožpak pro život, rozhodující význam. Současné trendy ve vzdělávání upřednostňují – a to v souladu s psychologickými poznatky ‑ učení na základě souvislostí. Pochopení pojmů a vztahů mezi nimi je důležitější, než zapamatování si jednotlivých faktů.
Další „věčný“ problém pedagogiky, učitelů, rodičů (někdy i dětí) je, jak někoho (sebe) přimět učit se, jak mu tuto činnost usnadnit a jak proces učení zkvalitnit. Bylo zjištěno (a my sami to na sobě můžeme pozorovat), že poznatky, které mají vztah k něčemu, co je nám blízké, lépe a s menším úsilím uchováváme v paměti. To souvisí s vyšší motivací k učení, která je příčinou kvalitnějšího uchovávání získaných vědomostí i dovedností.
Snad nejaktuálnější, co se týče pedagogiky, je však v současnosti otázka lidské tvořivosti. Tvořivost je schopnost vymyslet, vyprodukovat něco nového a užitečného. Lidská tvořivost je důležitým prvkem v mnoha odvětvích lidských činností, počínaje uměním, sportem, pokračuje obchodem a konče vědou. Otázkou tedy je: Jak naučit člověka být tvořivým? Jak rozvíjet jeho schopnost poradit si v každé situaci, za každých okolností, byt neotřelý, výjimečný, originální?
Těmito otázkami a odpověďmi na ně se zabývají různé vědy; nejvíce pedagogika, psychologie, ale také sociologie, protože byl zjištěn vliv sociálního prostředí na učení a hlavně na tvořivost. Tyto vědy vytvořily svoje teorie, např. teorii tvořivosti, a vyvinuly svoje metody, které slouží k zefektivnění, oživení vzdělávacího procesu a k rozvoji tvořivosti. Těmito metodami se zabývá moje práce.
1. Problémové vyučování (problémová metoda, problem‑based learning)
Problémové vyučování neznamená, že budeme mít s vyučováním problém, jak by se podle názvu mohlo zdát. Anglický výraz problem znamená také úlohu k řešení, otázku, hádanku, studii či matematické zadání. Charakteristické pro takovéto vyučování je to, že obsahuje úlohy tvůrčího charakteru; takové, které umožňují více přístupů k řešení úlohy či problému. Tato metoda je s oblibou využívána v tzv. problémovém výkladu. Žáci jsou aktivizováni, zapojováni do výkladu pomocí učitelových otázek. Aby žáci byli schopni odpovídat, má pedagog za úkol vytyčit podstatu problému, zjednodušit ho a přiblížit ho studentům, případně je usměrňovat při řešení otázek, např. pomocí tzv. dialogické metody. Dialogická metoda nebo také Sokratovský rozhovor je metoda proslavená filozofem antického Řecka Sokratem, který dokázal mistrně dovést svého partnera v rozhovoru k tomu, aby si sám uvědomil pravdu.
Výstižně ilustruje Sokratův způsob vedení rozhovoru následující parafráze: Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váži znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:
ʺJestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?ʺ ʺPočkej chvilku,ʺ odpověděl Sokrates. ʺNež mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.ʺ
ʺTří sít?ʺ
ʺPřesně tak,ʺ pokračoval Sokrates. ʺNež mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobře na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?ʺ
ʺNe,ʺ odpověděl ten člověk, ʺvlastně jsem to jenom slyšel a…ʺ
ʺDobře,ʺ řekl Sokrates. ʺTakže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?ʺ
ʺNe, naopak…ʺ
ʺTakže,ʺ pokračoval Sokrates, ʺchceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?ʺ
ʺNe, moc ne.ʺ
ʺDobrá,ʺ uzavřel Sokrates, ʺto, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?ʺ
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili. A taky to vysvětluje, proč nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel šoustá ženu. 1
Dialogická metoda je využívána také v tzv. heuristické metodě. Na rozdíl od problémového výkladu při ní pracuje žák více samostatně. Objevuje nové poznatky na základě předcházejících poznatků použitím logického myšlení a s pomocí vhodně kladených otázek. Cílem této metody je naučit studenta získávat ty informace, které potřebuje k budoucímu použití, k řešení úlohy. Význam metody spočívá v tom, že žák přemýšlí o učební látce sám, že za něj neuvažuje učitel, dochází tedy k tzv. autentickému učení. Autentické učení je „kombinace osvojených poznatků, činností organizovaných k jejich hlubšímu pochopení a k využití v nových situacích“ 2 . Při heuristické metodě vyučování lze jako pomůcku využít tzv. pojmovou mapu. Pojmová nebo taky myšlenková či mentální mapa (mind map) je diagram, obrázek, který znázorňuje souvislosti a vztahy mezi poznatky, slouží tedy k jejich uspořádání.
2. Metoda volby diferencovaných úloh
Tato metoda spočívá v tom, že studenti si mohou vybírat z úloh diferencovaných, roztříděných podle stupně obtížnosti. Vyberou si úlohu takovou, na jakou se „cítí“, například slabší žák si může (ale nemusí) vybrat lehčí úlohu, zatímco premiant třídy si může (ale také nemusí) vybrat úlohu těžší. Důsledkem je to, že aktivita více motivovaných žáků působí na ostatní, méně motivované, kteří si proto kladou větší cíle a v průměru si vybírají a úspěšně řeší i úlohy těžší než obvykle. Tento jev, kdy prostředí třídy ovlivňuje výkon žáku, se nazývá sociální facilitace. Dalším důsledkem je tzv. interiorizace úloh žáky, což znamená, že žáci, kteří si úlohu vybrali, ji řeší kvůli sobě, jsou tedy na ní více zaměřeni.
3. Brainstorming
Brainstorming je metoda oblíbená nejen ve školství, ale hojně využívaná i v oblasti řízení podniků, kdy zaměstnanci dávají vedení návrhy na zlepšení chodu a zvýšení zisku firmy. Je to v podstatě „chrlení“ nápadů, které není nijak omezováno. Jde o produkci největšího množství co nejpestřejšího spektra myšlenek, které jsou až posléze hodnoceny. Je při něm využíváno tzv. divergentní myšlenkové operace.
Divergentními neboli rozbíhavými operace lze vymezit jako následující tvůrčí schopnosti:
fluence – schopnost rychle produkovat množství nápadů, bohatost myšlenek a představ
flexibilita – schopnost vytvářet různorodá řešení úloh, rozmanité přístupy k řešení situace
originalita – schopnost produkovat nové myšlenky, odlišná řešení, která jsou neobvyklá a často překvapivá
redefinice – transformační schopnosti založené na změně významu nebo reorganizaci informace
elaborace – schopnost vypracovat řešení do zajímavých podrobností, elegance řešení
senzitivita – citlivost na problémy, schopnost vidět problémy, nedostatky, možnosti zlepšení, předvídat vývoj v dané oblasti 3
Brainstorming má několik zásad, které jsou nezbytné pro existenci tvořivé atmosféry. Je to především oddělení tvorby nápadů od jejich hodnocení a pravidlo, že kvalita rovná se kvantita, tedy že množství myšlenek je rozhodující. Dále je zakázána jakákoli kritika během první fáze, ve které „bouří“ myšlenky (anglicky brain je mozek a storm je bouře) a platí, že všichni účastníci jsou si rovni, nikdo nemá významnější myšlenky než jiný. Brainstorming by měl probíhat ve větším množství lidí pohromadě, protože zde působí tzv. synergický efekt, kdy se více lidí vzájemně inspiruje. Metoda brainstormingu má několik variant, například brainwriting, což je psaná podoba, individuální brainstorming, pingpongový brainstorming (ve dvou) nebo questionstorming, což je produkce otázek, na které neznáme odpověď.
4. Situační a inscenační metoda, dramatizace
Situační metoda vychází z reálné situace, tj. situace, která se stala nebo mohla stát. Řešení zná jen učitel a žáci mají za úkol pomocí otázek a následného uvažování se k němu dobrat. Její dynamičtější forma je inscenační metoda, kde jsou žáci spolutvůrci, což způsobuje jejich aktivnější zapojení do výuky. Jako jednoduchý příklad lze uvést hru na doktory. Dramatizace je divadelní ztvárnění nějaké situace či úlohy, které lze užít pro názornou ukázku a oživení vyučování. Je to v podstatě inscenační metoda s uměleckými prvky.
5. Simulační, badatelská a projektová metoda
Tyto metody mají společné komplexní pojetí řešení úlohy či problému. Simulační metoda se podobá inscenační, ale je dlouhodobějšího charakteru. Příkladem může být řízení fiktivní firmy. Při badatelské metodě nebo také metodě objevování (inquirybased learning) studenti zkoumají informace, kladou otázky, vytvářejí hypotézy, provádějí experimenty, objevují zákonitosti jevů, aplikují poznatky do praxe a formulují závěry. Projektově zaměřené vyučování se odehrává s minimální účastí kantora. Žáci řeší komplexní, interdisciplinární (tj. takové, při kterých využijí znalosti z více předmětů) problémy a získávají při tom nejen vědomosti, ale i nové dovednosti.
1 http://www.knihservis.cz/phprs/view.php?cisloclanku=2003060901
2 Stuchlíková a kol.: Zvládání emočních problémů školáků, kap. Dějové improvizace. ISBN: 8071785342, převzato z ukázky na http://ucitelskelisty.ceskaskola.cz/
3 Lokšová, Lokša: Tvořivé vyučování. Praha, Grada 2003, str. 25. ISBN 8024703742
Použitá a související literatura a zdroje informací:
Lokšová, Lokša: Tvořivé vyučování. Praha, Grada 2003. ISBN 80‑247‑0374‑2
Učitelské listy ‑ http://ucitelske‑listy.ceskaskola.cz/
Hejný, Kuřina: Dítě, škola a matematika. Praha, Portál 2001. ISBN 80‑7178‑581‑4
Petty, G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 2004. ISBN: 80‑7178‑681‑0 Universiteit Maastricht Problem Based Learning site ‑ http://www.unimaas.nl/pbl/
Ke zpracování myšlenkové mapy byla použita aplikace FreeMind ‑ free mind mapping software ‑ http://freemind.sourceforge.net
Milan Hybner
0 komentářů:
Okomentovat