Petra Buzková předem avizovala, že chce odejít z vysoké politiky. Do poslanecké sněmovny letos nekandidovala, ministerstvo školství opouští. Považuji za vhodné ohlédnout se za jejím působením ve vládě. Co se jí za uplynulé čtyři roky podařilo a co nikoliv?
Jak se rodí nejpopulárnější politička
Petra Buzková patří ke generaci polistopadových „politiků bez zkušeností“. Co tím mám na mysli? Po roce 1989 se ukázal citelný nedostatek politiků. Do různých funkcí kandidoval kde kdo, například umělci, které lidi znali z televize, nebo disidenti, kteří se velmi rychle stali díky televizi miláčky národa. Vedle nich se objevili čerství absolventi škol, kteří dobře vypadali v televizi. K nim můžeme počítat i mladou právničku Petru Buzkovou, která vstoupila do ČSSD a byla za tuto stranu zvolena poslankyní. Postupně získala funkci místopředsedkyně poslanecké sněmovny a nakonec i ministryně.
Problém „politiků bez zkušeností“ spočívá v tom, že nikdy neprošli v tradičních demokraciích osvědčeným kariérním sítem. V západních zemích musí člověk nejprve něco dokázat v běžném zaměstnání. Potom kandiduje v komunálních volbách. Pokud se osvědčí, pokračuje o stupínek výš a kandiduje do krajského zastupitelstva. Až nakonec se může ucházet o post poslance a případně se stát i členem vlády. Vždy za ním ale musí být vidět kus práce…
Podobný vzestup jako Buzkovou potkal i Stanislava Grosse. Zatímco v jeho případě se ukázalo, že demokratickým sítem neměl šanci projít (bohužel až ve chvíli, kdy se stal premiérem…), Petra Buzková ve svých funkcích obstála, přestože přeskočila dvanáct let, které měla strávit v zaměstnání a nižších patrech politiky. Obstála ovšem pouze v očích široké veřejnosti, v očích učitelské a odborné veřejnosti nikoliv…
Petra Buzková na ministerstvu školství
Pro mnohé bylo v roce 2002 velké překvapení, že ministryní školství stala právě Petra Buzková. Nikdy předtím totiž nevystupovala jako expertka na tuto oblast. Po nástupu do funkce se ukázalo, že o školství toho ví pramálo…
Proč se stala ministryní školství? Původně se předpokládalo, že zaujme pozici ministryně spravedlnosti, k čemuž mělo blíže i její právnické vzdělání. Její poradce Martin Profant ale tuto populární političku přesvědčil, aby z nabízených ministerstev sáhla právě po školství, protože mu dobře rozumí. ČSSD v té době neměla nikoho, kdo by se vyprofiloval jako odborník na problematiku vzdělávání. (Mimochodem, dodnes odborníka přes školství nemá stejně jako většina ostatních politických stran…) Bývalý ministr Eduard Zeman se totiž odepsal akcí Internet do škol a dalšími neúspěchy.
Dnes můžeme říci, že skutečným ministrem školství byl v uplynulých čtyřech letech právě Martin Profant. Pokud se něco ve školství změnilo, proběhlo to pod jeho taktovkou. Petra Buzková hrála pouze mediální roli atraktivního obalu, který je nutno naservírovat masám. Byla to „krásná žena mezi ošklivými politiky“. Tuto roli sehrála velmi dobře. Zachovala si vysokou popularitu ve veřejnosti, které problémy školství na srdci nijak neleží.
Buzková ustála i dvě stávky učitelů. Pokud tedy lze o jednodenní stávce mluvit jako o stávce. Šlo spíše o upozornění, že neschopného Röslera vystřídal v čele ČMOS PŠ o něco méně neschopný odborář Dobšík. (Mimochodem, pokud učitelské platy tvořily 100 % průměrné mzdy v zemi a vláda v roce 1998 slíbila 130 %, vyplatilo se v roce 2002 nebo i dříve stávkovat nikoliv jeden den, ale více než rok! Respektive třetinu sledované doby, tedy například čtyři měsíce v roce…) Její taktika byla jednoduchá. V době stávek zmizela veřejnosti z očí a do televizí posílala svého náměstka Müllnera nebo tiskovou mluvčí. To je hojně využívaná mediální strategie, kterou je dobré si zapamatovat…
Pověstnými se staly články Petry Buzkové v Učitelských novinách, které samozřejmě nepsala ona, ale její poradci. Martin Profant dokonce velmi často mluvil za ministerstvo školství a ministryni v médiích, přestože byl pouze jedním z jejích poradců. Obvykle hovoří za ministerstvo přímo ministr, případně jeho mluvčí.
Výstupy Petry Buzkové na veřejnosti bylo ovšem nutné minimalizovat. Především pokud jde o školství, kterému nerozuměla. V očích pedagogů se totiž znemožnila svými „buzkismy“ (vytvořeno podle bushismů současného prezidenta USA), tedy naprosto mimoběžnými výroky. V televizi Prima například prohlásila, že „pedagogická centra nikdy nevzdělávala“. V nedělní Partii zase řekla, že slovní hodnocení se od známkování liší v tom, že učitel místo toho, že dá žákovi dvojku, napíše „udělal jednu chybu“. Typický Čech se středoškolským vzděláním se samozřejmě nad podobnými výroky nepozastaví. Měli to za něj ale udělat novináři, kteří nebezpečně často selhávají, pokud jde o věcná témata nebo hlubší problémy… Místo hlídacích psů demokracie zůstávají i patnáct let po sametové revoluci spíše prodlouženou rukou moci.
Petra Buzková odolala také poťouchlým otázkám novinářů, proč dala svou dceru na soukromou školu se školným sto tisíc korun ročně, která navíc nepodléhá českým osnovám, protože jde o francouzské lyceum. Na Západě by tento akt zřejmě způsobil doživotní odchod politika. V Čechách, kde politik málem ustojí i igelitku s miliony od strýce, je něco podobného každodenním chlebíčkem…
Židle se pod Petrou Buzkovou třásla také v době překotných změn ve vládě, kdy se měnili premiéři jako na běžícím pásu. Vždy však zasáhl v její prospěch Martin Profant. Například přivedl k novému premiérovi rektory vysokých škol, kteří za Buzkovou orodovali. Že se k tomuto kroku snížili, zřejmě překvapilo nejen mě…
Zdary a nezdary ministryně školství
Petra Buzková byla především ministryní vysokých škol. Podařilo se jí citelně navýšit jejich rozpočet. Bohužel nárůst počtu vysokoškoláků po roce 1998 byl mnohem vyšší než nárůst finančních prostředků. Důsledkem je nižší kvalita výuky.
Petra Buzková pokračovala v projektech, které začali její předchůdci. Většinu z nich ale opět nedotáhla do konce, takže čekají na další ministry. Ve školství jsou zřejmě čtyři roky volebního období málo. Ukazuje se, že málo je i osm let. Dokonce i dvanáct…
Během působení Petry Buzkové byl přijat školský zákon. Zda v něm převládají klady nad zápory, se můžeme dohadovat. Další zákon o pedagogických pracovnících ovšem můžeme s jistotou označit za zcela zbytečný… Velmi spornými se jeví následující projekty: reorganizace pedagogických center, školský portál a státní maturita. Kurikulární reformu založenou na rámcových a školních vzdělávacích programech bych eufemisticky označil za ne zcela zvládnutou, a to především finančně, organizačně a metodicky, i když krok správným směrem to je. Problematické bude též plošné testování žáků pátých a devátých tříd základních škol. Největší humbuk se spustil kolem změn v podávání přihlášek na střední školy. Akce Internet do škol zmizela do vytracena.
Další drobné kauzičky mohli čtenáři sledovat na stránkách České školy. Možná by bylo dobré si připomenout články, které ministryni a činnost jejího ministerstva chválily. Pamatujete si nějaké?
Závěrem
Petra Buzková je dobrým příkladem virtuální političky, která funguje na základě úspěšné spolupráce s médii.Takový politik dodá obal. Obsah nechá na někom jiném nebo ho zcela vytěsní. Základní cíl si stanoví jako zůstat populární v očích široké veřejnosti. Pro to udělá prakticky cokoliv. Ve skutečnosti ale nemůže občanům nic nabídnout. Prázdná schránka bez obsahu zůstane prodchnuta bezobsažností, ať už je sebebarevnější… Výsledky takové politiky vidíme dnes ve školství. Označil bych je jako další čtyři roky přešlapování na místě.
Přijde po Buzkové konečně nějaký politik s vizí? A může někdo takový vůbec dosáhnout v Čechách vysoké politické funkce? Petra Buzková staré problémy nevyřešila a nové způsobila. To není dvakrát dobrá bilance… Školství se za jejího působení opět nestalo skutečnou vládní prioritou. Můžeme ale upnout své marné naděje k jejímu nástupci. Kdo to bude, zatím nevíme…
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat