Na první pohled jde o záslužný projekt, který u nás zatím nemá obdoby: zapojit do diskuse o nějakém tématu celou veřejnost. Bližší pohled si už tolik chvály nezaslouží. Ministerstvo školství vyzvalo před několika měsíci veřejnost, aby diskutovala o změnách ve školství. Celé se to pojmenovalo jako Národní program rozvoje vzdělávání neboli Výzva pro deset milionů.
Výzva pro deset milionů narazila na problém, který se dal předpokládat: je pro všechny a zároveň pro nikoho. Záměr komplexně projednat koncepci českého školství „na prahu třetího tisíciletí“, nejlépe z oblíbených „rozmanitých úhlů“ je skvostný, ale prakticky nerealizovatelný.
Nedalo se samozřejmě čekat, že pár dní po vyhlášení akce zasypou ministerstvo tuny dopisů od Čechů, kterým leží na srdci budoucnost soukromých škol, platy učitelů a počítačová gramotnost žactva. A i kdyby: dalo by se z oné roztříštěnosti názorů, byť nepochybně zajímavých, utvořit cosi jako závazný dokument, v jehož intencích by následně probíhala reforma českého školství?
Národním programem se tedy zabývají odborníci. Ti vypracovali harmonogram diskuse a studie k jednotlivým oblastem, kam směřuje nejvíce pozornosti. A diskutují. A deset milionů čeká. Nebo nečeká? Jaký je vůbec smysl celého plánu? Z diskuse má vzejít tzv. bílá kniha, strategický dokument, který má popsat nástroje k dosažení cílů. Ta by měla v podstatě navazovat na studii České vzdělání a Evropa, tzv. zelenou knihu.
Není přesvědčivých důvodů domnívat se, že bílá kniha bude dílem široké veřejnosti, čímž se však nesnižuje její právo do problematiky školství mluvit a zasahovat. Nakonec stejně vypadá, že na jejím vzniku se budou podílet zejména, dokonce možná jedině, odborníci. Kromě jiného i proto, že pro spletitý problém vzdělávání je místo dohadů a dojmů zapotřebí mnoha výzkumů, studií a analýz. Úkolem odborné veřejnosti pak bude, aby svůj konečný projekt také patřičně obhájili a poté uvedli do praxe.
V doslovné interpretaci je těch deset milionů v názvu programu zkrátka jenom na ozdobu, možná je také trochu pokryteckým řešením, jak si odbýt požadavek demokratické veřejné diskuse. I tak celý projekt vyznívá, alespoň podle mého názoru, kladně. Protože, jak se zdá, našel své konkrétní adresáty.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat