Naprosto bez povšimnutí většiny médií proběhla minulý čtvrtek schůze školského výboru Poslanecké sněmovny, který doporučil návrh nového školského zákona zamítnout, a to v plném rozsahu, jak jej vláda do českého parlamentu předložila.
Stalo se tak po předchozím vystoupení ministra školství Eduarda Zemana, stručné zprávě Petra Mareše a po velmi krátké a jednoznačné rozpravě.
Ministr Eduard Zeman do poslední chvíle určitě doufal, že školský zákon přece jen Poslaneckou sněmovnou projde díky podpoře smluvně opozičního partnera (ODS) bez výraznějších změn a bude do voleb schválen s účinností od 1. září 2001.
Nyní je jasné, že většina opozičních poslanců ztratila jakoukoli politickou motivaci zvednout pro tuto kontroverzní právní normu ruku. Obezřetné příměří opoziční smlouvy zkrátka skončilo a první, kdo to pocítil, je ministr školství. Parlamentní volby se totiž rychle blíží a ODS musí své zviklané voliče nějakým způsobem přesvědčit, že vládě sociální demokracie již nedá nic zadarmo a že kontroluje každý její krok.
V zájmu odvrácení katastrofických scénářů, které pro případ neschválení Eduard Zeman avizoval, pak školský výbor současně doporučil sněmovně novelizaci zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, který by po schválení získal poněkud delší název, doplněný o “a zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol (školský zákon)”. Jde o několik drobných změn, z nichž nejvýznamnější je zřízení církevních škol jako právnických osob, jejichž existence a zejména finanční zajištění již nebude nepřijetím nového školského zákona ohroženo.
Zákon, který nikdo příliš nemiloval
Návrh ambiciózního školského zákona si již na počátku stanovil mnoho cílů, jejichž skloubení v jediné právní normě vyvolalo rozpaky i na tvářích legislativní rady vlády a ostatních ministrů kabinetu, zejména tehdejšího ministra financí Mertlíka. Ten otevřeně pochyboval o účelnosti zavedení pojmu školské právnické osoby jako pilíře změny financování škol. Tento problém ovšem nechával většinu škol, které jsou od minulého roku svěřeny krajům a obcím, v klidu a míru. A tak mimořádnou iniciativu vyvinuly jen soukromé školy, pro které návrh znamenal ohrožení existence.
Námitek však bylo mnohem víc. Tak třeba transformace zvláštních škol na základní školy se speciálním vzdělávacím programem, a zejména pak návrh na postupné zrušení víceletých gymnázií zvedl ze židlí značnou část pedagů a rodičů.
Ani ústup z těchto pozic však školský zákon nezachránil a odborná veřejnost zákon příliš nepodporovala.
V roce 2003 nebo i později
Více než pravděpodobné zamítnutí zákona Poslaneckou sněmovnou není velkým překvapením. Již před rokem ředitelé škol přinášeli ze seminářů právního minima do svých škol zaručené zprávy, že zákon bude zamítnut, a povzbuzovali tak značnou část učitelů, kteří se obávali radikálních změn vyvolaných jeho přijetím. Mnozí lektoři, paradoxně zaměstnanci ministerstva školství, totiž naprosto bez obalu vyjadřovali svou skepsi a nedávali zákonu velké šance na úspěch. Ředitelé pak rozzářeně ve svých sborovnách sdělovali, že bude-li školský zákon schválen, bude to nejdříve až v roce po parlamentních volbách.
Nemýlili se, je tomu opravdu tak. Prosazení nového školského zákona, hlavní to cíl dosavadního ministra školství v uplynulém volebním období, zbyl na vládu příští. Jakou bude mít podobu se můžeme jen dohadovat.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat