Coby dítěti mi při školním dějepisném výletě na jakýsi zámek utkvělo v paměti, že dámy v sedmnáctém století měly šmahem vši. Nahlédl jsem tak dějepis jako (alespoň občas) zajímavý předmět a začal si v souvislosti s velkými dějinnými událostmi klást také otázky po původu pyžama a jídelníčku žoldnéřů. Idea nakladatelství SPL PRÁCE/ALBRA zabývat se programově dějinami všednodennosti se mi tedy velmi líbí.
Učebnicové řady dějepisu může nakladatelství ALBRA, přesněji dceřiné nakladatelství – SPL PRÁCE, právem pokládat za jednu ze svých vlajkových lodí. Dělením do historických období, nezávislým na distribuci konkrétního učiva do jednotlivých ročníků, předběhly dobu, a v situaci zavádění dvoustupňového kurikula sbírají důležité body. Mimoto se redakci podařilo získat k autorské spolupráci významné kapacity oboru a v neposlední řadě jasnozřivě rozšířila svou dějepisnou produkci o doplňkové učebnice mapující dějiny všednodennosti.
Po dlouhém čekání
První díl řady „průvodců všedním životem“ autora Petra Charváta vyšel pod názvem Průvodce všedním životem ve starověku v roce 2002; na další pak čekala pedagogická veřejnost dlouhé tři roky. Průvodce všedním životem ve středověku, vydaný v letošním roce, vzešel z pera doc. Lydie Petráňové, s jejímž autorstvím se počítá také u připravovaného Průvodce všedním životem v novověku a Průvodce všedním životem ve 20. století. Její jasný, sdělný styl se sice nevyhne občasné myšlenkové zkratce, míra zjednodušení ovšem nesklouzává do bagatelizování či povrchnosti. Poetičnost použitého jazyka je pak svébytným rozměrem celé učebnice.
Jediným větší problém tak po mém soudu představuje jednostranně rigidní výklad křesťanství. To je vykresleno především jako násilně implantovaná ideologie, systém povinností a zákazů, omezení a víceméně neoprávněných nároků. Církev tu pak figuruje hlavně jako mocenská a ekonomická struktura se silnou represivní funkcí: „Křesťané museli umět zpaměti odříkat Otčenáš, Andělské pozdravení (Zdrávas, Maria) a Věřím v Boha. Především ale museli v každodenním životě dodržovat pravidla obsažená v Bibli, totiž v desateru božích přikázání a v evangeliu. Tato pravidla byla zákonem a jeho překročení hříchem, za který čekal křesťana trest.“ (str. 18) V tomto duchu se pohříchu nese celé další pojednání o náboženství, jež je vedle řecké filosofie a římského práva třetím pilířem evropské, a tedy i naší kultury.
Spojitý středověký svět
Tematicky je publikace rozdělena do 26 kapitol popisujících jednak život příslušníků různých společenských vrstev a stavů (rolníci, měšťané, rytíři, klérus apod.), jednak specifické oblasti života napříč těmito kategoriemi (móda, stravování, vzdělávání aj.). Snahou autorky je osvětlit zejména ty stránky života, jimž není v tradičně pojatých učebnicích historie věnováno mnoho prostoru, které ale vyvolávají u žáků pravidelně řadu otázek. Jak často se středověký panovník myl? Jak nakládala posádka obléhaného hradu s fekáliemi? Znali lidé v té době kapesník? Důraz je položen na postižení obecně platných principů a dominantních tendencí, které jsou nejednou dokumentovány na osudech osobností či na událostech známých žákům z „oficiálního dějepisu“.
Autorka představuje středověký svět jako kompaktní a úzce provázaný, řada informací proto na sebe navzájem odkazuje, objevují se na různých místech v podobné modifikaci, občas se dokonce duplikují (např. str. 40 a str. 74). Tímto mozaikovým skládáním celkového obrazu evropského středověku ovšem občas dojde k tomu, že je ve výkladu použit pojem, který je teprve následně vysvětlován.
Symbióza slova a obrazu
Bohatá obrazová dokumentace neplní zdaleka jen ilustrační funkci. Popisky reprodukcí výtvarných děl jednak přibližují žákům a studentům základní principy interpretace středověkého výtvarného umění (např. velikost postav v souvislosti s vážností, jíž požívají, symbolický význam barev apod.), především ale doplňují základní pojednání o řadu dalších informací, a tvoří tak vlastně paralelní výkladový proud. Grafická podoba učebnice je velmi zdařilá, výtku lze vznést snad jen k paginaci, která je v použitém ornamentu ukryta tak mistrně, že je v podstatě neviditelná.
Kniha má jistě předpoklady pro to získat si oblibu jak mezi studenty a pedagogy, tak u širší veřejnosti zajímající se o historii. Stane se tak nepochybně i přes drobná redakční opomenutí, zejména v interpunkci, řidčeji pak u vyobrazení (obrázek synagogy, v níž je na korouhvi místo očekávané Davidovy hvězdy pentagram). Nezbývá než doufat, že Průvodce všedním životem v novověku bude následovat přece jen v kratší lhůtě.
Petr Kukal
0 komentářů:
Okomentovat