V posledních týdnech poskytla ministryně školství, mládeže a tělovýchovy řadu rozhovorů Dana Kuchtová rozhovory rozhlasovým stanicím Frekvence 1 a Radiožurnál a několik dalších interview se objevilo i v tisku. Pokusme se vybrat některé odpovědi o státní maturitě, přijímacích zkouškách na střední školy i o propouštění a mzdách učitelů.
O státní maturitě
(Frekvence 1, Jan TUNA, moderátor, 27. 3. 2007)Paní ministryně školství, zkusila jste si udělat zkušební státní maturitu?
Celou ne, ale dívala jsem se na ty testy samozřejmě a myslím si, že … No, na to se asi budete ptát dál.
Tedy mi neřeknete, jak jste dopadla, protože jste si celou neudělala, jestli jste prošla.
No, já myslím, že asi ano, protože ten problém těch státních maturit je v tom, že ony vlastně musí srovnat různou úroveň středních škol, to znamená, že se spíše blíží k tomu průměru nižšímu, to znamená, ta úroveň není taková, že by asi třeba absolventi gymnázia nebo dokonce vysokých škol tu maturitu neudělali.
Vy se teď podceňujete, říkáte jako argument, proč jste ji asi udělala, že ta úroveň je nižší.
No, tak nevím, jestli se podceňuji, já jenom říkám, že jsem nestihla celou tu maturitu vlastně si projít bod za bodem, ale tak jak jsem se na to dívala, tak si myslím, že je to poměrně snadné a ten problém vlastně je tím na stole. Je to ještě státní maturita? Je to ještě maturita, která bude mít vypovídací hodnotu třeba pro vysoké školy? Budou ji považovat za něco, co je pro ně podkladem, na kterém můžou, na jehož základě můžou přijmout absolventa třeba střední školy, nebo ne?
A jak vy si odpovídáte na tuto otázku?
No, odpovídám si v podstatě tak, že je třeba se nad obsahem státních maturit ještě jednou zamyslet a zkusit hledat cesty, jak rozlišit tu úroveň, rozlišit tu úroveň, kterou mají třeba v oblasti jazykového vzdělávání některé, některá gymnázia a některá třeba odborná učiliště s maturitou, které má menší dotaci jazyků, výuky jazyků. Čili, já bych se přikláněla k tomu, aby státní maturita měla třeba v oblasti těch jazyků úrovně dvě, minimálně dvě, to znamená jednu obtížnější, jednu lehčí.
A v té současné formě, v jaké jsou ty zkušební státní maturity prezentovány, vy byste pustila do toho skutečného provozu?
Tak v žádném případě, protože ten problém těch státních maturit není jenom v tom, že jsou třeba pro některé absolventy nebo pro některé studenty příliš jednoduché a pro některé příliš složité. Ten problém státních maturit je daleko širší, tam je problém organizační, finanční, tam je problém s logistikou, to znamená, teď myslím už konkrétně tisk těch maturit, jejich distribuci a to konkrétní provedení, prozkoušení maturit na místě naostro.
Máme tady SMS dotaz: "Na podzim vaše předchůdkyně Miroslava Kopicová v Press klubu říkala, že pro odložení státních maturit udělá maximum. Uběhlo půl roku, máme novou ministryni, tedy vás, která tvrdí to samé, ale odložení státních maturit je stále bohužel v nedohlednu."
Tak to není tak úplně pravda, protože jsou zde dva návrhy v Poslanecké sněmovně. Z toho návrh pana poslance Bartoše, který já jsem podpořila a to je návrh na odložení maturit o dva roky …
To znamená na kdy?
To by bylo 2009-2010, ale bohužel ten návrh v podstatě byl přikázán k diskusi do školského výboru a nevíme, jakým způsobem se ta debata dál bude vyvíjet, jak dopadne ve druhém čtení hlasování o tomto návrhu. Je možné, že projde návrh konkurenční, který předkládají poslankyně Bohdalová, Zelinková, pan poslanec Bičík, a to je návrh na to, aby se státní maturita vlastně částečně konala už vlastně v příštím roce 2007-2008 z češtiny a cizího jazyka a aby se ta povinně-volitelná část odložila jenom o rok.
To znamená, pokud projde tento návrh …
Tak v podstatě příští rok maturujeme.
A pokud neprojde ani jeden z těch návrhů, jak tedy studenti budou státně maturovat?
Tak varianta, že neprojde žádný z těchto návrhů, je snad ta varianta úplně nejhorší, protože to by znamenalo, že bude celá v podstatě státní maturita už příští rok, a to si myslím, že by dopadlo velice špatně.
To by podle vás byla katastrofa?
Tak …
Pro studenty.
… vy rád používáte taková silná slova. Já si myslím, že by to byl opravdu velký problém, protože by se mohlo stát, že se maturity neutají, že je někdo tajně nafotí třeba v tiskárně, mohlo by se stát, že dojde k nějakému problému, lidský faktor, například se někde zapomene část maturit, nedoveze se na správné místo, nezajistí se jejich dostatečné utajení, jak už jsem říkala, například ve škole. A co se stane? V tu chvíli vlastně státní maturita nebude státně garantovaná, protože nebudou stejné podmínky a někteří žáci potom by vlastně nemohli odmaturovat. My bychom museli mít buď variantu záložní, což je zase drahé řešení, a zkrátka ten efekt toho by mohl být až takový, že studenti, kteří na základě této chyby, třeba lidské chyby nebo nějakého jiného kolapsu maturitu nesloží, tak by nás mohli žalovat, mohli by žalovat stát za to, že nebudou moci jít na vysokou školu, protože nebudou mít maturitu. A já se trochu toho obávám, že zajistit úplně utajení státních maturit, jejich logistiku skutečně až na místo, až na místo, kde se maturity budou skládat, bude opravdu hodně složité a myslím si, že ten případ s těmi žalobami by bohužel mohl nastat.
A vy máte pro ten váš návrh, aby to bylo celé posunuto, máte pro to předjednánu nějakou podporu ve sněmovně?
amozřejmě, ale ta jednání jsou složitá. Vy dobře víte, že ve sněmovně jsou politické síly velmi vyrovnané a že dosáhnout tam nějakého širšího konsensu na otázkách, které jsou, řekla bych, napříč tím politickým spektrem, je složité. Je to složité, protože, a to mě velice mrzí, to musím říct, protože se k takovému věcnému problému, kterým je skutečně ta maturita, to není nic o politice, to je jenom o tom, že všichni ji chceme a chceme ji dobře připravit, takže se o tom problému rozhoduje více méně ideologicky.
Tedy nevíte, jestli ten váš návrh projde.
Nemůžu říci, ale udělám samozřejmě všechno proto, aby se to odložilo, ale aby se státní maturita opravdu konala.
O propouštění a mzdách učitelů
(Radiožurnál, Jan POKORNÝ, moderátor, Petr NOVÁČEK, moderátor, 16. 4. 2007)
JP: Paní ministryně, ten takzvaný Topolánkův batoh předpokládá, že bude možné zvýšit peníze na mzdy zaměstnanců státu pouze o jeden a půl procenta. Jinými slovy, procento a půl pod předpokládanou úrovní inflace. Proto má vláda v úmyslu udělat opatření, včetně snížení počtu těchto zaměstnanců a tedy i učitelů.
Nikoliv.
JP: Ne?
Ne.
JP: Proto jsem to opatřil otazníkem.
Když se podíváte dobře na to vládní usnesení, nevím, jestli ho máte u sebe, tak tam najdete závorku a v ní najdete, že se to týká zaměstnanců státní správy. A ta debata ve vládě, která probíhala, byla velmi živá a já musím říci, že podařilo vysvětlit všem mým kolegům ve vládě, že učitelé nejsou státní zaměstnanci, a že proto se jich v žádném případě to tříprocentní snižování počtu nemůže týkat.
PN: To znamená, debata byla živá. Máme tomu rozumět tak, že je něco na zvěstech, že původně taková představa skutečně existovala, že až do roku 2010 by se vždycky k poslednímu červnu snížil i stav učitelského stavu? A že jste tudíž ve vládě, jak se říká, zabodovala?
To nebyly, pane redaktore, žádné zvěsti, to byl materiál, který dostali novináři do ruky, aniž bych se o to já jakkoliv zasloužila. Byl to materiál ministerstva financí, myslím, že pan Janota s ním seznámil novináře. A byl to materiál, ve kterém bylo jasně černé na bílém naplánováno, že do roku 2010 propustíme každý rok sedm tisíc učitelů a že se dostaneme zhruba na číslo dvacet tisíc mínus.
JP: A to se nestane.
A to se nestane.
JP: Dostanou učitelé přidáno, když se tohle propuštění nestane?
Tak ta otázka je samozřejmě oprávněná a já musím říci, že doufám, že učitelé přidáno dostanou minimálně těch jeden a půl procenta. Na druhou …
JP: Tedy procento a půl pod předpokládanou inflací.
Ano. A na druhou stranu abychom vyvážili ten deficit, který jste právě zmínil, to znamená těch jeden a půl procenta méně oproti té běžné inflaci v poslední době, tak musíme zapojit peníze z evropských fondů, peníze ze státního rozpočtu prostě nejsou a nebudou.
PN: Paní ministryně, jak si představujete zapojit evropské fondy do takové záležitosti, jako jsou platy učitelů? Já jsem cosi kdesi zaznamenal o tom, že by se učitelé mohli zapojit do přípravy určitých projektů, například řeknu-li, přijít s představou nějaké učebnice, podle níž by se dalo napříště pracovat, a tu v rámci nejspíš nějakého grantu … na ni získat podporu z těchto prostředků.
To jste zaregistroval dobře. Ta možnost získat peníze z fondů, z evropských strukturálních fondů bude širší ale. Projekty nebudou jenom na učebnice, budou to projekty dalšího vzdělávání pedagogů, projekty, které se budou týkat jazykové výuky jak pro učitele, tak pro studenty, budou to možnosti podávat si projekty, to je zase v jiné oblasti, na vědecké a výzkumné projekty. Těch možností bude mnohem více a v rámci těchto projektů samozřejmě nebude položka plat, ale bude to položka odměna za projekt, za projektovou činnost. A tady já vidím opravdu, protože se jedná o miliardy korun, velikou možnost, aby se aktivní učitelé hlavně zapojili a aby dostali peníze, aby konečně měli možnost práci, kterou třeba udělali na vzdělávacích programech, které budeme zavádět příští, nebo … od září v prvním a šestém ročníku, tak které prostě budou moci oni jaksi zúročit a dostanou peníze za tu práci.
PN: Pan Horák vyjádřil názor, že učitelé by měli pracovat osm hodin denně a vůbec mít stejné podmínky jako zaměstnanci v jiných sférách. Tak nejdříve něco k tomu.
Tak já si myslím, že učitelé osm hodin pracují. To je všeobecná zmýlená, kdy si všichni myslí, že jsou ve škole čtyři či pět hodin a pak už nic nedělají. Učitelé se musí připravit na výuku, učitelé pracují v kroužcích se žáky, učitelé vedou knihovnu, mají další a další aktivity. Mimo jiné i další vzdělávání pedagogických pracovníků a podobně. Skutečně myslet si o učitelích, že nepracují, je docela velký omyl.
PN: Ještě jestli mohu navázat na ten první dotaz. Podle čeho nejsou tedy nakonec učitelé státními zaměstnanci?
Tak státní zaměstnanec je zaměstnanec státu, kdežto učitelé jsou vlastně zaměstnanci té školy, může je propouštět pouze ředitel a jejich zřizovatelem není stát, ale zřizovatelem základních škol je obec, zřizovatelem středních škol je kraj. Čili je to úplně jinak. Stát i když se rozhodne, že propustí učitele, má jedinou možnost, a to je snížit jim platy, které jdou do těchto škol formou normativů. Čili ten systém už dávno není, jako byl dřív, že já jako ministryně školství vedu, řídím učitele, to vůbec už tak není.
PN: (…) Vzpomínám si, jak Petra Buzková, když byla ministryní školství, tak měla takový leitmotiv, že učitelská mzda by se v dohledné době měla pohybovat někde kolem sto třiceti procent průměrné mzdy v České republice. To, pokud vím, zatím neplatí.
No, já bych ten leitmotiv taky držela, samozřejmě. Ale víte, za jaké situace jsme přišli do vlády, kdy tady máme za sebou devět set a více miliard dluhů veřejných rozpočtů. A jestli se opravdu nechceme zadlužit totálně a udělat z téhle země Argentinu, tak musíme ty dluhy snižovat. A snižovat musí bohužel všechny resorty.
PN: To znamená, jak to vidíte s těmi učitelskými platy, ty skutečně na lidi, kteří mají vysokoškolské vzdělání a navíc se říká, že k pedagogické činnosti musíte mít ještě jisté nadání, nejsou velké.
Ne, to máte pravdu. Já si myslím stejně jako Petra Buzková, že platy učitelů nejsou dost vysoké, především těch začínajících. To je fakt velký problém, kdy nastupující učitelé mají velmi nízké platy. Pak se situace zlepšuje po, řekněme, několika letech a ve chvíli, kdy jdou učitelé do důchodu, už se ten plat pohybuje alespoň na, řekla bych, únosné úrovni, nad průměrem … nad celkovým průměrem platů v České republice. Ale ten postup od těch začátečníků až k těm pokročilým je velmi pomalý a to by chtělo změnit. To se dá.
JP: Není tedy v tom tak trochu neartikulovaná zatím sázka na to, že když zvýšíte učitelům platy o procento a půl, tak část z nich prostě se půjde život za lepší peníze jinam?
Ale ne, já si myslím, že tady nabízíme dvě věci. Za prvé zajistili jsme, aspoň věřím, že se mi podařilo zajistit to, aby tady nedošlo k razantnímu snižování peněz pro učitele. To je zásada. To znamená, učitelé jako jedni z mála … těch se ta reforma více méně nedotkne. Faktem je, že zvýšení jejich platů nepokryje celou inflaci, ale my tady opravdu máme miliardy … ta mimořádná situace se týká těchto let, dva sedm až dva třináct, máme mimořádnou situaci, kdy si můžeme dosáhnout na obrovské peníze do školství. Pokud to učitelé udělají, a já se budu snažit jim pomáhat, tak rozhodně nebude tento resort nějakou Popelkou.
PN: Paní ministryně, vy jste devět, deset let, jestli si to pamatuju, učila němčinu, to je profese …
Taky češtinu.
PN: To je profese, no, vidíte, to je profese, kde byste se bývala mohla živit například jako tlumočnice.
Já jsem se tak i živila.
PN: Čekala byste na to, o čem jste teď hovořila, že si pomocí evropských peněz přilepšíte do té míry, že školství zůstanete věrná?
Ve školství pracuje mnoho idealistů, hlavně idealistek je tam hodně a já si myslím, že i když platy neporostou enormním způsobem, tak my můžeme učitelům nabídnout jednak tyhle ty projekty, zajímavé projekty, které, jak jsem říkala, se budou týkat jazykového vzdělávání, vzdělávání učitelů v oblasti přípravy těch školních vzdělávacích programů. A víte, co jim ještě nabízíme? To je úplně nové a to souvisí s tím, co jsem říkala, my jim začínáme nabízet tvůrčí práci a svobodu a to je velký význam … velký smysl reformy školství, kterou zahajujeme, nebo ve které pokračujeme, to je ta návaznost na Petru Buzkovou. To bych chtěla tomu panu posluchači říci, že já si vážím práce Petry Buzkové, navazuji samozřejmě na to, co ona připravovala ještě s dalšími. Její předchůdce, pan Zeman na tom začal pracovat, ona na tom pokračovala, pokračovala v tom i paní ministryně Kopicová. Čili já navazuji na jejich reformy, já je přijímám za své a považuji je za velmi důležité.
O přijímacích zkouškách
(Frekvence 1, Jan TUNA, moderátor, 27. 3. 2007)Řekněte mi jenom stručně, kdy budou studenti skládat nebo kdy zrušíte omezení žáků základních škol podávat si jen jednu přihlášku na střední školu?
Máme připravený věcný návrh a chystáme se ho zpracovat do legislativní podoby, to znamená do návrhu novely a chystáme se s tím do sněmovny. Ta otázka, je to v řádu několika měsíců.
A myslíte, že by se to stihlo do těch příštích přijímacích zkoušek?
Do těch příštích možná, ale letos se to určitě nestihne, bohužel.
Takže, příští rok, pokud by to vyšlo, by si studenti už mohli podávat, kolik chtějí přihlášek?
To je můj cíl, budu se o to snažit.
Paní ministryně, máte třicet vteřin na to, abyste řekla cokoliv bez mého přerušení, prosím, povídejte.
Tak teď jste mě hrozně překvapil, protože to jsem nečekala. Já bych tedy pozdravila posluchače. Chtěla bych poděkovat rodičům a učitelům za práci, kterou dělají, za jejich zájem o školy a chtěla bych je přizvat k tomu, aby, pokud mají nějaké podněty a mají třeba nějakou starost s jejich vlastní školou, aby se ozvali na ministerstvo školství, ráda s nimi budu o těch problémech komunikovat.
(MFDnes, Jan MATES, 2. 4. 2007)
Proč jste odmítla zkusit si přijímací testy na střední školu?
Protože právě takto už nechceme zkoušet ani žáky a studenty. Dlouhá léta se v přijímacím řízení na střední školy používaly zkoušky nabiflovaných znalostí. Na základě jednoho jediného testu někdy neprošli žáci, kteří mohli být lepší studenti než ti, kteří se něco dokážou naučit nazpaměť. Nemálo žáků neudělá zkoušku kvůli trémě a stresu. Proto chci, aby klasických přijímaček bylo co nejméně. Uvědomujeme si ale, že není možné je úplně zrušit, protože na některé prestižní školy bude vždycky nával, takže nějakou formu zkoušek potřebují.
Podle čeho tedy mají školy vybírat studenty?
Přijímací řízení se dá naplnit úplně jinak. V dlouhodobém plánu pro střední školství máme přijímací řízení definované jako celé portfolio, které student nabízí a škola je hodnotí. Zahrnuje to známky, výstupní hodnocení od učitele, seminární práce žáka, jeho mimoškolní aktivity, práce z různých kroužků, úspěchy v soutěžích a podobně. To všechno by student předložil a střední škola by už nemusela vypisovat zkoušky. Těm, které mají převis poptávky, doporučuji místo znalostních zkoušek testy studijních dovedností. Ty děti nestresují, protože nezkoušejí znalosti, ale prokazují, jak jsou schopny logicky myslet a komunikovat. Děti je mohou dělat třikrát a započítává se jen nejlepší výsledek.
Co pro změnu přístupu středních škol k přijímačkám udělá ministerstvo?
Podobu přijímacího řízení si určují školy samy. Ministerstvo není jejich zřizovatelem. V posledních dvou letech mnohé od testů znalostí ustoupily. Jeden důvod je, že na střední školy přicházejí slabší populační ročníky. Školy, místo aby si vybíraly, musí naopak o studenty bojovat. Některé už žádné zkoušky nepořádají a berou vlastně všechny uchazeče. Jiné berou podle průměru známek ze základní školy. Ministerstvo může změnit školský zákon, který například stanoví, že přijímací řízení se skládá z onoho portfolia, a také definuje, jak mají učitelé dělat výstupní hodnocení. To sice dělají už nyní, ale nefunguje to a střední školy k němu nepřihlížejí.
Proč se výstupní hodnocení neosvědčilo?
Protože je v zákoně definované jako hodnocení studijních předpokladů žáka. A to je chyba. To žádný učitel nemá hodnotit, není psycholog. Když tam napíše, že žák není studijní typ, tak mu může zkomplikovat celý život. Mým cílem je, aby výstupní hodnocení poskytovalo o žákovi informace, nikoli soud. Jak byl aktivní, do jakých kroužků chodil, jaké tam měl výsledky a podobně. Tato informace, pokud nebude dlouhá, může být pro ředitele středních škol cenná. Vedle toho by se pravděpodobně zachovaly známky. Já na tom sice netrvám, ale zase nejsem úplně pro to, aby se rušily tradice.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat