Každá škola bude muset v nedaleké budoucnosti zpracovat plán rozvoje ICT. Nejde ovšem jen o povinnost v rámci realizace SIPVZ; na jeho kvalitě bude velmi záležet, co pro sebe škola z daných prostředků vytěží. Jak se úkolu nejlépe zhostit?
Ve specifikaci řešení Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) se mj. předpokládá, že každá škola povinně vytvoří plán rozvoje informačních a komunikačních technologií (ICT) vedoucí k naplnění obecných cílů, postupně jej bude zdokonalovat a realizovat. Myšlenka bezpochyby velmi moudrá. Její uskutečňování však procházka růžovým sadem patrně nebude .
Pojďme se zamyslet nad tím, co konkrétního má plán rozvoje obsahovat. Selský rozum napovídá, že půjde zejména o způsob, jak naložit s finančním tokem, který by měl pramenit někde v dáli u vratkých kořenů státního rozpočtu.
Trochu spekulace neuškodí
Jedna jeho část asi bude muset řešit otázky čistě technického typu - například jaký druh školní počítačové sítě bude na škole realizován, jaký typ připojení k internetu bude škola využívat, jaký bude operační systém počítačů atd. Další část bude věnována systému školení, které budou moci učitelé absolvovat a další část se bude patrně zabývat možnostmi, jak integrovat počítače do výuky klasických předmětů.
Autoři SIPVZ nemyslí plánem rozvoje ICT pouze technickou stránku. Jak vyplývá z rozhovoru se Zdeňkem Svobodou a Rudolfem Krylem, kteří jsou pověřeni realizací Programu I (viz druhý newsletter SIPVZ): „Plán by měl obsahovat i tu část vize, kam škola chce směřovat, co chce dosáhnout, jaké prostředky k tomu v současné době má, jaké očekává, že získá, jakou cestou se chce dostat k cíli.“
Osobně si myslím, že příprava plánu by neměla být „one man show“. Má-li být plán skutečně šitý na míru potřebám školy, má-li se podle něj škola v budoucnu řídit a mají-li na něj být použity peníze určené škole, pak by na tvorbě takového plánu měla spolupracovat celá řada zainteresovaných osob.
Je zřejmé, že škola, která má v názvu „s rozšířenou výukou informatiky“ může mít jiné nároky na počítačové učebny nežli škola se zaměřením na jazyky. Úplně jiná škola může zase nejdříve dávat přednost počítačům zařazovaným do běžných tříd. Záleží na zkušenostech jednotlivých škol.
Z výše popsaných důvodů mi připadne jako nejlepší řešení vytvořit na každé škole pracovní tým, který se návrhem a pozdější aktualizací plánu rozvoje ICT bude věnovat. V takovém týmu by měly být zastoupeny kromě vedení školy a koordinátora ICT také sekce (kabinety, katedry, oddělení,…) – nejlépe od matematické až po jazykovou. Každý má jiné nároky, každý chce, resp. může ve svém předmětu využívat počítač jinak.
Obávám se však, že i učitelé, kteří budou čerstvými absolventy kurzů základních uživatelských znalostí či poučených uživatelů (tak, jak je definuje SIPVZ) ještě nemusí mít naprosto jasno, jak takový plán vytvořit. Předpokládám, že směr hlavní vize bude vycházet z možností a schopností ředitele školy. Zde by bylo velmi vhodné, kdyby existovaly speciální ministerstvem doporučené šablony či osnovy, které by mohly školy při vytváření svých plánů použít. Užitečná by měla být i možnost návštěvy a konzultace některého centra excelence (opět z definice SIPVZ). V neposlední řadě bude nutná spolupráce s generálním dodavatelem, který by měl být pro školu technickým realizátorem a vrchním dodavatelem hardwaru.
V současné době bohužel nic podobného neexistuje. Užitečnost takovýchto podpůrných materiálů si čtenář uvědomí například poté, co si přečte velmi důkladně zpracované studie vybraných škol mezinárodního výzkumu využití moderních technologií ve vzdělávání SITES M2 . Základní škola Lupáčova a Červený Vrch v Praze mohou být v mnohém pokládány za vzor využívání ICT. Tyto studie mohou posloužit jako velmi dobrá motivace.
Ukázka z praxe
Abych však nemluvil pouze v podmiňovacím způsobu. U nás na škole se pokoušíme takový plán rozvoje vytvořit. Samozřejmě, organizačně nejjednodušší by bylo, kdyby jej sestavil jeden konkrétní pracovník. To by však bylo v rozporu s výše popsanými cíli. Proto pořádáme pravidelná setkání lidí, kteří se dobrovolně chtějí na přípravě podílet. Je jasné, že případná finanční motivace formou nenárokových složek platu je při dnešních poměrech ve školství spíše výsměchem. Přesto jsem byl příjemně překvapen, kolik učitelů na tato setkávání chodí.
Právě v takovéto praxi se ukazují problémy, které by možná koordinátora ICT nemusely vůbec napadnout, kdyby vytvářel plán rozvoje sám či pouze ve spolupráci s ředitelem školy. Učitelé mnohdy nemají jasnou představu, jak konkrétně využívat ICT, a tak by se mohla snaha vedoucí k co nejrychlejší tvorbě plánu minout účinkem. Důležitá je diskuse, přítomnost odborníka a hlavně povzbuzování učitelů k vyjádření se. Zjistit, čemu nerozumějí, s čím nemají zkušenosti či co se jim v praxi osvědčilo.
My jsme pojali celou pracovní skupinu mnohem obsáhleji a kromě přípravy plánu jsme si jako další cíle vytkli například testování softwaru pro potřebu výuky, šíření takto získaných informací mezi ostatní kolegy a zdokonalování školního intranetu pro tyto účely.
Vždy připraven!
Říká se, že štěstí přeje připraveným. Doufám, že se předčasné pokusy o sestavení plánu rozvoje ICT vyplatí. Ostatně i ministerští doporučují, aby se školy nad tímto problémem zamyslely. Zdeněk Svoboda ve výše citovaném rozhovoru dále říká, že se bude snažit „…aby se obecně platné části plánů školy staly velice důležitým materiálem pro sdělení, jak je škola dobrá, jak se chová smysluplně, jak reaguje na společenskou potřebu informačních a komunikačních technologií.“
Vzhledem k časovému skluzu, který realizace SIPVZ nabrala (a asi ještě nabere) je pravděpodobné, že finanční prostředky schválené vládou v tomto roce přijdou na školy těsně před koncem roku (v lepším případě). Přítomnost plánu, který bude specifikovat priority školy v této oblasti, může případný frenetický shon na konci roku značně ulehčit.
Pracuje vaše škola na podobném plánu? Má ve využívání ICT jasnou vizi? Kdo je za sestavení plánu zodpovědný? Podělte se svými zkušenostmi a postřehy v diskusi ke článku.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat