Oldřich Suchoradský: Hygiena a ergonomie v počítačové učebně

Když jsme v rámci SIPVZ dostali novou počítačovou učebnu, chtěli jsme, aby odpovídala platným hygienickým normám i dalším ergonomickým požadavkům. Pátrali jsme tedy po vhodných informačních zdrojích a zajímali se, po čem „šla“ hygienická kontrola, která proběhla v některých okolním školám. Zde jsou výsledky.

V čem je problém ?

Vždyť zásady pro výrobu a užívání školního nábytku jsou obecně známé, výrobci i školy je dlouhodobě využívají. Problematika počítačových pracoven je ovšem specifická. Zdaleka se tu nejedná o klasickou školní třídu. Prostor je zaplněn přístroji a přitom má současně sloužit jako běžná třída pro výklad učitele, jejíž součástí je bezprašná tabule nebo alespoň zpětný projektor.

V tak malém prostoru se během dopoledne střídají žáci velmi rozdílného věku, a tím i tělesných parametrů. Třeba na naší škole to jsou žáci od prvňáčků až po žáky s tělesnými parametry dospělých v třídách devátých. Jak zajistit, aby nábytek i uspořádání pracovny vyhovovalo všem? To je úkol takřka neřešitelný!

My jsme se rozhodli situaci zatím řešit kompromisem. Starou pracovnu s dosud užívanými počítači jsme vyhradili mladším dětem - žákům do 5. ročníku. Novou, vybavenou Indošem pak starším žákům od 6. do 9. třídy. Ani to není ideální řešení a rozhodně není trvalé. Vždyť přístup k internetu mají v nové pracovně pouze ti starší a mladším je zatím zapovězen.

Pátrání po předpisech

AutoCont dodal v balíčku tiskových materiálů k Indoši podklady s titulem Rozměry a ergonomie pracovního místa. Jsou zde ale uvedeny jednoznačné parametry, které lze v konkrétních podmínkách školy jen obtížně splnit. Chybí limit, v němž je možné z hlediska hygieny dítěte zvolené rozměry ještě tolerovat jako vyhovující.

Pátrali jsme tedy v dostupné literatuře. Zdrojů bylo poskrovnu. V publikaci Miroslavy Černochové s názvem Využití počítačů při vyučování, vydané Portálem v roce 1998, jsme se v kapitole označené Počítač a hygiena práce dozvěděli hlavní zásady. Když jsme sháněli podrobnější údaje, které nabízí v knize uvedená Směrnice č. 46, sv. 39/1978 Sb. o hygienických požadavcích na pracovní prostředí, bylo nám na hygienické správě řečeno, že jde o předpisy zastaralé, dnes již neplatné.

Každopádně jsme ale chtěli upravit místnost a objednat nábytek do nové pracovny tak, aby odpovídal zásadám ergonomie a nepoškozoval dlouhodobým užíváním pracovního místa zdraví žáků. V tomto smyslu nám značně pomohla publikace Petry Zemanové Jak si zachovat zdraví u počítače, vydaná nakladatelstvím Computer Press v roce 2001. Spíše než souhrn zásad pro zřízení takového pracoviště však tato užitečná knížka obsahuje návody na cvičení, jak odstranit potíže, se kterými se uživatel při dlouhodobé práci u počítače setkává. (Viz též recenzi knihy Počítače a zdraví; pozn. red.)

Dalším vodítkem se nám stal článek na České škole Uspořádání počítačové učebny a mýtus o zářících monitorech z března letošního roku. Rozsáhlá diskuse k článku potvrdila rozmanitost názorů a nemožnost určení jednoznačného řešení.

Nakonec jsme se paradoxně nejvíce dozvěděli z  Příručky bezpečnosti a pohodlné obsluhy, kterou jsme našli přiloženou u počítačů COMPAQ dodaných na školu. Vznikla prý po žalobě a prohraném soudu s jednou z uživatelek, která zažalovala firmu, že ji předem neupozornila na možná rizika práce s počítačem. V příručce jsou popsány (a doplněny četnými fotografiemi) zásady hygieny při užívání počítače.

Hygienická kontrola na škole

Na sousedním okrese byla na několika školách provedena prověrka dodržování hygienických pravidel provozu v počítačových pracovnách. Výsledky jsou pro školy, ale i děti a rodiče alarmující. Na každé škole se našlo hodně závad, které hygienickým zásadám odporují.

Zjišťoval jsem si požadavky, podle nichž byly pracovny ve školách kontrolovány – jde o normu zpracovanou Ministerstvem zdravotnictví. Tuto normu naleznete v plném znění na webu Jednoty školských informatiků nebo v Učitelských novinách, zde jsou hlavní parametry, které byly na zmíněných školách kontrolovány:

• orientace oken učebny nejlépe na sever, SV, SZ;
• plocha na osobu nejméně 2 m²;
• vzduchová kostka na osobu minimálně 6 m³;
• vzdálenost monitoru od očí 50-60 cm, jeho horní okraj ve výšce očí;
• výška obrazovky nad zemí 90-115 cm;
• klávesnice na desce nebo výsuvná, 70-85 cm nad podlahou;
• obrazovky bez zrcadlení;
• volná pracovní plocha stolu minimálně 60x30 cm;
• povrch desky matný, ve světlých barvách;
• nastavitelná výška židle s opěrkou, s  kolečky po zemi (není podmínkou);
• 1 počítač nejvíce na 2 žáky;
• při řešení umístění počítačů v řadách dodržet vzdálenost 1 m mezi řadami stolů;
• malba v místnosti matná a světlá, nejlépe bílá;
• čistitelná podlaha, koberec není vhodný;
• teplota vzduchu mezi 20^o – 26 ^oC, možná regulace topení;
• vlhkost vzduchu koncem vyučovacího dne 40-60  %;
• na regulaci světla žaluzie, závěsy nebo rolety;
• hladina osvětlení v místnosti minimálně 300 luxů;
• pitná tekoucí voda v místnosti.

Je pravda, že jednotliví žáci tráví v počítačové pracovně jen omezenou dobu. Naopak doma tráví u svého počítače, možná za horších hygienických podmínek, daleko větší čas. Přesto má dodržování uvedených parametrů svůj význam. Pomineme-li možné důsledky kontroly pro vedení školy, můžeme hovořit i o výchovném vlivu na žáky, kteří ve škole přejímají zásady práce s počítači, jež budou uplatňovat ve svém dalším životě. Otázkou je, zda školy budou mít dostatek prostorových a finančních možností, aby požadované parametry byly schopny zajistit a naplňovat.

Oldřich Suchoradský