Další část případové studie o nasazení GNU/Linuxu na přerovské základní škole popisuje postup při konverzi z MS Windows na GNU/Linux. Dnes o posílení hardwaru a nástrojích na konfiguraci systémů.
Nejrozsáhlejší část celé případové studie je zaměřena na řešení, které v současné době funguje na naší škole. Chronologický popis celé konverze z MS Windows na GNU/Linux bude pouze kostrou pro ukázku volby hardwaru instalace a konfigurace serveru a pracovních stanic a začlenění zbylých počítačů s MS Windows do sítě. Zdrojem pro instalaci OS na všechny počítače byl GPL set Mandrakelinux 10 CZ (4 instalační CD, 1 aktualizační CD, instalační a uživatelský manuál v češtině, vše asi za 500 Kč). Nejprve však jakýsi souhrn současného řešení, ze kterého budu v dalších částech vycházet:
-
Server: MDK 10, firewall – Firestarter, DHCP server, NFS server, NIS server, SAMBA server, WINE server, CUPS server; 17 linuxových klientů + 7 MS Windows klientů (mimo počítačovou učebnu).
-
Pracovní stanice 1: MDK 0, SAMBA server, WINE server, CUPS server, NFS klient; 17 PC
-
Pracovní stanice 2: MS Windows 98SE (2 PC); MS Windows NT 4.0WS (5 PC)
Volba vhodného hardwaru a upgrade
Nákup hardwaru pro prázdninový upgrade byl pouze v řádu tisíců korun:
-
Síťové karty: výměna 10Mbit Realtec za Intel 10/100Mbit (1 ks 100 Kč)
-
Grafické karty: 7 PC s integrovanou grafickou kartou S3 Trio3D osazeno Matrox MGA G200, AGP, 8 MB (1 ks 200 Kč)
-
Operační paměť: rozšíření minimálně na 192 MB. Tato hodnota nebyla vybrána náhodou, uživatelé budou pracovat v desktopu KDE, který má poněkud větší nároky na paměť. Mezi 128 MB a 192 MB je znatelný rozdíl v rychlosti spouštění aplikací a v jejich odezvě.
-
Tiskárna: OKI OkiPage 10ex, laserová tiskárna A4 (technologie LED, 1 ks 2 000 Kč).
Před nákupem nejnovějšího hardwaru či tiskáren, skenerů, Winmodemů a grafických karet se vyplatí obětovat nějakou minutku googlování a ověřit si, zda daná komponenta bez problému funguje pod GNU/Linux. Téměř všichni výrobci nezveřejňují specifikace svých produktů, většina z nich vytváří pouze close source ovladače pro MS Windows. Vzhledem k obrovské nabídce a konkurenci mnoha firem v této oblasti zjistíte, že prakticky nejste v ničem omezeni. svobodné ovladače máte zakomponované přímo v distribuci, vše je automaticky detekováno a instalováno. Osobně jsem se zatím nesetkal s hardwarem, jehož ovladače bych musel hledat někde na internetu a dodatečně instalovat (výjimka: u grafických karet společnosti NVidia jsem potřeboval zprovoznit 3D akceleraci; na to mi nestačily svobodné ovladače; stáhl jsem si z webu firemní ovladače a ty jsem pak nainstaloval).
Poznámky k instalaci
Instalace probíhá v grafickém režimu, je velice intuitivní a jednoduchá. Upozorňuji, že se neinstaluje holý operační systém, nýbrž linuxová distribuce, kde si mohu vybrat z více jak tisícovky různých svobodných aplikací (Mandrakelinux 10 CZ je vlastně tzv. „komunitní power pack“, proto zde najdete i zástupce komerčního softwaru: Opera, Adobe Acrobat Reader, firemní ovladače grafických karet ATI a NVidia, Javu, Macromedia Flash plugin)! Neustálé vybírání stejných aplikací i při instalaci dalších pracovních stanic by nehorázně zdržovalo. Využil jsem proto možnost uložit si výběr balíčků (veškerý software v této distribuci je zabalen do tzv. rpm balíčků) na disketu. Nechci zde popisovat instalaci – zájemci si mohou stáhnout z internetu vynikající příručku(y) od Ivana Bíbra - rád bych uvedl jen několik tipů:
-
Rozdělení disku: vždy jsem použil vlastní rozdělení – největší diskový oddíl pro kořenový adresář (/ - zde se nachází aplikace, konfigurační soubory, ovladače…), další diskový oddíl pro /home (zde se objeví domovské adresáře všech uživatelů – vyčlenění speciálního oddílu je důležité z bezpečnostního hlediska, úplným zaplněním tohoto adresáře si uživatelé podřežou větev sami pod sebou, samotný systém bude jejich datovou nenasytností nedotčen. Pro odkládací oddíl (swap) vyčleňuji 250 MB (platí pro operační paměť 128–256 MB). U každého oddílu si mohu vybrat z několika kvalitních žurnálovacích souborových systémů (ve Windows tyto moderní souborové systémy nenajdete, navíc v Linuxu můžete úplně zapomenout na pojem defragmentace. Souborový systém se o ni stará automaticky). Volím ext3.
-
magicdev nahrazuji supermountem: neinstaluji magicdev (mechaniky CD-ROM se pak chovají jako CD v MS Windows s funkcí autorun). Raději po instalaci v Ovládacím centru MDK - přípojné body aktivuji pro FDD a CD-ROM supermount (disky se pak chovají stejně jako Windows bez autorun).
Nástroje pro konfiguraci Mandrakelinuxu
Nástroje pro nastavování, které používám, bych charakterizoval jako tři pilíře se dvěma podpěrami. Mezi pilíře patří Ovládací centrum Mandrakelinuxu, Webmin a práce v textovém režimu s Midnight Commanderem; jako podpěry bych označil Krusader a Ovládací centrum KDE . Pokud neuvedu jinak, pro práci s těmito utilitami je vyžadováno administrátorské heslo (heslo tzv. superuživatele – root). Takže pokud něco nastavíte, nemusíte mít obavy, že vám to koumavé děti rozhodí. Vždy je zastaví dialog požadující heslo superuživatele root.
-
Ovládací centrum Mandrakelinuxu: zde je integrováno mnoho grafických utilit, v nichž můžete nastavit start systému, přípojné body (jedná se o způsob připojování diskových oddílů, CD-ROM, FDD, ale i adresářů na síťových souborových systémech SAMBA a NFS), hardware, síť, systém (nastavení menu, správce obrazovky, spuštěné procesy…) a grafický správce softwaru. Ještě si doinstalovávám Drakwizard, který rozšíří Ovládací centrum o kouzelníky pro nastavení serveru. Na tomto místě je nastavení serveru až neskutečně jednoduché, ne vždy však použitelné. Nástroje v Ovládacím centru většinou postačují k nastavení pracovních stanic. Pokud někde neuspěji, přecházím na druhý pilíř.
-
Webmin: jedná se o grafický UNIXový administrátorský nástroj (viz www.webmin.com), využívající rozhraní webového prohlížeče. Podporuje více jak 35 různých systémů založených na UNIXu, včetně velkého množství linuxových distribucí. Stačí mít webový prohlížeč, spuštěnou službu Webmin a po zadání https://localhost:10000 můžete začít konfigurovat všechno, co jen v GNU/Linuxu konfigurovat jde (to, co můžu najít v Ovládacím centru MDK, zde nastavím do nejmenších detailů včetně serverů. jako jsou Apache, Postfix, Sendmail, Squid, Samba, …). Ovšem – musím si ho nainstalovat; nenachází se v seznamu balíčků při instalaci, ale na některém z instalačních CD přesto je. Instalace: Ovládací centrum MDK - správa softwaru - instalace - napíšu „webmin“, objeví se balíček, zatrhnu a instaluji (ještě mi správce softwaru nabídne instalovat balíčky, na kterých Webmin závisí).
-
Práce v textové režimu s manažerem Midnight Commander: někdy se může stát, že systém nenastartuje do grafického režimu (špatně nastavené frekvence monitoru, nevhodný ovladač grafické karty) nebo potřebuji provést nějakou speciální akci (instalace firemních ovladačů grafických karet NVidia) a úmyslně se přepnu z grafického režimu (grafické konzole) do textové konzole. Po přihlášení (v těchto případech jako root) napíšu mc a spustí se Midnight Commander, pokročilý správce souborů pro textový režim, s integrovaným FTP klientem a jednoduchým textovým editorem. Práce s ním pro vás nebude ničím novým. Jakoby z oka vypadl DOSovským manažerům Norton Commander či Volkov Commander (poznámka redakce: problematice manažerů se věnovaly články Přehled správců souborů a Přehled správců souborů podruhé).
-
Krusader: pokročilý souborový manažer typu Total Commander. Proč se o něm zmiňuji na tomto místě? Je možné jej spustit v superuživatelském režimu, mám tedy možnost editovat konfigurační soubory, pohodlně měnit práva (příznaky) souborů a adresářů atd. v grafickém prostředí.
-
Ovládací centrum KDE: jeho služby může využít i běžný uživatel, který si zde nastaví KDesktop k obrazu svému (ikony, panel, písma, pozadí, spořič obrazovky,..). Některé části ovšem vyžadují heslo administrátora (instalátor písem, správce přihlášení).
Jaroslav Krejčí
0 komentářů:
Okomentovat