Seminářem zástupců vybraných škol začal 24. - 25. října pilotní projekt 100 škol na Ostravsku. Jde o první praktický krok v naplňování Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání a slibované vybavování škol počítači napojených na internet konečně začíná nabývat konkrétních rysů.
Seminářem zástupců vybraných škol začal 24. - 25. října pilotní projekt „100 škol na Ostravsku“. Jde o první praktický krok v naplňování Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání a slibované vybavování škol počítači napojených na internet konečně začíná nabývat konkrétních rysů.
Smyslem pilotního projektu má být odzkoušení a případná úprava metodiky pro celorepublikovou realizaci projektu Informační garmotnost. Pro pilotní projekt bylo vybráno 70 základních a 30 středních škol Ostravska. Ty byly zvoleny tak, aby jejich vzorek co nejvíce odpovídal celoplošné situaci. Úroveň vybavenosti a využívaní informačních a komunikačních technologií v jednotlivých zařízeních se tedy různí od škol relativně dobře vybavených až po školy, které počítače nemají vůbec. Tyto vybrané školy budou v příštím roce vybavovány samotnou výpočetní technikou již v první fázi.
Shrnující popis všech kroků, které mají postupně vést k naplnění koncepce, již naleznete na příslušných ministerských stránkách projektu Informační gramotnost (v rubrice Tiskové zprávy). Rozhodně stojí za to je navštívit.
V tomto článku proto jen stručně připomenu základní body projektu, který byl rozdělen na tři související části:
- Projekt I – vzdělávání
- Projekt II – aplikace
- Projekt III – infrastruktura
Projekt I – vzdělávání
O tom, že nestačí do škol počítače jen umístit, myslím není potřeba diskutovat. Hlavním úkolem je moderní technologie ve výuce využívat a to bez proškolených pedagogů určitě nelze. Cílem projektu je tedy mimo jiné do 5 let zajistit, aby minimálně 75 % všech učitelů umělo informační a komunikační technologie využívat ve své praxi, a to alespoň na bázi běžného uživatele. Na každé škole by měla vzniknout funkce ICT koordinátora, tedy člověka do jisté míry zajišťujícího realizaci projektu a využívání techniky. Jeho statut však zatím není přesně specifikován. V každém regiónu by měla také v co nejkratší době být určena vzorová škola. Další důležitým krokem je celkové přepracování osnov tak, aby se počítalo s využitím informačních a komunikačních technologií ve výuce.
Projekt II – aplikace
Tato sekce je zaměřená na vytvoření podmínek pro podporu tvorby a realizace výukového softwaru a informačních zdrojů. Pokud mají být počítače skutečně ve výuce použitelné, musí existovat dostatečné množství příslušných aplikací. Zajímavým počinem určitě bude „vzdělávací portál“, jehož první zkušební varianta by se měla objevit na jaře příštího roku. Portál by měl mimo jiné obsahovat metodické rady a návody, informace pro výuku a další zajímavosti, které školy, učitelé i žáci budou během výuky i mimo ní potřebovat. Osobně jsem na realizaci tohoto portálu velmi zvědavý, neboť je to věc, která nám podle mého názoru velmi chybí.
Projekt III – infrastruktura
Poslední projekt se zabývá technickou realizací SIPVZ, o které jsme již nedávno přinesli podrobnější informace. Právě na tuto oblast je mnohdy upřena hlavní pozornost veřejnosti. Není se co divit, značná část finančních prostředků bude utracena právě zde a zvolený systém vybavování generálním dodavatelem po zveřejnění vyvolal určité rozpaky.
Celý proces se bude skládat ze dvou samostatných kroků. Nejprve budou školy vybaveny pasivními síťovými prostředky, které nebudou pronajímany generálním dodavatelem, ale zůstanou součástí budovy. Každá škola by měla být zasíťována tak, aby přípojky na lokální síť byly ve všech učebnách i kabinetech. Teprve v druhé fází budou na tuto síť dodány počítače. Na konci realizace projektu by 15 % všech uživatelů (pedagogů i studentů) mělo mít přístup k základním službám ICT. Do 3 let by přístup mělo mít již 100 % učitelů.
Kromě generálního dodavatele, který zajišťovat dodávky techniky a také vybírat případné lokální dodavatele, bude vybrána nezávislá auditorská firma, jejíž úkolem bude kontrola systému.
Tento systém je na jedné straně zdánlivě příliš složitý a méně přehledný. Na druhé straně chápu důvody, které k jeho navržení vedly. Je sice pravda, že mnohé školy by byly schopny některé úkoly zvládnout samostatně levněji a možná i efektivněji než přes generálního či lokálního dodavatele, ale samotná realizace v takovém případě stojí pouze na nadšení vedení školy a jednotlivých pedagogů. A přiznejme si otevřeně, že český učitel nemá mnohdy tolik energie a možností, aby celá realizace a následná údržba byla opravdu profesionální. Učitel má hlavně učit a vychovávat, technickou realizaci nechť řeší profesionálové. Zda systém bude funkční tak, jak si návrh informační gramotnosti představuje, se teprve uvidí.
Je nutné upozornit, že zveřejněné postupy jsou jen předběžné a koncepce zatím není zcela ujasněna. Informace z různých zdrojů se tak mohou v některých bodech lišit.
Rostislav Fojtík
0 komentářů:
Okomentovat